V.1 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA

Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi nejvíce zatížené oblasti ČR (tab. V.1.1). Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady přírodních faktorů, zejména však vlivů způsobených vysokou koncentrací obyvatel a s tím spojenou hustou dopravní sítí.

Specifická poloha Prahy v členitém terénu Pražské kotliny zásadním způsobem ovlivňuje klimatické poměry a rozptylové podmínky území (Ložek et al. 2005). Údolí Vltavy bývá nedostatečně provětráváno a zejména v chladné polovině roku se zde utvářejí vhodné podmínky ke vzniku teplotních inverzí, kdy výrazně teplejší vzduch je nasouván nad studený vzduch u prochlazeného zemského povrchu. Těžký studený vzduch se drží při zemi a nedovolí znečišťujícím látkám rozptýlit se do vyšších vrstev atmosféry. Důsledkem jsou zvýšené koncentrace škodlivin v nehybné přízemní vrstvě vzduchu (Bednář, Zikmunda 1985).

Zhoršená kvalita ovzduší v Praze souvisí zejména se značným dopravním zatížením. Praha je díky své poloze nejen hlavním uzlem silniční sítě ČR, ale i významnou křižovatkou mezinárodní přepravy. Velká část hlavních dopravních tahů vede přímo centrem Prahy. Současná komunikační síť vnitřního města však není schopna tak obrovskou koncentraci dopravy pojmout, dochází k jejímu přetížení, mnohdy až k dopravním kolapsům. K částečnému řešení dopravní situace by mělo přispět především dokončení objízdných silničních okruhů kolem Prahy, výrazné omezení individuální automobilové dopravy v nejvíce zatížených oblastech, důraz na železniční a městskou hromadnou dopravu (IPR Praha 2012).

Praha má vzhledem ke svému historickému vývoji rozvinutou i průmyslovou infrastrukturu (IPR Praha 2012). V nedávné minulosti sice docházelo k rušení či omezení řady nevyhovujících průmyslových závodů, ale naopak došlo k rostoucímu významu sektoru služeb, a tím i výstavbě nových komerčních a administrativních center, které kladou vysoké nároky na dopravní obslužnost a spotřebu energií včetně vytápění.

Nezanedbatelný vliv na současnou imisní situaci v Praze má i spotřeba pevných paliv pro vytápění rodinných domů zejména v okrajových částech města.

V.1.1 Kvalita ovzduší v aglomeraci Praha
 

Suspendované částice PM₁₀ a PM_2,5

Imisní limit pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM₁₀ (hodnota 50 μg.m^-3 nesmí být překročena za rok více než 35krát) byl v roce 2017 na území aglomerace Praha překročen celkem na pěti lokalitách z 15 lokalit s dostatečným počtem dat pro hodnocení. Všech pět lokalit je klasifikováno jako dopravní. V roce 2014 byl přerušen klesající trend průměrné 24hodinové koncentrace počítané odděleně pro dopravní a pozaďové lokality, ale v roce 2015 byl opět obnoven (obr. V.1.4). Pokles průměrné 24hodinové koncentrace PM₁₀ byl v roce 2015 a 2016 ovlivněn velmi příznivými meteorologickými a rozptylovými podmínkami. V roce 2017 se projevil naopak vzestup koncentrací PM₁₀ (obr. V.1.8) v souvislosti meteorologickými a rozptylovými podmínkami, které nebyly tak příznivé, a to zejména v lednu a únoru (kap. III a VI).

Roční imisní limit pro PM₁₀ (40 μg.m^-3) nebyl v roce 2017, podobně jako v předešlých letech, překročen na žádné lokalitě, které byly relevantní pro vyhodnocení ročních průměrných koncentrací (a href="png/oV1-1.png" style="text-decoration: none">obr. V.1.1).

Vysokých koncentrací suspendovaných částic PM₁₀ a PM_2,5 a nejčastějšího překračování hodnoty 24hodinového imisního limitu PM₁₀ je obecně dosahováno v chladném období roku, kdy dochází jak k vyšším emisím tuhých látek (TZL) v důsledku vyšší intenzity vytápění (včetně lokálních topenišť) a vyšším emisím z dopravy (zvýšené obrušování materiálu silnic v důsledku posypu a následná resuspenze materiálu; EC 2011), tak i k méně příznivým meteorologickým podmínkám pro rozptyl znečišťujících látek.

V aglomeraci Praha došlo v roce 2017 jednoznačně k nejvyššímu počtu překročení hodnoty 24hodinového imisního limitu PM v měsících leden a únor 10 (obr. V.1.3). V těchto měsících byl pozorován častější výskyt nepříznivých rozptylových podmínek ve srovnání s ostatními měsíci (obr. III.4).

