V.1 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA

Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi nejvíce zatížené oblasti ČR. Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady přírodních faktorů, zejména však vlivů způsobených vysokou koncentrací obyvatel a s tím spojenou hustou dopravní sítí.

Specifická poloha Prahy v členitém terénu Pražské kotliny zásadním způsobem ovlivňuje klimatické poměry a rozptylové podmínky území (Ložek et al. 2005). Údolí Vltavy bývá nedostatečně provětráváno a zejména v chladné polovině roku se zde utvářejí vhodné podmínky ke vzniku teplotních inverzí, kdy výrazně teplejší vzduch je nasouván nad studený vzduch u prochlazeného zemského povrchu. Těžký studený vzduch se drží při zemi a nedovolí znečišťujícím látkám rozptýlit se do vyšších vrstev atmosféry. Důsledkem jsou zvýšené koncentrace škodlivin v nehybné přízemní vrstvě vzduchu (Bednář, Zikmunda 1985).

Zhoršená kvalita ovzduší v Praze souvisí zejména se značným dopravním zatížením. Praha je díky své poloze nejen hlavním uzlem silniční sítě ČR, ale i významnou křižovatkou mezinárodní přepravy. Velká část hlavních dopravních tahů vede přímo centrem Prahy. Současná komunikační síť vnitřního města však není schopna tak obrovskou koncentraci dopravy pojmout, dochází k jejímu přetížení, mnohdy až k dopravním kolapsům. K částečnému řešení dopravní situace by mělo přispět především dokončení objízdných silničních okruhů kolem Prahy, výrazné omezení individuální automobilové dopravy v nejvíce zatížených oblastech, důraz na železniční a městskou hromadnou dopravu (IPR Praha 2012).

Praha má vzhledem ke svému historickému vývoji rozvinutou i průmyslovou infrastrukturu (IPR Praha 2012). V nedávné minulosti sice docházelo k rušení či omezení řady nevyhovujících průmyslových závodů, ale naopak došlo k rostoucímu významu sektoru služeb, a tím i výstavbě nových komerčních a administrativních center, které kladou vysoké nároky na dopravní obslužnost a spotřebu energií včetně vytápění.

Nezanedbatelný vliv na současnou imisní situaci v Praze má i spotřeba pevných paliv pro vytápění rodinných domů zejména v okrajových částech města.

V.1.1 Kvalita ovzduší v aglomeraci Praha
 

Suspendované částice PM₁₀ a PM_2,5

Imisní limit pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM₁₀ (hodnota 50 µg.m^-3 nesmí být překročena za rok více než 35krát) byl v roce 2014 na území aglomerace Praha překročen celkem na šesti lokalitách z 15 lokalit s dostatečným počtem dat pro hodnocení. Jedná se o pět lokalit dopravních a jednu předměstskou pozaďovou. Dále lze konstatovat, že v roce 2014 byl přerušen klesající trend průměrné 24hodinové koncentrace počítané odděleně pro dopravní a pozaďové (městské a předměstské) stanice. Poprvé od roku 2010 tak došlo k mírnému nárůstu koncentrací PM₁₀. Nadále se snižuje i rozdíl mezi průměrnou 24hodinovou koncentrací na stanicích dopravních a pozaďových – v roce 2014 činil méně než 3 µg.m^-3 (obr. V.1.1).

Roční imisní limit pro PM₁₀ (40 µg.m^-3) nebyl v roce 2014, podobně jako v předešlých letech, překročen na žádné lokalitě z 16, které byly relevantní pro vyhodnocení ročních koncentrací.

Vysokých koncentrací suspendovaných částic PM₁₀ a PM_2,5 a nejčastějšího překračování hodnoty 24hodinového imisního limitu PM₁₀ je obecně dosahováno v chladném období roku, kdy dochází jak k vyšším emisím tuhých látek (TZL) v důsledku vyšší intenzity vytápění (včetně lokálních topenišť) a vyšším emisím z dopravy (zvýšené obrušování materiálu silnic v důsledku posypu a následná resuspenze materiálu; EC 2011), tak i k méně příznivým meteorologickým podmínkám pro rozptyl znečišťujících látek. V aglomeraci Praha došlo v roce 2014 k nejvyššímu počtu překročení hodnoty 24hodinového imisního limitu v měsících březen, leden, duben, listopad a říjen (obr. V.1.2). V těchto měsících byl pozorován častější výskyt nepříznivých rozptylových podmínek ve srovnání s rozložením rozptylových podmínek v měsících ostatních (obr. III.3).

