II.4.2 Česká republika

II.4.2.1 Kvalita ovzduší vzhledem k imisním limitům pro ochranu zdraví

II.4.2.1.1 Oxid siřičitý
Oxid siřičitý emitovaný z lidské činnosti vzniká hlavně spalováním fosilních paliv (převážně uhlí a těžkých olejů) a při tavení rud s obsahem síry. Vulkány a oceány jsou hlavním globálním přírodním zdrojem, avšak jejich podíl pro území v rámci EMEP (kam spadá i Česká republika) byl odhadnut na pouhá 2 %. V atmosféře je SO₂ oxidován na sírany a kyselinu sírovou vytvářející aerosol jak ve formě kapiček, tak i pevných částic širokého rozsahu velikostí. SO₂ a látky z něj vznikající jsou z atmosféry odstraňovány mokrou a suchou depozicí. SO₂ má dráždivé účinky, při vysokých koncentracích může způsobit zhoršení plicních funkcí a změnu plicní kapacity.

Situaci znečištění oxidem siřičitým v roce 2007 ve vztahu k imisním limitům stanoveným legislativou dokumentují tab. II.4.2.1 a II.4.2.2 a obr. II.4.2.1–II.4.2.4. Pro názornost je zařazena i tabulka ročních průměrných koncentrací SO₂ (tab. II.4.2.3).

Stanovený imisní limit pro 24hodinovou koncentraci oxidu siřičitého (125 μg.m^-3, tolerovaný počet překročení 3) byl v roce 2007 překročen pouze v lokalitě Litvínov (ZÚ). Překročení hodnoty 125 μg.m^-3 (v tolerovaném počtu) bylo zaznamenáno i v jiných lokalitách Ústeckého kraje. Na žádné lokalitě nebyl překročen hodinový imisní limit oxidu siřičitého 350 μg.m^-3 (tolerovaný počet překročení – 24, největší počet překročení hodnoty 350 μg.m^-3 byl dosažen na AMS Teplice – 18).

Z mapových diagramů (obr. II.4.2.1) je zřejmé zlepšení kvality ovzduší v důsledku výrazného poklesu koncentrací oxidu siřičitého doložené markantním poklesem čtvrté nejvyšší 24hodinové koncentrace SO₂ v období 1998–2000 na všech stanicích. V následujících letech se trend poklesu zastavil. Mírný pokles koncentrací této látky opět pokračoval od roku 2004 do roku 2005. Po určitém vzestupu v roce 2006 byl v roce 2007 obnoven původní klesající trend koncentrací SO₂ téměř na všech lokalitách v ČR. Kromě lokality Litvínov došlo na celém území ČR ke snížení 24hod. koncentrací této látky proti minulému roku. Lze předpokládat určitý nárůst koncentrací SO₂ v místech, kde není měření, který by mohl být způsoben návratem ke spalování uhlí v některých obcích.

Grafické znázornění chodů hodinových a 24hodinových koncentrací SO₂ na stanicích v roce 2007 ukazují obr. II.4.2.3 a II.4.2.4. Obr. II.4.2.4 potvrzuje zvýšené koncentrace SO₂ v zimním období v okolí stanice ZÚ Litvínov.

Na obr. II.4.2.2 je prezentováno územní rozložení čtvrté nejvyšší 24hodinové koncentrace SO₂. Pouze na 1,6 % území ČR přesahovaly koncentrace oxidu siřičitého dolní mez pro posuzování (LAT).

Tab. II.4.2.1 Stanice s nejvyššími hodnotami 25. a maximální hodinové koncentrace oxidu siřičitého

Tab. II.4.2.2 Stanice s nejvyššími počty překročení 24hod. limitu oxidu siřičitého

Tab. II.4.2.3 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací, oxid siřičitý

Obr. II.4.2.1 4. nejvyšší 24hod. koncentrace a maximální hodinová koncentrace oxidu siřičitého v letech 1996–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.2 Pole 4. nejvyšší 24hod. koncentrace oxidu siřičitého v roce 2007


Obr. II.4.2.3 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2007


Obr. II.4.2.4 Stanice s nejvyššími 24hod. koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2007

 

