2. IMISE LÁTEK ZNEČIŠŤUJÍCÍCH OVZDUŠÍ V ČESKÉ REPUBLICE

2.1 Staniční sítě sledování kvality venkovního ovzduší

Hodnocení imisní situace se opírá o data archivovaná v imisní bázi Informačního systému kvality ovzduší České republiky. Vedle údajů ze staničních sítí ČHMÚ přispívá do imisní báze ISKO již řadu let několik dalších organizací podílejících se rozhodujícím způsobem na sledování znečištění ovzduší v České republice. Jak již bylo uvedeno v předmluvě, od roku 1996 jsou do imisní databáze ISKO ukládána a prezentována data z německé a od roku 1997 i z polské strany Černého trojúhelníku.

Počátkem roku 2000 byla konstatována objektivní potřeba optimalizovat imisní síť tak, aby poskytovala státním orgánům pro území celého státu potřebné informace a nástroje pro plnění úkolů vyplývajících z příslušných směrnic Evropské unie a závazků plynoucích z mezinárodních dohod České republiky v oblasti ochrany ovzduší. Současně se projevila nezbytnost inovace techniky opotřebené nepřetržitým provozem a vykazující výrazně zvyšující se poruchovost. V rámci řešení projektu VaV byl zpracován Návrh optimalizované sítě monitoringu kvality ovzduší a v návaznosti na něj v r. 2002 Prováděcí projekt státní imisní sítě (SIS) zahrnující síť AIM a doplňkovou síť s manuálními odběry vzorků. Projekt SIS byl ve smyslu §6, odst. 8 a §7, odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zaměřen na zajištění sledování kvality ovzduší na celém území ČR a zejména v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší. V projektu byly rovněž zohledněny nové poznatky a požadavky na sledované znečišťující látky a změna emisní situace našeho státu. Sledování znečišťujících látek ve státní imisní síti bylo zaměřeno zejména na ty látky, pro které jsou stanoveny imisní limity. Vycházelo se z předpokladu, že navržená SIS jednotně provozovaná pověřenou organizací je základním článkem sledování kvality ovzduší v ČR. V případě potřeby může být vhodně doplňována účelovými sítěmi jiných organizací, nebo stanicemi provozovanými na úrovni nižších článků státní správy (krajů a vybraných obcí). Trvalý provoz této sítě, která byla vybudována s přispěním projektu PHARE, byl zahájen 1. 1. 2004.

V tab. 2.1.1 jsou přehledně uvedeny počty měřicích lokalit v jednotlivých krajích podle nového územního uspořádání státu v členění podle vlastníků provozujících příslušnou monitorovací síť. Ve většině případů je v dané měřicí lokalitě instalován pouze jeden měřicí program. Na několika lokalitách, zvláště ČHMÚ, je však instalováno více měřicích programů, např. Praha 4-Libuš, Košetice, Ústí n.L.-Kočkov, Bílý Kříž a další, kde jsou vedle automatizovaného měřicího programu i další měřicí programy: manuální, kombinovaný, PAHs a těžké kovy.

Každoročně je prováděna aktualizace registrace stanic včetně aktualizace druhu měření na registrovaných stanicích. Vedle počtu registrovaných stanic a počtu registrovaných měření jsou uváděny počty tzv. aktivních stanic. Počty aktivních stanic byly spočteny na základě skutečně došlých dat ze stanic do imisní báze systému ISKO v daném roce.

Tab. 2.1.2 uvádí pro jednotlivé kraje přehled počtu lokalit, kde se provádí automatizovaný monitoring základních znečišťujících látek. Na stanicích s automatizovaným monitoringem jsou znečišťující látky měřeny kontinuálními analyzátory a naměřené koncentrace jsou jako 30minutové průměry přenášeny v reálném čase prostřednictvím komutovaných linek nebo radiovým přenosem k dalšímu zpracování.

