Grafická ročenka

IV.6 TĚŽKÉ KOVY

IV.6.1 Znečištění ovzduší těžkými kovy v roce 2017

Olovo

Roční imisní limit olova (0,5 μg.m^-3) nebyl v roce 2017 překročen na žádné z 47 lokalit, pro které byl k dispozici dostatek údajů pro výpočet platného ročního průměru. Nejvyšší roční průměr byl naměřen na lokalitě Ostrava-Radvanice ZÚ (tab. XIII.14). S výjimkou roku 2011, kdy byla nejvyšší koncentrace zaznamenána na lokalitě Příbram I-nemocnice, jsou nejvyšší koncentrace olova opakovaně měřeny v v aglomeraci O/K/F-M.

Koncentrace olova jsou dlouhodobě velmi nízké na celém území ČR a nedosahují ani poloviny imis- ního limitu, tj. hodnoty dolní meze pro posuzování 0,25 μg.m^-3 (obr. IV.6.5). Na 44 % lokalit (19 lokalit) došlo v porovnání s rokem 2016 k poklesu roční průměrné koncentrace olova, na 9 % lokalit (4 lokality) došlo k nárůstu těchto koncentrací (z celkového počtu 43 stanic, které měřily koncentrace olova v roce 2016 i 2017) a na zbylých 47 % lokalit (20 lokalit) byly roční průměrné koncentrace v obou letech shodné.

Kadmium

Roční imisní limit kadmia (5 ng.m^-3) nebyl v roce 2016 překročen na žádné lokalitě z celkem 47 lokalit s platným ročním průměrem (tab. XIII.15. Na dlouhodobě nejzatíženější stanici Tanvald-školka klesla průměrná roční koncentrace oproti roku 2016 z 3,7 ng.m^-3 na 3,0 ng.m^-3. Nejvyšší roční průměrné koncentrace byly v roce 2017 měřeny převážně na lokalitách v okresech Jablonec nad Nisou a Ostrava-město (obr. IV.6.1). Například na stanici Souš (okres Jablonec nad Nisou), která je klasifikována jako venkovská pozaďová, jsou dlouhodobě měřeny koncentrace o řád vyšší než na ostatních venkovských lokalitách (obr. IV.6.9).

Koncentrace kadmia jsou na většině území ČR dlouhodobě podlimitní (obr. IV.6.5, IV.6.7). Na 19 % lokalit (8 lokalit) došlo v porovnání s rokem 2016 k poklesu roční průměrné koncentrace kadmia, na 2 % lokalit (1 lokalita) došlo k nárůstu těchto koncentrací (z celkového počtu 43 stanic, které měřily koncentrace kadmia v roce 2016 i 2017) a na zbylých 79 % lokalit (34 lokalit) byly roční průměrné koncentrace v obou letech shodné.

Arsen

Roční imisní limit arsenu (6 ng.m^-3) byl v roce 2017 překročen pouze na jedné lokalitě (Kladno-Švermov; 6,0 ng.m^-3) z celkem 47 lokalit s platným ročním průměrem (tab. XIII.16, obr. IV.6.3 a obr. IV.6.4). Od roku 1986 byl většinou překročen imisní limit arsenu alespoň na jedné stanici nebo se k ní tyto hodnoty blíží (obr. IV.6.8). Nejvyššími koncentracemi arsenu je dlouhodobě zatížen okres Kladno a území hl. m. Prahy (obr. IV.6.6). Na 5 % lokalit (2 lokality) došlo v porovnání s rokem 2016 k poklesu roční průměrné koncentrace arsenu, na 79 % lokalit (34 lokalit) došlo k nárůstu těchto koncentrací (z celkového počtu 43 stanic, které měřily koncentrace arsenu v roce 2016 i 2017) a na zbylých 16 % lokalit (7 lokalit) byly roční průměrné koncentrace v obou letech shodné.

Nikl

Roční imisní limit niklu (20 ng.m^-3) nebyl v roce 2016 překročen na žádné z 45 lokalit, pro které byl k dispozici dostatek údajů pro výpočet platného ročního průměru. Nejvyšší koncentrace, 3,4 ng.m^-3, byla naměřena na lokalitě Ostrava-Mariánské Hory (tab. XIII.17). Na 31 % lokalit (13 lokalit) došlo v porovnání s rokem 2016 k poklesu roční průměrné koncentrace niklu, na 55 % lokalit (23 lokalit) došlo k nárůstu těchto koncentrací (z celkového počtu 42 stanic, které měřily koncentrace arsenu v roce 2016 i 2017) a na zbylých 14 % lokalit (6 lokalit) byly roční průměrné koncentrace v obou letech shodné. Koncentrace niklu jsou dlouhodobě velmi nízké na celém území ČR a nedosahují ani poloviny imisního limitu, tj. hodnoty dolní meze pro posuzování 0,01 μg.m^-3.

IV.6.2 Vývoj koncentrací těžkých kovů

Průměrné roční koncentrace všech sledovaných kovů v uplynulých letech mírně klesaly s výjimkou dvou výkyvů v letech 2010 a 2013 (obr. IV.6.9). Jejich příčina není zatím dostatečně objasněna, v roce 2010 se mohlo jednat o vliv zhoršených rozptylových a meteorologických podmínek.

