Tato část ročenky předkládá mapové, grafické a tabulkové přehledy charakteristik imisní situace hlavních postižených oblastí České republiky pro oxid siřičitý, prašný aerosol a oxidy dusíku. Za rok 1998 byly samostatně vyhodnoceny: hlavní město Praha, severozápadní oblast a Ostravsko. Vzhledem k nedostatečnému měření kvality ovzduší ve středních Čechách (za rok 1998 nebyla do celostátní databáze ISKO dodána verifikovaná data z tzv. Mělnické sítě AIM), byla tato oblast hodnocena pouze v rámci celého státu (kap. 2.3). Odkaz na přehled všech tabulek a vyobrazení je v obsahu - přímo v textu jsou odkazy na tabulky a obrázky omezeny.

Mapová část charakterizuje územní rozložení znečišťujících látek v ovzduší. Pro každou oblast jsou uvedena mapová znázornění ročních aritmetických průměrů a 95% kvantilů oxidu siřičitého, prašného aerosolu (v případě frakce PM₁₀ byl v souladu s denním imisním limitem EU použit 90% kvantil) a oxidů dusíku.

Při konstrukci pole ročních aritmetických průměrů oxidu siřičitého a oxidů dusíku (kap. 2.2, 2.3) byl za rok 1998 poprvé použit v kombinaci s naměřenými daty transportní a rozptylový model Symos‘97 (byl vyvinut ve spolupráci ČHMÚ a firmy EKOAIR). Model je vhodným doplňkem pro hodnocení imisní situace oxidu siřičitého, v menší míře i pro oxidy dusíku, v místech s nedostatečným měřením.

Od roku 1995 je v přehledné mapě České republiky uvedeno (viz kap. 2.3) pole koncentrací ročních aritmetických průměrů oxidů dusíku. Toto územní hodnocení bylo konstruováno na základě kombinace naměřených koncentrací oxidů dusíku a statisticky podložených odhadů imisních hodnot v místech s nedostatečným měřením. Bylo vytvořeno na základě kategorizace území dle emisních hustot, míry členitosti terénu a zohlednění pokryvu při aplikaci metod shlukové a regresní analýzy [2]. Za rok 1998 bylo toto pole kombinováno i s modelem Symos. Pole koncentrací oxidů dusíku bylo použito pouze v přehledné mapě České republiky. V jednotlivých oblastech jsou koncentrace oxidů dusíku znázorněny metodou bodových značek [10] s barevným vyznačením příslušnosti jednotlivých stanic do uváděných tříd. Stejným způsobem jsou v přehledných mapách České republiky (viz kap. 2.3) prezentovány relativní četnosti překročení denního imisního limitu uvedených znečišťujících látek. Výjimku tvoří frakce PM₁₀, kde je podle platné direktivy EU tolerované překročení vyjádřeno absolutní četností. Při konstrukci mapy pole koncentrací oxidu siřičitého byl na celém území České republiky respektován vliv terénu zahrnutím regresních vztahů mezi nadmořskou výškou měřicích stanic a ročními aritmetickými průměry a hodnotami 95% kvantilů naměřených koncentrací, které vycházejí z empiricky zjištěných korelací mezi uvedenými veličinami.

Pro prezentaci územního rozložení ročních aritmetických průměrů a hodnot 95% kvantilů oxidu siřičitého a prašného aerosolu (pouze aritmetický průměr) bylo použito pro charakterizování postižených oblastí za rok 1998 kombinované mapové znázornění jednak s odhadem územního rozložení polí příslušné imisní charakteristiky a zároveň s vyznačením naměřených hodnot na imisních stanicích (metoda bodových značek). V těchto mapových znázorněních (kap. 2.2, 2.3) jsou odlišeny automatizované monitorovací stanice (AMS) a stanice manuální. Při konstrukci map polí koncentrací znečišťujících látek byl hlavní důraz kladen na stanice typu AMS. Hodnoty z manuálních stanic byly použity většinou jako doplňující informace, zejména v málo postižených oblastech.

