Míra znečištění ovzduší je objektivně zjišťována monitorováním koncentrací znečišťujících látek v přízemní vrstvě atmosféry sítí měřicích stanic. Při hodnocení kvality ovzduší jsou pak především porovnávány zjištěné imisní úrovně s příslušnými imisními limity, případně s přípustnými četnostmi překročení těchto limitů, jakožto úrovněmi, které by dle legislativy v ochraně ovzduší neměly být od zákonem stanoveného data nadále překračovány. 1. června 2002 nabyl účinnosti nový zákon o ochraně ovzduší 86/2002 Sb. (zákon o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů) [7] a 14. srpna 2002 bylo přijato nařízení vlády ČR 350/2002 Sb. [8] stanovující nové imisní limity. Nová legislativa plně reflektuje požadavky Evropské unie stanovené směrnicemi pro kvalitu venkovního ovzduší.

Tato část ročenky prezentuje hodnocení kvality ovzduší v roce 2002 podle požadavků nové legislativy. Požadavky na rozmístění stanic, zajištění kvality měření apod. se podle nařízení vlády mohou plně uplatnit teprve v roce 2003, avšak zákon vyžaduje i každoroční vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. To znamená aplikaci limitních hodnot stanovených nařízením vlády na data za příslušný kalendářní rok, tedy pro vymezení oblastí za rok 2002 na data za příslušný rok, byť zákon vstoupil v platnost teprve v polovině roku 2002. V členských státech EU platí směrnice, které jsou základem zmíněného nařízení vlády, již na situaci v roce 2001.

Hodnocení kvality ovzduší podle nové legislativy navazuje na výsledky a zejména metodické postupy vyvinuté v rámci projektu VaV740/2/00 „Vyhodnocení připravenosti České republiky splnit požadavky na kvalitu ovzduší podle směrnic EU a Konvence LRTAP“ [9], zejména pak v etapě tohoto projektu zaměřené na klasifikaci území reflektující již požadavky formulované nově zaváděnou legislativou – zákonem o ochraně ovzduší. Šlo o hodnocení z pohledu standardů a požadavků na hodnocení kvality venkovního ovzduší tak, jak je stanovuje směrnice 96/62/EC [10] pro řízení a hodnocení kvality venkovního ovzduší a navazující směrnice 99/30/EC [11], stanovující číselné hodnoty limitních úrovní pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, suspendované částice a olovo v ovzduší, a dále směrnice 2000/69/EC [12] z prosince roku 2000, stanovující limitní hodnoty pro oxid uhelnatý a benzen, a konečně směrnice 2002/3/EC [13], stanovující limitní hodnoty pro ozon. Vedle již zmíněných látek zavádí nová legislativa pro ochranu ovzduší i přísnější limit pro kadmium proti národnímu limitu podle Opatření FVŽP z roku 1991. Nařízení vlády zavádí dále imisní limit pro amoniak, arsen, nikl, rtuť, benzo(a)pyren a prašný spad. Hodnocení pro prašný spad není pro nedostatek dat prováděno. Podobně hodnocení znečištění ovzduší benzenem, benzo(a)pyrenem a především amoniakem a rtutí naráží dosud na nedostatek dat.

Výsledky řešení projektu VaV740/2/00 byly publikovány v plném rozsahu na webových stránkách ČHMÚ. Dále byly publikovány v časopisu Ochrana ovzduší jako samostatná příloha čísla 1 roku 2001 [14]. Pro MŽP byla také připravena anglická verze uvedené přílohy. Výsledky implementace směrnic EU na hodnocení kvality ovzduší v České republice byly také prezentovány na pracovním setkání „CAFE – Meeting the limit values“ v Bruggách v září 2001 [15].

Nové směrnice pro kvalitu ovzduší požadují po členských státech rozdělit své území do zón a aglomerací, přičemž zóny jsou především chápány jako základní jednotky pro řízení kvality ovzduší. Směrnice pak zejména specifikují požadavky na posuzování – klasifikaci zón z hlediska kvality ovzduší. Zákon o ovzduší tuto problematiku řeší v paragrafu 7 pojednávajícím o zvláštní ochraně ovzduší. V odstavci 1 zavádí pojem „oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší“ jako oblasti, kde je překročena hodnota jednoho nebo více imisních limitů nebo cílového imisního limitu pro ozon, případně hodnota jednoho či více imisních limitů zvýšená o příslušné meze tolerance. Zvláštní ochranu ovzduší pak zákon požaduje v sídelních seskupeních, tj. osídleném území, v němž žije nejméně 250 000 obyvatel, případně území s menším počtem obyvatel, kde vysoká hustota osídlení vyžaduje zvláštní opatření k ochraně ovzduší a nutnost stanovení a řízení kvality ovzduší na tomto území.
Ve smyslu směrnice 96/62/EC byly v rámci uvedeného projektu VaV740/2/00 navrženy aglomerace podle počtu obyvatel a na základě výsledků dlouhodobého hodnocení kvality ovzduší tak, jak je uvádí tabulka 2.2.1. Aglomerace Praha a Brno představují oblasti, kde problém znečištění ovzduší je spojen zejména s vysokou hustotou osídlení, v aglomeraci Ostrava (zahrnující města Ostrava, Karviná, Havířov, Český Těšín a Třinec) a v aglomeraci Ústí nad Labem (zahrnující pás severočeských průmyslových měst v uhelné pánvi: Ústí nad Labem, Děčín, Teplice, Most, Chomutov, Litvínov, Klášterec nad Ohří a Kadaň) je problém znečištění ovzduší vedle velké hustoty osídlení spojen také s vysokou koncentrací průmyslu. Důsledkem vymezení aglomerací je, že v těchto oblastech bude hodnocení kvality ovzduší stanovováno především na základě pravidelného a kvalitního měření.

Tab. 2.2.1 Návrh aglomerací

V oblastech nezahrnutých do oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší, tj. v oblastech, kde nedochází k překročení žádného z imisních limitů, je potřeba zajistit dodržování dobré kvality ovzduší. To odpovídá jedné ze základních zásad směrnice 96/62/EC, která obdobně požaduje, aby již jednou dosažená vyhovující kvalita ovzduší byla nadále dodržována.

Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší pak zákon v odst. 6, par. 7 stanovuje pro orgány kraje a obce povinnost vypracovávat programy ke zlepšení kvality ovzduší pro ty znečišťující látky, u kterých jsou překračovány imisní limity a meze tolerance, v případě přízemního ozonu cílové imisní limity, s cílem dosáhnout limitních hodnot ve lhůtách uvedených v prováděcím právním předpisu zákona. Identifikace oblastí, kde jsou překračovány imisní limity stanovené nařízením vlády, je nezbytným východiskem pro přípravu akčních plánů v těchto oblastech a to je další důvod, proč je součástí letošní ročenky již hodnocení podle nové legislativy.

Podle obecně přijímaného výkladu v členských zemích má vymezení zón vycházet především z administrativního členění státu tak, aby zóny jako administrativní jednotky mohly plnit požadavky, které směrnice stanovují na hodnocení kvality ovzduší, na předávání zpráv Komisi a řízení kvality ovzduší, např. formou akčních plánů a plánů na zlepšení kvality ovzduší.

2.2.1 Mapování rozložení legislativou požadovaných charakteristik kvality ovzduší

Přijatá legislativa přejímá z rámcové směrnice 96/62/EC obecné přístupy pro stanovení úrovně kvality ovzduší a případného překročení stanovených limitních úrovní v zónách pro účely řízení kvality ovzduší s cílem dosáhnout ve stanovených termínech kvality ovzduší vyhovující limitním hodnotám a imisním cílům. Směrnice stanovuje, že v oblastech nad horním prahem pro hodnocení je pro stanovení úrovně znečištění rozhodující měření. Stanovení úrovní znečištění má pokrývat celou zónu, nejen pouhé okolí stanice. Problém hodnocení kvality ovzduší v zónách – zejména identifikace a vymezení oblastí případného překračování limitních úrovní v zóně na základě staničních měření – je tak problém územního odhadu rozložení sledované míry kvality ovzduší a spočívá v tom, jak zobecnit „bodová“ měření při dané hustotě stanic a akceptovatelné chybě odhadu na celé hodnocené území zóny. Zvýšení prostorového pokrytí měření lze dosáhnout provedením ověřovacích měření. Směrnice pro kvalitu venkovního ovzduší a souhlasně i nově přijatá legislativa nevyžaduje měření jako jediný nástroj určování úrovní v zóně a předpokládá, v závislosti na úrovni znečištění, využití modelování, případně expertních odhadů a jejich kombinaci. Předností modelů je, že ve srovnání s bodovými měřeními lépe vystihují pokrytí zájmového území, nicméně jsou všeobecně považovány za méně přesné než měření. Na již zmíněném pracovním setkání v Bruggách v září 2001, věnovaném prvním výsledkům hodnocení kvality ovzduší v členských státech EU, bylo v řadě příspěvků konstatováno, že nejvěrohodnější odhad územního rozložení pro účely klasifikace kvality ovzduší v zónách dle směrnic jsou postupy založené na asimilaci naměřených dat a výsledků modelovaní. Modelováním se především myslí kauzální modely rozptylu a transportu včetně chemických transformací znečišťujících příměsí. Nezastupitelnou roli však mají i empirické, matematicko-statistické modely odhadu časového či prostorového rozložení imisních charakteristik.

V rámci pravidelného hodnocení kvality ovzduší jsou v ISKO již řadu let při vytváření polí imisních charakteristik používány různé kombinace měření a modelování a tyto metody jsou dále zdokonalovány.

Jedním z důležitých předpokladů při tvorbě polí rozložení koncentrací je pečlivý výběr měřicích stanic zahrnutých do hodnocení z hlediska jejich využívání, klasifikace a reprezentativnosti. Při tvorbě konečných mapových podkladů při asimilaci modelových a naměřených dat se použila metoda lineární regrese závislosti obou uvažovaných přístupů (modelu a měření) a pro vytvoření výsledných polí se použila modifikovaná verze IDW se započtením váhy stanice a určením reprezentativního okolí stanic. Základním určením míry reprezentativnosti je klasifikace stanic. Pozaďové stanice (typ „rural“, případně „urban backround“) s velkou reprezentativností (desítky kilometrů) jsou stanice ovlivňované pouze vzdálenými zdroji, pro vystižení lokálních poměrů jsou zohledňovány i dopravní a průmyslové stanice (typ „traffic“ a „industrial“) s nejmenším poloměrem reprezentativnosti přímo ovlivňované místními zdroji.

Podrobnosti postupů mapování jednotlivých charakteristik kvality ovzduší pro znečišťující látky obsažené ve směrnicích 99/30/EC (oxid siřičitý, suspendované částice frakce PM₁₀, oxid dusičitý a oxidy dusíku, olovo), 2000/69/EC (oxid uhelnatý a benzen) a 2002/3/EC (ozon) byly publikovány ve zprávách o řešení uvedeného projektu VaV740/2/00. Postupy mapování imisních charakteristik dalších látek požadovaných novou legislativou (kadmium, arsen, nikl, rtuť a benzo(a)pyren) včetně dalšího rozvoje mapování imisních charakteristik PM₁₀ a benzenu jsou předmětem řešení probíhajícího projektu VaV/740/3/02 Integrované hodnocení a řízení kvality ovzduší v návaznosti na dceřiné směrnice týkající se TK, PAHs, PM₁₀ a benzenu, jehož řešitelem je ČHMÚ.

2.2.2 Kvalita ovzduší vzhledem k limitům pro ochranu zdraví

V souladu s legislativou pro kvalitu ovzduší EU stanovuje nová národní legislativa limitní hodnoty cílené na ochranu zdraví odvozené od doporučení WHO. Znečišťující látky požadované novou legislativou, které je třeba sledovat a hodnotit vzhledem k limitům pro ochranu zdraví jakožto látky s prokazatelně škodlivými účinky na zdraví populace, jsou:

a) oxid siřičitý
b) suspendované částice frakce PM₁₀
c) oxid dusičitý
d) olovo
e) oxid uhelnatý
f) benzen
g) ozon
h) kadmium
i) arsen
j) nikl
k) rtuť
l) benzo(a)pyren
m) amoniak.