II.4.2.1.2 Suspendované částice frakce PM₁₀ a PM_2,5
Částice obsažené ve vzduchu lze rozdělit na primární a sekundární. Primární částice jsou emitovány přímo do atmosféry, ať již z přírodních nebo z antropogenních zdrojů. Sekundární částice1 jsou převážně antropogenního původu a vznikají oxidací a následnými reakcemi plynných sloučenin v atmosféře. Stejně jako v celé Evropě i v ČR tvoří většinu emise z antropogenní činnosti. Mezi hlavní antropogenní zdroje lze řadit dopravu, elektrárny, spalovací zdroje (průmyslové i domácí), fugitivní emise z průmyslu, nakládání/vykládání zboží, báňskou činnost a stavební práce. Z důvodu různorodosti emisních zdrojů mají suspendované částice různé chemické složení a různou velikost. Suspendované částice PM₁₀ vykazují významné zdravotní důsledky, které se projevují již při velmi nízkých koncentrací bez zřejmé spodní hranice bezpečné koncentrace. Zdravotní rizika částic ovlivňuje jejich koncentrace, velikost, tvar a chemické složení. Mohou se podílet na snížení imunity, mohou způsobovat zánětlivá onemocnění plicní tkáně a oxidativní stres organismu. Dále zvýšené koncentrace přispívají i ke kardiovaskulárním chorobám a akutním trombotickým komplikacím. Při chronickém působení mohou způsobovat respirační onemocnění, snižovat plicní funkce a zvyšovat úmrtnost (snižují očekávanou délku života). V poslední době se ukazuje, že nejzávažnější zdravotní dopady (včetně zvýšené úmrtnosti) mají částice frakce PM_2,5, popř. PM₁, které se při vdechnutí dostávají do spodních částí dýchací soustavy.

Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM₁₀, zůstává jedním z hlavních problémů zajištění kvality ovzduší. Tento stav potvrzují tab. II.4.2.4 a II.4.2.5, podobně jako obr. II.4.2.5. Na tomto obrázku je patrný vzestupný trend ve znečištění ovzduší PM₁₀ téměř na všech stanicích ČR od roku 2001 do roku 2003. Po zakolísání v roce 2004 byl v roce 2005 vzestupný trend obnoven téměř na všech vybraných stanicích. V roce 2006 tento trend pokračoval na většině stanic u ročních průměrů. V roce 2007 došlo k poklesu koncentrací PM₁₀.

Nejvíce zatíženou souvislou oblastí je, stejně jako v předešlých letech, Ostravsko-Karvinsko. Imisní limit 24hodinové koncentrace PM₁₀ byl v roce 2007 překročen zejména na stanicích Moravskoslezského kraje: Ostrava-Bartovice, Bohumín, Český Těšín, Ostrava-Přívoz, Věřňovice, Karviná, Ostrava-Českobratrská (hot spot), Havířov, Orlová, Ostrava-Fifejdy, Ostrava-Přívoz ZÚ, Ostrava-Mariánské Hory, Karviná ZÚ a Ostrava-Zábřeh, dále na stanicích hlavního města Prahy: Legerova v Praze 2 (hot spot), Karlín v Praze 8 a Smíchov v Praze 5, Zlínského kraje: Zlín-Svit a Uherské Hradiště, kraje Vysočina: Jihlava-Znojemská, Středočeského kraje: Kladno-Švermov, Stehelčeves a Beroun, Jihomoravského kraje: Brno-střed a Brno-Masná, Ústeckého kraje: Ústí n.L.-Všebořická (hot spot), Most, Lom a Ústí n. L.-město. Z celkového počtu 155 lokalit, kde byla měřena frakce PM₁₀ suspendovaných částic, došlo na 54 stanicích k překročení 24hodinového imisního limitu PM₁₀. Roční imisní limit PM₁₀ byl překročen na 16 stanicích. V případě obou uvedených imisních charakteristik frakce PM₁₀ došlo v roce 2007 proti 2006 k výraznému snížení počtu lokalit s překročením imisního limitu. Tento pokles byl ovlivněn příznivějšími meteorologickými a rozptylovými podmínkami především v lednu a únoru 2007. Pokles koncentrací PM₁₀ je patrnější, proti minulému roku, na městských a předměstských pozaďových stanicích, než na dopravních a průmyslových.
Jak je patrné z obr. II.4.2.6, v roce 2007 došlo ke zmenšení plochy nadlimitních 24hodinových koncentrací PM₁₀ zejména v Ústeckém, Středočeském, Královéhradeckém, Pardubickém, Olomouckém a Jihomoravském kraji. Obrázky II.4.2.6 a II.4.2.7 však ukazují, že překračování imisního limitu PM₁₀ se stále významným způsobem podílí na zařazení obcí mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Zejména z obrázku II.4.2.6 je patrné, že ve městech, kde se provádí měření PM₁₀, jsou 24hodinové průměrné koncentrace nadlimitní. Není však vyloučeno, že i ve městech, kde není měření PM₁₀, mohou být koncentrace této látky vysoké, případně nadlimitní. Plošná zobrazení koncentrací PM₁₀ ukazují, že příslušné imisní limity pro PM₁₀ byly v roce 2007 překročeny na 6,3 % plochy České republiky, kde žije zhruba 32 % obyvatel.

