Chemické složení atmosférických srážek a atmosférická depozice se sledují na území České republiky dlouhodobě na relativně značném počtu stanic. Sítě stanic organizací ČHMÚ, ČGS, VÚV, VÚLHM a HBÚ AV ČR, ze kterých byla v roce 2003 zpracována data o kvalitě srážek a atmosférické depozici, jsou vyneseny na obr. 3.1. Údaje o jednotlivých stanicích a typech odběru jsou uvedeny v tab. 3.4. Na týdenní interval odběru vzorků čistých srážek v souladu s mezinárodní metodikou EMEP přešla většina stanic ČHMÚ během roku 1996. Od roku 1997 byl na těchto stanicích zaveden speciální týdenní odběr „bulk“ na analýzu těžkých kovů.

Průměrné hodnoty chemického složení atmosférických srážek a hodnoty roční mokré depozice za rok 2003 jsou uvedeny v tab. 3.5 a 3.6.

Mapy mokré depozice jsou vytvořeny pro vybrané ionty z celkových chemických analýz odebraných vzorků srážek, a to konkrétně pro SO₄^2-- S, NO₃^-- N, NH₄⁺ - N, H⁺ (pH), F , Cl^-, Pb²⁺, Cd²⁺  a Ni²⁺.

Pro znázornění depozičních polí byly vybrány výše zmíněné ionty v souvislosti se závažností jejich působení na složky životního prostředí. Mapy mokré depozice jednotlivých iontů byly konstruovány z pole koncentrací iontů ve srážkách (na základě průměrných ročních koncentrací vážených srážkovým úhrnem vypočtených z naměřených údajů) a z pole ročních srážkových úhrnů, které bylo vytvořeno na základě údajů ze 750 srážkoměrných stanic se zohledněním vlivu nadmořské výšky na množství srážek. Při konstrukci polí mokré depozice se na jednotlivých stanicích dává přednost výsledkům analýz čistých srážek před odběry „bulk“, týdennímu intervalu odběru před měsíčním odběrem. Data ze sítí stanic ČGS, VÚV a VÚLHM, založených na měsíčních odběrech „bulk“ (srážky s prašným spadem, viz tab. 3.4), jsou pro konstrukci map mokré depozice upravena empiricky získanými koeficienty vyjadřujícími poměr jednotlivých iontů ve vzorcích srážek typu „bulk“ a „wet-only“ (hodnoty pro jednotlivé ionty v rozmezí 0,94 až 1,35).

Pro síru, dusík a vodíkové ionty jsou uvedeny kromě map mokré depozice také mapy suché a celkové depozice. Suchá depozice síry a dusíku byla spočtena na základě polí průměrných ročních koncentrací SO2 a NOx pro ČR a depozičních rychlostí plynů pro oxid siřičitý 0,7 cm.s^-1/0,35 cm.s^-1 a oxidy dusíku 0,4 cm.s^-1/0,1 cm.s^-1 pro území s lesními porosty/území bezlesé [21]. Sečtením map mokré a suché depozice síry a dusíku byly vytvořeny mapy depozice celkové. Mapa mokré depozice vodíkových iontů byla sestrojena na základě naměřených hodnot pH ve srážkách. Mapa suché depozice vodíkových iontů odpovídá depozici plynů SO2 a NOx na základě stechiometrie za předpokladu jejich kyselé reakce v prostředí. Mapa celkové depozice vodíkových iontů vznikla součtem map depozice mokré a suché.

Průměrné hodnoty depozičních toků S, N a H jsou uvedeny v tabulce 3.1.

Mapové zobrazení podkorunové depozice síry bylo vytvořeno pro místa s porosty z pole koncentrací síry v podkorunových srážkách (throughfall) a z verifikovaného pole srážek procentuálně modifikovaného množstvím srážek naměřeným pod porosty na jednotlivých stanicích (v rozsahu 39–105 % srážkového úhrnu pro rok 2003). Podkorunová depozice obecně zahrnuje mokrou vertikální a horizontální depozici a suchou depozici částic a plynů v porostech a pro síru, pro kterou je vnitřní koloběh porosty zanedbatelný, by měla být podkorunová depozice dobrým odhadem depozice celkové.

