V.1 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA

Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi nejvíce zatížené oblasti ČR. Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady přírodních faktorů, zejména však vlivů způsobených vysokou koncentrací obyvatel a s tím spojenou hustou dopravní sítí.

Specifická poloha Prahy v členitém terénu Pražské kotliny zásadním způsobem ovlivňuje klimatické poměry a rozptylové podmínky území (Ložek et al. 2005). Údolí Vltavy bývá nedostatečně provětráváno a zejména v chladné polovině roku se zde utvářejí vhodné podmínky ke vzniku teplotních inverzí, kdy výrazně teplejší vzduch je nasouván nad studený vzduch u prochlazeného zemského povrchu. Těžký studený vzduch se drží při zemi a nedovolí znečišťujícím látkám rozptýlit se do vyšších vrstev atmosféry. Důsledkem jsou zvýšené koncentrace škodlivin v nehybné přízemní vrstvě vzduchu (Bednář, Zikmunda 1985).

Zhoršená kvalita ovzduší v Praze souvisí zejména se značným dopravním zatížením. Praha je díky své poloze nejen hlavním uzlem silniční sítě ČR, ale i významnou křižovatkou mezinárodní přepravy. Velká část hlavních dopravních tahů vede přímo centrem Prahy. Současná komunikační síť vnitřního města však není schopna tak obrovskou koncentraci dopravy pojmout, dochází k jejímu přetížení, mnohdy až k dopravním kolapsům. K částečnému řešení dopravní situace by mělo přispět především dokončení objízdných silničních okruhů kolem Prahy, výrazné omezení individuální automobilové dopravy v nejvíce zatížených oblastech, důraz na železniční a městskou hromadnou dopravu (IPR Praha 2012).

Praha má vzhledem ke svému historickému vývoji rozvinutou i průmyslovou infrastrukturu (IPR Praha 2012). V nedávné minulosti sice docházelo k rušení či omezení řady nevyhovujících průmyslových závodů, ale naopak došlo k rostoucímu významu sektoru služeb, a tím i výstavbě nových komerčních a administrativních center, které kladou vysoké nároky na dopravní obslužnost a spotřebu energií včetně vytápění.

Nezanedbatelný vliv na současnou imisní situaci v Praze má i spotřeba pevných paliv pro vytápění rodinných domů zejména v okrajových částech města.

V.1.1 Kvalita ovzduší v aglomeraci Praha
 

Suspendované částice PM₁₀ a PM_2,5

Imisní limit pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM₁₀ (hodnota 50 μg.m^-3 nesmí být překročena za rok více než 35krát) nebyl v roce 2015 na území aglomerace Praha překročen ani na jedné ze 14 lokalit s dostatečným počtem dat pro hodnocení. Nejvyšší počet překročení limitní hodnoty byl dosažen na stanici Praha 10-Vršovice (32krát), jedná se o lokalitu klasifikovanou jako dopravní. V roce 2014 byl sice přerušen klesající trend průměrné 24hodinové koncentrace počítané odděleně pro dopravní a pozaďové stanice, ale v roce 2015 byl opět obnoven (obr. V.1.1). Poměrně strmý pokles průměrné 24hodinové koncentrace PM₁₀ byl v roce 2015 ovlivněn příznivými meteorologickými a rozptylovými podmínkami (kap. III.).

Roční imisní limit pro PM₁₀ (40 µg.m^-3) nebyl v roce 2015, podobně jako v předešlých letech, překročen na žádné lokalitě z 14, které byly relevantní pro vyhodnocení ročních koncentrací.

Vysokých koncentrací suspendovaných částic PM₁₀ a PM2,5 a nejčastějšího překračování hodnoty 24hodinového imisního limitu PM₁₀ je obecně dosahováno v chladném období roku, kdy dochází jak k vyšším emisím tuhých látek (TZL) v důsledku vyšší intenzity vytápění (včetně lokálních topenišť) a vyšším emisím z dopravy (zvýšené obrušování materiálu silnic v důsledku posypu a následná resuspenze materiálu; EC 2011), tak i k méně příznivým meteorologickým podmínkám pro rozptyl znečišťujících látek. V aglomeraci Praha došlo v roce 2015 k nejvyššímu počtu překročení hodnoty 24hodinového imisního limitu (ne více než 35krát) v měsících únor, listopad, říjen a březen (obr. V.1.2). V těchto měsících byl pozorován častější výskyt nepříznivých rozptylových podmínek ve srovnání s rozložením rozptylových podmínek v měsících ostatních (obr. III.3).