Přehled limitních úrovní a mezí tolerance pro ochranu zdraví, horních a dolních mezí pro posuzování pro uvedené látky dle nařízení vlády uvádí tabulka 2.2.1. Tyto limitní hodnoty včetně horní a dolní meze pro posuzování jsou legislativou stanovenými úrovněmi pro posuzování kvality ovzduší. V dále prezentovaných mapách a diagramech je použito označení příslušných úrovní tak, jak je uvádí tab. 2.2.2.

Tab. 2.2.2 Limitní hodnoty pro ochranu zdraví, ekosystémů a vegetace podle nařízení vlády České republiky, kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší – limitní hodnoty pro ochranu zdraví

Následující zhodnocení jednotlivých znečišťujících látek relevantních z hlediska ochrany zdraví je prezentováno v pořadí podle výše uvedeného seznamu (a tab. 2.2.2). Hodnocení je především dokumentováno tabulkami uvádějícími stanice s nejvyššími hodnotami imisních charakteristik požadovaných legislativou pro uvedené znečišťující látky. Stínování v tabulkách označuje:

Pokud počet stanic, kde byl překročen limit, případně limit včetně toleranční meze, je menší než deset, je uvedeno deset stanic s nejvyššími hodnotami příslušné imisní charakteristiky. Dále jsou prezentovány mapové diagramy znázorňující vývoj příslušných imisích charakteristik v letech 1992–2002. Překročení limitu zvýšeného o toleranční mez v roce 2002 je na těchto mapových diagramech indikováno červeně uvedeným jménem stanice.

Pokud došlo v roce 2002 k překročení některé imisní charakteristiky příslušné znečišťující látky, jsou také prezentovány mapy ukazující územní rozložení takové charakteristiky. Na těchto mapách jsou i vyznačeny stanice, klasifikované podle typu s barevným vyplněním značky podle toho, do jaké třídy spadá hodnota příslušné charakteristiky naměřená na prezentované stanici.

Pro stanice a imisní charakteristiky, kde počet překročení limitu včetně toleranční meze byl vyšší než povolený, jsou pro indikaci období roku, kdy došlo k překročení imisních limitů, prezentovány průběhy 24hodinových, případně hodinových koncentrací v roce 2002.

Oxid siřičitý

Situaci ve znečištění oxidem siřičitým v roce 2002 ve vztahu k limitům stanoveným novou legislativou dokumentují tab. 2.2.3–2.2.4 a obr. 2.2.1, 2.2.2, 2.2.3 a 2.2.4. Z obr. 2.2.1 a 2.2.4 je zejména patrné, že stanovený limit pro 24hodinovou koncentraci oxidu siřičitého 125 μg.m^-3 byl více než třikrát překročen v roce 2002 na dvou stanicích hygienické služby Úštěk a Teplice-OHS (stanice Teplice-OHS však nemá dostatečný počet měření pro platný roční průměr). Roční limit SO₂ nebyl v roce 2002 překročen na žádné stanici. Podobně nebyl překročen na žádné stanici ani povolený počet překročení hodinové koncentrace oxidu siřičitého 500 μg.m^-3. Největší počet překročení hodinového limitu oxidu siřičitého byl dosažen na stanici Nová Víska u Domašína (5x) a Měděnec (4x).

Z mapových diagramů (obr. 2.2.1) je patrné nezpochybnitelné zlepšení kvality ovzduší v důsledku výrazného poklesu koncentrací oxidu siřičitého doložené markantním poklesem čtvrté nejvyšší 24hodinové koncentrace SO₂ po roce 1997 na všech stanicích.

Obrázky 2.2.3 a především 2.2.4 mají ve smyslu požadavku Rámcové směrnice dokladovat epizody překročení limitních hodnot. Obrázek 2.2.4 potvrzuje z předchozího roku zhoršení situace v okolí stanice Teplice-OHS; v roce 2002 24hodinové koncentrace překročily 5x stanovený limit 125 μg.m^-3.

Jak ukazuje obrázek 2.2.2 prezentující územní rozložení čtvrté nejvyšší 24hodinové koncentrace SO₂ a dokladují tabulky 2.2.2 a 2.2.4, znečištění oxidem siřičitým nepřekračuje v roce 2002 nikde, s výjimkou omezených lokalit stanic HS Úštěk a Teplice-OHS, imisní limity pro ochranu zdraví. S uvedenou výjimkou (stanice Teplice-OHS nemá ani dostatečný počet měření pro platný roční průměr) není tedy znečištění oxidem siřičitým důvodem pro zařazení kterékoli části území mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší.

Tab. 2.2.3 Stanice s nejvyššími počty překročení hodinového limitu (pLV) a hodinového limitu včetně toleranční meze (pLV+MT) oxidu siřičitého

Tab. 2.2.4 Stanice s nejvyššími počty překročení (pLV) 24hod. limitu oxidu siřičitého

Tab. 2.2.5 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací, oxid siřičitý

Obr. 2.2.1 4. nejvyšší 24hod. koncentrace a roční průměrné koncentrace oxidu siřičitého v letech 1992–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.2 Pole 4. nejvyšší 24hod. koncentrace oxidu siřičitého v roce 2002

Obr. 2.2.3 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2002

Obr. 2.2.4 Stanice s nejvyššími 24hod. koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2002

Suspendované částice frakce PM₁₀

Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM₁₀, jak dokladují tab. 2.2.6 a 2.2.7, podobně jako obr. 2.2.5, zůstává jedním z hlavních problémů zajištění kvality ovzduší dle požadavků a termínů nové legislativy a příslušné směrnice EU.