Imisní limit pro průměrnou roční koncentraci suspendovaných částic PM nebyl v roce 2017 pře- 2,5 kročen ani na jedné stanici ze šesti s dostatečným počtem dat pro hodnocení (obr. V.1.2). Nejvyšší koncentrace (22 μg.m^-3) byla naměřena na stanici Praha 5-Smíchov, která je klasifikována jako dopravní. Na této lokalitě je pro roky 2013–2017 patrný vzestupný trend průměrné roční koncentrace PM_2,5, na stanici Praha 2-Legerova (hot spot) se naopak projevil klesající trend této koncentrace, který se v roce 2017 zastavil.

Oxid dusičitý

Hodinový imisní limit 200 μg.m^-3 nebyl v roce 2017 překročen na žádné lokalitě z 12 relevantních pro vyhodnocení. Na lokalitě Praha 2-Legerova (hot spot) byla hodnota imisního limitu pouze jednou překročena (povolený počet překročení je 18).

Z hlediska překročení imisního limitu jsou v Praze problematické koncentrace NO₂ zejména v okolí již zmíněné dopravní stanice Praha 2-Legerova (hot spot), kde je NO₂ měřen od roku 2003. Tato stanice je orientována na sledování znečištění pocházející z dopravy. Hodinový imisní limit zde ale nebyl překročen od roku 2012.

Roční imisní limit pro NO₂ (40 μg.m^-3) byl na území aglomerace Praha překročen na dvou lokalitách. Jednalo se o dopravní lokality Praha 2-Legerova (hot spot), kde roční průměrná koncentrace dosáhla hodnoty 48,3 μg.m^-3, a Praha 5-Smíchov s hodnotou 42,7 μg.m^-3. Na těchto dopravních lokalitách docházelo k překročení limitu i v minulých letech (obr. V.1.5). Nicméně se dá předpokládat, že se nadlimitní koncentrace NO₂ vyskytují i na dalších dopravně exponovaných lokalitách v aglomeraci Praha (obr. V.1.9).

Benzo[a]pyren

V roce 2017 nebyl imisní limit pro roční průměrnou koncentraci benzo[a]pyrenu překročen ani na jedné ze dvou stanic na území aglomerace Praha, které splňují požadavky na kvantitu a kvalitu naměřených dat. Na lokalitách Praha 4-Libuš a Praha 2-Riegrovy sady zůstala roční průměrná koncentrace těsně pod ročním imisním limitem (0,9 ng.m^-3). Koncentrace benzo[a]pyrenu v hodnoceném období od roku 2000 dosáhly nejvyšší úrovně v roce 2006, poté do roku 2009 klesaly a v období 2010–2014 nevykazovaly výrazný trend. V roce 2015 došlo k poklesu koncentrací benzo[a]pyrenu, které zůstaly i v letech 2016 a 2017 téměř na stejné úrovni. V roce 2017 došlo k velmi malému vzestupu koncentrací benzo[ a]pyrenu (obr. V.1.6). Od zahájení měření této látky byl do roku 2014 imisní limit každoročně překročen alespoň na jedné měřicí stanici na území aglomerace Praha (obr. V.1.6).

Přízemní ozon

V roce 2017 (v průměru za 3 roky 2015–2017) byl překročen imisní limit pro přízemní ozon na třech lokalitách: Praha 5-Stodůlky (28krát), Praha 6-Suchdol (28krát) a Praha 4-Libuš (25,3krát), přičemž povolený počet překročení je 25. K překročení imisního limitu na třech lokalitách došlo podruhé od roku 2008. K překročení hodnoty imisního limitu na lokalitě Praha 6-Suchdol došlo v období 2006–2013 a v letech 2016 a 2017 (obr. V.1.7). V roce 2015 byl přerušen stagnující trend a došlo k výraznému vzestupu počtu překročení hodnoty imisního limitu ozonu v průměru na lokalitu. V roce 2016 tento vzestup pokračoval a týkal se také průměru městských pozaďových lokalit. V roce 2017 se projevila spíše stagnace (obr. V.1.7). Zvýšené koncentrace ozonu od roku 2015 byly ovlivněny vysokými teplotami a slunečním zářením v letních měsících. V roce 2017 byl měsíc červen silně teplotně nadnormální a srpen teplotně nadnormální (kap. III). Nejnižší koncentrace jsou dlouhodobě měřeny na dopravní stanici Praha 9-Vysočany, což odpovídá vzniku přízemního ozonu a chodu jeho koncentrací (viz kap. IV.4.3).