Imisní limit pro průměrnou roční koncentraci sus- pendovaných částic PM2,5 nebyl v roce 2015 pře- kročen ani na jedné stanici ze čtyř s dostatečným počtem dat pro hodnocení (obr. V.1.3). Nejvyšší koncentrace (19,9 μg.m^-3) byla naměřena na sta- nici Praha 2-Legerova, která je klasifikována jako dopravní stanice (hot spot).

Trend imisních charakteristik pro PM₁₀ je hodnocen na základě dat ze stanic, pro které existuje ucelená časová řada od roku 2000 (obr. V.2). Strmý pokles koncentrací PM₁₀ byl pozorován od roku 1996 do roku 1999 (např. ČHMÚ 2014b). Poté koncentrace opět stoupají a v období po roce 2000, v roce 2003, zatím dosahují svých maxim v důsledku nepříznivých rozptylových podmínek v únoru a prosinci a podnormálního množství srážek. Od roku 2003 imise v celkovém trendu klesají, ačkoliv mezi jednotlivými roky se objevuje kolísání, zejména v důsledku meteorologických a rozptylových podmínek. Vyšší koncentrace PM₁₀ tak byly naměřeny např. v letech 2006, 2010 a 2011. V letech 2012–2014 36. nejvyšší denní koncentrace PM₁₀ nevykazuje výrazný trend. V roce 2015 je patrný pokles 36. nejvyšší denní koncentrace i ročního průměru PM₁₀. Průměrná roční koncentrace PM₁₀ zůstává pod hodnotou svého imisního limitu od roku 2004 včetně, 36. nejvyšší denní koncentrace PM₁₀ zůstává pod hodnotou svého imisního limitu od roku 2007 včetně; v některých letech se ale hodnotě denního imisního limitu blíží (roky 2010 a 2011).

Trend imisních charakteristik pro PM2,5 je hodnocen na základě dat ze stanic, pro které existuje ucelená časová řada od roku 2005. Nejvyšších hodnot dosáhla roční průměrná koncentrace v letech 2005, 2006 a 2010; v letech 2005 a 2006 roční koncentrace (v průměru pro všechny stanice) přesáhla i hodnotu imisního limitu. Od roku 2011 do roku 2015 včetně trend roční koncentrace PM2,5 stagnuje.

Oxid dusičitý

Hodinový imisní limit 200 μg.m^-3 nebyl v roce 2015 překročen na žádné lokalitě z 12 relevantních pro vyhodnocení. Na lokalitě Praha 2-Legerova byla hodnota imisního limitu překročena 16krát. Povolený počet překročení je 18. Hodinový imisní limit NO₂ (200 μg.m^-3) tedy nebyl v roce 2015 překročen na žádné z těchto lokalit.

Z hlediska překročení imisního limitu je v Praze problematická zejména již zmíněná dopravní stanice Praha 2–Legerova (hot spot), kde je NO₂ měřen od roku 2003. Tato stanice je orientována na sledování znečištění z dopravy. Hodinový imisní limit zde nebyl překročen od roku 2012 (obr. V.1.4).

Roční imisní limit pro NO₂ (40 μg.m^-3) byl na území aglomerace Praha překročen na dvou lokalitách ze 12. Jednalo se o dopravní lokality Praha 2-Legerova (roční průměrná koncentrace dosáhla hodnoty 47,1 μg.m^-3) a Praha 5-Smíchov (41,6 μg.m^-3).

Trend imisních charakteristik pro NO₂ je hodnocen na základě dat ze stanic, pro které existuje ucelená časová řada od roku 2000 (obr. V.1). Sestupný trend koncentrací NO₂ v 90. letech (např. ČHMÚ 2014c) sev roce 2000 zastavil a naopak koncentrace stoupaly až do roku 2003, kdy dosáhly přibližně úrovní koncentrací v roce 1996. Vyšší koncentrace NO₂ v roce 2003 byly důsledkem jak nepříznivých rozptylových podmínek v únoru a prosinci, tak i podnormálního množství srážek. Od roku 2003 imisní charakteristiky NO₂ nevykazují výrazné trendy – v celkovém trendu klesají, meziročně se však objevují výkyvy zejména v důsledku převažujících meteorologických a rozptylových podmínek. Nárůst roční průměrné i 19. nejvyšší hodinové koncentrace byl zaznamenán v letech 2006 a 2011. Od roku 2011 imisní charakteristiky NO₂ velice mírně klesají, s výjimkou roku 2014, kdy v meziročním srovnání stoupla 19. nejvyšší hodinová koncentrace. Od počátku hodnoceného období se imisní charakteristiky pro NO₂ drží pod úrovní svých imisních limitů. Je však možné předpokládat, že k překročení imisních limitů může docházet i na dalších dopravně exponovaných lokalitách, kde není prováděno měření.