Limitní hodnota 24hodinové koncentrace PM₁₀ zvýšená o mez tolerance byla v roce 2002 překročena více než 35x zejména na stanicích Moravskoslezského kraje: Věřňovice, Bohumín, Ostrava-Přívoz, Český Těšín, Ostrava-Zábřeh, Orlová, Ostrava-Radvanice, Ostrava-Fifejdy, Havířov a Karviná, dále na stanici Olomouc a na stanicích Středočeského kraje: Horní Počáply, Kladno-Švermov a Mělník-Pšovka, Ústeckého kraje: Chomutov a Ústí n. L.-Kočkov, Hlavního města Prahy: náměstí Republiky, Kobylisy, Počernická a Smíchov. Z celkového počtu 121 stanic, kde je měřena frakce PM₁₀ suspendovaných částic, došlo na 57 stanicích k překročení 24hodinového imisního limitu PM₁₀, z toho na 29 stanicích i k překročení imisního limitu zvýšeného o mez tolerance.

Roční imisní limit PM₁₀ byl překročen na 27 stanicích, z toho na 18 stanicích byla překročena i toleranční mez.

Obrázky 2.2.6 a 2.2.7 ukazují, že překračování limitních hodnot PM₁₀ se významným způsobem podílí na zařazení té které oblasti mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Limitní úrovně pro 24hodinové koncentrace PM₁₀ byly i v roce 2002 překročeny více než 35x, zejména v Moravskoslezském, Ústeckém, Středočeském a Olomouckém kraji a v Praze. Oblasti, kde koncentrace PM₁₀ překračují příslušné limitní úrovně, představují téměř 6,5 % plochy území státu a žije zde více než 23 % populace.

Chody 24hodinových koncentrací v roce 2002 na stanicích, kde došlo k překročení limitu včetně toleranční meze, ukazuje obr. 2.2.8.

Tab. 2.2.6 Stanice s nejvyššími počty překročení 24hod. limitu PM₁₀

Tab. 2.2.7 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM₁₀

Obr. 2.2.5 36. nejvyšší 24hod. koncentrace a roční průměrné koncentrace PM₁₀ v letech 1994–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.6 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2002

Obr. 2.2.7 Pole roční průměrné koncentrace PM₁₀ v roce 2002

Obr. 2.2.8 Stanice překračující LV+MT pro 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2002

Oxid dusičitý

K překročení ročních limitních hodnot oxidu dusičitého dochází pouze na omezených, dopravně exponovaných lokalitách aglomerací a velkých měst. Z celkového počtu 123 stanic, kde byl v roce 2002 monitorován oxid dusičitý, došlo k překročení ročního imisního limitu 40 μg.m^-3 na stanici Beroun a dále na 3 stanicích Praze (Smíchov, Mlynářka a nám. Republiky). Na žádné stanici nedošlo k překročení tolerančních mezí.

Hodinové koncentrace oxidu dusičitého (tab. 2.2.8) nepřekračují na žádné stanici povolenou četnost překročení. Nejvyšší hodnota 19. maximální hodinové koncentrace NO₂ 187 μg.m^-3 byla zaznamenána v roce 2002 na stanici Mělník-Pšovka.

Roční limitní hodnoty pro NO₂ jsou téměř pravidelně překračovány zejména v Praze na stanicích určených ke sledování vlivu dopravy na prostředí města (Praha 1-nám. Republiky, Praha 10-Vršovice, Praha 5-Mlynářka a Praha 5-Smíchov, tab. 2.2.9).

Na většině stanic prezentovaných na obr. 2.2.9 má roční průměrná koncentrace i 19. nejvyšší hodinová koncentrace oxidu dusičitého v posledních zhruba pěti letech mírně sestupný trend, který odpovídá skutečnosti, že emise oxidů dusíku z dopravy stagnují v posledních letech díky rostoucímu počtu vozidel s katalyzátory a emise ze stacionárních zdrojů klesaly.

Tab. 2.2.8 Stanice s nejvyššími hodnotami 19. a maximální hodinové koncentrace NO₂

Tab. 2.2.9 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací NO₂

Obr. 2.2.9 19. nejvyšší hodinové koncentrace a roční průměrné koncentrace NO₂ v letech 1992–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.10 Pole roční průměrné koncentrace NO₂ v roce 2002

Obr. 2.2.11 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi NO₂ v roce 2002

Olovo

Zdrojem znečištění ovzduší olovem je především doprava – užívání olovnatých benzinů. Dalším zdrojem jsou vysokoteplotní procesy, především spalování fosilních paliv a metalurgie neželezných kovů.

Z celkového počtu 94 stanic, kde se v roce 2002 sledovalo olovo v ovzduší, nedošlo na žádné stanici k překročení stanoveného imisního limitu. Nejvyšší koncentrace bylo v roce 2002 dosaženo na stanici Český Těšín v okrese Karviná (84 ng.m^-3). Tab. 2.2.10 ukazuje, že koncentrace olova na všech stanicích leží hluboko pod imisním limitem a že nedosahují ani úrovně LAT (250 ng.m^-3). Z obr. 2.2.12 je zřejmé, že úrovně olova jsou na většině stanic dlouhodobě pod úrovní LAT a mají klesající trend. Průběhy denních, 7denních, případně 14denních průměrných koncentrací olova na obr. 2.2.13 ukazují sezónní charakter průběhu krátkodobých koncentrací olova v ovzduší ukazující na významný vnos olova do ovzduší ze spalování fosilních paliv zejména v okolí prezentovaných stanic.

Tab. 2.2.10 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací olova v ovzduší

Obr. 2.2.12 Roční průměrné koncentrace olova v ovzduší v letech 1992–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.13 1/7/14denní průměrné koncentrace olova v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2002

Oxid uhelnatý

Antropogenním zdrojem znečištění ovzduší oxidem uhelnatým jsou procesy, kdy může docházet k nedokonalému spalování fosilních paliv. Je to především doprava a dále stacionární zdroje, zejména domácí topeniště.

Maximální 8hodinové klouzavé průměry oxidu uhelnatého (tab. 2.2.11 a obr. 2.2.14 a 2.2.15) nepřesahují, s výjimkou stanic HS Praha 8-Sokolovská, Praha 5-Svornosti, Praha 5-Řeporyje a Praha 1-Národní muzeum, limitní úrovně a na většině stanic leží dokonce pod spodní úrovní pro posuzování. Z celkového počtu 54 stanic měřících oxid uhelnatý došlo na 4 stanicích k překročení imisního limitu.

