SIVS - kód VII. Povodňové jevy
Všeobecná charakteristika
O povodni hovoříme v případech, dojde-li k vylití vody mimo koryto řeky. Důvody tohoto vylití mohou být obecně dva:
Povodně škodí svou kinetickou silou a destrukcí unášeným materiálem, většinou na horních tocích s relativně velkým spádem, nebo podmáčením při dlouhodobém zaplavení budov a pozemků při rozlivech v údolních nivách.
V našich zeměpisných šířkách se vyskytují tyto druhy povodní:
Jarní povodně z tání sněhu
Téměř každoročně dochází k povodním při jarním tání sněhu, nejčastěji v březnu až dubnu, ale i při dílčích oblevách (prosinec až únor). Při těchto povodních roztaje podstatná část vody akumulované v povodí ve formě sněhové pokrývky v průběhu zimy. Rozhodujícími faktory pro vznik a velikost povodně jsou takzvaná vodní hodnota sněhu, která vyjadřuje množství vody, které je vázáno ve sněhové pokrývce v povodí, dále potom množství srážek v období tání, teplota vzduchu v období tání, průběh zimy atd. Nebezpečná je situace, kdy po zimě s dlouhodobým trváním záporných teplot (kdy nedošlo k žádným oblevám v průběhu zimy) a velkou sněhovou pokrývkou (zejména v nižších a středních polohách) dojde k prudkému oteplení spojeném s výraznými dešťovými srážkami. Ty výrazným způsobem urychlují tání sněhu a rovněž přinášejí další vodu do povodí. Vývoj může být ještě zhoršen silným větrem či ledovými povodněmi (viz dále). Zimní povodní byla například největší povodeň na Labi v roce 1845 a povodeň na řadě míst v ČR na přelomu března a dubna 2006. V Praze za posledních 50 let úroveň neškodného průtoku Prahou (1500 m3.s-1) překročila jediná zimní povodeň a to v roce 1981.
Ledové povodně
Ledové povodně vznikají v případech, došlo-li k předchozímu zámrzu hladin vodních toků. Při oteplení se ledový pokryv toku naruší a jednotlivé ledové kry jsou vodou vrstveny do ledových bariér. Ty následně přehrazují koryta toků a vzdouvají vodu nad sebou - přičemž tak místy vznikají dočasná jezera, která se rozlévají a mohou zaplavit budovy a pozemky v blízkosti toku. Při protržení ledových bariér pak vznikají povodňové vlny z vody akumulované za touto bariérou. U nás se v minulosti často vyskytovaly. Po výstavbě Vltavské kaskády už k ledovým povodním na vlastní Vltavě nedochází, setkáme se však s nimi na jiných tocích. Tomuto druhu povodní lze do jisté míry čelit mechanickým narušováním nebo řízeným odstřelováním vznikajících bariér.
Letní povodně z trvalých dešťů
Dalším typem povodní jsou letní povodně, vznikající při déletrvajících intenzivních srážkách. Takovými povodněmi byly katastrofální povodně na Moravě a ve Slezsku v červenci 1997, v Čechách pak v srpnu 2002 a v červnu 2013. K těmto situacím dochází při setrvávání tlakové níže nad střední Evropou a vypadávání intenzivních srážek na našem území. Srážky bývají výrazně zvyšovány návětrným efektem pohoří. Zhoršení vývoje bývá způsobeno velkým plošným rozsahem srážek, a zejména velkým předchozím nasycením povodí. V roce 2002 byla extremita druhé vlny povodně podmíněna těsně předcházející první vlnou, při níž došlo k nasycení celého povodí Vltavy. Velkými letními povodněmi v povodí Vltavy a Labe byly povodně v roce 1890, 2002 a zřejmě největší pražská povodeň v roce 1432. V povodí Odry byly velké letní povodně v letech 1903 a 1997, kdy se vyskytovaly i v povodí Moravy a horního Labe.
