Grafická ročenka 2013
XI. HODNOCENÍ KVALITY OVZDUŠÍ
XI.1 ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA PŘI HODNOCENÍ KVALITY OVZDUŠÍ
Hodnocení kvality ovzduší uvedené v ročence pokrývá celé
území ČR. Dodržování legislativních požadavků je třeba
dokumentovat i v oblastech, ve kterých nedochází k překročení
žádného z imisních limitů, což odpovídá jedné ze základních
zásad směrnice 2008/50/ES. Ta v případě, že nejsou splněny cíle
kvality vnějšího ovzduší v ní stanovené, požaduje, aby členské
státy přijaly opatření za účelem dodržení imisních limitů a
dlouhodobých imisních cílů.
Úroveň znečištění ovzduší je dokumentována zejména mapami
územního rozložení imisních charakteristik. Měřicí stanice
reprezentují značky různého tvaru podle typu lokality, barvou
značky jsou odlišeny úrovně koncentrací. Červeně je zvýrazněno
překročení imisního limitu, dalšími základními hranicemi mezi
kategoriemi jsou dolní a horní mez pro posuzování.
Diagramové mapy přehledně znázorňují vývoj imisních
charakteristik v letech 2003–2013, překročení imisního limitu v
roce 2013 je zvýrazněno červeným jménem stanice. Časové průběhy
koncentrací jednotlivých látek na vybraných stanicích během roku
2013 jsou dokumentovány grafy.
Grafy trendů imisních charakteristik vybraných znečišťujících
látek v aglomeracích a na celém území ČR od roku 1996 ukazují
dlouhodobý vývoj úrovně znečištění ovzduší. Zobrazené hodnoty
jsou vypočteny jako průměr z průměrných koncentrací pouze těch
monitorovacích stanic na daném území, které měřily sledovanou
látku po celé hodnocené období.
V tabulkách v příloze jsou pro jednotlivé znečišťující látky
uvedeny lokality s nejvyššími hodnotami imisních charakteristik
v roce 2013 (hodnoty seřazeny sestupně), šedým podkladem je
zdůrazněno překročení imisního limitu.
Základem pro hodnocení kvality ovzduší jsou koncentrace naměřené
na monitorovacích stanicích. Měřicí síť je nejhustší v oblastech
s nejvyššími koncentracemi škodlivin, nicméně pokrývá celou ČR.
Páteřní sítí monitorovacích stanic je Státní imisní síť (SIS),
kterou provozuje ČHMÚ. Její součástí jsou jak automatizované
monitorovací stanice (AMS, AIM), tak i manuální imisní stanice
(MIM), ze kterých jsou odebrané vzorky analyzovány v
laboratořích ČHMÚ. V mnoha případech je na jedné lokalitě
znečištění ovzduší sledováno současně automatickými i manuálními
metodami. Státní imisní síť je doplněna monitorovacími stanicemi
dalších organizací, jejichž měření je rovněž využíváno při
hodnocení kvality ovzduší.
Pro hodnocení kvality ovzduší v této ročence byla uplatněna
nová kritéria výpočtu podle přílohy I směrnice 2008/50/ES a
přílohy IV směrnice 2004/107/ES. Tyto přílohy stanovují cíle v
oblasti kvality údajů pro posuzování kvality vnějšího ovzduší.
Dle přílohy I směrnice 2008/50/ES a přílohy IV směrnice
2004/107/ES lze pro hodnocení kvality ovzduší použít údaje pouze
z měřicích stanic, na kterých byl splněn požadavek minimálního
sběru údajů ve výši 90 %, přičemž se nezahrnují ztráty údajů v
důsledku pravidelných kalibrací nebo běžné údržby přístrojové
techniky. Aniž je dotčena příloha I směrnice 2008/50/ES, tak při
shromažďování údajů a při výpočtech statistických parametrů jsou
uplatněna kritéria v příloze XI stejné směrnice. V důsledku
těchto změn se mohou některé prezentované údaje ve starších
ročenkách mírně lišit v porovnání s údaji prezentovanými v této
ročence.