Monitoring oxidu uhelnatého vyžaduje, vzhledem k opakovanému naměřenému překračování limitů včetně tolerančních mezí na uvedených stanicích HS v Praze, prohloubení systému zajištění správnosti měření a zejména zajištění porovnatelnosti měření jednotlivých organizací přispívajících svými daty do databáze ISKO.

Tab. 2.2.11 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého

Obr. 2.2.14 Maximální 8hod. klouzavé průměrné koncentrace oxidu uhelnatého v letech 1994–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.15 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého v roce 2002

Benzen

S rostoucí intenzitou automobilové dopravy roste význam sledování znečištění ovzduší aromatickými uhlovodíky. Rozhodujícím zdrojem atmosférických emisí aromatických uhlovodíků – zejména benzenu a jeho alkyl derivátů – jsou především výfukové plyny benzinových motorových vozidel. Dalším významným zdrojem emisí těchto uhlovodíků jsou ztráty vypařováním při manipulaci, skladování a distribuci benzinů. Emise z mobilních zdrojů představuje cca 85 % celkových emisí aromatických uhlovodíků, přičemž převládající část připadá na emise z výfukových plynů. Odhaduje se, že zbývajících 15 % emisí pochází ze stacionárních zdrojů emisí, přičemž rozhodující podíl připadá na procesy produkující aromatické uhlovodíky a procesy, kde se tyto sloučeniny používají k výrobě dalších chemikálií.

Data ukazují, že obsah benzenu v benzinu je kolem 1,5 %, zatímco paliva dieselových motorů obsahují relativně zanedbatelné koncentrace benzenu. Benzen obsažený ve výfukových plynech je především nespálený benzen z paliva. Dalším příspěvkem emisí benzenu z výfukových plynů je benzen vzniklý z nebenzenových aromatických uhlovodíků obsažených v palivu (70–80 % benzenu v emisích). Částečně je benzen ve výfukových plynech tvořen také z nearomatických uhlovodíků.

Dosavadní hodnocení indikují, že na základě výsledků měření dochází k překračování limitních hodnot koncentrací benzenu v Ostravě (obr. 2.2.16) především jako důsledek emisního zatížení z výroby koksu. Situaci znečištění benzenem v roce 2002 charakterizuje tab. 2.2.12. Z devíti stanic měřících benzen a další aromatické uhlovodíky na území ČR byl imisní limit benzenu překročen v roce 2002 na jedné stanici v Ostravě ovlivněné nedalekými průmyslovými zdroji. Na základě empirického modelování je odhadováno také překračování limitních úrovní benzenu na dopravou zatížených lokalitách zejména v Praze.

V souladu s požadavky legislativy je třeba rozšířit měření benzenu v aglomeracích a dalších dopravou zatížených městech.

Tab. 2.2.12 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací benzenu

Obr. 2.2.16 Roční průměrné koncentrace benzenu v letech 1999–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.17 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi benzenu v roce 2002

Přízemní ozon

V přízemních vrstvách atmosféry vzniká ozon (troposférický, přízemní ozon) za účinku slunečního záření komplikovanou soustavou chemických reakcí zejména mezi oxidy dusíku (oxidem dusičitým), těkavými organickými látkami (zejména uhlovodíky) a dalšími složkami atmosféry. Přízemní ozon je označován za sekundární znečišťující látku, protože není významně primárně emitován z antropogenních zdrojů znečišťování ovzduší.

V roce 2002 byl ze 60 stanic, ze kterých byla obdržena platná data, překročen imisní cíl ozonu na 31 stanicích (tab. 2.2.13).

Mapový diagram na obr. 2.2.18 ukazuje, že na více než 30 stanicích mají maximální 8hodinové koncentrace pro daný rok za období 1992–2002 sestupný trend. Na 10 městských stanicích je tento trend naopak vzestupný. Toto chování je v souladu s chováním imisních charakteristik O3 na západoevropských stanicích, kde na venkovských stanicích dochází k poklesu maximálních 8hodinových koncentrací v souvislosti s poklesem emisí oxidů dusíku i emisí VOC. Naopak na městských stanicích je tento trend opačný.

K překračování cílového limitu ozonu pro ochranu zdraví dochází téměř na 75 % území státu (obr. 2.2.19).

Tab. 2.2.13 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací ozonu

Obr. 2.2.18 26. nejvyšší hodnoty maximálního 8hod. klouzavého průměru koncentrací ozonu v letech 1992–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.19 Pole 76. nejvyšší maximální denní 8hod. klouzavé koncentrace ozonu za léta 2000–2002

Obr. 2.2.20 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací ozonu v roce 2002

Kadmium

Antropogenním zdrojem kadmia v ovzduší jsou vysokoteplotní procesy, zejména spalování fosilních paliv (především uhlí) obsahujících jako příměsi sloučeniny kadmia, spalovny, dále metalurgie neželezných kovů, sklářství a výroba cementu.

Imisní limit 5 ng.m^-3 jako roční průměrná koncentrace je dlouhodobě překračován na stanici Tanvald (HS) a Souš (ČHMÚ) v okrese Jablonec nad Nisou (obr. 2.2.21).

V roce 2002 došlo k překročení imisního limitu (včetně meze tolerance) pouze na stanici Tanvald (8 ng.m^-3) z celkového počtu 74 stanic, ze kterých byla dodána platná data za rok 2002 (tab. 2.2.14). Vysoké koncentrace v uvedených lokalitách potvrzují i výsledky modelovaní rozptylu emisí kadmia, které byly promítnuty do přípravy polí ročních průměrných koncentrací kadmia v roce 2002 (obr. 2.2.22). Průběhy koncentrací kadmia (denních, 7denních, případně 14denních, podle režimu měření na uvedené stanici) během roku 2002 ukazuje pro vybrané stanice obr. 2.2.23.

