SOUHRN
Znečištění venkovního ovzduší suspendovanými částicemi frakce
PM10 a PM2,5, benzo[a]pyrenem a přízemním ozonem představuje
hlavní problémy kvality ovzduší České republiky (obr. 1). Úroveň
znečištění závisí v daném roce na množství emisí a převažujících
meteorologických a rozptylových podmínkách. Většina imisních
charakteristik látek znečišťujících ovzduší má od roku 2000
klesající trend, i když méně výrazný než v 90. letech minulého
století. Nicméně koncentrace výše zmíněných znečišťujících látek
se závažnými dopady na lidské zdraví každoročně překračují své
imisní limity na řadě lokalit.
Z lokálního až regionálního hlediska zůstává nejzávažnější
situace v aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek, k
překračování imisních limitů však dochází ve všech zónách a
aglomeracích. V aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek
způsobují vysoké koncentrace škodlivin nejen české zdroje, ale
rovněž přenos emisí z Polska. Po obou stranách hranice je vysoká
koncentrace průmyslové výroby, hustá zástavba s lokálním
vytápěním pevnými palivy a rozvinutá dopravní infrastruktura
(kap. V.3). V Praze a Brně zůstávají podnětem k řešení
nadlimitní koncentrace škodlivin pocházející převážně z dopravy,
kterými je zatížena značná část populace (kap. V.1,
kap. V.2).
Zhoršená kvalita ovzduší není jen problémem aglomerací a větších
měst, ale i malých sídel,
kde znečištění ovzduší suspendovanými částicemi a benzo[a]pyrenem
pochází z lokálního vytápění. Lze předpokládat, že i v obcích,
kde tyto škodliviny nejsou měřeny, mohou být jejich koncentrace
zvýšené i nadlimitní.
Značná část území České republiky je každoročně vystavena i
nadlimitním koncentracím přízemního ozonu. Vzhledem k chemismu
ozonu se však nejedná o tak hustě obydlené oblasti jako v
případě suspendovaných částic PM10 a PM2,5 a benzo[a]pyrenu.
Výsledný podíl obyvatelstva dotčeného nadlimitními koncentracemi
ozonu je tudíž v porovnání s podílem obyvatelstva dotčeného
nadlimitními koncentracemi PM10 a PM2,5 a benzo[a]pyrenu nižší.
KVALITA OVZDUŠÍ V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2013 VZHLEDEM K IMISNÍM LIMITŮM PRO OCHRANU LIDSKÉHO ZDRAVÍ
Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší bez zahrnutí ozonu
pokrývaly v roce 2013 cca 17,5 % území ČR s přibližně 54,6 %
obyvatel. V naprosté většině byly oblasti vymezeny z důvodu
překročení imisních limitů suspendovaných částic PM10 a PM2,5 a
benzo[a]pyrenu. V menší míře byla některá území do těchto
oblastí zařazena i kvůli překročení imisního limitu pro oxid
dusičitý, kadmium a arsen. Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší
se zahrnutím ozonu O3 pokrývaly cca 37 % území ČR s cca 60 %
obyvatel (kap. VII.).
Denní imisní limit suspendovaných částic PM10 byl překročen
na
5,7 % území ČR s cca 15,9 % obyvatel a průměrná roční koncentrace na 0,7 % území s cca 4,8 % obyvatel. V roce 2013
došlo oproti roku 2012 k poklesu 36. nejvyšší koncentrace PM10
na více než polovině stanic a ke zmenšení území s překročením
denního imisního limitu PM10 (kap. IV.1).
Roční imisní limit suspendovaných částic PM2,5 byl překročen na
2,4 % území ČR s cca 9,6 % obyvatel. V případě ročního průměru
PM2,5 i PM10 došlo v porovnání s rokem 2012 pouze k nevýraznému
zlepšení situace (kap. IV.1).
Imisní limit benzo[a]pyrenu byl, stejně jako v předešlých
letech, překročen v řadě měst a obcí (17,4 % plochy ČR s cca
54,5 % obyvatel). Odhad polí ročních průměrných koncentrací benzo[a]pyrenu je zatížen největšími nejistotami plynoucími z
nedostatečné hustoty měření, zejména na venkovských regionálních
stanicích a v malých sídlech ČR. Malá sídla z hlediska
znečištění ovzduší benzo[a]pyrenem reprezentují zásadní vliv
lokálních topenišť na kvalitu ovzduší (kap. IV.2).
Imisní limit oxidu dusičitého byl překročen pouze na 0,01 %
území ČR s 0,2 % obyvatel, a to na lokalitách s vysokou
intenzitou dopravy
v Praze, Brně a Ostravě. Překročení limitu lze však předpokládat
i na dalších podobně dopravně zatížených místech, kde není
prováděno měření. Hodinový imisní limit NO2 nebyl, podobně jako
v předešlých letech, překročen. (kap. IV.3).
Imisní limit přízemního ozonu byl překročen
na 25,6 % území ČR s cca 8,2 % obyvatel (průměr za období
2011–2013;
kap. IV.4). V porovnání s předchozím rokem (průměr za
období 2010–2012) se plocha zasaženého území zvýšila (kap.
