Stručný popis metodiky inventarizace

Aktualizováno: 18.04.2024 13:30 SELČ (pravidelná aktualizace)

Inventarizace skleníkových plynů se provádí podle předepsané metodiky IPCC (2006 IPCC Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories, Vol. 1 - 5, IPCC 2006; 2019 Refinement to the 2006 IPCC Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories; Good Practice Guidance and Uncertainty Management in National GHG Inventories, IPCC 2000; Good Practice Guidance for Land Use, Land Use Change and Forestry, IPCC 2003; 2013 Supplement to the 2006 IPCC Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories: Wetlands, IPCC 2013; metodiky jsou publikované na http://www.ipcc-nggip.iges.or.jp). Vlastní práci předchází etapa plánování, vycházející z vyhodnocení výsledků dosažených v předchozím období včetně analýzy nedostatků zjištěných jak řešitelským týmem, tak i na základě přezkoumání mezinárodními inspekčními týmy. Na plánování se podílí zejména koordinační pracoviště NISu (ČHMÚ), které ve spolupráci se sektorovými řešiteli rozpracovává konkrétní plány sektorových inventarizací.

Důležitou částí této etapy je vypracování plánu kontrolních procedur označovaných jako QA/QC (Quality Assurance / Quality Control). Postupy QC zahrnují do jisté míry rutinní technickou kontrolu kvality inventury: zda jsou data kompletní, konzistentní z hlediska časových řad, zda všechny vstupní informace byly správně vloženy a zda nedošlo k výpočetním chybám nebo jiným opomenutím. U klíčových kategorií, které významně ovlivňují výslednou inventarizaci, je třeba kontrolním postupům věnovat větší pozornost a prověřovat též oprávněnost výběru metody a adekvátnost a věrohodnost emisních faktorů a dalších parametrů potřebných pro emisní stanovení. Postupy QA zahrnují především nezávislé přezkoumání tzv. „třetí stranou“, která se na procesu inventarizace skleníkových plynů přímo nepodílela. Toto nezávislé přezkoumání provádí experti ze Slovenského hydrometeorologického ústavu, který zodpovídá za NIS na Slovensku, a další externí kolegové NIS.

K úkolům koordinačního pracoviště patří též důkladné archivování všech dat, výpočtů a dalších použitých podkladů pro stanovení emisí a propadů skleníkových plynů. Koordinační pracoviště je povinno poskytnout mezinárodnímu inspekčnímu týmu k přezkoumání vyžádané podklady a s tímto týmem spolupracovat.

ZÁKLADNÍ RYSY A PRINCIPY METODIKY INVENTARIZACE

Emise skleníkových plynů jsou souhrnně posuzovány pomocí celkové neboli agregované emise, která se vypočte jako součet emisí jednotlivých plynů vynásobených příslušnými konverzními koeficienty označovanými jako GWP (Global Warming Potential). Tyto koeficienty udávají, kolikrát je daný plyn z hlediska absorpce radiace účinnější než oxid uhličitý. Hodnoty GWP pro základní plyny a časový horizont 100 let jsou následující: pro CO₂ je hodnota GWP 1, pro CH₄ 28 a pro N₂O 265. Emise látek obsahujících fluór jsou v porovnání se základními plyny velmi malé, nicméně hodnoty jejich GWP jsou o 2–4 řády vyšší. Celková agregovaná emise, k níž se vztahuje redukční závazek Kjótského protokolu resp. Pařížské dohody, se vyjadřuje ekvivalentním množstvím CO₂ stejného radiačně absorpčního účinku jako suma jednotlivých plynů.

Podle složitosti výpočtů a podle druhu použitých emisních faktorů popř. dalších výpočetních parametrů (všeobecně doporučené – tzv. default, územně, místně a technologicky specifické) jsou způsoby popsané v metodice IPCC rozděleny do tří úrovní (tiers). Pro první úroveň (Tier 1) jsou typické zejména jednodušší výpočty, založené na základních statistických ukazatelích a na použití všeobecně doporučených emisních faktorů globální popř. kontinentální působnosti. Tyto emisní faktory jsou obvykle tabelovány přímo v metodických manuálech (2006 IPCC Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories, Vol. 1 – 5, IPCC 2006; 2019 Refinement to the 2006 IPCC Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories; Good Practice Guidance for Land Use, Land Use Change and Forestry, IPCC 2003; 2013 Supplement to the 2006 IPCC Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories: Wetlands, IPCC 2013; metodiky jsou publikované na http://www.ipcc-nggip.iges.or.jp). Druhá úroveň (Tier 2) vychází ze sofistikovanějšího výpočtu a vyžaduje obvykle i podrobnější a obtížněji dostupné statistické údaje. Emisní faktory (územně nebo technologicky specifické) jsou obvykle odvozeny na základě výpočtů založených na náročnějších výzkumech a důkladnější znalosti zdrojů. I v těchto případech je někdy možno najít potřebné parametry pro výpočet v platné metodice. Jako postupy třetí úrovně (Tier 3) jsou obvykle chápány postupy vycházející z výsledků přímých měření provedených v místních podmínkách (místně a technologicky specifické emisní faktory). Postupy vyšších úrovní by se měly používat u zejména u tzv. klíčových kategorií zdrojů, které se kumulativně na celkové chybě v úrovni nebo v trendu podílejí z 90%.