Tab. 2.2.14 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací kadmia v ovzduší

Obr. 2.2.21 Roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v letech 1992–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.22 Pole roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v roce 2002

Obr. 2.2.23 1/7/14denní průměrné koncentrace kadmia v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2002

Arsen

Původ antropogenního znečištění arsenem je až z 87 % spalování fosilních paliv, především uhlí, které obsahuje stopové příměsi sloučenin arsenu.

Z celkového počtu 80 stanic, které dodaly platná data v roce 2002, byl novou legislativou zavedený imisní limit překročen na stanici Tanvald v okrese Jablonec nad Nisou a na 2 stanicích v okrese Ostrava-město (tab. 2.2.15). Mapový diagram 2.2.24 ukazuje, že koncentrace arsenu v ovzduší mají prokazatelně sestupný trend a s výjimkou vyznačených stanic leží pod hodnotami imisního limitu.

Průběhy krátkodobých (denních, 7denních, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací arsenu na obr. 2.2.26 vykazují, ještě výrazněji než v případě olova, sezónní charakter průběhu krátkodobých koncentrací arsenu v ovzduší a dokladují významný vnos arsenu do ovzduší ze spalování fosilních paliv, zejména v okolí prezentovaných stanic.

Tab. 2.2.15 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací arsenu v ovzduší

Obr. 2.2.24 Roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v letech 1992–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.25 Pole roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v roce 2002

Obr. 2.2.26 1/7/14denní průměrné koncentrace arsenu v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2002

Nikl

Nikl je pátý nejhojnější prvek zemského jádra, i když v zemské kůře je jeho percentuální zastoupení nižší. Antropogenním zdrojem je, tak jako u jiných těžkých kovů, především spalování fosilních paliv (spalování těžkých topných olejů) a výroba železa.

Z celkového počtu 72 stanic, ze kterých byla obdržena data za rok 2002, bylo indikováno překročení stanoveného imisního limitu včetně meze tolerance na 10 stanicích HS. Na dalších 10 stanicích je pak překročen imisní limit (tab. 2.2.16 a obr. 2.2.27). Na žádné z těchto stanic HS však nebylo vyloučeno, že nejde o kontaminace vzorku. Naopak, u těch stanic, kde byla naměřená data označena za verifikovaná, k žádnému překračování imisního limitu nedochází.

Podobně jako v případě ostatních těžkých kovů a oxidu uhelnatého vyvstává i v případě monitorování niklu v ovzduší potřeba prohloubení systému kontroly kvality měření a vzájemného porovnání mezi přispívajícími organizacemi.

Tab. 2.2.16 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací niklu v ovzduší

Obr. 2.2.27 Roční průměrné koncentrace niklu v ovzduší v letech 1992–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.28 1/7/14denní průměrné koncentrace niklu v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2002

Rtuť

Zdrojem emisí rtuti je vedle spalování fosilních paliv především průmyslová produkce (výroba chloru amalgamovou metodou) a metalurgie.

Za rok 2002 byla do databáze ISKO dodána data o koncentraci rtuti v ovzduší ze stanice ČHMÚ Ústí n.L.-město a šesti stanic hygienické služby. Stanice hygienické služby nemají dostatečný počet měření pro platný roční průměr. Roční průměrné koncentrace rtuti v ovzduší na těchto stanicích leží hluboko pod hodnotou pro spodní mez pro posuzování (LAT).

Tab. 2.2.17 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací rtuti v ovzduší

Benzo(a)pyren

Jednou z toxikologicky nejzávažnějších znečišťujících látek je benzo(a)pyren. Příčinou jeho vnosu do ovzduší, stejně jako ostatních polyaromatických uhlovodíků (PAH), jejichž je benzo(a)pyren hlavním představitelem, je jednak nedokonalé spalovaní fosilních paliv jak ve stacionárních tak i mobilních zdrojích, ale také některé technologie jako výroba koksu a železa. Ze stacionárních zdrojů jsou to především domácí topeniště. Z mobilních zdrojů jsou to zejména vznětové motory spalující naftu.

V současné době je benzo(a)pyren sledován na 9 stanicích (8 stanic HS a 1 ČHMÚ) z toho na 6 stanicích v Ostravě, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové dochází pravidelně k překročení stanoveného imisního limitu (obr. 2.2.29). V roce 2002 došlo k překročení limitu na 5 stanicích, těsně pod limitem byla hodnota roční koncentrace na stanici HS v Hradci Králové (tab. 2.2.18).

Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu (obr. 2.2.30) připravené kombinací modelů rozptylu emisí s naměřenými koncentracemi benzo(a)pyrenu na stanicích ukazuje na významný podíl této komponenty při vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Oblasti, kde došlo k překročení limitních hodnot benzo(a)pyrenu, představují více než 3 % území státu zahrnujícího více než 20 % populace. Je však třeba mít na zřeteli, že jmenovitě odhad polí ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu je zatížen největšími nejistotami. Ty plynou jednak z nedostatečné hustoty měření, tak i z nejistot daných modelováním rozptylu emisí PAHs, kde především emisní inventury PAHs představují největší zdroj nejistot.

Tab. 2.2.18 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu

Obr. 2.2.29 Roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v letech 1997–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.30 Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v roce 2002

Obr. 2.2.31 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi benzo(a)pyrenu v roce 2002

Amoniak

Rozhodujícím producentem antropogenních emisí amoniaku je především zemědělství, dále pak některé chemické technologie. Ukazuje se také, že k atmosférickým emisím amoniaku přispívá též automobilová doprava (vznik amoniaku v katalytických konvertorech).

Monitoring amoniaku je zatím omezen na 4 stanice (jedna HS a tři stanice ČHMÚ). V roce 2002 byla data amoniaku dodána pouze ze stanice hygienické služby Lovosice-MÚ, limitní hodnota zde nebyla překročena.