Imisní limit pro průměrnou roční koncentraci suspendovaných částic PM_2,5 byl v roce 2014 překročen na jedné stanici z pěti s dostatečným počtem dat pro hodnocení. Nadlimitní koncentrace (25,6 µg.m^-3) byla naměřena na stanici Praha 2-Legerova, která je klasifikována jako dopravní stanice (hot spot). Na ostatních lokalitách (Praha 2-Riegerovy sady, Praha 4-Libuš, Praha 5-Smíchov a Praha 5-Stodůlky) k překročení imisního limitu, podobně jako v předešlých několika letech, nedošlo (obr. V.1.3).

Trend imisních charakteristik pro PM₁₀ je hodnocen na základě dat ze stanic, pro které existuje ucelená časová řada od roku 2000 (obr. V.2). Strmý pokles koncentrací PM₁₀ byl pozorován od roku 1996 do roku 1999 (např. ČHMÚ 2014c). Poté koncentrace opět stoupají a v období po roce 2000, v roce 2003, zatím dosahují svých maxim v důsledku nepříznivých rozptylových podmínek v únoru a prosinci a podnormálního množství srážek. Od roku 2003 imise v celkovém trendu klesají, ačkoliv mezi jednotlivými roky se objevuje kolísání, zejména v důsledku meteorologických a rozptylových podmínek. Vyšší koncentrace PM₁₀ tak byly naměřeny např. v letech 2006, 2010 a 2011. V posledních třech letech 36. nejvyšší denní koncentrace PM₁₀ nevykazuje výrazný trend. Průměrná roční koncentrace PM₁₀ zůstává pod hodnotou svého imisního limitu od roku 2004 včetně, 36. nejvyšší denní koncentrace PM₁₀ zůstává pod hodnotou svého imisního limitu od roku 2007 včetně; v některých letech se ale hodnotě denního imisního limitu blíží (roky 2010 a 2011).

Trend imisních charakteristik pro PM_2,5 je hodnocen na základě dat ze stanic, pro které existuje ucelená časová řada od roku 2005; nejvyšších hodnot dosáhla roční průměrná koncentrace v letech 2005, 2006 a 2010; v letech 2005 a 2006 roční koncentrace (v průměru pro všechny stanice) přesáhla i hodnotu imisního limitu. Od roku 2011 včetně trend roční koncentrace PM_2,5 stagnuje.

Oxid dusičitý

Hodinový imisní limit 200 µg.m^-3 nebyl v roce 2014 překročen na žádné lokalitě z 15 relevantních pro vyhodnocení. Na lokalitě Praha 2-Legerova byla hodnota imisního limitu překročena pětkrát. Povolený počet překročení je 18. Hodinový imisní limit NO₂ (200 µg.m^-3) tedy nebyl v roce 2014 překročen na žádné z těchto lokalit.

Z hlediska překročení imisního limitu je v Praze problematická zejména již zmíněná dopravní stanice Praha 2–Legerova (hot spot), kde je NO₂ měřen od roku 2003. Tato stanice je orientována na sledování znečištění z dopravy. Hodinový imisní limit zde nebyl překročen od roku 2012 (obr. V.1.4).

Roční imisní limit pro NO₂ (40 µg.m^-3) byl na území aglomerace Praha překročen na dvou lokalitách ze 14. Jednalo se o dopravní lokality Praha 2-Legerova (roční průměrná koncentrace dosáhla hodnoty 51,1 µg.m^-3) a Praha 5–Smíchov (41,3 µg.m^-3).

