V souladu s legislativou platnou od roku 2002 jsou zdroje znečišťování ovzduší rozděleny pro potřeby emisní bilance do jednotlivých kategorií. Podle tohoto rozdělení jsou v rámci Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) provozovaného ČHMÚ zavedeny databáze Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), které slouží k archivaci a prezentaci údajů o stacionárních a mobilních zdrojích znečišťování ovzduší.

Zvláště velké, velké a střední zdroje znečišťování ovzduší jsou sledovány jako bodové zdroje jednotlivě, malé zdroje plošně na úrovni obcí, mobilní zdroje liniově (silniční doprava na úsecích zahrnutých do sčítání dopravy) a plošně na úrovni okresů (ostatní mobilní zdroje).

I. Zvláště velké a velké zdroje znečišťování – REZZO 1
II. Střední zdroje znečišťování – REZZO 2
III. Malé zdroje znečišťování – REZZO 3
IV. Mobilní zdroje znečišťování – REZZO 4

Výchozím podkladem bilance emisí látek znečišťujících ovzduší zvláště velkých a velkých zdrojů za rok 2004 (cca 3500 provozoven) jsou údaje souhrnné provozní evidence, předané provozovateli zdrojů České inspekci životního prostředí (ČIŽP), která zajišťuje jejich sběr a verifikaci dat. Zároveň se tyto údaje využívají k aktualizaci databáze REZZO 1, tj. stálých a proměnných údajů o provozu zdrojů znečišťování ovzduší (kategorizace zdrojů, parametry zařízení, spotřeba paliv, množství emisí ap.). V kategorii středních zdrojů jsou evidovány údaje o cca 30 000 zdrojích. Zpracování údajů pro emisní bilanci a databázi REZZO 2 zajišťují pracovníci úřadů obcí s rozšířenou působností (ORP).

K termínu dokončení ročenky nebyly k dispozici konečné údaje o emisích zdrojů REZZO 1 a REZZO 2. Vzhledem k této okolnosti jsou údaje o emisích za rok 2004 uvedeny v tabulkách jako předběžné.

V kategorii malých zdrojů jsou vypočítávány emise z lokálních topenišť. Primárními podklady pro výpočet jsou údaje ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) provedených v letech 1991 a 2001. Emisní bilance je modelově zpracovávána z aktualizovaných údajů o klimatických podmínkách, potřebách tepla pro vytápění bytů a z nich vypočtených spotřeb jednotlivých druhů paliv. Skladba paliv vychází z podkladů SLDB o převládajícím způsobu vytápění bytů a používaných druzích energií, každoročně aktualizovaných z údajů poskytnutých centrálními dodavateli paliv a energií.

Bilance emisí z dopravy, která je v kompetenci Ministerstva dopravy ČR, byla zpracována CDV Brno podle metodiky stanovení emisí znečišťujících látek z dopravy. Emise z provozu zemědělských a lesních strojů a dalších mobilních prostředků byly vypočítány z údajů o prodeji a spotřebě pohonných hmot za rok 2004.

Předběžné údaje o celkovém množství emisí základních znečišťujících látek v roce 2004, tj. tuhých znečišťujících látek (TZL), oxidu siřičitého (SO₂), oxidů dusíku (NO_x), oxidu uhelnatého (CO), těkavých organických látek (VOC) a amoniaku (NH₃) a podíly jednotlivých kategorií zdrojů na celkových emisích jsou uvedeny v tab. 1.1. Podrobnější územně členěné údaje o emisích jsou uvedeny na webových stránkách ČHMÚ. Vývoj celkových emisí základních znečišťujících látek v letech 1990–2004 je uveden na obr. 1.1.

Inventarizace emisí a propadů plynů ovlivňujících klimatický systém Země je prováděna v souladu s mezinárodní metodikou IPCC, která je neustále zpřesňována. Tato inventarizace bude též podkladem pro kontrolu plnění mezinárodních závazků daných Kjótským protokolem; v případě ČR se jedná o snížení celkových emisí skleníkových plynů do období 2008–2012 o 8 % vůči referenčnímu roku 1990. Pravidelným monitorováním emisí skleníkových plynů se rovněž naplňují požadavky Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES. Z důvodů neustálého vývoje metodiky a důsledného zavádění kontrolních mechanismů QA/QC dochází v případě potřeby ke zpětným přepočtům hodnot, a proto může v jednotlivých letech docházet i k drobným změnám v průběžně vykazovaných údajích. Celkové emise skleníkových plynů včetně zahrnutí jejich propadů, vyjádřené v ekvivalentních hodnotách oxidu uhličitého (CO₂), poklesly v ČR z hodnoty 189,9 mil. tun v roce 1990 na 143,4 mil. tun v roce 2003 (tab. 1.2) a vůči referenčnímu roku 1990 poklesly o 24,5 %.