Tab. 2.2.19 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací amoniaku v ovzduší

2.2.3 Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší z hlediska ochrany zdraví

Pro vymezení zón a aglomerací se zhoršenou kvalitou ovzduší ve smyslu nového zákona o ovzduší bylo podle prahových a limitních úrovní, stanovených novou legislativou, provedeno pro jednotlivé stanice vyhodnocení překračování limitu pro roční průměrné koncentrace SO₂, PM₁₀, NO₂, olova, benzenu, benzo(a)pyrenu, kadmia, arsenu, niklu, rtuti a amoniaku. Dále byly vypočteny četnosti překračování denních limitů pro frakci PM₁₀ a SO₂, četnosti překračování hodinových limitních hodnot pro SO₂ a NO₂ a četnosti překračování 8hodinových limitních hodnot oxidu uhelnatého a ozonu.

Výše popsanými postupy mapování byly připraveny mapy územního rozložení příslušných charakteristik kvality ovzduší (obr. 2.2.2, 2.2.6, 2.2.7, 2.2.10, 2.2.19, 2.2.22, 2.2.25 a 2.2.30) prezentované v předchozích částech. Oblasti s hodnotami imisních charakteristik většími než příslušné imisní limity (červeně, případně fialově vyznačené oblasti) tak vymezují oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Tab. 2.2.20 shrnuje seznam oblastí v členění na kraje a okresy ČR, kde byla podle výsledku mapování rozložení imisních charakteristik překročena v roce 2002 úroveň imisních limitů pro ochranu zdraví s uvedením procent překročení příslušného území. Tab. 2.2.21 pak sumarizuje za rok 2002 oblasti překročení imisních limitů včetně tolerančních mezí pro ochranu zdraví. Tabulky ukazují procenta překročení příslušných limitních úrovní pro odpovídající území pro jednotlivé komponenty a imisní charakteristiky a v souhrnu jsou pak uvedeny oblasti, ve kterých je překročena alespoň jedna limitní úroveň některé z komponent. Procenta překročení uvedená v souhrnu v tab. 2.2.20 odpovídají procentům území uvedeného administrativního celku, ve kterém je překročena aspoň jedna limitní hodnota z uvedeného souboru imisních limitů pro ochranu zdraví. Mapa na obr. 2.2.32 znázorňuje vymezení oblastí/obcí se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k limitům pro ochranu zdraví bez zahrnutí ozonu v roce 2002.

Tab. 2.2.20 Překročení LV v rámci krajů a okresů ČR, % plochy územního celku

Tab. 2.2.21 Překročení LV+MT v rámci krajů a okresů ČR, % plochy územního celku

Obr. 2.2.32 Vyznačení oblastí/obcí se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k limitům pro ochranu zdraví, bez zahrnutí ozonu, 2002

Tabulka 2.2.21 pak ukazuje pro rok 2002 překročení cílového imisního limitu O₃ pro ochranu zdraví v rámci krajů a okresů ČR, % plochy územního celku. Ozon je uveden v samostatném přehledu, protože je zřejmé, že opatření pro snížení koncentrací překračujících cílový imisní limit, případně dlouhodobé imisní cíle pro ozon, má spíše smysl přijímat na regionální, nebo spíše celorepublikové úrovni. Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k cílovému imisnímu limitu pro ozon pro ochranu zdraví jsou prezentovány mapou 2.2.19.

Tab. 2.2.22 Překročení cílového imisního limitu O3 pro ochranu zdraví v rámci krajů a okresů ČR, % plochy územního celku

2.2.4 Kvalita ovzduší vzhledem k limitům pro ochranu ekosystémů a vegetace

Vedle limitů pro ochranu zdraví zavadí nová národní legislativa, v souladu se směrnicemi EU, i limity pro ochranu ekosystémů a vegetace. Tyto limity přehledně uvádí tab. 2.2.23.

Tab. 2.2.23 Limitní hodnoty pro ochranu zdraví, ekosystémů a vegetace podle nařízení vlády České republiky, kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší – limitní hodnoty pro ochranu ekosystémů a vegetace

Území, na nichž musí byt podle nařízení vlády dodržovány imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace, jsou:
a) území národních parků a chráněných krajinných oblastí
b) území s nadmořskou výškou 800 m n.m. a vyšší
c) ostatní vybrané lesní oblasti podle publikace ve Věstníku MŽP.

Oxid siřičitý

Situace znečištění ovzduší oxidem siřičitým ve vztahu k limitním hodnotám pro ochranu ekosystémů ukazují tab.2.2.24 a 2.2.25 a obr. 2.2.33 a 2.2.34. Tab. 2.2.25 ukazuje, že z celkového počtu 127 stanic klasifikovaných jako venkovské, ze kterých byla dodána platná data pro rok 2002, došlo na 6 stanicích k překročení limitu pro zimní průměrnou koncentraci.

Z obr. 2.2.33 je patrné výrazné zlepšení kvality ovzduší vzhledem k znečištění oxidem siřičitým po roce 1997 v souvislosti s nabytím účinnosti zákona 309/1991 Sb. a splněním předepsaných emisních limitů ke konci roku 1998.

Mapa na obr. 2.2.34 ukazuje, že k překračování tohoto imisního limitu došlo v roce 2002 pouze na omezeném území Krušných hor a Českého středohoří.

Tab. 2.2.24 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací na venkovských stanicích, oxid siřičitý

Tab. 2.2.25 Stanice s nejvyššími hodnotami zimních průměrů koncentrací oxidu siřičitého na venkovských stanicích, 2001/2002

Obr. 2.2.33 Zimní průměrné koncentrace oxidu siřičitého v letech 1992/1993–2002/2003 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.34 Pole průměrné koncentrace oxidu siřičitého v zimním období 2001/2002

Oxidy dusíku

Tab. 2.2.26 a obr. 2.2.35 a 2.2.36 ukazují situaci znečištění NO_x ve vztahu k ochraně vegetace. Z celkového počtu 96 stanic klasifikovaných jako venkovské, ze kterých byla dodána platná data pro rok 2002, došlo na 4 stanicích k překročení imisního limitu NO_x pro ochranu vegetace (30 μg.m^-3).

Jak je patrné z mapy na obr. 2.2.36, na omezených lokalitách území vymezeného nařízením vlády pro ochranu vegetace došlo na méně než 3 % území státu k překročení příslušných limitů NO_x pro ochranu ekosystémů a vegetace. K tomuto překračování dochází zejména v severních Čechách a ve Středočeském kraji.

