Pro tuto situaci je příznačná brázda nízkého tlaku ve vyšších hladinách nad východním Atlantikem, v níž se tvoří někdy i samostatný střed nízkého tlaku u Islandu. Na východ od této brázdy je vysunut ve výšce hřeben vysokého tlaku přes Španělsko do střední Evropy. Mezi těmito výškovými útvary probíhá frontální zóna ze středních částí Atlantiku přes Britské ostrovy na Skandinávii. Frontální poruchy spojené s frontální zónou zasahují střední Evropu jen někdy svými jižními konci. Frontální zóna se posouvá během situace pozvolna k jihu a jihovýchodu, a tak často zasáhne území střední Evropy jen studená fronta ukončující sérii vln. Podle toho, jak silně je vyvinuta brázda nízkého tlaku ve východním Atlantiku, a podle toho, jaký je teplotní kontrast ve frontální zóně, můžeme situaci rozdělit do dvou skupin. Při situacích první skupiny výšková brázda zaujímá celý Atlantik a v její severní části u Islandu leží stacionární tlaková níže, která je dobře vyjádřena i v přízemních vrstvách. Nad pevninou se tvoří pod výškovým hřebenem při zemi samostatná anticyklóna, jejíž střed leží v oblasti Karpat, Ukrajiny, Kubáně. Frontální zóna probíhá od Azor přes Britské ostrovy nad Barentsovo moře. Situace náležející do druhé skupiny jsou charakterizovány zesílením teplotního kontrastu ve frontální zóně, která je poněkud posunuta k jihu do polohy jižní Anglie - Baltské moře. Výšková brázda ve východním Atlantiku je zúžena a v jejím týlu zesiluje příliv studeného vzduchu z anticyklóny nad Grónskem k jihu. Ve frontální zóně postupují hluboké níže od Skotska přes Skandinávii do severních částí SSSR. V oblasti výběžku vysokého tlaku nad střední Evropou se buď tvoří při zemi stacionární anticyklóna jako u situací předcházející skupiny, nebo putující tlaková výše, jejíž střed postupuje po dráze Bavorsko-ČSSR-Ukrajina. Při obou popsaných skupinách trvá ve střední Evropě anticyklonální ráz počasí při jihozápadním proudění, což je základní příznak jihozápadní anticyklonální situace. Situace SWa se nejčastěji vyskytuje koncem podzimu a v první polovině zimy, kdy všeobecně převládá zonální ráz cirkulace a při zemi prochlazená pevnina podporuje tvoření anticyklón.
Typická situace: 18. až 23. 1. 1959