Na obr. II.4.2.8. a II.4.2.9 jsou graficky znázorněny chody 24hodinových koncentrací PM₁₀ v roce 2007 na stanicích, kde došlo k překročení imisního limitu pro roční průměr a pro 24hodinový průměr. Imisní limit pro 24hodinovou koncentraci PM₁₀ byl překročen na 20 lokalitách Moravskoslezského kraje. Obr. II.4.2.10 prezentuje počty překročení imisního limitu pro 24hodinové koncentrace PM₁₀.

Celkový přehled o překračování imisního limitu PM₁₀ pro roční průměrnou koncentraci za období posledních 5 let podává obr. II.4.2.11 a tab. II.4.2.6. Na obr. II.4.2.11 jsou prezentovány roční průměrné koncentrace PM₁₀ za období 2003–2007 na těch lokalitách, kde alespoň jednou za toto období došlo k překročení ročního imisního limitu. Konkrétní hodnoty dosažených ročních průměrných koncentrací PM₁₀ jsou uvedeny v tab. II.4.2.6. Tučně jsou zvýrazněny nadlimitní roční průměrné koncentrace.

Od r. 2005 se v ČR měří jemnější frakce suspendovaných částic PM_2,5. V roce 2007 měření probíhalo na 32 lokalitách, kde byl splněn požadavek na minimální počet naměřených dat pro hodnocení. Výsledky měření dokládají značné znečištění frakcí PM_2,5 na části území Moravskoslezského kraje. Srovnáme-li výsledky s cílovým ročním limitem podle směrnice 2008/50/EC Evropského parlamentu a Rady (25 μg.m^-3), je zřejmé, že celkem na 5 lokalitách byl tento cílový limit překročen (o devět méně než v roce 2006). Jedná se o stanice na Ostravsko-Karvinsku (Bohumín, Věřňovice, Ostrava-Přívoz, Ostrava-Zábřeh a Třinec-Kosmos). Další dvě lokality měly roční průměrnou koncentraci těsně pod cílovým limitem. Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM_2,5 jsou prezentovány v tab. II.4.2.7. Roční průměrné koncentrace PM_2,5 na lokalitách, které tuto frakci suspendovaných částic v r. 2007 měřily, jsou prezentovány formou bodových značek na obr. II.4.2.12.

Na obr. II.4.2.14 jsou znázorněny chody denních koncentrací PM_2,5 ve vztahu k překročení cílového ročního imisního limitu podle směrnice 2008/50/EC této látky. Překročení tohoto limitu bylo zaznamenáno pouze na lokalitách Moravskoslezského kraje.

Na obr. II.4.2.13 je uveden sezónní průběh poměru částic frakcí PM_2,5 a PM₁₀, jedná se o měsíční průměr poměrů denních koncentrací PM_2,5 a PM₁₀ ze stanic, které měly dostatek platných dat za r. 2007. Výsledky měření indikují, že poměr frakce PM_2,5 a PM₁₀ není konstantní, ale vykazuje určitý sezónní průběh a zároveň je závislý na klasifikaci a umístění lokality. V r. 2007 se tento poměr pohyboval v průměru ze všech 25 stanic v České republice (kde se současně měří PM_2,5 a PM₁₀) v rozmezí 0,66 (květen, červenec) až 0,75 (únor), s nižšími hodnotami v letním období. V Praze (3 stanice) byl tento poměr 0,52 (květen) až 0,69 (únor), v Ústeckém kraji (4 stanice) 0,56 (květen) až 0,68 (únor) a v Moravskoslezském kraji (5 stanic) 0,70 (květen) až 0,86 (prosinec). Při porovnání poměru podle klasifikace stanic je poměr u stanic městských UB (6 stanic) 0,65 (červenec) až 0,77 (únor), předměstských SUB (5 stanic) 0,64 (září) až 0,77 (prosinec) a dopravních T (4 stanice) 0,60 (září) až 0,69 (únor). Musí se vzít v úvahu, že počet stanic, kde se měří současně částice PM_2,5 a PM₁₀, není dostatečně velký.