Přívalové (bleskové) povodně
V létě se občas vyskytují povodně způsobené přívalovými srážkami. V silných bouřkových lijácích, tj. v přívalových srážkách, může u nás spadnout 1 až 2 mm srážek za minutu (jeden až dva litry vody na metr čtvereční za minutu), ale takovéto lijáky v naprosté většině netrvají dlouho, za několik minut nebo pár desítek minut se intenzívní konvektivní procesy přesunou dále nebo ustanou. Avšak v určitých případech se výstupné proudy opakují delší dobu na téměř stejném místě, což je způsobeno vlivem "vhodné" interakce výstupných a sestupných proudů a okolního proudění. Trvá-li intenzívní liják více než 10-20 minut, dochází již k významnějšímu povrchovému odtoku, ale opravdové nebezpečí nastává většinou až v těch případech, kdy trvá silný déšť hodinu či déle. Pak může na jednom místě spadnout i přes 100 mm srážek, což již může způsobit nebezpečnou odtokovou situaci, přívalovou povodeň. Zde je nutné zdůraznit, že velkou roli hrají též hydrologické podmínky dané oblasti, zejména tvar a konfigurace povodí, ve kterých se případný intenzívní liják vyskytne. Jestliže se např. silný déšť soustředí hlavně na jedno vějířovité povodí, pak je situace podstatně nebezpečnější než v případě, kdy liják "padne" na rozvodnice, kdy se případný odtok rozdělí do více povodí, kde nevyvolá tak dramatické zvýšení vodních stavů.
Důsledkem pak bývá prudké, krátkodobé rozvodnění malých potoků, nebo i jinak suchých koryt bez trvalého toku. Nebezpečí vyplývá zejména z velmi rychlého vývoje situace, kdy od začátku deště může uplynout jen několik desítek minut než dojde k rozvodnění jinak klidného potoka. Na provedení protipovodňových opatření tedy není téměř žádný čas a rozhoduje úroveň trvalé připravenosti. Největší problémy při těchto druzích povodní způsobuje velká dynamická síla vody a jí unášeného materiálu. Situaci pak nezřídka komplikují nedostatečně kapacitní nebo zanesené propustky a mostky za nimiž se voda vzdouvá. K přívalovým povodním dochází v našich podmínkách v období květen až srpen, zpravidla v pozdějších odpoledních hodinách, večer a v první polovině noci.
Příkladem je případ z července 1998, kdy se vlivem dlouhotrvající série silných bouřkových lijáků vytvořila rozsáhlá přívalová povodeň v Orlických horách, přívalová povodeň na Crhovském potoce a Olešnici v červenci 2002, nebo na Dyji na konci června 2006, kterou výrazně zeslabila Vranovská přehrada. V poslední době pak povodně koncem června a začátkem července 2009, které vznikly v důsledku četných extrémních přívalových srážek v ČR (Novojičínsko, ale i jinde).
Asi největší historickou a dodnes (naštěstí) nepřekonanou známou přívalovou povodní v Čechách a na Moravě je případ z 25. května roku 1872. Toho dne se vyskytly opravdu extrémní bouřky, při nichž spadlo na více místech povodí Berounky přes dvě stě milimetrů srážek. Následná děsivá povodňová vlna na Berounce a jejích přítocích s sebou vzala množství domů a způsobila ztrátu tří stovek lidských životů.
Zvláštní povodně
Jako zvláštní povodně se označují povodně vzniklé v souvislosti s haváriemi hydrotechnických zařízení, nejčastěji se jedná o protržení hrází rybníků (Metly v srpnu 2002), či přehrad (Bílá Desná v Jizerských horách 1916). Takové povodně naštěstí nejsou časté, mívají ale katastrofální důsledky pro život pod hrázemi. Jejich vývoj je velmi rychlý a lze ho v pravém slova smyslu charakterizovat jako přílivovou vlnu s ohromnou destrukční silou.
Další druhy povodní
Kromě již zmíněných typů povodní mohou nastat povodně ještě z mnoha dalších příčin. Některé se u nás vzhledem k fyzicko-geografickým podmínkám vyskytnout nemohou (přehrazení toku ledovcem nebo lávovým příkrovem, povodně z roztátého sněhu pokrývajícího vrcholy sopek při erupci aj.). K jiným dochází velmi zřídka nebo u nás ještě nebyly zaznamenány, i když jsou teoreticky možné. Jedná se například o povodně vzniklé přehrazením toku sesuvem (Odlezelské jezero 1872), nebo protržení přirozených hrází přírodních jezer.