Trend imisních charakteristik pro NO₂ je hodnocen na základě dat ze stanic, pro které existuje ucelená časová řada od roku 2000 (obr. V.1). Sestupný trend koncentrací NO₂ v 90. letech (např. ČHMÚ 2014c) sev roce 2000 zastavil a naopak koncentrace stoupaly až do roku 2003, kdy dosáhly přibližně úrovní koncentrací v roce 1996. Vyšší koncentrace NO₂ v roce 2003 byly důsledkem jak nepříznivých rozptylových podmínek v únoru a prosinci, tak i podnormálního množství srážek. Od roku 2003 imisní charakteristiky NO₂ nevykazují výrazné trendy – v celkovém trendu klesají, meziročně se však objevují výkyvy zejména v důsledku převažujících meteorologických a rozptylových podmínek. Nárůst roční průměrné i 19. nejvyšší hodinové koncentrace byl zaznamenán v letech 2006 a 2011. Od roku 2011 imisní charakteristiky NO₂ velice mírně klesají, s výjimkou roku 2014, kdy v meziročním srovnání stoupla 19. nejvyšší hodinová koncentrace. Od počátku hodnoceného období se imisní charakteristiky pro NO₂ drží pod úrovní svých imisních limitů. Je však možné předpokládat, že k překročení imisních limitů může docházet i na dalších dopravně exponovaných lokalitách, kde není prováděno měření.

Benzo[a]pyren

Problémem v aglomeraci Praha jsou dále koncentrace benzo[a]pyrenu. V roce 2014 byl imisní limit pro roční průměrnou koncentraci benzo[a]pyrenu překročen na stanici Praha 4-Libuš. Na stanici Praha 10-Šrobárova se roční průměrná koncentrace pohybuje těsně pod ročním limitem (0,95 ng.m^-3). Koncentrace benzo[a]pyrenu v hodnoceném období od roku 2000 dosáhly nejvyšší úrovně v roce 2006, poté do roku 2009 klesaly a od roku 2010 nevykazují výrazný trend. Od zahájení měření koncentrací benzo[a]pyrenu je imisní limit každoročně překročen alespoň na jedné měřicí stanici na území aglomerace Praha (obr. V.1.5).

Přízemní ozon

V roce 2014 (v průměru za 3 roky 2012–2014) nebyl imisní limit pro přízemní ozon překročen na žádné ze šesti stanic na území aglomerace Praha. Nejvyšší počet překročení hodnoty imisního limitu byl zaznamenán na lokalitě Praha 6-Suchdol, kde se 26. nejvyšší maximální denní 8hodinový klouzavý průměr rovnal hodnotě 119,4 µg.m^-3 (v průměru za tři roky). K překročení imisního limitu na této lokalitě došlo v hodnoceném období zatím každoročně, v roce 2014 zde nebyl imisní limit poprvé za hodnocené období překročen. K překročení hodnoty imisního limitu na této stanici došlo 23,3x v průměru za tři roky, přičemž povolený počet překročení je 25 (obr. V.1.6). Nejnižší koncentrace jsou měřeny na dopravní stanici Praha 9-Vysočany, což odpovídá vzniku přízemního ozonu a chodu jeho koncentrací (kap. IV.4.3).

Ostatní látky

Pro ostatní látky znečišťující ovzduší, uvedené v legislativě (CO, SO₂, benzen, těžké kovy), se daří v aglomeraci Praha dlouhodobě plnit imisní limity. Koncentrace SO₂, Ni a Cd překračovaly své imisní limity na několika stanicích v 90. letech; po roce 2000 se vyskytly nadlimitní roční průměrné koncentrace arsenu na stanici Praha 5-Řeporyje, a to naposledy v roce 2011. Nicméně i koncentrace těchto látek reagují na převažující meteorologické a rozptylové podmínky, takže nárůst některých imisních charakteristik těchto škodlivin byl zaznamenán např. v letech 2003, 2006, 2010 nebo 2011.