IV.4).
Imisní limit pro benzen nebyl překročen na žádné lokalitě.
Nejvyšších koncentrací bylo dosaženo na stanicích v aglomeraci
Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek. V roce 2013 byla na lokalitě
Ostrava-Přívoz, poprvé v historii od začátku měření v roce 1999,
průměrná roční koncentrace benzenu pod úrovní imisního limitu
(kap. IV.5).
Imisní limit pro arsen byl překročen pouze na lokalitě Kladno-Švermov.
Imisní limit kadmia byl překročen pouze na jedné lokalitě Tanvald-školka (kap. IV.6).
Imisní limity olova, niklu oxidu siřičitého a oxidu uhelnatého
nebyly, obdobně jako v posledních letech, překročeny (kap. IV.6,
IV.7, IV.8).
KVALITA OVZDUŠÍ V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2013 VZHLEDEM K IMISNÍM
LIMITŮM PRO OCHRANU EKOSYSTÉMŮ A VEGETACE
Imisní limit pro přízemní ozon vyjádřený jako expoziční index
AOT40 byl v roce 2013 překročen pouze na malé ploše ČR v rámci CHKO Bílé Karpaty. V roce 2013 ve srovnání s předchozím rokem
došlo k poklesu hodnot AOT40 na 91 % lokalit (kap. IV.4,
kap.
VII.2).
Imisní limity oxidu siřičitého a oxidů dusíku pro ochranu
ekosystémů a vegetace nebyly překročeny na žádné venkovské
lokalitě, kde je prováděno jejich měření.
Podle výsledků modelování došlo k překročení imisních limitů SO2
pouze v zóně Severozápad na malém území Ústeckého kraje (kap.
IV.7). Nadlimitní koncentrace NOx se vyskytují zejména v okolí
dopravních komunikací; v nejhodnotnějších přírodních částech ČR
ukazují výsledky modelového hodnocení na překročení imisního
limitu pro NOx na velmi malém území několika chráněných
krajinných oblastí ČR (kap. IV.3
a VII.2).
SMOGOVÝ VAROVNÝ A REGULAČNÍ SYSTÉM
V roce 2013 bylo z důvodu zvýšené koncentrace PM10 vyhlášeno
celkem 20 smogových situací a jedna regulace. Alespoň jedna
smogová situace byla vyhlášena v 10 z celkových 15 oblastí SVRS
pro PM10. Nejvíce smogových situací a zároveň jediná regulace
byly vyhlášeny na území aglomerace
Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek. Proti roku 2012 došlo ke zvýšení
počtu smogových situací o 20 % a snížení počtu regulací o 80 %.
Na počet vyhlášených smogových situací a regulací však měla
rozhodující vliv změna pravidel pro jejich vyhlašování.
Na rozdíl od roku 2012, kdy nebyla vyhlášena žádná smogová
situace, došlo v roce 2013 z důvodu vysokých koncentrací
přízemního ozonu (kap. III. a IV.4) k vyhlášení celkem 16
smogových situací v 9 z celkem 16 oblastí SVRS (a to i s
uvážením skutečnosti, že od září 2012 je pro vyhlášení smogové
situace postačující jedno namísto tří po sobě následujících
překročení informativní prahové hodnoty;
kap. VII.). Nejvíce
smogových situací bylo vyhlášeno na území Ústeckého kraje.
EMISE ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK
Celkové emise hlavních znečišťujících látek v roce 2013 oproti
roku 2012 klesly s výjimkou emisí CO, u kterých byl zaznamenán
nepatrný nárůst způsobený především nárůstem emisí u sektoru
výroby železa a oceli.
Meziroční klesající trend emisí oxidů dusíku a těkavých
organických látek je způsoben především přirozenou obnovou
vozového parku, u emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu
siřičitého i plněním přísnějších emisních limitů, odvozených v
některých případech od aktualizovaných integrovaných povolení,
popř. realizace dobrovolných závazků významnými provozovateli
stacionárních zdrojů. Proti tomuto trendu působil nárůst emisí v
sektoru veřejné energetiky a výroby tepla, způsobený delším
topným obdobím a tím vyšší potřebou tepla pro vytápění než v
roce předchozím. Na téměř 12% poklesu emisí oxidu siřičitého se
nejvíce podílelo snížení emisí při zpracování odpadních plynů z
rafinérských technologií
o cca 3,7 kt. Mírné navýšení některých emisí kategorie REZZO 3
souvisí rovněž s delším topným obdobím v roce 2013 proti roku
2012 (kap. III.).
Sektor lokálního vytápění domácností se významně podílel na
znečišťování ovzduší, konkrétně na emisích PM10 40,8 %, PM2,5
59,2 %, oxidu uhelnatého 52,8 % a benzo[a]pyrenu 89,6 %. Podíl
sektoru veřejné energetiky a výroby tepla převládal u emisí
oxidu siřičitého 62,2 %, arsenu 65,8 % a niklu 58,8 %, podíl
sektoru výroba železa a oceli u emisí kadmia 37,7 % a olova 38,7
%. V sektoru silniční nákladní dopravy nad 3,5 t, osobní
automobilové dopravy a nesilničních vozidel a ostatních strojů v
zemědělství a lesnictví vzniklo 37,1 % emisí oxidů dusíku.
