Charakteristickým znakem této situace je řídící cyklóna v oblasti západní Skandinávie, Norského a Severního moře. Z cyklóny vychází brázda, která zasahuje až nad Středozemní moře. Anticyklóny se rozprostírají nad oceánem a evropskou částí SSSR. Jejich okraj dosahuje až k 50. rovnoběžce, na pevnině až nad 50 rovnoběžku. Atlantická frontální zóna, která směřuje nad Biskajský záliv, se v západní Evropě rozpadá. Tato fronta podporuje příliv studeného vzduchu od severozápadu do západního středomoří. V oblasti severní Itálie a Středozemního moře přílivem prudšího teplého vzduchu od jihovýchodu a již zmiňovaného studeného vzduchu vzniká nová frontální zóna, která přechází přes Maďarsko, Slovensko a Polsko dále k východu. Asi 25% se od popisované situace odlišuje tím, že anticyklóna nad oceánem zasahuje přes Britské ostrovy dále k severovýchodu a atlantická frontální zóna směřuje nad Island. Brázda nad střední Evropou je užší, a v důsledku toho studený vzduch v jejím týle proudí víc od severu. V obou případech se někdy plytké frontální poruchy postupující ze Středozemního moře prohlubují a mezi nimi vznikají hřebeny vyššího tlaku vzduchu nebo podružné anticyklóny (tato situace dostává potom charakter situace známé pod jménem Vb). Frontální vlny, které postupují od jihu, zasahují převážně Moravu a západní Slovensko. Méně již Čechy, přičemž východní Slovensko zůstává většinou v teplém vzduchu. Nejčastěji se vyskytují v dubnu, květnu, v říjnu až prosinci, nejméně v srpnu.
Typická situace první skupiny 27. až 31. 7. 1961