Tab. 2.1.3 uvádí pro jednotlivé kraje přehled počtu lokalit, kde se provádí automatizovaný monitoring dalších znečišťujících látek, včetně doprovodných meteorologických veličin.

Tab. 2.1.4 uvádí přehled počtu lokalit v jednotlivých krajích, kde se v tabulce uvedené znečišťující látky monitorují manuálními, případně kontinuálně manuálními postupy. Jako kontinuálně manuální postupy jsou označována měření kontinuálně měřicími přístroji s následným off line zpracováním.

Tab. 2.1.5 pak uvádí celkové počty lokalit v jednotlivých krajích, kde se měří znečišťující látky nezahrnuté v tab. 2.1.2, 2.1.3 a 2.1.4.

Hustotu staničních sítí v jednotlivých oblastech České republiky a zastoupení monitorujících organizací vystihuje mapa na obr. 2.1.1.

Graf na obr. 2.1.2 znázorňuje vývoj měření základních znečišťujících látek od roku 1971 na základě dat archivovaných v imisní bázi ISKO pro uvedené organizace a typy sítí.

Důležitým vodítkem při tvorbě map imisních charakteristik, prezentovaných v ročence, je klasifikace měřicích stanic, která byla realizována v rámci projektu VaV740/2/00 „Vyhodnocení připravenosti České republiky splnit požadavky na kvalitu ovzduší podle směrnic EU a Konvence LRTAP“ [3].

Tato klasifikace stanic vychází z Rozhodnutí Rady 97/101/EC o výměně informací (EoI) [4] a kritérií pro Evropskou síť kvality ovzduší EUROAIRNET [5]. Požadavky plynoucí z Rozhodnutí Rady 97/101/EC jsou závazné pro členské země EU.

Vzhledem k tomu, že se jedná o jedinou oficiální evropskou klasifikaci, byla aplikována na všechny imisní stanice ČR registrované v databázi ISKO. Klasifikace EoI byla zjednodušena Rozhodnutím Evropské komise 2001/752/EC. Původní verze z roku 1997 však lépe vystihuje charakter umístění některých monitorovacích stanic v ČR, proto byla v databázi ISKO ponechána. V ročence byl termín „typ zóny“ nahrazen termínem „typ oblasti“ dle 2001/752/EC.

Úplná klasifikace podle EoI (tab. 2.1.6) skládající se ze 3 písmen oddělených lomítkem, je uváděna v tabulkách pouze u těch stanic, kde byla oficiálně potvrzena v dané konkrétní lokalitě odborným týmem pracovníků. V některých případech je uvedena neúplná klasifikace (1-2 písmena), která byla převážně odvozena z účelu zavedení příslušné stanice.

Správná aplikace této klasifikace při tvorbě map polí znečišťujících látek je vázána na doporučený poloměr reprezentativnosti podle typu stanice:

• dopravní – stanice přímo ovlivněná dopravou, umístěná velmi blízko komunikace s velkou intenzitou dopravy, stanice by měla reprezentovat linii v co nejdelší délce, poloměr reprezentativnosti stanice zde nelze správně použít, býval uváděn v návrhu kriterií pro EUROAIRNET (Draft 98 ), méně než 10–15 m. Reprezentativnost se určuje pomocí délky komunikace: centrum města více než 100 m, předměstí více než 1000 m.
• průmyslová – stanice přímo ovlivněná průmyslem, umístěná v areálu továrny nebo v místě předpokládaného zásahu vlečkou ze zdrojů zpravidla v převládajícím směru větru. Poloměr reprezentativnosti stanice je uváděn v hodnotách 10–100 m.
• pozaďová – stanice v nezatížených lokalitách, měřící pozadí regionů, měst a průmyslových oblastí. Rozhodujícím kritériem by mělo být, že stanice není přímo ovlivněna žádným zdrojem. Poloměr reprezentativnosti stanice se zde liší podle typu oblasti:
• u stanic městských a předměstských: více než 1–1,5 km,
• u stanic venkovských: více než 5 až asi 60 km (v ČR se většinou pohybuje od 10 do 20 km).