V kombinovaném mapovém znázornění ročního průměru prašného aerosolu byly stanice AMS, měřící frakci PM₁₀, přepočteny na SPM (koeficient 1,3) a označeny jiným symbolem. 95% kvantily denních koncentrací SPM a 90% kvantily denních koncentrací PM₁₀ jsou uváděny samostatně v mapách bodových značek. V přehledných mapách České republiky (kap. 2.3) bylo pro prezentaci územního rozložení ročních aritmetických průměrů a 95% kvantilů prašného aerosolu použito dvojího zobrazení – polí koncentrací a bodových značek. V případě frakce PM₁₀ je za rok 1998 uveden formou bodových značek aritmetický průměr i 95% kvantil.

Pro jednotlivé třídy koncentrací je na mapách polí imisních charakteristik uváděn podíl příslušné třídy koncentrací v procentech zasažené plochy.

Tabulková a grafická část předkládá roční chody koncentrací základních znečišťujících látek a roční průběhy denních koncentrací těchto látek na vybraných stanicích jednotlivých postižených oblastí. Od roku 1996 jsou tabulky ročních chodů rozšířeny o vybrané roční imisní charakteristiky. Roční průběhy denních koncentrací základních znečišťujících látek jsou přehledně zobrazeny na vybraných stanicích pro jednotlivé oblasti a pro celou Českou republiku. Z těchto grafů názorně vyplývají rozdíly v převládajícím druhu znečišťující látky v jednotlivých oblastech České republiky. Následují tabulky přehledu stanic s nejvyšší relativní četností krátkodobých překročení IH_k a s nejvyššími hodnotami 95% kvantilů půlhodinových koncentrací znečišťujících látek. Dále jsou uvedeny tabulky s přehledem nejvyšších denních koncentrací (včetně data výskytu), s nejvyššími ročními aritmetickými průměry, s nejvyšší relativní (absolutní) četností překročení IH_d, s nejvyššími hodnotami 95% kvantilů (90% kvantilů) denních koncentrací znečišťujících látek. Došlo-li k výraznějšímu překračování četností denního imisního limitu pouze u jedné znečišťující látky v dané oblasti, je tabulka pro přehlednost doplněna i hodnotami pro ostatní sledované znečišťující látky. V kap. 2.3 je zařazena i tabulka přehledu nejvyšších půlhodinových koncentrací znečišťujících látek dosažených na stanicích České republiky v roce 1998.

V tabulkách přehledů stanic s nejvyššími ročními aritmetickými průměry, s nejvyšší relativní (absolutní) četností překročení IH_d a s nejvyšší hodnotou 95% kvantilu (90% kvantilu) ročního souboru denních koncentrací znečišťujících látek jsou uvedeny pouze ty stanice, které pro tyto vypočtené imisní charakteristiky splňovaly uvedené podmínky prezentace (viz Tabelární přehled [3]). Pro konstrukci map polí koncentrací znečišťujících látek byla místa s nedostatečnou hustotou měření (jde téměř výhradně o místa s malou emisní hustotou a nízkou imisní úrovní) doplněna o odborné odhady (vztahuje se i na kap. 2.3).

Z grafů, znázorňujících roční chody koncentrací znečišťujících látek, lze sledovat určitý sezónní chod. Nejvýraznější je u oxidu siřičitého, kde koncentrace v zimním půlroku (měsíc 1.–3. a 10.–12.) několikanásobně převyšují koncentrace v letním půlroku (měsíc 4.–9.). Sezónní průběh koncentrací oxidu siřičitého je výsledkem sezónního chodu meteorologických podmínek. V zimním období dochází často k teplotním inverzím a k následnému zhoršení rozptylových podmínek a současně je vysoká spotřeba tuhých paliv. Sezónní chod u oxidů dusíku není tak výrazný jako u oxidu siřičitého. V zimním období jsou koncentrace vyšší, ale v oblastech s velkým automobilovým provozem se rozdíly mezi zimním a letním půlrokem mohou vyrovnávat. Sezónní chod koncentrací prašného aerosolu je zjevně nahodilý a nelze pro něj formulovat odpovídající zobecnění.