Za tohoto typu situace setrvává řídící cyklóna nad střední a severní Skandinávii, Baltickým mořem a jižním Finskem. Řídící anticyklóna se zase udržuje nad Atlantickým oceánem v prostoru mezi Irskem, Biskajským zálivem a Azorskými ostrovy. Její okraj zasahuje často před Francii a Alpy nad západní Středomoří až k Jaderskému moru. Při některých situacích setrvává nad Tureckem a Egejským mořem oblast nižšího tlaku vzduchu. Frontální zóna přechází jižně od Islandu přes Severní moře, Dánsko a jižní Polsko nad Ukrajinu. Mezi studeným vzduchem, který proniká v týle zmiňované řídící cyklóny přes Grónsko k jihozápadu, a teplým vzduchem proudícím poblíž výškové brázdy nad západními oblastmi Atlantického oceánu se tvoří v severních částech Atlantiku výrazné tepelné rozhraní. Na tomto tepelném rozhraní vznikají v okolí Islandu frontální vlny, které postupují ve frontální zóně k jihovýchodu. Tyto frontální vlny zasahují střední Evropu zpravidla ještě v neuzavřeném (neokludovaném) stádiu. Severozápadní cyklonální situace se nejčastěji vyskytuje v zimě, nejméně na jaře. V letních a podzimních měsících je jejich zastoupení dost vyrovnané.
Typická situácia: 16.-20.2.1962