Stupně povodňové aktivity (SPA)
V závislosti na průtoku a stavu průtočné kapacity koryta řek se rozlišují 3 stupně povodňové aktivity (SPA):
1. SPA - bdělost
vzniká při nebezpečí přirozené povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Za stav bdělosti se rovněž považuje situace takto označená předpovědní povodňovou službou ČHMÚ. Při 1. SPA ještě nedochází k vybřežení toku a jeho rozlivům, a tedy ani k hmotným škodám na majetku. Je však třeba věnovat zvýšenou pozornost vodnímu toku nebo jinému zdroji povodňového nebezpečí, sledovat zpravodajství a předpovědi ČHMÚ a být připraven na případné zhoršení situace. Při 1.SPA je již značná rychlost proudění vody v toku a při zvýšení hladiny je pochopitelně i větší hloubka toku. Je proto třeba se vyvarovat aktivit v korytě toku (jízda lodí, koupání, stavební a konstrukční aktivity atd.).
2. SPA - pohotovost
je vyhlašován příslušným povodňovým orgánem při nebezpečí přirozené povodně a v době povodně, kdy však ještě nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Při 2. SPA již dochází k prvním rozlivům, které však ještě nepáchají větší škody na majetku, dochází většinou k zaplavování příbřežních luk a porostů. Může docházet k zaplavení a přerušení některých menších komunikací. Situace je dále sledována, aktivizují se povodňové orgány a další složky povodňové služby. Je třeba sledovat vývoj situace a jeho další prognózu a podle možností a potřeby provádět opatření ke zmírnění průběhu povodně (evakuace, protipovodňové bariéry aj.). Je nezbytné vyvarovat se veškerých aktivit v korytě toku a v zaplavených územích.
3. SPA - ohrožení
je vyhlašován příslušným povodňovým orgánem v době povodně při bezprostředním nebezpečí nebo při vzniku větších škod, ohrožení majetku a životů v záplavovém území. Při 3. SPA dochází k zaplavování měst a obcí a proto se provádějí zabezpečovací či záchranné práce. Je nezbytné opustit zaplavená území a všemožně usnadnit práci záchranným složkám a vykonavatelům protipovodňových opatření. V takových případech je třeba počítat s komplikacemi v dopravě, zaplavením komunikací, bezpečnostním uzavřením mostů a dopravní chaos. Postiženy mohou být i inženýrské sítě, přerušení telefonního spojení a dodávek plynu, elektřiny a vody. Informace o průběhu a dalším předpokládaném vývoji poskytuje ČHMÚ a veřejnoprávní sdělovací prostředky.
Vydávání výstražných informací SIVS
S výjimkou povodňových jevů způsobených přívalovými srážkami (kód č. V.), se výstražné informace na povodňové jevy vydávají obvykle s časovým předstihem 48 až 12 hodin, přičemž stupeň a lokalizace skutečného nebezpečí se může lišit od předpověděných a to především z důvodů obtížné předpovědi úhrnu a regionalizace očekávaných srážek. Přesnost předpovědi s délkou předpovědního období kolísá a zpravidla klesá. Proto platnost výstražných informací tohoto typu není obvykle delší než 36 hodin a předpokládá neustálou aktualizaci a upřesňování.
Všechny tyto výstražné informace jsou obvykle vydávány společně s výstražnou informací o očekávaných nebezpečných úhrnech srážek - kód VI. Dešťové srážky, příp. kód V. Bouřkové jevy, ale mohou být vydány i samostatně v situacích, kdy jsou očekávány slabé nebo žádné srážky, ale dochází ke snižování průtočné kapacity koryta (existence ledových ker), k rychlému tání větší sněhové pokrývky nebo v případech nasycení toků i půdy po předchozích deštích, kdy stačí i nízké úhrny dalších srážek ke vzestupu hladin do úrovně SPA.