Ostatní látky

Pro ostatní látky znečišťující ovzduší, uvedené v legislativě (CO, SO₂, benzen, těžké kovy), se daří v aglomeraci Praha dlouhodobě plnit imisní limity. Koncentrace SO₂, Ni a Cd překračovaly imisní limity na několika stanicích v 90. letech; po roce 2000 se vyskytly nadlimitní roční průměrné koncentrace arsenu na stanici Praha 5-Řeporyje, a to naposledy v roce 2011. Nicméně i koncentrace těchto látek jsou ovlivňovány převažujícími meteorologickými a rozptylovými podmínkami, takže nárůst některých imisních charakteristik těchto škodlivin byl zaznamenán např. v letech 2003, 2006, 2010, 2011 a 2017.

V.1.2 Emise v aglomeraci Praha

V současné době je na území aglomerace Praha individuálně evidováno cca 1940 provozoven zdrojů znečišťování ovzduší zařazených do databáze REZZO 1 a REZZO 2. Na celkových emisích se jich však významněji podílí pouze několik. Jedná se především o Cementárnu Radotín, ZEVO Malešice (Pražské služby, a. s.), další průmyslové podniky např. MITAS, a. s. nebo Kámen Zbraslav, který se nachází na rozhraní Prahy a Středočeského kraje. Zdrojem emisí TZL jsou také recyklační linky stavebních odpadů, které jsou provozovány jak na přímo určených lokalitách (KARE, Praha, s.r.o. Chodovská), tak i na dalších místech, na kterých jsou prováděny např. demoliční práce. V posledním období narůstají také emise z výroby elektrické energie kogeneračními jednotkami (např. ÚČOV PVaK a TEDOM Daewo-Avia Letňany). V letech 2015 až 2017 významně klesl podíl emisí největších tepláren společnosti Pražská teplárenská a.s. v Malešicích a Michli, které v roce 2017 provozovaly pouze plynové kotle. Podle výstupů SLDB 2011 převládají u vytápění domácností centrální zdroje tepla (cca 52 % bytů), dále pak plynové kotelny a lokální plynové kotle (dohromady cca 31 % bytů). Významný je podíl vytápění elektrickou energií (cca 5 %), ale také obtížně zařaditelných tzv. ostatních způsobů (relativně vysoký podíl cca 10 %). Pouze v malé části bytového fondu, především v okrajových částech města, je využíváno jako palivo uhlí, dřevo, popř. koks. Stejně jako u bytů je větší část budov komunální sféry napojena na centrální zdroje tepla, popř. na vlastní plynové kotelny.

V období let 2008–2016 došlo u výše uvedených významnějších zdrojů k poklesu všech sledovaných emisí. U teplárenských zdrojů souvisí toto snížení především s realizací rozsáhlého projektu propojení teplárenské soustavy Mělník-Praha, zahájeného v roce 1995. Zcela zásadní pokles emisí SO₂ souvisí se snížením množství spalovaného černého uhlí v Teplárně Malešice (od roku 2011) a v současnosti (od roku 2015) také s odstavením uhelných kotlů na neurčito.

Emisní zatížení Prahy je z celorepublikového hlediska poněkud specifické. Bodové a plošné zdroje provozované na jejím území jsou až na výjimky minoritní. Jak ukazuje obr. V.1.10, největší podíl emisí TZL a SO₂ pochází z vytápění domácností a u emisí NO_X z dopravy. Aktuálně prováděné zpracování záznamů pořizovaných při STK v letech 2007–2016 (předběžné výstupy studie CDV Brno, v.v.i.) naznačují pokles emisí NO_X z dopravy mezi lety 2008 až 2016 o cca 30 %. Příznivě se zde projevuje obměna vozového parku, nicméně souběžně s tím dochází k trvalému nárůstu počtu vozidel a dopravních výkonů.

V.1.3 Shrnutí

Hlavní město Praha je oblastí, ve které je znečištění ovzduší vystaveno velké množství lidí. V aglomeraci Praha byly dlouhodobě překračovány imisní limity pro suspendované částice, oxid dusičitý a benzo[a]pyren. Imisní limit pro přízemní ozon je obvykle překračován v okrajových částech Prahy. Většina překročení imisních limitů souvisí se značným dopravním zatížením hlavního města, ale i s vytápěním domácností, zejména v oblastech se zástavbou rodinných domů. V aglomeraci Praha se mobilní zdroje podílí na celkových emisích TZL cca 48 %, na celkových emisích oxidů dusíku (NO_X) pak cca 76 %.