Benzo[a]pyren

Problémem v aglomeraci Praha jsou dále koncentrace benzo[a]pyrenu. V roce 2015 však nebyl imisní limit pro roční průměrnou koncentraci benzo[a]pyrenu překročen ani na jedné ze dvou stanic na území aglomerace Praha. Na stanici Praha 4-Libuš zůstala roční průměrná koncentrace těsně pod ročním limitem (0,9 ng.m^-3). Koncentrace benzo[a]pyrenu v hodnoceném období od roku 2000 dosáhly nejvyšší úrovně v roce 2006, poté do roku 2009 klesaly a od roku 2010 do roku 2014 nevykazují výrazný trend. V roce 2015 došlo k poklesu koncentrací benzo[a]pyrenu. Od zahájení měření této látky byl imisní limit každoročně překročen alespoň na jedné měřicí stanici na území aglomerace Praha, kromě roku 2015 (obr. V.1.5).

Přízemní ozon

V roce 2015 (v průměru za 3 roky 2013–2015) byl překročen imisní limit pro přízemní ozon na předměstské pozaďové lokalitě Praha 4-Libuš, kde k překročení hodnoty imisního limitu 120 μg.m^-3 došlo 27krát v průměru za tři roky, přičemž povolený počet překročení je 25. K překročení imisního limitu v této lokalitě došlo poprvé od roku 2008. Na stanicích Praha 5-Stodůlky, Praha 6-Suchdol a Praha 2-Riegrovy sady došlo k překročení limitní hodnoty více než 20krát v průměru za tři roky, tedy ve více případech než v předchozích letech. K překročení imisního limitu na lokalitě Praha 6-Suchdol došlo v období 2006–2013 (obr. V.1.6). roce 2015 byl přerušen stagnující trend a došlo k výraznému vzestupu počtu překročení hodnoty limitního limitu ozonu v průměru na lokalitu. Tato skutečnost byla ovlivněna extrémně vysokými teplotami a intenzivním slunečním zářením v červenci a srpnu 2015. Nejnižší koncentrace jsou měřeny na dopravní stanici Praha 9-Vysočany, což odpovídá vzniku přízemního ozonu a chodu jeho koncentrací (kap. IV.4.3).

Ostatní látky

Pro ostatní látky znečišťující ovzduší, uvedené v legislativě (CO, SO₂, benzen, těžké kovy), se daří v aglomeraci Praha dlouhodobě plnit imisní limity. Koncentrace SO₂, Ni a Cd překračovaly své imisní limity na několika stanicích v 90. letech; po roce 2000 se vyskytly nadlimitní roční průměrné koncentrace arsenu na stanici Praha 5-Řeporyje, a to naposledy v roce 2011. Nicméně i koncentrace těchto látek reagují na převažující meteorologické a rozptylové podmínky, takže nárůst některých imisních charakteristik těchto škodlivin byl zaznamenán např. v letech 2003, 2006, 2010 nebo 2011.

V.1.2 Emise v aglomeraci Praha

V současné době je na území aglomerace Praha individuálně evidováno cca 2040 provozoven zdrojů znečišťování ovzduší zařazených do databáze REZZO 1 a REZZO 2. Na celkových emisích se jich však významněji podílí pouze několik. Jedná se především o Cementárnu Radotín a Teplárnu Malešice (Pražská teplárenská – PT, a. s.), ZEVO Malešice (Pražské služby, a. s.), další teplárenské zdroje PT, a. s., a z průmyslových podniků např. MITAS, a. s. V posledním období narůstá také emisní podíl z výroby elektrické energie kogeneračními jednotkami (např. ÚČOV PVaK a TEDOM Daewo-Avia Letňany). Podle výstupů SLDB 2011 převládají u vytápění domácností centrální zdroje tepla (cca 52 % bytů), dále pak plynové kotelny a lokální plynové kotle (dohromady cca 31 % bytů). Významný je podíl vytápění elektrickou energií (cca 5 %), ale také obtížně zařaditelných tzv. ostatních způsobů (relativně vysoký podíl cca 10 %). Pouze v malé části bytového fondu, především v okrajových částech města, je využíváno jako palivo uhlí, dřevo, popř. koks. Stejně tak je větší část budov komunální sféry napojena na centrální zdroje tepla, popř. na vlastní plynové kotelny.

V období let 2002–2014 došlo u výše uvedených významnějších zdrojů k poklesu všech sledovaných emisí. U teplárenských zdrojů souvisí toto snížení především s realizací rozsáhlého projektu propojení teplárenské soustavy Mělník-Praha, zahájeného v roce 1995. Zcela zásadní pokles emisí SO₂ souvisí se snížením množství spalovaného černého uhlí v Teplárně Malešice (od roku 2011).

