Grafická ročenka 2013
I. ÚVOD
Znečišťování ovzduší patří v současné době mezi nejzávažnější
problémy ochrany životního prostředí. Znečištěné ovzduší má
prokazatelně nepříznivé účinky na lidské zdraví, znečišťující
látky mohou způsobit širokou škálu zdravotních problémů od méně
závažných až po vážná onemocnění a předčasnou úmrtnost.
Znečišťující látky negativně působí i na vegetaci, mohou
ovlivnit její růst a způsobit snížení výnosů zemědělských plodin
a lesů. Jsou i příčinou eutrofizace a acidifikace půdních a
vodních ekosystémů1 a následné změny
druhové skladby a úbytku rostlinných a živočišných druhů. Řada
znečišťujících látek má schopnost se v prostředí akumulovat,
negativně ovlivňovat ekosystémy a přecházet do potravního
řetězce. Dále mají některé z nich přímý nebo nepřímý vliv na
klimatický systém Země. Nutné je zmínit i poškozování materiálů
a budov často historického významu působením znečišťujících
látek v ovzduší.
Díky opatřením, realizovaným v posledních desetiletích hlavně na
velkých zdrojích, došlo ke snížení emisí znečišťujících látek.
Přesto však řada hospodářských a společenských aktivit produkuje
stále takové množství emisí, které je v kombinaci s
meteorologickými a rozptylovými podmínkami příčinou překračování
imisních limitů některých škodlivých látek. V současnosti
představují největší problém ze sledovaných znečišťujících látek
suspendované částice a na ně vázané polycyklické aromatické
uhlovodíky. V letním období jsou na řadě lokalit překračovány
imisní limity přízemního ozonu.
Obecně platí, že lokální vytápění domácností tuhými palivy je
významným zdrojem suspendovaných částic a polycyklických
aromatických uhlovodíků (celkově v zemích EU i v ČR). V
oblastech zatížených dopravou se mohou vyskytovat zvýšené
koncentrace oxidu dusičitého. Doprava je také významným zdrojem
suspendovaných částic a polycyklických aromatických uhlovodíků.
Významnými zdroji znečišťujících látek zůstávají i nadále
veřejná a průmyslová energetika, zemědělství a v případě NMVOC
použití rozpouštědel. Konkrétní podíl jednotlivých zdrojů na
znečištění ovzduší je však v různých oblastech různý, záleží na
skladbě zdrojů v dané oblasti, ale také na přenosu škodlivin z
jiných oblastí.
I.1 CÍLE PUBLIKACE
Ročenka „Znečištění ovzduší na území České republiky v
roce 2013“ se představuje s novou strukturou a částečnou změnou
obsahu. Cílem této změny je přehlednější interpretace naměřených
dat a poskytnutí většího prostoru nejdůležitějšímu sdělení
publikace, tj. stavu kvality ovzduší v ČR a jeho vývoji. Úvod
publikace je věnován politickému a legislativnímu rámci ochrany
čistoty ovzduší v ČR, charakteristice hlavních látek
znečišťujících ovzduší z hlediska jejich možných dopadů na
lidské zdraví a životní prostředí a jevům, které jsou pro úroveň
škodlivin v ovzduší zásadní, tj. zdrojům znečišťování a
meteorologickým a rozptylovým podmínkám v daném roce. Hlavní
část publikace je věnována kvalitě ovzduší a výskytu smogových
situací v ČR. Kapitoly zabývající se neméně důležitým tématem
atmosférické depozice a emisemi skleníkových plynů jsou zařazeny
na závěr publikace. Informace o datové základně, metodice a
nejistotě mapování jsou prezentovány v posledních dvou
kapitolách.
Ročenka „Znečištění ovzduší na území České republiky v roce
2013“, společně s elektronicky publikovanou datovou ročenkou
„Souhrnný tabelární přehled“ je uceleným přehledem informací o
kvalitě ovzduší na území ČR v daném roce. Hodnocení kvality
ovzduší vychází z naměřených údajů, shromažďovaných v
Informačním systému kvality ovzduší (ISKO) Českého
hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), za využití dalších podkladů
a matematických nástrojů. Datová ročenka prezentuje verifikovaná
naměřená imisní data a údaje o chemickém složení atmosférických
srážek z jednotlivých lokalit, grafická ročenka poskytuje
komentované souhrnné informace v přehledných mapách, grafech a
tabulkách.
