2.1 Staniční sítě sledování kvality venkovního ovzduší

Hodnocení imisní situace se opírá o data archivovaná v imisní bázi Informačního systému kvality ovzduší České republiky. Vedle údajů ze staničních sítí ČHMÚ přispívá do imisní báze ISKO již řadu let několik dalších organizací podílejících se rozhodujícím způsobem na sledování znečištění ovzduší v České republice. Jak již bylo uvedeno v předmluvě, od roku 1996 jsou do imisní databáze ISKO ukládána a prezentována data z německé a od roku 1997 i z polské strany Černého trojúhelníku.

V tab. 2.1.1 jsou přehledně uvedeny počty měřicích míst v jednotlivých krajích podle nového územního uspořádání státu v členění podle organizací/odvětví provozujících příslušnou monitorovací síť. Ve většině případů je v daném měřicím místě instalován pouze jeden typ měřicí stanice (jeden měřicí program). Na několika měřicích místech, zvláště ČHMÚ, je však instalováno více typů stanic (např. Libuš, Košetice, Bílý Kříž a další, kde jsou vedle typu stanic AIM i stanice manuální a stanice pro sledování těžkých kovů v aerosolu, případně další).

Každoročně je prováděna aktualizace registrace stanic včetně aktualizace druhu měření na registrovaných stanicích. Vedle počtu registrovaných stanic a počtu registrovaných měření jsou uváděny počty tzv. aktivních stanic. Počty aktivních stanic byly spočteny na základě skutečně došlých dat ze stanic do imisní báze systému ISKO v daném roce.

Tab. 2.1.2 uvádí pro jednotlivé kraje přehled počtů míst, kde se automatizovaně monitorují základní znečišťující látky, včetně doprovodných meteorologických veličin, v členění na sítě ČHMÚ a sítě ostatních organizací uvedených jmenovitě v legendě. Na automatizovaně monitorujících stanicích jsou znečišťující látky měřeny kontinuálními analyzátory a naměřené koncentrace jsou jako 30minutové průměry přenášeny telemetricky v reálném čase prostřednictvím komutovaných linek, nebo radiovým přenosem, k dalšímu zpracování.

Tab. 2.1.3 uvádí přehled počtů míst v jednotlivých krajích, kde se v tabulce uvedené znečišťující látky monitorují manuálními, případně kontinuálně manuálními, postupy, v členění na sítě ČHMÚ a sítě ostatních organizací uvedených jmenovitě v legendě. Jako kontinuálně manuální postupy jsou označována měření kontinuálně měřicími přístroji s následným off line zpracováním.

Tab. 2.1.4 pak uvádí celkové počty stanic v jednotlivých krajích v členění podle organizací měřících další znečišťující látky nezahrnuté v tab. 2.1.2 a 2.1.3.

Hustotu staničních sítí v jednotlivých oblastech České republiky a Černého trojúhelníku a zastoupení monitorujících organizací vystihuje mapa na obr. 2.1.1.

Graf na obr. 2.1.2 znázorňuje vývoj měření základních znečišťujících látek od roku 1971 na základě dat archivovaných v imisní bázi ISKO pro uvedené organizace a typy sítí.

Důležitým vodítkem při tvorbě map imisních charakteristik, prezentovaných v ročence, je klasifikace měřicích stanic, která byla realizována v rámci projektu VaV740/2/00 „Vyhodnocení připravenosti České republiky splnit požadavky na kvalitu ovzduší podle směrnic EU a Konvence LRTAP“ [3].

Tato klasifikace stanic vychází z Rozhodnutí Rady 97/101/EC o výměně informací (EoI) [4] a kritérií pro Evropskou síť kvality ovzduší EUROAIRNET [5]. Požadavky plynoucí z Rozhodnutí Rady 97/101/EC jsou závazné pro členské i přidružené země EU.

Úplná klasifikace podle EoI (tab. 2.1.5) skládající se ze 3 písmen oddělených lomítkem, je uváděna v příslušných tabulkách v této ročence pouze u těch stanic, kde byla oficiálně potvrzena v dané konkrétní lokalitě odborným týmem pracovníků. V některých případech je uvedena neúplná klasifikace (1-2 písmena), která byla převážně odvozena z účelu zavedení příslušné stanice.

