VIII. EVROPSKÝ KONTEXT

Řízení kvality ovzduší v Evropě vedlo v posledních desetiletích k podstatnému snížení emisí a koncentrací škodlivin v ovzduší. Mnoho škodlivin překračuje imisní limity pouze výjimečně, nicméně značná část evropské populace a ekosystémů je stále vystavena koncentracím škodlivin vyšším, než jsou legislativně stanovené limity a doporučené hodnoty Světové zdravotnické organizace (WHO Air Quality Guidelines). Znečištění ovzduší patří v Evropě k nejrizikovějším environmentálním faktorům způsobujícím předčasná úmrtí, zvyšujícím výskyt širokého spektra nemocí a poškozujícím vegetaci a ekosystémy a vede i ke ztrátě biologické rozmanitosti. To vše též znamená značné ekonomické ztráty. Další zlepšení vyžaduje opatření a spolupráci na globální, kontinentální, národní a místní úrovni, a to ve většině hospodářských odvětví a se zapojením veřejnosti. Opatření musí zahrnovat technologický rozvoj, strukturální změny včetně optimalizace infrastruktury a územního plánování a změny chování. Ochrana přírodního kapitálu, podpory hospodářské prosperity, lidského blahobytu a sociálního rozvoje jsou součástí vize Evropské unie 2050, která je stanovena 7. akčním programem EU pro životní prostředí (EU 2013).

Emise hlavních znečišťujících látek v ovzduší v Evropě od roku 1990 poklesly. Nicméně ke snížení nedošlo dostatečně ve všech sektorech a emise některých znečišťujících látek se dokonce zvýšily. Např. nedošlo k dostatečnému snížení emisí NO_x z mobilních zdrojů, a proto nejsou dodrženy imisní limity v mnoha městech. V posledním desetiletí v EU rovněž vzrostly emise PM_2,5 a benzo[a]pyrenu, pocházející ze spalování uhlí a biomasy v domácnostech a v soukromých i veřejných budovách. Tyto zdroje se nyní v EU podílejí nejvíce na emi- sích částic a benzo[a]pyrenu (obr. VIII.1).

Z hlediska poškozování lidského zdraví v Evropě je nejproblematičtější úroveň koncentrací částic (PM), přízemního ozonu (O₃), oxidu dusičitého (NO₂) a karcinogenního benzo[a]pyrenu. Závažné zdravotní problémy způsobuje znečištěné ovzduší zejména obyvatelům měst. Poškozování ekosystémů způsobuje nejrozsáhleji O₃, amoniak (NH3) a oxidy dusíku (NO_x). Odhaduje se, že v členských státech EU bylo v tříletém období 2011–2013 vystaveno 17–30 % městských obyvatel nadlimitním 24hodinovým koncentracím PM₁₀, 9–14 % nadlimitním ročním koncentracím PM_2,5, 25–28 % nadlimitním ročním koncentracím benzo[a]pyrenu, 14–15 % koncentracím O₃ vyšším než cílová hodnota a 8–12 % nadlimitním ročním koncentracím NO₂. Odhad procenta populace vystavené koncentracím vyšším než jsou doporučené hodnoty WHO, byl ještě vyšší, a to např. 87–93 % pro PM_2,5, 85–91 % pro benzo[a]pyren, 97–98 % pro O₃ a dokonce 36–37 % pro SO₂. Odhady zdravotních dopadů vlivu znečištěného ovzduší ukazují, že dlouhodobá expozice jemným částicím (PM2.5) způsobila v Evropě v roce 2012 okolo 432 000 předčasných úmrtí, dlouhodobá expozice koncentracím NO₂ okolo 75 000 a krátkodobá expozice koncentracím O₃ přibližně 17 000 předčasných úmrtí (EEA 2015).

Nadlimitními koncentracemi suspendovaných částic a benzo[a]pyrenu jsou nejvíce zatíženi obyvatelé střední a východní Evropy včetně Balkánského poloostrova, k plošně nejvíce znečištěným oblastem patří rovněž Pádská nížina v severní Itálii (obr. VIII.2, obr. VIII.3). Limitní koncentrace NO₂ jsou překračovány zejména v lokalitách ovlivněných dopravou VIII.4). Výskyt nadlimitních koncentrací lze předpokládat i ve státech, které výše zmíněné škodliviny sledují pouze na omezeném počtu lokalit nebo je nesledují vůbec, resp. tyto údaje EEA nepředávají. K primárním škodlivinám, které pocházejí z místních a oblastních zdrojů emisí, se přidává znečištění ovzduší sekundárním aerosolem (viz kap. IV.1.4) a ozonem. Koncentrace ozonu vzhledem k mechanismu jeho vzniku (viz kap. IV.4.3) narůstají od nízkých hodnot v severní Evropě až po nejvyšší koncentrace zejména ve státech kolem Středozemního moře (obr. VIII.5).

Úroveň znečištění ovzduší se v různých částech ČR velmi výrazně liší. Na jedné straně jsou oblasti velmi málo znečištěné, ve kterých je kvalita ovzduší obdobná jako v čistých souvisle obydlených regionech Evropy a koncentrace škodlivin ani zdaleka nedosahují imisních limitů. Pozaďové koncentrace PM₁₀ a PM_2,5 jsou však v ČR srovnatelné s koncentracemi v mnoha evropských městech, tj. jsou vyšší než na srovnatelných evropských pozaďových lokalitách. Na straně druhé aglomerace O/K/F-M patří společně s přilehlou oblastí Polské republiky k nejvíce znečištěným evropským regionům, a to jak z hlediska rozlohy, tak dosahovaných koncentrací (kap. IV.). Přenos škodlivin mezi ČR a sousedícími státy je nejintenzivnější právě v oblasti Slez- ska (podrobněji viz kap. V.3 a Blažek et al. 2013). Znečištěný vzduch samozřejmě proudí přes státní hranici i v jiných oblastech, ale vzájemné přeshraniční působení je mnohem menší, přičemž většinou není dostupná jeho kvantifikace ani odhad pravděpodobného vlivu. Kromě oblasti Slezska je podíl různých zdrojů na úrovni znečištění ovzduší podrobněji popsán pouze v česko-slovenském příhraničí Moravskoslezského a Žilinského kraje (VŠB-TU Ostrava 2014). Dálkový přenos znečišťujících látek v rámci celého kontinentu i mimo něj je řešen Konvencí LRTAP (Convention on Long- range Transboundary Air Pollution) v rámci programu EMEP (The European Monitoring and Evaluation Programme; EMEP 2016a). Program byl založen v roce 1977 a jedním z jeho hlavních cílů je sledování dlouhodobých trendů kvality ovzduší v regionálním měřítku, a to na základě měření na vybraných pozaďových lokalitách. Aktuální informace přináší souhrnná zpráva, která hodnotí trendy základních škodlivin v kontextu konvence CLRTAP 1990 (EMEP 2016b).

 

Obr. VIII.1 Vývoj koncentrací PM₁₀, O₃ a NO₂ přepočtených podle počtu obyvatel ve městech ve 28 členských státech Evropské unie, 2004–2013

Obr. VIII.2 Průměrné roční koncentrace PM_2,5 v Evropě, 2013

Obr. VIII.3 Průměrné roční koncentrace benzo[a]pyrenu v Evropě, 2013

Obr. VIII.4 Průměrné roční koncentrace NO₂ v Evropě, 2013

Obr. VIII.5 26. nejvyšší denní maximální 8hodinové koncentrace O₃ v Evropě, 2013