Co dělat při povodni?
Velká část české krajiny byla v historii modelována vodou a byla utvářena i povodněmi. Ty jsou ve střední Evropě poměrně běžným jevem. Jen v některých obdobích jsou častější a silnější, jindy se vyskytují pouze výjimečně. V důsledku činnosti člověka má v současnosti krajina i půda zřetelně nižší schopnost zadržovat vodu a ta odtéká stále rychleji, což přispívá k četnějšímu výskytu povodní. Je to způsobeno nevhodnými, nepřirozenými zásahy člověka do krajiny jako jsou stále větší zastavěné plochy, narovnávání vodních toků, rozorané říční nivy či krajina bez stromů a další zeleně. Mimo to se dlouhodobě z půdy odebírá organická hmota (biomasa), která ji provzdušňuje a umožňuje jí lépe pojmout a zadržet vodu. Této hmoty ubývá i v lesích, odkud se odváží většina toho, co tam vyroste, včetně zbytků dřevin. Půda na polích je kvůli pěstování rostlin na biomasu také devastována čím dál rychleji.
Vodě musíme nechat prostor, jinak si ho při povodni opět vezme. Zachovávání lužních lesů a luk, říčních niv, suchých poldrů apod. má také vliv na zmírnění následků silných dešťů. Pokud se nechceme děsit každého deště nebo bouřky a odstraňovat stále jen následky, musíme pomáhat půdě i krajině, aby dokázala opět zachytit co nejvíce vody, nestavět domy v ohrožených oblastech, udržovat průchodnost mostů, mostků, svou roli má i vyvýšená podezdívka domu atd. Při vzniku povodně jsou důležité rozumné manipulace na přehradních nádržích, protipovodňové valy či výstavba protipovodňových stěn a další protipovodňová opatření.
Před vznikem povodně je naprosto nezbytné včasné varování a provedení protipovodňových opatření. Výstražná a předpovědní služba je zajišťována prostřednictvím Českého hydrometeorologického ústavu, který veškeré výstražné informace uveřejňuje na svých internetových stránkách (www.chmi.cz/) a distribuuje ve prospěch systému krizového řízení a také prostřednictvím veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Doporučuje se, aby každý při nebezpečí vzniku povodně sledoval zpravodajství veřejnoprávní televize a rozhlasu či internetové stránky ČHMÚ a podle zveřejněných informací případně podnikal nezbytná opatření. K základním znalostem každého občana by měla patřit znalost protipovodňového plánu jeho města, obce nebo organizace. V něm lze nalézt potřebné informace o tom, zda a za jakých okolností hrozí zaplavení a také jaké kroky je nutno provést, aby se minimalizovalo nebezpečí a případné škody.
Extrémně nebezpečné je koupání i jízda na lodi při povodni. Zatímco toky v normálním stavu jsou prověřené předchozími vodáky, zvýšený průtok korytem může skrývat různé záludnosti. Navíc rozvodněná voda unáší různé dříví, kusy nábytku, dopravních prostředků a dalších věcí, které i dobrého plavce mohou udeřit nebo rozmačkat. A také se rozvodněný tok pohybuje mimo normální koryto, a to značnou rychlostí, takže může člun nebo loď převrátit, plavce napíchnout například na nějaké sloupy, kůly, konstrukce nebo dopravní značky, skryté pod hladinou. A zejména extrémně rozvodněný tok také většinou vypláchl všeliká smetiště, hnojiště, žumpy a čističky odpadních vod, takže kontakt s takovou vodou může přivodit nebezpečná onemocnění.
Jak se připravit na případnou povodeň?
Při povodni se člověk může ocitnout bez elektrického proudu, tedy bez světla, bez tepla, bez telefonního spojení, ale i bez možnosti sledování televize či rozhlasu. Realizace následujících jednoduchých úkonů zvýší úroveň připravenosti.
Návrh varianty protipovodňového plánu.
Co dělat hrozí-li nebezpečí povodně?
Zachovávání bezpečnosti za povodně.
Odstraňování následků povodně.