Nejvýznamnější zdroje emisí těkavých organických látek se
nacházejí v sektoru užití a aplikace organických rozpouštědel,
který se na znečišťování ovzduší těmito látkami podílel 52,6 %.
Hlavním zdrojem emisí amoniaku jsou chovy hospodářských zvířat,
jejichž podíl na celkových emisích tvořil 69,6 % (data za rok
2012).
Absolutně nejvyšší celkové množství vykázaných emisí hlavních
znečišťujících látek (tab. II.2) pochází z výroby surového
železa. Za provozy aglomerace a vysoké pece – TŘINECKÉ
ŽELEZÁRNY, a. s. a ArcelorMittal Ostrava, a. s. bylo ohlášeno za
rok 2013 mj. cca 800 t tuhých znečišťujících látek a více než 90
tis. t oxidu uhelnatého. Nejvíc emisí oxidu siřičitého a oxidů
dusíku emitují do ovzduší zdroje náležející k sektoru veřejné
energetiky a výroby tepla (Elektrárna Počerady, a. s.,
elektrárny ČEZ, a. s., Elektrárna Opatovice a další) a
průmyslové energetiky (Sokolovská uhelná, a. s., UNIPETROL RPA,
s. r. o., ArcelorMittal Energy Ostrava, s. r. o. a další).
Vzhledem ke skutečnosti, že nově prezentované emisní údaje
vycházejí z metodických postupů v mnoha případech výrazně
inovovaných
(např. skladba paliv a topenišť u vytápění domácností, vozový
park nákladních vozidel, doplnění specifických skupin zdrojů v
celé časové řadě), nelze porovnání emisí vztahovat k údajům uváděným v předchozích
ročenkách. Klíčovou informací je, že emisní inventura pro roky
2000–2013 je poprvé zpracována metodicky konsistentně. I když
bude ještě v následujícím období docházet k drobným změnám a
upřesněním, vypovídají prezentované údaje od roku 2000 o
přetrvávajícím trendu snižování úrovně znečišťování ovzduší
téměř u všech sektorů sledovaných podle mezinárodní klasifikace
zdrojů (kap. II).
ATMOSFÉRICKÁ DEPOZICE
Rok 2013 byl srážkově mírně nad dlouhodobým normálem. V průměru
spadlo na území ČR 727 mm, což je 108 % dlouhodobého normálu
1961–1990. Oproti roku 2012 (689 mm) byl srážkový úhrn vyšší.
Mokrá depozice síry byla nižší v porovnání s rokem 2012. Od roku
1995 se jednalo o třetí nejnižší hodnotu (po roce 2003 a 2011).
Nejvyšších hodnot mokré depozice síry bylo dosaženo v horských
oblastech (Krušné hory, Moravskoslezské Beskydy, Jeseníky,
Krkonoše).
Suchá depozice síry oproti roku 2012 vzrostla. Byl tak přerušen
klesající trend z období 2010–2012.
Celková depozice síry byla 49 314 t síry na plochu ČR, přičemž
od roku 2007 se její hodnota pohybuje okolo 50 000 t. Nejvyšších
hodnot dosahuje v Krušných horách.
Mokrá depozice redukovaných (N/NH4+) i oxidovaných (N/NO3-) forem
dusíku v roce 2013 poklesla. Celková mokrá depozice dusíku byla
na ploše ČR 48 457 t.rok-1.
Suchá depozice oxidovaných forem dusíku mírně vzrostla.
Celková depozice dusíku byla 69 693 t dusíku na plochu ČR.
Mokrá depozice vodíkových iontů mírně vzrostla. Pokračuje tak
růst depozice vodíkových iontů od roku 2011, zřejmě v důsledku
rostoucích srážkových úhrnů.
Mokrá depozice olova mírně vzrostla. Nejvyšších hodnot bylo
dosaženo v Moravskoslezských Beskydech, Orlických horách a
Hrubém Jeseníku. Suchá depozice olova se pohybuje na podobné
úrovni roku 2012.
Mokrá depozice kadmia se v roce 2013 zvýšila. Nejvyšších hodnot
bylo dosaženo na lokalitě U dvou louček v Orlických horách.
Příčina nárůstu není zcela jasná.
Mokrá depozice nikelnatých iontů vykazovala v roce 2013 nejvyšší
hodnoty na lokalitě Pluhův bor. Příčinou je pravděpodobně vliv
podloží (hadec) s vysokým podílem Ni a Mg.
Mokrá depozice chloridových iontů se snížila. Pokles mohl být
ovlivněn ukončením měření na lokalitě Podbaba, která v
dřívějších letech zaznamenávala nejvyšší hodnoty mokré depozice
Cl- (kap. IX.).
Obr. 1 Vyznačení oblastí s překročenými imisními limity
pro ochranu zdraví jedné nebo více látek