V.1.2 Emise v aglomeraci Praha

V současné době je na území aglomerace Praha individuálně evidováno cca 2050 provozoven zdrojů znečišťování ovzduší zařazených do databáze REZZO 1 a REZZO 2. Na celkových emisích se jich však významněji podílí pouze několik. Jedná se především o Cementárnu Radotín a Teplárnu Malešice (Pražská teplárenská – PT, a. s.), ZEVO Malešice (Pražské služby, a. s.), další teplárenské zdroje PT, a. s., a z průmyslových podniků např. MITAS, a. s. V posledním období narůstá také emisní podíl z výroby elektrické energie kogeneračními jednotkami (např. ÚČOV PVaK a TEDOM Daewo-Avia Letňany). Podle výstupů SLDB 2011 převládají u vytápění domácností centrální zdroje tepla (cca 52 % bytů), dále pak plynové kotelny a lokální plynové kotle (dohromady cca 31 % bytů). Významný je podíl vytápění elektrickou energií (cca 5 %), ale také obtížně zařaditelných tzv. ostatních způsobů (relativně vysoký podíl cca 10 %). Pouze v malé části bytového fondu, především v okrajových částech města, je využíváno jako palivo uhlí, dřevo, popř. koks. Stejně tak je větší část budov komunální sféry napojena na centrální zdroje tepla, popř. na vlastní plynové kotelny.

V období let 2002–2013 došlo u výše uvedených významnějších zdrojů k poklesu všech sledovaných emisí. U teplárenských zdrojů souvisí toto snížení především s realizací rozsáhlého projektu propojení teplárenské soustavy Mělník-Praha, zahájeného v roce 1995. Zcela zásadní pokles emisí SO₂ souvisí se snížením množství spalovaného černého uhlí v Teplárně Malešice (od roku 2011).

Emisní zatížení Prahy je z celorepublikového hlediska poněkud specifické. Bodové a plošné zdroje provozované na jejím území jsou až na výjimky minoritní a nejvyšší podíl emisí pochází z dopravy (obr. V.1.9). Vzhledem k tomu, že významné zdroje mají zpravidla vysoké komíny, projevuje se jejich podíl na znečištění ovzduší často mimo území Prahy.

Na poklesu vykázaných emisí TZL zdrojů REZZO 2 se namísto skutečného snížení emisí částečně podepisuje metodická změna vykazování emisí u kamenolomů, vycházející z aplikace ustanovení o způsobu zjišťování množství emisí.

V.1.3 Shrnutí

Hlavní město Praha je oblastí, ve které je znečištění ovzduší vystaveno velké množství lidí. V aglomeraci Praha jsou dlouhodobě překračovány imisní limity pro suspendované částice, oxid dusičitý a benzo[a]pyren. Imisní limit pro přízemní ozon je obvykle překračován v okrajových částech Prahy. Většina překročení imisních limitů souvisí se značným dopravním zatížením hlavního města, ale i s vytápěním domácností, zejména v oblastech se zástavbou rodinných domů. V aglomeraci Praha se mobilní zdroje podílí na celkových emisích tuhých znečišťujících látek (TZL) více než 85 %, na celkových emisích oxidů dusíku (NO_x) cca 75 %.

V roce 2014 na území aglomerace Praha nebyl splněn imisní limit pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM₁₀ a roční průměrnou koncentraci PM_2,5, NO₂ a benzo[a]pyrenu. Roční průměrné koncentrace PM₁₀ jsou od roku 2011 na měřicích stanicích podlimitní. V roce 2014 nedošlo poprvé za hodnocené období k překročení imisního limitu pro přízemní ozon. Pro ostatní látky znečišťující ovzduší se daří imisní limity plnit.
 

Obr. V.1.1 Počet překročení 24hod. hodnoty imisního limitu PM₁₀ a 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀ na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2006–2014

Obr. V.1.2 Počet dní s koncentracemi PM₁₀ > 50 µg.m^-3 v jednotlivých měsících včetně celkového počtu překročení, aglomerace Praha, 2014

Obr. V.1.3 Průměrné roční koncentrace PM_2,5, aglomerace Praha, 2004–2014

Obr. V.1.4 Počty překročení hodnoty hodinového imisního limitu NO₂ na dopravní stanici Praha 2-Legerova (hot spot), aglomerace Praha, 2003–2014

Obr. V.1.5 Průměrné roční koncentrace benzo[a]pyrenu, aglomerace Praha, 2000–2014

Obr. V.1.6 Počty překročení hodnoty imisního limitu O₃ v průměru za tři roky, aglomerace Praha, 2006–2014

Obr. V.1.7 Pole roční koncentrace NO₂, aglomerace Praha, 2014

Obr. V.1.8 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀, aglomerace Praha, 2014

Obr. V.1.9 Emise vybraných znečišťujících látek v členění dle REZZO, aglomerace Praha