Sezónní průběh poměru frakce PM_2,5/PM₁₀ souvisí se sezónním charakterem některých emisních zdrojů. Emise ze spalovacích zdrojů vykazují vyšší zastoupení frakce PM_2,5 než např. emise ze zemědělské činnosti a reemise při suchém a větrném počasí. Vytápění v zimním období roku může být tedy důvodem vyššího podílu frakce PM_2,5 oproti frakci PM₁₀. Pokles během jarního období a začátku léta je v některých pracích vysvětlován také nárůstem množství větších biogenních částic (např. pylů) [29].

Na dopravních stanicích je studovaný poměr nejnižší. Při spalování paliva z dopravy se emitované částice nalézají především ve frakci PM_2,5 a poměr by měl být tudíž u dopravních lokalit vysoký. To, že tomu tak není, zdůrazňuje význam emisí větších částic z otěrů pneumatik, brzdového obložení a ze silnic.
Vyšší poměr PM_2,5/PM₁₀ na stanicích v Moravskoslezském kraji souvisí s větším podílem průmyslových zdrojů v oblasti Ostravsko-Karvinska, ve které jsou stanice měřící PM_2,5 umístěny.

Roční koncentrace částic PM₁₀ bez vlivu meteorologický podmínek
Pro oblast aglomerace Praha byla vypracována studie trendu průměrných ročních koncentrací PM₁₀ bez vlivu meteorologických podmínek. Pro období let 2000 až 2007 byly stanoveny denní průměry koncentrací PM₁₀ pro automatické monitorovací stanice ČHMÚ, které měřily po celé období, a pro každý den byla rovněž stanovena třída rozptylových podmínek podle klasifikace ČHMÚ:
     1 - dobré rozptylové podmínky
     2 - část dne dobré, část dne mírně nepříznivé rozptylové podmínky
     3 - mírně nepříznivé rozptylové podmínky
     4 - nepříznivé rozptylové podmínky.

Z denních průměrů jednotlivých stanic byly vypočteny průměry pro území Prahy. Tyto územní průměry byly roztříděny do dvou kategorií: dny, kdy rozptylové podmínky byly dobré nebo část dne dobré a část dne mírně nepříznivé; do druhé kategorie byly zařazeny dny s rozptylovými podmínkami mírně nepříznivými nebo nepříznivými. Z takto roztříděných hodnot byly stanoveny průměry pro jednotlivé roky.

Tento postup umožňuje sledovat časové trendy vývoje úrovně imisních koncentrací PM₁₀ očištěné od vlivu meteorologických podmínek. Z obrázku II.4.2.15 je zřejmé, že imisní zátěž suspendovanými částicemi PM₁₀ na území Prahy mezi roky 2000 a 2003 rostla, a to nezávisle na tom, jaké meteorologické podmínky se vyskytovaly. Po roce 2003 nastal zřetelný pokles imisní zátěže na území Prahy. Jelikož se tento trend pozoruje pro obě kategorie rozptylových podmínek, je zřejmé, že tento pokles není důsledkem rozdílů v podmínkách počasí v jednotlivých letech. Klesající trend koncentrací PM₁₀ je částečně narušen v roce 2006. Tento jev se však výrazně projevil jenom v kategorii nepříznivých rozptylových podmínek a je tudíž zřejmé, že byl způsoben vysokým výskytem inverzních situací v roce 2006.

Lze předpokládat, že tento trend ročních koncentrací PM₁₀ je podobný na většině území České republiky.