Další podrobnosti o staničních sítích, použitých metodách měření, mezích detekce jednotlivých používaných metod, podrobný aktuální seznam stanic v územním členění a další podrobné údaje uvádí souhrnný tabelární přehled [2].

Míru využitelnosti dat dodaných za hodnocený rok ze staničních sítí institucí přispívajících do imisní databáze ISKO vyjadřují tabulky 2.1.7, 2.1.8, 2.1.9, 2.1.10. Tabulky prezentují formou zlomku počet stanic dané sítě, které pro uvedenou veličinu splnily kriteria pro platnost ročních charakteristik, k celkovému počtu stanic, uvedených ve jmenovateli zlomku, měřících danou sítí uvedenou veličinu. Pod zlomkem je pak procentuelně vyjádřen tento poměr platných dat z ročního souboru dat dodaných pro příslušnou veličinu danou organizací/sítí. Platnost dat je stanovena na základě velikosti nejdelšího souvislého ročního výpadku (NSV) a minimálního požadovaného procenta (MP) platných údajů z ročního souboru dat. Nejdelší souvislý roční výpadek vyjádřený počtem dní a minimální procento požadovaných platných údajů se jako základní parametry kritéria úplnosti a rovnoměrnosti údajů pro výpočet ročních charakteristik vyhodnocují při celoročním zpracování a ukládají se jako součást ročního datového souboru, pro každou stanici a veličinu. Kritérium MP≥66 % a NSV≤40 je použito pro platný roční aritmetický průměr a je zároveň kritériem pro určení míry využitelnosti dat v tab. 2.1.7, 2.1.8, 2.1.9, 2.1.10. V roce 2003 došlo k výrazným změnám v měřicí síti ČHMÚ. Rozmístění měřicích míst bylo určeno s ohledem na cíle měření dané příslušnými směrnicemi EU, zákonem č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a nařízením vlády č. 350/2002 Sb. Měřicí programy a způsoby měření znečišťujících látek zajišťují sledování kvality ovzduší na celém území ČR, zejména pak v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší. Během roku 2003 v rámci reorganizace měřicí sítě některá měřicí místa zanikala a jiné lokality zahájily provoz.

Tab. 2.1.1 Přehled počtu lokalit, kde se měří znečištění ovzduší, podle vlastníka a podle krajů v České republice, 2003

Tab. 2.1.2 Přehled počtu lokalit, kde se měří základní znečišťující látky na stanicích AMS, podle vlastníka a podle krajů v České republice, 2003

Tab. 2.1.3 Přehled počtu lokalit, kde se měří další znečišťující látky a doprovodné veličiny na stanicích AMS, podle vlastníka a podle krajů v České republice, 2003

Tab. 2.1.4 Přehled počtu lokalit, kde se měří základní znečišťující látky a doprovodné veličiny manuálními a kontinuálně manuálními postupy, podle vlastníka a podle krajů v České republice, 2003

Tab. 2.1.5 Přehled celkového počtu lokalit se speciálním měřením, podle vlastníka a podle krajů v České republice, 2003

Tab. 2.1.6 Klasifikace stanic podle EoI

Tab. 2.1.7 Procenta platných dat ze stanic s kontinuálním měřením, 2003

Tab. 2.1.8 Procenta platných dat ze stanic s manuálním měřením, 2003

Tab. 2.1.9 Procenta platných dat ze stanic s měřením meteorologických prvků, 2003

Tab. 2.1.10 Procenta dat ostatních měření, 2003

Obr. 2.1.1 Významné staniční sítě sledování kvality venkovního ovzduší, stav 2003

Obr. 2.1.2 Vývoj monitoringu základních znečišťujících látek u vybraných organizací