Východní anticyklonální situace
Situace Ea se dá rozdělit do dvou skupin, obdobně jako situace NEc, NEa a Ec. Při situacích prvé skupiny, které mají přibližně třikrát větší četnost než situace skupiny druhé, je nad evropskou pevninou anticyklóna, která má střed nejčastěji v oblasti Skandinávie, Baltského moře a baltských států. Ve vyšších hladinách se vyskytuje anticyklóna nad severní Evropou. V některých případech se rozšiřuje nejprve od jihozápadu výškový hřeben do severní Evropy, kde se později odděluje samostatný střed. Na jihozápadě pak hřeben slábne a tím je někdy umožněn postup mělkých frontálních poruch přes Španělsko na Středozemní moře. Tlaková výše zasahuje ze severu a severovýchodu do střední Evropy a tím je zde dán ráz počasí. V studené roční době je ve střední Evropě studený pevninský vzduch s velmi nízkými teplotami, v létě převládá malá oblačnost a studená advekce od východu až severovýchodu je do značné míry kompenzovaná prohříváním. V některých případech se v zimě anticyklóna rozšiřuje od východu přes střední Evropu dále na západ a na jejím okraji postupuje slabá studená fronta. Příliv studeného vzduchu může též přicházet po etapách a je provázen přechodem podružných studených front od východu. Na oceáně bývá řídící tlaková níže mezi Grónskem a Islandem. Frontální zóna jde ze středního Atlantiku k východu, před Britskými ostrovy se stáčí severovýchodně k Norskému moři, odkud pokračují některé frontální poruchy v postupu po severním okraji anticyklóny jižně od Špicberk do Barentsova moře. Podobně jako u situace Ec má druhá skupina situací Ea zonální ráz cirkulace s polohou frontální zóny v rovnoběžkovém směru ze severního Atlantiku přes severní Evropu na východ. Pás vysokého tlaku se táhne ze středního Atlantiku přes Britské ostrovy na Bílou Rus, kde bývá nejčastěji samostatné jádro. Je vyjádřen i ve vyšších hladinách a posunut poněkud jižněji než při Ec, takže cyklonální činnost nad Středozemním mořem ovlivňuje jen někdy slabě jižní části naší republiky. Ve stření Evropě převládá příliv studeného vzduchu, který se v létě prohřívá. Situace Ea se vyskytuje nejčastěji na začátku jara a uprostřed zimy, nejméně uprostřed léta. Typická situace první skupiny: 5. až 7. 3. 1960 |
Návrat na stránku popisu synoptických typů
Návrat na hlavní stránku typizací povětrnostních situací