Epizoda vysokých koncentrací částic PM₁₀ v březnu 2007
Dne 23.3.2007 se mezi tlakovou výší se středem nad severní částí Baltského moře a tlakovou níží se středem nad jižním Maďarskem vytvořilo výrazné proudění východních směrů. Vítr postupně zesiloval až na hodnoty kolem 9 m.s^-1. V tomto proudění pronikl dne 24.3. do oblasti České republiky (zejména severních částí) prach, jehož převážná část pocházela z Ukrajiny. V menší míře mohl být tento prach přenesen také ze severní Afriky. Prach se šířil i pod oblačností, při srážkách byl pak vymýván, což se projevilo „špinavým“ nebo nažloutlým deštěm. Této situaci však není nutné přisuzovat větší význam, nejspíš na Ukrajině ještě nezačalo vegetační období, půda byla holá, a pak stačí silnější vítr v nižších hladinách, aby vyvolal podobný jev. Častější jsou však situace, kdy je původem prachu saharský písek [30].

Na všech automatizovaných monitorovacích stanicích (AMS) České republiky byl postupně od východu registrován vzestup hodinových koncentrací PM₁₀ přes 800 μg.m^-3 na východě až po 400 μg.m^-3 na západě našeho území (obr. II.4.2.16 a II.4.2.17).

Tab. II.4.2.4 Stanice s nejvyššími počty překročení 24hod. limitu PM₁₀

Tab. II.4.2.5 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM₁₀

Tab. II.4.2.6 Přehled lokalit, kde byl v letech 2003–2007 překročen imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM₁₀

Tab. II.4.2.7 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM_2,5

Obr. II.4.2.5 36. nejvyšší 24hod. koncentrace a roční průměrné koncentrace PM₁₀ v letech 1996–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.6 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2007


Obr. II.4.2.7 Pole roční průměrné koncentrace PM₁₀ v roce 2007


Obr. II.4.2.8 Stanice s nejvyšším překročením LV pro 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2007


Obr. II.4.2.9 Stanice s nejvyšším překročením LV pro roční koncentrace PM₁₀ v roce 2007


Obr. II.4.2.10 Počty překročení imisního limitu pro 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2007


Obr. II.4.2.11 Roční průměrné koncentrace PM₁₀ v letech 2002–2007 na stanicích, kde byl překročen imisní limit


Obr. II.4.2.12 Roční průměrné koncentrace PM_2,5 na stanicích v roce 2007


Obr. II.4.2.13 Průměrné měsíční poměry PM_2,5/PM₁₀ v roce 2007


Obr. II.4.2.14 Stanice s nejvyšším překročením navrhovaného LV pro roční koncentrace PM_2,5 v roce 2007


Obr. II.4.2.15 Průměrná roční koncentrace PM₁₀ v Praze v závislosti na rozptylových podmínkách v letech 2000–2007


Obr. II.4.2.16 Plošné rozložení hodinových koncentrací PM₁₀ dne 23. března 2007, 0:00–16:00


Obr. II.4.2.17 Denní chod PM₁₀ naměřený na automatizovaných měřicích stanicích ČHMÚ 24.3.2007, hodinový interval měření. V grafech je vypsána max. naměřená hodnota a časový údaj, kdy byla naměřena.

 

II.4.2.1.3 Oxid dusičitý
Při sledování a hodnocení kvality venkovního ovzduší se pod termínem oxidy dusíku NO_x rozumí směs oxidu dusnatého NO a oxidu dusičitého NO₂. Imisní limit pro ochranu zdraví lidí je stanoven pro NO₂, limit pro ochranu ekosystémů a vegetace je stanoven pro NO_x.

Více než 90 % z celkových oxidů dusíku ve venkovním ovzduší je emitováno ve formě NO. NO₂ vzniká relativně rychle reakcí NO s přízemním ozonem nebo s radikály typu HO₂, popř. RO₂. Řadou chemických reakcí se část NO_x přemění na HNO₃/NO₃^-, které jsou z atmosféry odstraňovány atmosférickou depozicí (jak suchou, tak mokrou). Pozornost je věnována NO₂ z důvodu jeho negativního vlivu na lidské zdraví. Hraje také klíčovou roli při tvorbě fotochemických oxidantů.

V Evropě vznikají emise NO_x převážně z antropogenních spalovacích procesů, kde NO vzniká reakcí mezi dusíkem a kyslíkem ve spalovaném vzduchu a částečně i oxidací dusíku z paliva. Hlavní antropogenní zdroje představuje především silniční doprava (významný podíl má ovšem i doprava letecká a vodní) a dále spalovací procesy ve stacionárních zdrojích. Méně než 10 % celkových emisí NO_x vzniká ze spalování přímo ve formě NO₂. Přírodní emise NO_x vznikají převážně z půdy, vulkanickou činností a při vzniku blesků. Jsou poměrně významné z globálního pohledu, z pohledu Evropy však představují méně než 10 % celkových emisí. Expozice zvýšeným koncentracím NO₂ ovlivňuje plicní funkce a způsobuje snížení imunity.

