V letním půlroku mívají někdy západní anticyklonální situace odlišný vývoj. Namísto anticyklóny, která při situaci Wa zůstává nad střední Evropou, postupují při Wal situaci jednotlivé tlakové výše ze subtropických šířek Atlantického oceánu přes Biskajský záliv a Francii nad střední Evropu a odtud dále na východ. Tyto přízemní anticyklóny souvisejí s hřebeny vyššího tlaku ve vyšších hladinách. Řídící tlaková níže se udržuje v prostoru mezi Islandem a Skotskem. V brázdách mezi zmiňovanými anticyklónami vzniká ve střední Evropě přechodné jihozápadní proudění i ve vyšších hladinách, ve kterých se studené fronty vlní. Frontální zóna směřuje z mírných šířek Atlantického oceánu přes Britské ostrovy, Dánsko a Baltické moře na severovýchod. Oblast vyššího tlaku, která se udržuje v prostoru Grónsko – Špicberky, napomáhá přílivu studeného vzduchu od severovýchodu do studených oblastí Atlantického oceánu a tím i aktivizování frontální zóny. Druhá skupina této situace je charakterizována pohyblivou tlakovou níží, která se přesouvá v průběhu období z Atlantického oceánu jižně od Islandu k pobřeží severního Norska. Případu stacionární cyklóny je přibližně 60%, s pohyblivou tlakovou níží 40%. Západní anticyklonální situace letního typu se vyskytuje v měsících květen až září. Nejpočetnější zastoupení mívá v letních měsících, a to především v červenci.
Typická situace první skupiny: 6. až 15. 7. 1963