Na Jesenicku v důsledku přívalových srážek v noci z 26. na 27. června prudce stoupla voda v řekách Bělá, Vidnávka a mnoha dalších drobnějších tocích. Zaplaveny byly stovky domů v celkem 18 obcích, poškozeno bylo mnoho budov a mostů, záchranáři zachránili 64 lidí a evakuovali 150 osob. Velké škody způsobil vodní živel například v Javorníku, Skorošicích, Bernarticích, Vlčicích, Žulové, Velké Kraši, Vidnavě nebo Mikulovicích. Přerušen byl provoz na železničních tratích 295 v úseku Vápenná – Javorník a 296 Velká Kraš – Vidnava a neprůjezdné byly i některé úseky silnic. Dva lidé utonuli, jedním z nich byl velitel jednotky dobrovolných hasičů z Vlčic. V důsledku těchto událostí byl 27.6. ve 14:00 hejtmanem Olomouckého kraje Martinem Tesaříkem vyhlášen na Jesenicku stav nebezpečí.

V souvislosti s těmito přívalovými srážkami došlo ke vzniku mnoha gravitačních svahových pohybů, které způsobily škody na infrastruktuře i na budovách. Vzniklé svahové deformace byly následně zmapovány a prvotně dokumentovány firmou UNIGEO, a.s., Ostrava (pod vedením Ing. Jitky Vavrečkové), která byla tímto pověřena Krajským úřadem v Olomouci v souvislosti s vyhlášeným stavem nebezpečí. Česká geologická služba byla kontaktována Odborem životního prostředí Městského úřadu v Jeseníku (Ing. Milan Sedlák, vedoucí odboru) pro zhodnocení a kategorizaci jednotlivých sesuvů. Svahové nestability byly pracovníky ČGS (O. Krejčí, D. Nývlt, V. Pecina, J. Večeřa) dokumentovány 8. a 9. července a ve druhé etapě 30. července 2009. Nově vzniklé svahové nestability jsou vázány především na údolí Javornického potoka, Vidnávky, Bělé a jejich přítoků. Všechny svahové deformace jsou mělké a zasahují nejčastěji pouze povrchové kamenitohlinité svahoviny, místy i jiné nejčastěji písčité až štěrkovité kvartérní sedimenty a v některých případech díky nim došlo k obnažení granitoidního podloží. Celkem bylo dokumentováno 43 nově vzniklých sesuvů, 22 z nich bylo zařazeno do kategorie I (malé riziko), 7 do kategorie II (střední riziko) a 14 do kategorie III (vysoké riziko). Sesuvy lze klasifikovat nejčastěji jako proudové (kde výrazně převažuje délka sesuvu nad jeho šířkou), některé z nich však jsou frontální s mnohem větší šířkou oproti délce transportu, který byl v důsledku mělkého založení relativně krátký.

Díky převažující geologické stavbě území, tvořené především granitoidy žulovského masivu, přeměněnými horninami a většinou hrubozrnným kvartérním pokryvem, zahrnujícím glacifluviální, fluviální a aluviální sedimenty, je svrchní část horninového prostředí dobře propustná. Z tohoto pohledu se jedná o oblast, kde na rozdíl např. od flyšových Západních Karpat či vulkanity tvořeného Českého středohoří nehrozí vznik hlubších svahových deformací, postihujících předkvartérní geologické jednotky. Většina svahových deformací zasahuje jen nejsvrchnější metry obvykle polygenetických a značně heterogenních svahových sedimentů, což se projevilo i během přívalových srážek koncem června 2009, kdy vznikly povrchové nebo mělké sesuvy (s hloubkami založení nejčastěji 1–3 m) v místech vydatných srážek a obvykle vyššího sklonu svahu. Došlo k nasycení svrchních vrstev svahovových sedimentů a půdy dešťovou vodou, což mělo za následek rychlé gravitační proudové procesy, které transportovaly materiál obvykle na vzdálenosti max. desítek metrů. Naprostá většina sesuvů je nových a nacházejí se v místech, kde dříve nebyly žádné svahové deformace zjištěny. Pouze nově vzniklé sesuvy na pravém břehu Bělé v Nové Vsi a v Písečné se nacházejí v místech již dříve evidovaných sesuvů a jejich aktivita je známá již z let 1997, 2007. Tyto se nacházejí většinou na čele rozsáhlé akumulace heterogenních svahových sedimentů, které byly pravděpodobně během holocénu uloženy jako akumulace jednotlivých sesuvů a v nedávné geologické době byly boční erozí řeky Bělé podťaty, což umožnilo za spolupodílení se nasycením dešťovými srážkami jejich současnou reaktivaci. Starší akumulace sesuvů byly během dokumentace zjištěny také např. v Horní Skorošicích a v Javorníku-Zálesí. Geomorfologicky jsou současné svahové deformace podmíněny příkrým svahem v místech mocnějšího pokryvu svahových sedimentů, to většinou odpovídá svahům omezujícím současnou údolní nivu toků, jejíž pata bývá dlouhodobě modelována boční erozí často meandrujících řek. Většina sesuvů je založena na svazích se sklonem 10–20°, výjimečně i na svazích s mírnějšími sklony. Tektonická aktivita neměla na vznik těchto svahových deformací naprosto žádný význam a jejich vznik je podmíněn exogeodynamickými procesy (především akumulací materiálu a říční erozí), k jejich aktivizaci by však nedošlo nebýt přívalových srážek, které lze označit za zásadní příčinu vzniku mělkých svahových deformací na okrese Jeseník v červnu 2009.