Oblast Tanvaldu (Liberecký kraj) je charakteristická vysokým zastoupením sklářského průmyslu (ASKPCR 2014), který byl především v minulosti významným zdrojem emisí kadmia z používaných barviv a tavidel (Beranová 2013).

Od roku 2004 byla realizována opatření Integrovaného krajského programu ke zlepšení kvality ovzduší Libereckého kraje, zaměřená na podporu snížení kadmia v emisích sklářských provozů (Rada Libereckého kraje 2004). Zavádění moderních technologií vedlo k výraznému snížení emisí kadmia a dalších těžkých kovů z modernizovaných provozů v následujících několika letech (ATEM 2006). Další ekologizace provozu proběhla v letech 2015 a 2016 a vedla k snížení ročních průměrných koncentrací kadmia pod limitní hranici. Tento stav trvá i v roce 2017.

V oblastech neovlivněných průmyslovou výrobou bývají průměrné roční koncentrace všech těžkých kovů vyšší ve městech (obr. IV.6.9), což je dáno především kumulací průmyslové výroby do měst a vyšší intenzitou dopravy. Městské lokality jsou charakteristické také výraznějším poklesem koncentrací těžkých kovů v průběhu hodnoceného období oproti venkovským lokalitám. Od mírného snížení koncentrací těžkých kovů na venkovských lokalitách v letech 2006–2007 je na nich v dalších letech patrný spíše stagnující stav.

IV.6.3 Emise těžkých kovů

Do skupiny těžkých kovů jsou řazeny kovy se specifickou měrnou hmotností větší než 4,5 g.cm^-3 a jejich sloučeniny. Těžké kovy jsou přirozenou součástí fosilních paliv a jejich obsah v palivu se liší podle lokality těžby. Množství emisí těžkých kovů při spalování fosilních paliv závisí především na druhu paliva, typu spalovacího zařízení a na teplotě spalování, která ovlivňuje těkavost těžkých kovů. Emise těžkých kovů vznikají i při některých technologických procesech, protože je obsahují vstupní suroviny (např. železná ruda, kovový šrot, sklářský kmen, barviva, skleněné střepy). Vedle uvedených procesů existuje i řada zdrojů fugitivních emisí obsahujících těžké kovy (částice z otěrů brzd a pneumatik, emise související se starými ekologickými zátěžemi po těžební a hutnické činnosti).

Spalovací procesy mají převažující význam především u emisí arsenu a niklu. Mezi nejvýznamnější sektory v celorepublikovém měřítku patří 1A1a-Veřejná energetika a výroba tepla, jejíž podíl v roce 2016 na emisích arsenu činil 23,7 % a na emisích niklu 38,0 % (obr. IV.6.10 a IV.6.12). VPodíl sektorů výroby železa a oceli (1A2a a 2C1) byl významný v roce 2016 především u emisí olova (25,7 %; obr. IV.6.16). Podíl sektorů výroby železa a oceli (1A2a a 2C1) převládal v roce 2015 především u emisí olova (40,1 %; obr. IV.6.16). Vliv sektoru 1A4bi – Lokální vytápění domácností převažoval u emisí kadmia s podílem 51,9 % (obr. IV.6.14) a významně se projevoval i u emisí arsenu (33,2 %; obr. IV.6.10). Emise těžkých kovů ze sektoru 1A3bvi – Silniční doprava: Otěry pneumatik a brzd jsou významné zejména u olova s podílem 41,4 % na celkových emisích této znečišťující látky (obr. IV.6.16). Klesající trend emisí těžkých kovů v období 2008–2016 souvisí s vývojem emisí suspendovaných částic (kap. IV.1.3), na které jsou tyto látky vázané (obr IV.6.11, IV.6.13, IV.6.15 a IV.6.17). K poklesu emisí těžkých kovů významně přispěla opatření v sektoru výroby železa a oceli, zejména zlepšení systému odprášení spékacích pásů aglomerace. Technickými opatřeními se rovněž podařilo snížit emise těžkých kovů při výrobě skla. V posledních letech dochází k nárůstu objemu sekundární výroby neželezných kovů, zejména hliníku a olova. Emise těžkých kovů z těchto zdrojů jsou velice proměnlivé v závislosti na kvalitě zpracovávaného kovového odpadu.

Vzhledem k převažujícímu podílu sektoru veřejné energetiky a výroby tepla a sektoru výroby železa a oceli je i územní rozložení emisí těžkých kovů dané především rozmístěním podniků spadajících do těchto sektorů. Emise arsenu a niklu jsou soustředěny v oblastech, ve kterých se nacházejí tepelné elektrárny a teplárny spalující uhlí (obr. IV.6.18 a IV.6.19). Jedná se především o podniky v Ústeckém kraji, Středočeském kraji a v Pardubickém kraji. Emise kadmia a olova územně převažují v aglomeraci O/K/F-M vlivem koncentrace podniků na výrobu železa a oceli. Ve Středočeském kraji je významné množství emisí olova do ovzduší vnášeno ze sekundární výroby olova v Kovohutích Příbram (obr. IV.6.20 a IV.6.21).

Tab. XIII.14 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací olova v ovzduší

Tab. XIII.15 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací kadmia v ovzduší

Tab. XIII.16 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací arsenu v ovzduší

Tab. XIII.17 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací niklu v ovzduší

Obr. IV.6.1 Pole roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší, 2017