Mapy mokré depozice těžkých kovů Pb, Cd a Ni byly konstruovány na základě koncentrací těchto kovů ve srážkách „bulk“ na jednotlivých stanicích. Pole suché depozice olova a kadmia obsažených v aerosolu byla připravena z polí koncentrací těchto kovů v ovzduší (viz kap. 2.2). Pro hodnotu depozičních rychlostí pro kadmium obsažené v aerosolu byly použity hodnoty 0,27 cm.s^-1 pro les a 0,1 cm.s^-1 pro bezlesý terén, pro olovo 0,25 cm.s^-1 pro les a 0,08 cm.s^-1 pro bezlesý terén [21].

Výsledky

• � Mokrá depozice síry poklesla po roce 1997 ve srovnání s úrovní depozice z let 1994–1997 o 40 %. Od roku 2000 výrazný pokles nepokračoval, hodnoty zůstaly víceméně na úrovni roku 1999. Ve srovnání s r. 2002 došlo v roce 2003 k výraznému zmenšení plochy území s depozičním tokem vyšším než 0,5 g.m^-2.rok^-1, a to z 54,6 % v r. 2002 na 14,3 % v r. 2003. Důvodem je nižší srážkový úhrn, který v roce 2003 tvořil na území ČR 77 % dlouhodobého srážkového úhrnu za období 1961–1990. Nejvyšších hodnot mokré depozice síry bylo dosaženo v Jizerských horách, Krušných horách a Hrubém Jeseníku.
   
• Suchá depozice síry, jejíž pokles v letech 1998–1999 byl dokonce o 60 %, projevila v letech 2000–2002 již stagnaci, a to v souladu s úrovní koncentrace oxidu siřičitého v přízemní atmosféře. Pole celkové depozice síry je součtem mokré a suché depozice síry a vykazuje celkovou úroveň depozice síry odpovídající hodnotě 51 510 t síry na plochu ČR pro rok 2003 (viz tab. 3.2). Po předchozím poklesu z hodnot výrazně vyšších než 100 000 t síry, depozice v letech 1999–2002 setrvávala na úrovni cca 75 000 t síry ročně (viz obr. 3.22) a v r. 2003 byl tedy zaznamenán další pokles. Depozice síry vykazuje maxima v Krušných horách, Jizerských horách, Krkonoších a Orlických horách, nově též v Železných horách a Beskydech, nejnižší je pak v podhůří Šumavy a Českého lesa.
   
• Pole podkorunové depozice síry vykazuje maxima ve stejných oblastech jako celková depozice síry stanovená součtem mokré a suché depozice. Podkorunová depozice ve srovnání s depozicí celkovou dosahuje vyšších hodnot v horských oblastech. Příspěvek lze přičíst horizontální depozici, která není vzhledem k neurčitostem do celkové depozice zahrnuta. Námrazy a mlhy bývají vysoce koncentrované a v horských polohách mohou významně přispívat k depozici síry i jiných prvků. Problém je v místně značně proměnlivém charakteru této depozice, kdy při extrapolaci na větší území může docházet k nepřesnostem. Mapové zobrazení podkorunové depozice lze v takovém případě považovat za dokreslení, jakých hodnot může celková depozice síry dosahovat. V tab. 3.3 jsou uvedeny hodnoty celkové a podkorunové depozice na zalesněné území ČR od roku 1997. Hodnoty potvrzují již zmíněný pokles celkové depozice síry v předchozích letech a podtrhují význam podkorunové depozice jako metody zjišťování celkové depozice síry.
   
• Pole mokré a suché depozice dusíku mají celkově podobný obraz jako v minulých letech. Ve srovnání s úrovní depozice z let 1994–1997 došlo k postupnému poklesu suché depozice oxidovaných forem dusíku až o cca 50 % po roce 1997, zatímco mokrá depozice ve zmíněném období měla stálou úroveň (viz obr. 3.22). V roce 2003 byla celková depozice dusíku 40 971 t N–(ox) ročně (viz tab. 3.2), což představuje určité snížení oproti r. 2002. Nejvyšších hodnot celková mokrá depozice dosahovala na území Jizerských hor a na území Hrubého Jeseníku, kde došlo v roce 2003 k mírnému nárůstu hodnot.
   
• Vzhled mapových zobrazení a hodnoty mokré i suché depozice vodíkových iontů vykazují od roku 1999 relativní stagnaci. Mírný pokles mokré depozice vodíkových iontů na některých lokalitách pod hodnotu 25 mg.m^-2.rok^-1 a na většině území pod hodnotu 10 mg.m^-2.rok^-1 v roce 2003 (viz obr. 3.11) souvisí opět převážně s nižším srážkovým úhrnem. V druhé polovině 90. let došlo ke snížení mokré i suché depozice vodíkových iontů na plochu celé ČR o 50 %, snížení hodnot suché depozice vodíkových iontů odpovídalo již zmíněnému snížení suché depozice SO₂ - S a NO_x - N.
   