XI.2 KLASIFIKACE STANIC
Důležitým podkladem při tvorbě map imisních charakteristik a
při hodnocení kvality ovzduší je klasifikace měřicích stanic EoI
(tab. XI.2). Tato oficiální evropská klasifikace byla aplikována
na všechny lokality ČR registrované v databázi Informačního
sytému kvality ovzduší (ISKO). Úplná klasifikace lokalit podle
EoI se skládá ze tří základních písmen oddělených lomítkem,
která určují typ lokality, typ oblasti a charakteristiku
oblasti. Ve třetím sloupci jsou uvedeny pouze příklady kombinací
charakteristik oblastí, ve skutečnosti je možná jakákoliv
logická kombinace, přičemž první písmeno má nejvyšší prioritu.
Další informace ohledně klasifikace stanic, včetně nové
legislativy, jsou uvedeny v Souhrnném tabelárním přehledu 2013 (ČHMÚ
2014b).
Počet imisních monitorovacích stanic základních znečišťujících
látek vybraných organizací, jejichž údaje jsou uloženy v ISKO,
se od roku 1969 průběžně měnil. Nejvíce stanic bylo v provozu v
80. a 90. letech minulého století. Většinu stanic v současnosti
provozuje ČHMÚ ve Státní imisní síti (obr. XI.2).
Součástí SIS jsou také čtyři stanice označené termínem „hot
spot“, kterým se běžně označují lokality s vysokým znečištěním
ovzduší. V ročence se pod tímto názvem rozumí stanice
orientované výhradně na sledování vlivu dopravy na znečištění
ovzduší. Monitorovací stanice s klasifikací hot spot ČHMÚ
provozuje v dopravně silně zatížených lokalitách v Praze, Brně,
Ostravě a v Ústí nad Labem.
XI.3 INFORMAČNÍ SYSTÉM KVALITY OVZDUŠÍ – IMISNÍ DATABÁZE
Koncentrace naměřené všemi monitorovacími sítěmi jsou
ukládány do imisní databáze ISKO. V ISKO jsou archivovány údaje
již od počátku měření, koncentrace oxidu siřičitého a
suspendovaných částic ze staničních sítí ČHMÚ v severních
Čechách a v Praze již od roku 1971.
ISKO je stále rozvíjen a provozován s využitím současných
informačních technologií jako integrovaná soustava pro
celoúzemní komplexní hodnocení stavu a vývoje znečištění
ovzduší; zahrnuje sběr, archivaci a zpracování dat z imisních
automatizovaných i manuálních měřicích sítí ČR (imisní databáze)
a rovněž ukládání a zpracování dat o emisích a zdrojích
znečišťování ovzduší (emisní databáze). Jeho integrální součástí
se stal jak dřívější Imisní informační systém (IIS), tak i
ostatní informační agendy kvality ovzduší, především systém
sběru, zpracování a archivace údajů o individuálně evidovaných
zdrojích znečišťování ovzduší i databáze chemického složení
srážek a atmosférické depozice. S imisními daty jsou do imisní
databáze ukládána i doprovodná meteorologická data, která jsou
měřena na velké části automatizovaných imisních stanic ČHMÚ a
jsou využívána pro hodnocení imisně-meteorologických vztahů.
Imisní databáze ISKO zahrnuje kromě výsledků měření ČHMÚ, které
zajišťují pracovníci Imisního monitoringu v centru i na
pobočkách, i data poskytovaná spolupracujícími institucemi.
Jedná se zejména o zdravotní ústavy, ČEZ, a. s., Výzkumný ústav
lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Českou geologickou
službu, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i.,
Hydrobiologický ústav, městské úřady a další přispěvatele (tab.
XI.1). V databázi jsou též zahrnuty informace z příhraničních
oblastí Německa a Polska.