V roce 2017 nebyl na území aglomerace Praha splněn imisní limit pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM₁₀, pro roční průměrnou koncentraci NO₂ a maximální denní 8hodinový klouzavý průměr přízemního ozonu (v průměru za tři roky). Roční průměrné koncentrace PM₁₀ jsou od roku 2011 na měřicích stanicích podlimitní. Pro ostatní látky znečišťující ovzduší se v aglomeraci Praha daří imisní limity plnit.

V.1.4 Koncentrační růžice pro aglomeraci Praha (lokalita Praha 2-Riegrovy sady)

Stanice Praha 2-Riegerovy sady je umístěna v centru Prahy v parku, cca 50 m od nepříliš vytížené komunikace. Převažují jihozápadní a západní směry proudění, které jsou typické pro lokalitu aglomerace Praha (obr. 1, Příloha III). Naopak nejméně četný je severovýchodní směr větru. V porovnání s dlouhodobým průměrem 2012–2016 vzrostla četnost jihozápadních a západních směrů proudění na úkor východních (obr. 1, Příloha III). Stanice samotná je ovlivněna obytnou zástavbou vícepatrových domů. Jižně od stanice se nachází park Riegerovy sady.

Nejvyšší hodnoty znečistění PMsub>10 se podle koncentrační růžice (obr. 2, Příloha III) vyskytují při východním až severovýchodním proudění, kdy se výrazně projevuje zejména vliv městské části Žižkov. V dlouhodobém horizontu (pětiletí 2012–2016) nastávají nejvyšší hodnoty při jihovýchodním až severovýchodním proudění, je zde tedy navíc patrný vliv i městské části Vinohrady. Rozdělení koncentrací během roku podle ročních období ukazuje v roce 2017 (obr. 3, Příloha III) významné znečištění v zimním období, což odpovídá frekvenci výskytu vyhlášených smogových situací a regulací v lednu a únoru (viz kap. VI). V dlouhodobém průměru 2012–2016 (obr. 3, Příloha III) odpovídají nejvyšší hodnoty také zimnímu období. Na podzim je navíc při vyšších rychlostech větru znatelný vliv magistrály a Wilsonova nádraží na koncentrace PM₁₀.

Celoroční koncentrační růžice pro NO₂ v roce 2017 i v dlouhodobém průměru (obr. 4, Příloha III) zvýrazňuje zdroje blízké místu měření, pravděpodobně liniové, které působí celoročně. Rozložení koncentrací v závislosti na ročním období se v roce 2017 a v dlouhodobém průměru 2012–2016 (obr. 5, Příloha III) výrazně odlišují. V roce 2017 bylo těžiště výskytu koncentrací v zimě položeno ve východních směrech, zatímco v dlouhodobém průměru se vyšší koncentrace vyskytují během všech ročních období.

Specifický charakter mají koncentrační růžice sekundárně vznikajícího přízemního ozonu, na jehož vznik mají dominantní vliv teplota a intenzita slunečního svitu. Na teplotně členěných koncentračních růžicích je velmi dobře patrný vliv teploty na vznik přízemního ozonu, což potvrzují i koncentrační růžice dělené dle teploty, a to jak pro rok 2017, tak pro dlouhodobý průměr (obr. 6, Příloha III). V roce 2017 byla při teplotách vyšších než 30 °C oblast nejvyšších koncentrací v jihovýchodním sektoru, naopak v dlouhodobém průměru 2012–2016 je tento sektor nejméně výrazný.
 

Obr. V.1.1 Průměrné roční koncentrace PM₁₀ na vybraných lokalitách a na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2008–2017

Obr. V.1.2 Průměrné roční koncentrace PM_2,5 na vybraných lokalitách, aglomerace Praha, 2006–2017

Obr. V.1.3 Počet dní s koncentracemi PM₁₀ > 50 µg.m^-3 v jednotlivých měsících včetně celkového počtu překročení, aglomerace Praha, 2017

Obr. V.1.4 Počet překročení 24hod. hodnoty imisního limitu PM₁₀ na vybraných lokalitách a 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀ na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2008–2017

Obr. V.1.5 Průměrné roční koncentrace NO₂ na vybraných lokalitách a na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2008–2017

Obr. V.1.6 Průměrné roční koncentrace benzo[a]pyrenu, aglomerace Praha, 2004–2017

Obr. V.1.7 Počty překročení hodnoty imisního limitu O₃ v průměru za tři roky, aglomerace Praha, 2006–2017

Obr. V.1.8 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀, aglomerace Praha, 2017

Obr. V.1.9 Pole roční koncentrace NO₂, aglomerace Praha, 2017

Obr. V.1.10 Emise vybraných znečišťujících látek v členění dle REZZO, aglomerace Praha, 2008 a 2016