Správná aplikace této klasifikace při tvorbě map polí znečišťujících látek je vázána na doporučený poloměr reprezentativnosti podle typu stanice:

• dopravní – stanice přímo ovlivněná dopravou, umístěná velmi blízko komunikace s velkou intenzitou dopravy, stanice by měla reprezentovat linii v co nejdelší délce, poloměr reprezentativnosti stanice zde nelze správně použít, býval uváděn v návrhu kriterií pro EUROAIRNET (Draft 98 ), méně než 10–15 m. Reprezentativnost se určuje pomocí délky komunikace: centrum města více než 100 m, předměstí více než 1000 m.
• průmyslová – stanice přímo ovlivněná průmyslem, umístěná v areálu továrny nebo v místě předpokládaného zásahu vlečkou ze zdrojů zpravidla v převládajícím směru větru. Poloměr reprezentativnosti stanice je uváděn v hodnotách 10–100 m.
• pozaďová – stanice v nezatížených lokalitách, měřící pozadí regionů, měst a průmyslových oblastí. Rozhodujícím kritériem by mělo být, že stanice není přímo ovlivněna žádným zdrojem. Poloměr reprezentativnosti stanice se zde liší podle typu oblasti:

• u stanic městských a předměstských: více než 1–1,5 km,

• u stanic venkovských: více než 5 až asi 60 km (v ČR se většinou pohybuje od 10 do 20 km).
  
  
  

Další podrobnosti o staničních sítích, použitých metodách měření, mezích detekce jednotlivých používaných metod, podrobný aktuální seznam stanic v územním členění a další podrobné údaje uvádí souhrnný tabelární přehled [2].

Míru využitelnosti dat dodaných za hodnocený rok ze staničních sítí institucí přispívajících do imisní databáze ISKO vyjadřují tabulky 2.1.6 až 2.1.9. Tabulky prezentují formou zlomku počet stanic dané sítě, které pro uvedenou veličinu splnily kriteria pro platnost ročních charakteristik, k celkovému počtu stanic, uvedených ve jmenovateli zlomku, měřících danou sítí uvedenou veličinu. Pod zlomkem je pak procentuelně vyjádřen tento poměr platných dat z ročního souboru dat dodaných pro příslušnou veličinu danou organizací/sítí. Platnost dat je stanovena na základě velikosti nejdelšího souvislého ročního výpadku (NSV) a minimálního požadovaného procenta (MP) platných údajů z ročního souboru dat. Nejdelší souvislý roční výpadek vyjádřený počtem dní a minimální procento požadovaných platných údajů se jako základní parametry kritéria úplnosti a rovnoměrnosti údajů pro výpočet ročních charakteristik vyhodnocují při celoročním zpracování a ukládají se jako součást ročního datového souboru, pro každou stanici a veličinu na ní měřenou a jsou prezentovány v Tabelárních přehledech. Roční imisní charakteristika je považována za platnou, je-li nejdelší souvislý roční výpadek NSV < 20 a minimální procento platných údajů MP > 66 %.

Tab. 2.1.1 Přehled počtu míst, kde se měří znečištění ovzduší, podle vlastníka a podle krajů v České republice, 2002

Tab. 2.1.2 Přehled počtu míst, kde se měří základní znečišťující látky a doprovodné veličiny na stanicích AMS a AMS-SRS, podle krajů a podle vlastníka (odvětví) v České republice, 2002

Tab. 2.1.3 Přehled počtu míst, kde se měří základní znečišťující látky a doprovodné veličiny manuálními a kontinuálně manuálními postupy, podle krajů a podle vlastníka (odvětví) v České republice, 2002

Tab. 2.1.4 Přehled celkového počtu míst se speciálním měřením, podle vlastníka (odvětví) v České republice, 2002

Tab. 2.1.5 Klasifikace stanic podle EoI

Tab. 2.1.6 Procenta platných dat ze stanic s kontinuálním měřením

Tab. 2.1.7 Procenta platných dat ze stanic s manuálním měřením

Tab. 2.1.8 Procenta platných dat ze stanic s měřením meteorologických prvků

Tab. 2.1.9 Procenta dat ostatních měření

Obr. 2.1.1 Významné staniční sítě sledování kvality venkovního ovzduší, stav 2002

Obr. 2.1.2 Vývoj monitoringu základních znečišťujících látek u vybraných organizací