XI.4 INFORMAČNÍ SYSTÉM KVALITY OVZDUŠÍ – EMISNÍ DATABÁZE
Metodický rozvoj a každoroční celorepublikové zpracování a
vedení archivu emisní databáze zajišťuje ČHMÚ. V časové řadě
počínající cca rokem 1984 jsou v rámci emisní části ISKO
archivovány vykazované roční emisní údaje a doprovodné technické
údaje nejvýznamnější skupiny provozoven (dříve zvláště velkých a
velkých zdrojů označovaných jako REZZO 1). Od devadesátých let
minulého století jsou součástí databáze rovněž údaje zdrojů
zařazených předchozí legislativou mezi tzv. střední zdroje
znečišťování ovzduší (dříve zdroje REZZO 2). Sběr ohlašovaných
údajů stacionárních zdrojů, nově vymezených v příloze č. 2 k
zákonu o ochraně ovzduší, je prováděn prostřednictvím
Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP),
zavedeného zákonem č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru
znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění
ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně
některých zákonů.
Nové rozdělení provozoven do kategorií REZZO 1 a REZZO 2 je
vytvořeno podle formy ohlášených údajů souhrnné provozní
evidence za rok 2013, kde bylo pro cca 40 % hlášení využito tzv.
zjednodušené formy (podmínky stanovuje úvodní text přílohy č. 11
vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a
jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení
zákona o ochraně ovzduší, popisující seznam údajů souhrnné
provozní evidence).
XI.5 EMISNÍ BILANCE
Pro potřeby bilance emisí z lokálního vytápění domácností je
od roku 1997 používána metodika založená na údajích ze Sčítání
lidu, domů a bytů (SLDB). Údaje ze SLDB jsou každoročně
aktualizovány ve spolupráci s regionálními dodavateli paliv a
energií. V současné době se postupuje podle upravené metodiky z
roku 2006 (Machálek, Machart 2006) se zahrnutím výsledků SLDB
2011. Konečným výstupem modelu jsou údaje o emisích
znečišťujících látek a palivové skladbě domácích topenišť na
úrovni jednotlivých obcí, které jsou obsaženy v databázi REZZO
3. Vedle lokálního vytápění domácností jsou v databázi REZZO 3
dopočítávány údaje o emisích z dalších stacionárních zdrojů,
nevyjmenovaných v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší, mezi
které patří plošné použití rozpouštědel, zemědělské a stavební
činnosti.
Bilance emisí mobilních zdrojů (REZZO 4) zahrnuje silniční,
železniční, vodní a leteckou dopravu, zpracovanou dle vlastní
metodiky Centrem dopravního výzkumu (CDV) Brno, a nesilniční
mobilní zdroje (zemědělství, stavebnictví apod.), zpracované s
využitím údajů o spotřebách pohonných hmot (ČSÚ) a emisních
faktorů dle metodiky VÚZT Praha.
XI.6 VAZBY ISKO A PREZENTACE ÚDAJŮ
ISKO je navázáno na zdroje dat a kooperující systémy,
především na monitorovací sítě kvality ovzduší, zdroje
vykazovaných dat a na průřezové informační systémy. Propojení je
realizováno zejména výměnou dat elektronickou poštou, dále na
magnetických médiích, po komutovaných linkách a v případě dat ze
sítí automatizovaného imisního monitoringu především s využitím
radiového přenosu (obr. XI.1).
Výběr informací, tabulek, grafů a mapových prezentací ze
„Souhrnného tabelárního přehledu“ i z grafické ročenky
„Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2013“ je
dostupný na internetových stránkách ČHMÚ (www.chmi.cz),
kde jsou k dispozici i další přehledy týkající se znečištění
ovzduší. V záložce „Ovzduší“ jsou s malým časovým zpožděním
rovněž prezentovány aktuální výsledky měření z automatizovaných
stanic ČHMÚ a dalších organizací ve formě tabulek, tzv. indexu
kvality ovzduší, grafů a odhadu plošného rozložení koncentrací
PM10, SO2, NO2 a O3.
Tab. XI.2 Klasifikace stanic podle EoI
Obr. XI.1 Schéma vazeb ISKO na zdroje dat a kooperující
systémy 2013
Obr. XI.2 Vývoj monitoringu základních znečišťujících látek u vybraných organizací