• Pole mokré depozice olovnatých iontů vykazuje v roce 2003 nižší úroveň depozice ve srovnání s předchozími lety. Poněkud zvýšená je naopak úroveň depozice na stanici Jizerka. Anomálie olova v oblasti Jizerských hor a Krkonoš je stejně jako v minulých letech doprovázena výraznou anomálií mokré i suché depozice kadmia.
   
• Vývoj roční mokré depozice hlavních složek na vybraných stanicích České republiky (obr. 3.21) ukazuje po poklesu mokré depozice řady složek ve 2. polovině 90. let nyní spíše stagnující stav v depozici síry, dusíku a olova. Pokles depozice síranů byl výrazný nejen na exponovaných stanicích Ústí nad Labem, Praha-Libuš a Hradec Králové, ale byl zřejmý i na pozaďových stanicích Košetice a Svratouch. S výrazným poklesem depozice síry přímo souvisí změna vzájemného poměru síry a dusíku na stanicích, depozice obou prvků je od 2. poloviny 90. let vyrovnaná, na pozaďových stanicích mírně převažuje dusík (Košetice). Podstatný byl pokles na stanici Ústí nad Labem, kde mokrá depozice síranů po roce 1995 poklesla o 60 % a současně se projevil i pokles dalších látek (NO₃^-, NH₄⁺, Pb). Pokles depozice síry a dusíku byl v přímé souvislosti s programem útlumu a odsiřování elektráren v severozápadních Čechách (1994 – Počerady, 1995 – Prunéřov). Na všech stanicích lze pozorovat pokles mokré depozice vodíkových iontů v posledních pěti letech až o 50 %.
  
  

Tab. 3.1 Průměrné hodnoty depozičních toků S, N a H v České republice, 2003

Tab. 3.2 Odhad celkové roční depozice uvedených složek na plochu České republiky (78 841 km²) v tunách, 2003

Tab. 3.3 Odhad celkové roční depozice síry na zalesněný povrch České republiky (16 990 km²) v tunách, 1997–2003

Tab. 3.4 Staniční sítě sledování kvality srážek a atmosférické depozice, 2003

Tab. 3.5 Průměrné roční koncentrace základních složek ve srážkách na stanicích České republiky, 2003

Tab. 3.6 Roční mokrá atmosférická depozice na stanicích České republiky, 2003

Obr. 3.1 Staniční sítě sledování kvality srážek a atmosférické depozice, 2003

Obr. 3.2 Pole mokré roční depozice síry (SO₄^2- - S), 2003

Obr. 3.3 Pole suché roční depozice síry (SO₂ - S), 2003

Obr. 3.4 Pole celkové roční depozice síry, 2003

Obr. 3.5 Pole podkorunové roční depozice síry, 2003

Obr. 3.6 Pole mokré roční depozice dusíku (NO₃^- - N), 2003

Obr. 3.7 Pole mokré roční depozice dusíku (NH₄⁺ - N), 2003

Obr. 3.8 Pole celkové mokré roční depozice dusíku, 2003

Obr. 3.9 Pole suché roční depozice dusíku (NO_x - N), 2003

Obr. 3.10 Pole celkové roční depozice dusíku, 2003

Obr. 3.11 Pole mokré roční depozice vodíkových iontů, 2003

Obr. 3.12 Pole suché roční depozice vodíkových iontů odpovídající depozici plynů SO₂ a NO_x, 2003

Obr. 3.13 Pole celkové roční depozice vodíkových iontů, 2003

Obr. 3.14 Pole mokré roční depozice fluoridových iontů, 2003

Obr. 3.15 Pole mokré roční depozice chloridových iontů, 2003

Obr. 3.16 Pole mokré roční depozice olovnatých iontů, 2003

Obr. 3.17 Pole suché roční depozice olova, 2003

Obr. 3.18 Pole mokré roční depozice kademnatých iontů, 2003

Obr. 3.19 Pole suché roční depozice kadmia, 2003

Obr. 3.20 Pole mokré roční depozice nikelnatých iontů, 2003

Obr. 3.21 Vývoj roční mokré depozice na vybraných stanicích v letech 1991–2003, Česká republika

Obr. 3.22 Vývoj roční depozice síry a oxidovaných forem dusíku na plochu České republiky, 1995–2003