Kvalita ovzduší je hodnocena striktně v souladu s platnou
národní legislativou (zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší,
v platném znění, a vyhláška č. 330/2012 Sb., o způsobu
posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování
veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích) a v
souladu s požadavky Evropské unie. Hodnocení se provádí s
ohledem na ochranu zdraví populace a dále s ohledem na ochranu
ekosystémů a vegetace. Mapová interpretace je nezbytným
východiskem pro indikaci oblastí s překročením imisních limitů z
hlediska ochrany lidského zdraví, pro které legislativa vyžaduje
přípravu programů pro zlepšení kvality ovzduší, případně
regulačních řádů.
Ročenky kvality ovzduší jsou primárně určeny orgánům a
organizacím řešícím problematiku životního prostředí a ochrany
ovzduší v ČR, jsou pravidelně poskytovány orgánům státní správy,
všem přispěvatelům do databází ISKO a dalším vybraným subjektům.
Ročenky jsou veřejně přístupné na internetových stránkách ČHMÚ,
www.chmi.cz.
I.2 POLITICKÝ A LEGISLATIVNÍ RÁMEC OCHRANY ČISTOTY OVZDUŠÍ
Míra znečištění ovzduší je objektivně zjišťována
monitorováním koncentrací znečišťujících látek venkovního
ovzduší (imisí) v přízemní vrstvě atmosféry sítí měřicích stanic
(obr. I.1; podrobnosti viz
kapitola XI.). Znečišťující látky,
které jsou sledovány a hodnoceny vzhledem k prokazatelně
škodlivým účinkům na zdraví populace nebo na vegetaci a
ekosystémy, mají stanoveny imisní limity. Při hodnocení kvality
ovzduší jsou především porovnávány zjištěné úrovně koncentrací s
příslušnými imisními limity (tab.
I.1 a
I.2), případně s
přípustnými četnostmi překročení těchto limitů, což jsou úrovně
koncentrací, které by podle platné legislativy neměly být
překračovány.
Základním strategickým dokumentem v EU v oblasti posuzování a
řízení kvality ovzduší je Tematická strategie o znečišťování
ovzduší (dále Strategie). Cílem Strategie, v souladu s 6. akčním
programem pro životní prostředí, je dosáhnout „úrovně jakosti
vzduchu, která nepředstavuje rizika pro lidské zdraví a pro
životní prostředí, ani na ně nemá výrazně negativní dopad“. Na
základě Strategie z roku 2005 provedla Evropská komise komplexní
přezkum stávající politiky EU v oblasti ochrany ovzduší.
Výsledkem bylo přijetí balíčku opatření (Clean Air Policy
Package) v prosinci roku 2013. Balíček obsahuje např. programový
dokument „Čistý vzduch pro Evropu“ s novými cíli kvality ovzduší
pro období do roku 2030, návrh revize směrnice o národních
emisních stropech s přísnějšími národními emisními stropy pro
šest hlavních znečišťujících látek nebo návrh nové směrnice na
snížení znečištění ze středních spalovacích zařízení (EC 2013a).
Hlavními nástroji ochrany a zlepšení kvality ovzduší v rámci EU
jsou směrnice 2008/50/ES, o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším
ovzduší pro Evropu, směrnice 2004/107/ES, o obsahu arsenu,
kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve
vnějším ovzduší a směrnice 2001/81/ES, o národních emisních
stropech pro některé látky znečišťující ovzduší.
Z evropské legislativy vychází i národní legislativa,
upravující hodnocení kvality ovzduší v ČR. Zákon č. 201/2012
Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění (dále „zákon o ochraně
ovzduší“), mimo jiné vymezuje zóny a aglomerace pro hodnocení
kvality ovzduší. Podrobnosti pak dále specifikuje vyhláška č.
330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně
znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a
při smogových situacích.
