Řídícími tlakovými útvary jsou studená cyklóna v oblasti Islandu a Norského moře a teplá anticyklóna, která se udržuje nejčastěji mezi Azorskými ostrovy a Španělskem. Výběžek řídící tlakové výše serozšiřuje přes Pyrenejský poloostrov nad Francii a západní Alpy, nebo do západního Středomoří. Další zvláštnosti při této situaci je anticyklóna nad východními a jihovýchodními oblastmi evropského území SSSR, přičemž její výběžek zasahuje dost často přes Černé moře nad Balkán. Frontální zóna, která probíhá mezi uvedenými řídícími tlakovými útvary, směřuje z mírných šířek Atlantického oceánu nejčastěji přes střední část Britských ostrovů, Dánsko a severní Německo do jižního Pobaltí a odtud dále na severovýchod, v některých případech na východ. Východní směr zachovává delta frontální zóny, když je oblast vysokého tlaku nad SSSR málo výrazná, anebo když je posunutá víc na jih k Černému moři. Jednotlivé povětrnostní fronty postupující od západu do vnitrozemí zasahují aktivně i naše území. Druhá skupina této situace je charakterizovaná tím, že tlaková níže není stacionární, ale je už pohyblivá. V průběhu období se přesunuje z Islandu anebo z oblasti jižně od Islandu přes Norské moře do Skandinávie. Řídící tlaková výše, frontální zóna a oblast vysokého tlaku vzduchu nad SSSR zůstávají v podstatě nezměněné. Západní anticyklonální situace se vyskytuje po celý rok. Nejčastěji v zimě a v létě. V přechodných ročních obdobích už nebývá tak častá. Případů se stacionární cyklónou je přibližně 60%, s pohyblivou tlakovou níží 40%.
Typická situace první skupiny 21. až 25. 8. 1962