INVENTARIZACE V JEDNOTLIVÝCH SEKTORECH

Sektor „Energetika“ je nejvýznamnější kategorií inventarizace. V ČR z tohoto sektoru pochází cca 70 % celkových emisí skleníkových plynů, převážně CO₂. Do tohoto sektoru patří veškeré spalovací procesy a procesy související s těžbou, úpravou a výrobou paliv a energií (rafinerie, fugitivní emise metanu z těžby uhlí, atd.). Základními údaji pro výpočet emisí CO₂ je národní energetická bilance a další doplňující údaje, které jsou nutné pro správné rozčlenění emisí do jednotlivých sub-sektorů. Část spotřeby paliv je vykazována v jiných kategoriích či se vůbec do emisí nezapočítává. Jedná se zejména o (i) neenergetické použití paliv na výrobu mazacích olejů, asfaltu, atd. (ii) emise z použití paliv v mezinárodní (letecké) dopravě jsou vykazovány ve zvláštní kategorii a do celkové národní emise se nezapočítávají, (iii) emise z použití koksu jako redukčního činidla při výrobě surového železa jsou vykazovány v sektoru „Průmyslové procesy“ (iv) emise vzniklé při neenergetickém použití paliv jako vstupní suroviny pro chemické výroby (např. pro výrobu čpavku, viz další odstavec). V toto sektoru jsou také vedeny emise z dopravy a dalších mobilních zdrojů.

V rámci kategorie „Průmyslové procesy“ jsou v případě ČR sledovány emise z metalurgických a chemických procesů, procesů rozkladu karbonátových minerálů a z použití F-plynů (HFC, PFC a SF₆). Do metalurgických procesů patří emise CO₂ z použití koksu při výrobě surového železa, do chemických procesů emise N₂O z výroby kyseliny dusičné a CO₂ z výroby amoniaku, do minerálních procesů patří emise CO₂ z rozkladu uhličitanů při výrobě cementu, částečně vápna a také při výrobě skla a keramických výrobků a odsiřování. Základními údaji pro výpočet emisí jsou statistické údaje a EU-ETS data. Údaje o emisích (použití) F-plynů jsou získávány z každoročního dotazníkového šetření u dovozců těchto látek. Nejdůležitějším oborem použití F-plynů je chladírenství.

Emise skleníkových plynů ze zemědělství jsou v podmínkách ČR tvořeny převážně emisemi metanu a oxidu dusného. Emise metanu pocházejí z chovu zvířectva. Jedná především o enterickou fermentaci (trávící pochody), která se nejvíce projevuje u skotu. Další emise pocházejí z hospodaření s hnojem, kde za anaerobních podmínek dochází ke vzniku metanu. K emisím oxidu dusného dochází ponejvíce při denitrifikačních procesech v půdách.

V sektoru „Využití krajiny, změny ve využití krajiny a lesnictví“ (Land-Use, Land-Use Change and Forestry, LULUCF) proběhla nedávno implementace nové metodiky (Good Practice Guidance for Land Use, Land Use Change and Forestry, IPCC 2003), která vychází zejména ze sledování celkové zásoby dřeva v lesích a která by měla přinést informace i o dříve nesledovaných podkategoriích (např. emise nebo propady v důsledku konverze jednotlivých typů využití krajiny). V podmínkách ČR sektor LULUCF vykazoval do r. 2017 vyšší pohlcení CO₂ než emise, je propadem (jímkou) CO₂. V posledních letech 2018-2021 je trend díky vývoji v odvětví lesnictví (intenzivní těžba dřeva z lesů poškozených suchem a kůrovcem) opačný, emise jsou vyšší než množství pohlceného CO₂.

Emise skleníkových plynů z odpadů jsou v ČR tvořeny zejména emisemi metanu ze skládek komunálního odpadu a emisemi metanu z čištění odpadních vod (průmyslových i komunálních). Dále do tohoto sektoru spadají emise skleníkových plynů ze spalování odpadů a emise oxidu dusného z odpadních vod. Při výpočtu emisí metanu ze skládek se bud předpokládá, že rozložitelná část uhlíku uloženého daný rok na skládku je v tomto roce (Tier 1) emitována jako metan (a biogenní CO₂, který se nezapočítává), nebo se pomocí modelu počítá s postupnou konverzí rozložitelného uhlíku (Tier 2). V současné době je využíván první postup, ale připravuje se aplikace druhého. Emise ze skládek a anaerobního čištění odpadních vod jsou sníženy o množství metanu, které je jímáno a energeticky využíváno.

Podrobnější informace o metodice české národní inventarizace skleníkových plynů jakož i přehled nejdůležitějších výsledků lze nalézt pod heslem „Dokumenty“ v Národní inventarizační zprávě „National Inventory Report, NIR“. Pozornost je třeba věnovat zejména nejnovější verzi, která se zabývá též aktualizací předchozích let.