Rok 1998, jehož roční průměrná teplota dosáhla 8,3 °C, se vyznačoval celkově teplejším počasím oproti roku 1997, s výjimkou posledních dvou měsíců, které byly chladnější se zápornými odchylkami od dlouhodobého normálu. Průměrná roční odchylka teploty od normálu činila 0,9 °C. Zimní měsíce na začátku roku byly teplé, s velmi malým množstvím sněhu ve vyšších polohách. V závěru roku bylo poměrně chladněji s vydatnějšími srážkami, na horách ve formě sněhu, který se udržel prakticky celou zimu až do jara 1999. V posledních deseti letech byly ve srovnání s rokem 1998 teplejší pouze roky 1994 (odchylka 1,7 °C) a 1992 (odchylka 1,4 °C). Výrazně nepříznivé rozptylové podmínky se v průběhu roku na území České republiky nevyskytly.

V severočeské smogové oblasti byl vyhlášen signál upozornění již 2.1.1998, přičemž byla využita možnost vyhlásit upozornění již na základě předpovědi zhoršených rozptylových podmínek, aniž by se vyčkávalo překročení zvláštního imisního limitu. K očekávanému výraznějšímu zvýšení koncentrací znečišťujících látek v ovzduší však nedošlo a signál upozornění byl týž den odpoledne odvolán.

Další signály upozornění byly vyhlášeny v pražském smogovém regulačním systému v lednu po dobu 3 a 2 dní za poněkud netypických povětrnostních situací. V prvém případě měla tlaková výše střed přímo nad naším územím, ve druhém případě se anticyklona nalézala nad Britskými ostrovy. V obou případech byla pozorována vrstva inverze teploty, převážně však ve vyšších hladinách atmosféry.

Na podzim roku 1998 byly signály SRS vyhlášeny pouze v Praze, a to v listopadu na 4 dny a v prosinci na 3 dny. Prvé upozornění na možnost výskytu smogové situace vydal Magistrát hlavního města Prahy dne 24.11. v 11.00 hodin. V té době bylo území Čech ovlivňováno mohutnou oblastí vyššího tlaku vzduchu se středem nad evropskou částí Ruska s hodnotou tlaku 1040 hPa v jejím středu. Po zadní straně této výše k nám proudil teplejší vzduch z jihovýchodu a ve výšce zhruba kolem 1000 až 1200 m se vytvořila slabá inverze, dosahující výšky cca do 3000 m. Popsaný stav se po 25.11. postupně měnil, oblast vysokého tlaku vzduchu ustupovala k severovýchodu a 27.11. po přechodu frontálního systému začal nad naše území proudit poněkud chladnější vzduch ze severozápadu s mnohem nižšími koncentracemi škodlivých látek.

Podobná situace nastala i v prosinci, kdy se 9.12. se vytvořila tlaková výše se středem nad Šumavou s hodnotou 1035 hPa jako podružné maximum pásu vysokého tlaku vzduchu, zasahujícího do střední Evropy ze severovýchodu. Výraznější změna nastala až 12.12., kdy v jihozápadním proudění nad naše území postoupila frontální porucha spojená s hlubokou tlakovou níží se středem 970 hPa jižně od Islandu.

V první podzimní epizodě byly nejvyšší půlhodinové hodnoty koncentrací oxidů dusíku zjištěny hned odpoledne po vyhlášení upozornění, kdy ve Vysočanech bylo naměřeno 1090 μg.m^-3 v 18.00 hodin, na Mlynářce 742 μg.m^-3 v 15.00 hodin a v Počernické 624 μg.m^-3 v 15.30 hodin. Na ostatních stanicích se maximální půlhodinové hodnoty pohybovaly kolem 400 až 500 μg.m^-3. V druhé epizodě v prosinci nebylo dosaženo takových hodnot maxim jako v listopadu, nejvyšší hodnoty se pohybovaly kolem 500 μg.m^-3.

Změna struktury palivové základny ve prospěch druhů paliva šetrnějších pro životní prostředí a následný pokles emisí, zejména oxidu siřičitého a prachu, se příznivě odrazil i v imisních koncentracích výše zmíněných hlavních znečišťujících látek. Stále větším problémem se však jeví neustálý nárůst koncentrací oxidů dusíku v oblastech s intenzivní dopravou. Tyto látky se stávají dominantní škodlivinou zejména ve větších městech a výskyt smogových situací zimního typu je spojován právě s jejich zvýšenými koncentracemi. V teplé části roku, od dubna do září, se oxidy dusíku uplatňují jako významné prekurzory letního fotochemického smogu.

Zvýšené hodnoty koncentrace ozonu jakožto hlavní složky letního smogu se vyskytují převážně při slunečných dnech s velmi vysokými teplotami vzduchu. V roce 1998 nastaly takové příznivé podmínky ve třetí dekádě července a dále v druhé dekádě srpna, kdy maxima hodinových klouzavých průměrů koncentrací překračovala ve dnech 20.–22.7. a 11.–12.8. zvláštní imisní limit 180 μg.m^-3 na převážné většině monitorovacích stanic.

V obou obdobích ovlivňovala počasí nad střední Evropou oblast vysokého tlaku vzduchu. Výrazná letní smogová situace nastala v srpnu, kdy nad naše území zasahoval výběžek vyššího tlaku vzduchu ze severu a 12.8. se vytvořila samostatná tlaková výše se středem 1020 hPa na jih od jižní hranice ČR. Právě v tomto dni vrcholil příliv teplého tropického vzduchu na naše území. V Praze-Klementinu, kde se teplota měří nepřetržitě již 223 let, byl o 1,6 °C překonán rekord v maximální teplotě ke dni 12.8. z roku 1952 hodnotou 35,1 °C. V Praze-Libuši bylo naměřeno 36,1 °C a v Brně-Tuřanech 34,7 °C. Po přechodu studené fronty, doprovázené četnými bouřkami a přeháňkami, došlo k ochlazení zhruba o 10 až 15 °C a poklesu koncentrací ozonu. Poté se opět vytvořil výběžek vyššího tlaku vzduchu, v němž došlo dne 18. srpna k růstu koncentrací ozonu nad 180 μg.m^-3 na řadě míst v ČR, nikoliv však v takové míře jako během prvé srpnové epizody. Od 7. srpna slunce denně svítilo zhruba 10 až 13 hodin, po přechodu studené fronty sice došlo ke snížení doby trvání slunečního svitu, ale po 14. srpnu opět slunce svítilo 10 až 12 hodin denně.

Nejvyšší hodnoty hodinových klouzavých průměrů koncentrací ozonu byly ve zmíněných srpnových dnech naměřeny na stanici Praha-Kobylisy 246 μg.m^-3, v Ústí nad Labem-Kočkově 241 μg.m^-3, v Praze-Vysočanech 240 μg.m^-3 a v Mikulově-Sedlci rovněž 240 μg.m^-3 v 18.00 hodin. Vůbec nejvyšší hodnota hodinových klouzavých průměrů koncentrace ozonu v průběhu roku 1998 byla zjištěna ve Svratouchu dne 27. dubna v 11.00 hodin, a to 269 μg.m^-3.

Obrázky 2-83, 2-84, 2-85, 2-86, 2-87