Tab. 2.2.26 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací na venkovských stanicích, oxidy dusíku

Obr. 2.2.35 Roční průměrné koncentrace oxidů dusíku v letech 1992–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.36 Pole roční průměrné koncentrace oxidů dusíku v roce 2002

Přízemní ozon

Pro hodnocení ochrany vegetace před nadměrnými koncentracemi ozonu využívá národní legislativa ve shodě s příslušnou směrnicí EU expoziční index AOT40 . Přehled stanic s nejvyššími hodnotami expozičního indexu AOT40 uvádí tab. 2.2.27. Z celkového počtu 32 stanic došlo v roce 2002 k překročení imisního cíle pro ochranu vegetace pro ozon na 20 stanicích.

Územní rozložení AOT40 ozonu v roce 2002 ukazuje mapa na obr. 2.2.38. Z mapy vyplývá, že na více než 57 % území státu, tj. na 67 % území definovaného nařízením vlády, na kterém nemá dojít k překročení limitu pro ochranu vegetace, došlo v roce 2002 k překročení limitu AOT40.

Tab. 2.2.27 Stanice s nejvyššími hodnotami AOT40 ozonu na venkovských stanicích

Obr. 2.2.37 Hodnoty AOT40 ozonu v letech 1995–2002 na vybraných stanicích

Obr. 2.2.38 Pole hodnoty AOT40 ozonu v roce 2002

2.2.5 Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší z hlediska ochrany ekosystémů a vegetace

Na základě zmapování rozložení imisních charakteristik pro rok 2002 relevantních z hlediska ochrany vegetace prezentovaných na obr. 2.2.34 a 2.2.36 je ukázáno rozložení překročení limitních úrovní pro roční průměrné koncentrace NO_x a zimní průměrné koncentrace SO₂ pro ochranu ekosystémů a vegetace.

Vyhodnocení překročení těchto limitů je provedeno pro území vymezené pro ochranu ekosystémů a vegetace podle nařízení vlády. Výsledné vyznačení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k limitům pro SO₂ a NO_x pro ochranu ekosystémů/vegetace ve smyslu zákona 86/2002 Sb., pro rok 2002 ukazuje mapa na obr. 2.2.39.

Tab. 2.2.28 ukazuje pro rok 2002 procentuálně vyjádřenou míru překročení limitních úrovní pro ochranu ekosystémů a vegetace pro jednotlivé limity pro NO_x, SO₂ a AOT40 ozonu pro území vymezené novou legislativou. Z tabulky je zřejmé, že na 67 % území vymezeného pro ochranu vegetace dochází zejména v důsledku nadlimitních koncentrací ozonu k překračování imisního cíle pro AOT40 ozonu (obr. 2.2.40).

Tab. 2.2.28 Podíly území pro ochranu ekosystémů a vegetace s překročením LV, % plochy chráněného území

Obr. 2.2.39 Vyznačení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k limitům pro SO₂ a NO_x pro ochranu ekosystémů/vegetace ve smyslu zákona 86/2002 Sb., 2002

Obr. 2.2.40 Vyznačení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší pro ekosystémy/vegetaci, překračování limitu pro AOT40, 2002

2.2.6 Závěry

Přijaté legislativní dokumenty pro ochranu ovzduší transponující nové směrnice EU pro venkovní ovzduší jsou důležitým podnětem pro další potřebné zlepšování kvality ovzduší v České republice. Postupy hodnocení kvality ovzduší, které byly v důsledku transpozice směrnic zavedeny, představují ucelenou a promyšlenou, i když dosti komplikovanou soustavu hodnocení, která by měla umožnit provádět srovnatelná hodnocení kvality ovzduší v celoevropském měřítku. Směrnicemi EU stanovené limitní úrovně a prahové hodnoty jsou důsledně odvozeny od aktualizovaných doporučení Světové zdravotnické organizace včetně limitních úrovní pro ochranu ekosystémů a vegetace. Významným důsledkem transpozice právních úprav EU pro kvalitu ovzduší je zakotvení principu udržení kvality ovzduší tam, kde je dobrá, a přijímání nápravných opatření formou akčních plánů pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší.

Provedené vyhodnocení kvality ovzduší pro rok 2002, respektující požadavky nařízení vlády 350/2002 Sb. k zákonu o ovzduší 86/2002 Sb., a navazující na výsledky projektu VaV740/2/00 zahrnujícího roky 1998 až 2000, indikuje následující problémy z hlediska splnění termínů stanovených novou legislativou ochrany ovzduší:

Překračování limitních úrovní suspendované částice je závažným problémem ve většině evropských měst. Suspendované částice v atmosféře jsou komplikovaný fenomén a jejich aktuální hmotnostně vyjádřená koncentrace je jen zčásti dána příspěvkem lokálních emisí primárních částic, zejména dopravou. Další příspěvek k aktuální koncentraci je dán reemisemi a zbývající část jsou sekundární anorganické i organické částice vzniklé chemickou transformací plynných složek jak antropogenního původu (SO₂, NO_x a nemetanické těkavé organické látky), tak i emisemi z přírody. Řešení nadměrných koncentrací suspendovaných částic v evropských městech tedy bude nutno řešit jak kooperací v rámci Evropy, tak na místní či regionální úrovni, zejména opatřeními na lokálním vytápění a snižováním emisí spojených s dopravou včetně zlepšování úklidu komunikací.

Relativně vysoký podíl sekundárních částic ukazuje, že poměrně významného snížení koncentrací PM₁₀ bude možné dosáhnout dalším snižováním emisí složek vedoucích k tvorbě frakce sekundárních částic v atmosférickém aerosolu. Znamená to zejména snižování emisí oxidů dusíku a těkavých organických látek v souladu s požadavkem dosažení národních emisních stropů, ale tak, aby byly do termínů daných zákonem splněny imisní limity zejména pro PM₁₀. Další snižování emisí, zejména oxidů dusíku, ale i emisí těkavých organických látek ve velkoplošném měřítku, je také jedinou cestou možného snižování zátěže nadměrnými koncentracemi přízemního ozonu.