Emisní zatížení Prahy je z celorepublikového hlediska poněkud specifické. Bodové a plošné zdroje provozované na jejím území jsou až na výjimky minoritní a nejvyšší podíl emisí pochází z dopravy (obr. V.1.9). Vzhledem k tomu, že významné zdroje mají zpravidla vysoké komíny, projevuje se jejich podíl na znečištění ovzduší často mimo území Prahy.

Na poklesu vykázaných emisí TZL zdrojů REZZO 2 se namísto skutečného snížení emisí částečně podepisuje metodická změna vykazování emisí u kamenolomů, vycházející z aplikace ustanovení o způsobu zjišťování množství emisí.

V.1.3 Shrnutí

Hlavní město Praha je oblastí, ve které je znečištění ovzduší vystaveno velké množství lidí. V aglomeraci Praha jsou dlouhodobě překračovány imisní limity pro suspendované částice, oxid dusičitý a benzo[a]pyren. Imisní limit pro přízemní ozon je obvykle překračován v okrajových částech Prahy. Většina překročení imisních limitů souvisí se značným dopravním zatížením hlavního města, ale i s vytápěním domácností, zejména v oblastech se zástavbou rodinných domů. V aglomeraci Praha se mobilní zdroje podílí na celkových emisích tuhých znečišťujících látek (TZL) cca 60 %, na celkových emisích oxidů dusíku (NOx) cca 70 %.

V roce 2015 na území aglomerace Praha nebyl splněn imisní limit pro roční průměrnou koncentraci NO₂ a maximální denní 8hodinový klouzavý průměr přízemního ozonu (v průměru za tři roky). Roční průměrné koncentrace PM₁₀ jsou od roku 2011 na měřicích stanicích podlimitní. V roce 2015 nedošlo poprvé za období 2007–2015 k překročení imisního limitu pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM₁₀ (obr. V.1.1). Pro ostatní látky znečišťující ovzduší se daří imisní limity plnit.

V.1.4 Koncentrační růžice pro aglomeraci Praha (lokalita Praha 2-Riegrovy sady)

Stanice Praha 2-Riegerovy sady je umístěna v centru Prahy v parku, cca 50 m od nepříliš vytížené komunikace. Převažují jihozápadní a západní směry proudění, které jsou typické pro lokalitu aglomerace Praha (obr. 1, Příloha III). Naopak nejméně četné jsou severovýchodní směry proudění. Stanice samotná je ovlivněna obytnou zástavbou vícepatrových domů, jižně od stanice se nachází Riegerovy sady.

Nejvyšší hodnoty znečistění PM₁₀ nastávají podle koncentrační růžice (obr. 2, Příloha III) při severozápadním až jihovýchodním proudění, kdy se výrazně projevuje vliv městské části Vinohrady. Celoroční koncentrační růžice pro NO₂ (obr. 3, Příloha III) zvýrazňuje zdroje blízké místu měření, pravděpodobně liniové, které působí celoročně, s těžištěm výskytu v zimě z východních směrů (obr. 4, Příloha III). Specifický charakter mají koncentrační růžice sekundárně vznikajícího přízemního ozonu, na jehož vznik mají dominantní vliv teplota a intenzita slunečního svitu. Koncentrační růžice umisťuje oblast nejvyšších koncentrací O₃ do jihovýchodního sektoru (obr. 5, Příloha III), dále severně až severozápadně. Na teplotně členěných koncentračních růžicích je velmi dobře patrný vliv teploty na vznik přízemního ozonu, což potvrzuje i koncentrační růžice dělená podle ročních období (obr. 6, Příloha III).
 

Obr. V.1.1 Počet překročení 24hod. hodnoty imisního limitu PM₁₀ a 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀ na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2007–2015

Obr. V.1.2 Počet dní s koncentracemi PM₁₀ > 50 µg.m^-3 v jednotlivých měsících včetně celkového počtu překročení, aglomerace Praha, 2015

Obr. V.1.3 Průměrné roční koncentrace PM_2,5, aglomerace Praha, 2004–2015

Obr. V.1.4 Počty překročení hodnoty hodinového imisního limitu NO₂ na dopravní stanici Praha 2-Legerova (hot spot), aglomerace Praha, 2003–2015

Obr. V.1.5 Průměrné roční koncentrace benzo[a]pyrenu, aglomerace Praha, 2000–2015

Obr. V.1.6 Počty překročení hodnoty imisního limitu O₃ v průměru za tři roky, aglomerace Praha, 2006–2015

Obr. V.1.7 Pole roční koncentrace NO₂, aglomerace Praha, 2015

Obr. V.1.8 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀, aglomerace Praha, 2015

Obr. V.1.9 Emise vybraných znečišťujících látek v členění dle REZZO, aglomerace Praha