Od roku 1995jsou rovněž zahrnuty emise HFC, PFC a SF6 (látek obsahujících fluór, tzv. F-plyny), jejichž vliv je rovněž kontrolován Kjótským protokolem. Jejich současný podíl na celkových emisích skleníkových plynů činí v České republice 1,2 %. Podíl emisí CO₂ na celkových emisích byl v roce 2003 86,0 %, podíl emisí CH₄ 7,1 % a podíl emisí N₂O 5,7 %. Uvedené podíly se v posledních letech v ČR příliš nemění.

V tab. 1.3 jsou uvedeny emise těžkých kovů (TK) a persistentních organických látek (POPs). Tyto emisní bilance byly zpracovány převážně s využitím aktivitních údajů (spotřeb paliv a pohonných hmot, množství spálených odpadů, statistických údajů o produkci vybraných technologií) a příslušných emisních faktorů. Vedle emisí Pb, Hg a Cd vykazovaných do r. 2000 jsou od roku 2001 prováděny také výpočty emisí dalších sledovaných těžkých kovů.

Metodika výpočtu a odhadu emisí TK a POPs byla v průběhu roku 2003 ověřována podle mezinárodně doporučených postupů a pro rok 2002 byl poprvé proveden výpočet s použitím aktualizovaných emisních faktorů. Údaje o emisích POPs za předchozí období jsou v současné době přepočítávány.

Vývoj spotřeby hlavních druhů paliv zdrojů REZZO 1 v letech 1990–2003 je uveden v tab. 1.4. Výrazné snížení spotřeby hnědého uhlí a těžkého topného oleje u velkých zdrojů se podílelo na dlouhodobém poklesu emisí oxidu siřičitého a tuhých látek, zejména v období let 1990–1997. Vývoj spotřeby základních druhů paliv zdrojů REZZO 3 mezi lety 1992 (údaje z bilance provedené TECO Milevsko) a 2004 ukazuje obr. 1.2. Změnu skladby vytápění bytů mezi lety 1991 (údaje SLDB) a 2004 (aktualizovaný stav) ukazuje obr. 1.3.

Zpracování emisních údajů do map pomocí GIS je uvedeno na obr. 1.4, 1.5, 1.6 a 1.7. V síti čtverců 5x5 km jsou zobrazeny emisní hustoty tuhých látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku a CO. Podkladem pro mapy byly údaje o emisích ze stacionárních zdrojů (REZZO 1–3) a mobilních zdrojů (REZZO 4) za rok 2003, s územní desagregací emisí liniových zdrojů podle sčítání vozidel z roku 2000.

Mezi nejzatíženější oblasti z hlediska emisí znečišťujících látek patří stále území hlavního města Prahy, Ústecký a Moravskoslezský kraj. Jak ukazuje srovnání měrných emisí jednotlivých krajů za roky 1990 a 2003 (tab. 1.5 a 1.6), došlo v tomto ukazateli k výraznému zlepšení, zejména u emisí oxidu siřičitého a tuhých látek.

Tab. 1.1 Celkové emise hlavních znečišťujících látek v roce 2004 – předběžné údaje

Tab. 1.2 Celkové emise skleníkových plynů v letech 1990–2003 [Mt CO_2ekv.]

Tab. 1.3 Celkové emise těžkých kovů a POPs v letech 1990–2003

Tab. 1.4 Spotřeba paliv zdrojů REZZO 1, 1990–2003

Tab. 1.5 Měrné emise ze stacionárních zdrojů, 1990

Tab. 1.6 Měrné emise ze stacionárních zdrojů, 2003

Obr. 1.1 Celkové emise základních druhů látek znečišťujících ovzduší v České republice, 1990–2004

Obr. 1.2 Spotřeba paliv zdrojů REZZO 3, 1992–2004

Obr. 1.3 Změna skladby vytápění bytů v r. 2004 oproti r. 1991

Obr. 1.4 Emisní hustoty tuhých látek ze čtverců 5x5 km, 2003

Obr. 1.5 Emisní hustoty oxidu siřičitého ze čtverců 5x5 km, 2003

Obr. 1.6 Emisní hustoty oxidů dusíku ze čtverců 5x5 km, 2003

Obr. 1.7 Emisní hustoty CO ze čtverců 5x5 km, 2003