Zóny a aglomerace jsou především chápány jako základní jednotky
pro řízení kvality ovzduší. Zákon o ochraně ovzduší stanovuje
tři aglomerace – hlavní město Praha, město Brno a aglomeraci
Ostrava/ Karviná/Frýdek-Místek – a sedm zón (obr. I.2).
Ročenka prezentuje hodnocení kvality ovzduší v roce 2013 podle
požadavků české legislativy v oblasti ochrany ovzduší. V souladu
se zákonem o ochraně ovzduší je hodnocení zaměřeno na vymezení
území, kde jsou překračovány imisní limity pro ochranu zdraví a
pro ochranu ekosystémů a vegetace. V případě, že je v zóně nebo
aglomeraci překročen imisní limit nebo v případě, že je v zóně
nebo aglomeraci imisní limit překročen vícekrát, než je
stanovený maximální počet překročení, je povinností MŽP ve
spolupráci s příslušným krajským úřadem nebo obecním úřadem
zpracovat do 18 měsíců od konce kalendářního roku, ve kterém
došlo k překročení imisního limitu, pro danou zónu nebo
aglomeraci program zlepšování kvality ovzduší. Při zpracování
programu zlepšování kvality ovzduší MŽP přijme taková opatření,
aby imisního limitu bylo dosaženo co nejdříve.
Hodnoty imisních limitů vycházejí z doporučených (směrných)
hodnot Světové zdravotnické organizace (WHO), kterou byly určeny
na základě řady epidemiologických studií (tab.
I.3). V zájmu ochrany veřejného zdraví WHO doporučuje
zachování úrovně znečišťujících látek v ovzduší dokonce na nižší
úrovni, než pro kterou byly nepříznivé dopady na zdraví
zdokumentovány. Nicméně, tyto hodnoty vychází ze závěrů
týkajících se zdravotních dopadů znečištění ovzduší a neberou v
potaz otázky týkající se technické a ekonomické proveditelnosti
a další politické a sociální faktory. Z tohoto důvodu mohou být
hodnoty imisních limitů stanovených legislativou vyšší, ale
proces směřující ke splnění směrných hodnot WHO musí být
všeobecně podporován (WHO 2013).
I.3 LÁTKY ZNEČIŠŤUJÍCÍ OVZDUŠÍ A JEJICH DOPADY
Znečištění ovzduší je jedním z faktorů, který se spolupodílí
na ovlivnění lidského zdraví. Může se projevit výskytem nebo
zhoršením subjektivních obtíží nebo objektivních poruch zdraví,
na kterých se může určitou měrou podílet expozice látkám z
ovzduší cestou dýchacího ústrojí (SZÚ 2014).
Zdravotní následky mohou zahrnovat mírné přechodné změny v
respiračním traktu a zhoršenou funkci plic, snížení výkonu,
nutnost vyhledání první pomoci, hospitalizaci nebo dokonce
úmrtí. Roste množství důkazů o negativních účincích znečištění
ovzduší nejen na respirační, ale i na kardiovaskulární systém.
Některé znečišťující látky mají karcinogenní účinek, ovlivňují
funkci žláz s vnitřní sekrecí, vývoj a růst plodu (SZÚ 2013a).
Jak bylo již zmíněno výše, znečišťující látky negativně působí i
na vegetaci a ekosystémy, řada znečišťujících látek má schopnost
se v prostředí akumulovat nebo poškozovat materiály a stavby.
Tab. I.1 Imisní limity (LV) pro ochranu zdraví dle zákona č. 201/2012 Sb., v platném znění
Tab. I.3 Doporučené hodnoty WHO pro ochranu lidského zdraví (WHO 2000, WHO 2014)
Tab. I.4 Doporučené hodnoty WHO
pro ochranu vegetace (WHO 2000)
Obr. I.1 Významné staniční sítě sledování kvality venkovního
ovzduší, 2013
Obr. I.2 Zóny a aglomerace pro posuzování a vyhodnocení
úrovně znečištění ovzduší podle zákona č. 201/2012 Sb., o
ochraně ovzduší,
v platném znění
1Eutrofizace je proces obohacování
o dusík a fosfor, acidifikace je okyselování.
