Pro tuto situaci je charakteristická frontální zóna probíhající přes střední Evropu od jihozápadu k severovýchodu. Ve výšce leží střed teplé anticyklóny nad severní Afrikou a výběžek vysokého tlaku zasahuje odtud na Balkán. Tento hřeben vysokého tlaku postupuje v průběhu situace zvolna k východu. Při zemi není oblast teplé anticyklóny výrazně vyjádřená. Ve studené roční době je střed přízemní anticyklóny stažen na Turecko a na Blízký východ, v létě je nad východním Středomořím a na Balkáně jen nevýrazná oblast vyššího tlaku. Studená cyklóna, často jen brázda nízkého tlaku, leží ve vyšších hladinách nad Severním mořem a Britskými ostrovy. Podle množství studeného vzduchu je cyklóna vyjádřena i v přízemní vrstvě nebo je maskovaná studenou anticyklónou v oblasti Island – Skotsko. Frontální zóna, která vzniká mezi těmito řídícími útvary, teplou anticyklónou (výběžkem vyššího tlaku) nad Středozemním mořem a studenou cyklónou nad Severním mořem, má vchod nad Biskajským zálivem a Španělskem. Studený vzduch, pronikající od Islandu přes Britské ostrovy k jihu, se zde setkává s velmi teplým a poměrně vlhkým jihozápadním proudem a vzniká tak při zemi i ve výšce ostré rozhraní mezi těmito dvěma teplotně i vlhkostně odlišnými vzduchovými hmotami. Po tomto rozhraní postupují vlny z Biskajského zálivu přes jižní Francii, Bavorsko a Čechy do Polska, často i dále k severovýchodu. Hloubka vln závisí do značné míry na teplotním kontrastu při zemi. V létě bývá anticyklóna u Islandu nahrazena jen hřebenem vyššího tlaku, proudění je všeobecně slabší a ve frontální zóně se tvoří jen neokludované vlny a mělké níže, které postupují po téměř stacionární frontě. Ve studené roční době je rozhraní lépe vyjádřeno a cyklóny po něm postupující se prohlubují. V některých případech připomíná tato situace situaci brázdy B. Zásadní rozdíl mezi těmito situacemi tkví v tom, že při typu SWc3 leží frontální zóna severně od Alp, zatímco při brázdě leží jižněji a frontální vlny se tvoří v severní Itálii a na Středozemním moři. Podle statistiky má tato situace největší četnost v létě, nejmenší v zimě. Velká její četnost v létě souvisí zřejmě s celkovým vysunutím subtropické oblasti vysokého tlaku v tuto roční dobu k severu nad Středozemní moře. Jednotlivé anticyklóny, postupující ve výšce po severnější dráze od západu k východu, umožňují utvoření frontální zóny v poměrně severní poloze a usměrňují její orientaci od jihozápadu k severovýchodu.
Typická situace: 7. - 13.8.1961
Typická situace: 4. - 7.3.1962