K překročení ročního imisního limitu oxidu dusičitého dochází pouze na omezeném počtu stanic, a to na dopravně exponovaných lokalitách aglomerací a velkých měst. Z celkového počtu 182 lokalit, kde byl v roce 2007 monitorován oxid dusičitý, došlo na 17 stanicích k překročení ročního imisního limitu (tab. II.4.2.9). Tento limit zvýšený o mez tolerance (46 μg.m^-3) byl překročen celkem na 6 lokalitách, z toho na 5 stanicích v hlavním městě Praze (Svornosti, Legerova, Sokolovská, Národní muzeum a Jasmínová) a na jedné v Brně (Svatoplukova). Všechna uvedená měřicí místa jsou výrazně ovlivněná dopravou. Lze předpokládat, že k překročení imisních limitů může docházet i na dalších dopravně exponovaných lokalitách, kde není prováděno měření.

Na AMS Praha 2-Legerova (hot spot), která je orientována na sledování znečištění z dopravy, byl zaznamenán, podobně jako v minulých letech, vysoký počet překročení (254) hodnoty imisního limitu hodinové koncentrace oxidu dusičitého 200 μg.m^-3. V roce 2007 došlo na této AMS také k překročení hodinového imisního limitu zvýšeného o mez tolerance 230 μg.m^-3 (83x). Výsledky měření na této stanici dokládají stále velký problém hlavního města Prahy s dopravou vedenou středem města.
Na většině stanic prezentovaných na obr. II.4.2.18 měla roční průměrná koncentrace i 19. nejvyšší hodinová koncentrace oxidu dusičitého do roku 2001 mírně sestupný trend. V roce 2002 byl uvedený trend zastaven a v roce 2003 došlo na většině lokalit k mírnému zvýšení znečištění NO₂. Po zakolísání v roce 2004 byl v roce 2005 vzestupný trend koncentrací NO₂ obnoven a v roce 2006 potvrzen téměř na všech stanicích. V roce 2007 došlo na stanicích k výraznému poklesu koncentrací NO₂ vlivem příznivějších meteorologických a rozptylových podmínek.

Pokud se týká pole roční průměrné koncentrace NO₂ (obr. II.4.2.19), je patrné znečištění měst, které je způsobeno převážně dopravou.

Na obr. II.4.2.20 a II.4.2.21 jsou graficky znázorněny chody denních a hodinových koncentrací v roce 2007, kde je názorně vidět překročení imisního limitu (LV) na lokalitách. Z 6 lokalit s překročením ročního imisního limitu a meze tolerance je 5 stanic z Prahy. Překročení hodinového imisního limitu zvýšeného o mez tolerance (200+30 μg.m^-3) bylo zaznamenáno na AMS Praha 2-Legerova (hot spot, 83x) monitorující dopravní zátěž (přípustná četnost překročení 18).

Při konstrukci mapy na obr. II.4. 2.19 se přihlíželo i k datům z celostátního sčítání dopravy v r. 2005. Oproti předchozímu sčítání v roce 2000, tedy za 5 let, doprava velmi vzrostla. Vyšší koncentrace této látky mohou být i v blízkosti místních komunikací v obcích s intenzivní dopravou a hustou místní dopravní sítí.

Tab. II.4.2.8 Stanice s nejvyššími hodnotami 19. a maximální hodinové koncentrace NO₂

Tab. II.4.2.9 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací NO₂

Obr. II.4.2.18 19. nejvyšší hodinové koncentrace a roční průměrné koncentrace NO₂ v letech 1996–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.19 Pole roční průměrné koncentrace NO₂ v roce 2007


Obr. II.4.2.20 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi NO₂ v roce 2007


Obr. II.4.2.21 Stanice s nejvyšším překročením LV a LV+MT pro roční koncentrace NO₂ v roce 2007

II.4.2.1.4 Oxid uhelnatý
Antropogenním zdrojem znečištění ovzduší oxidem uhelnatým jsou procesy, při kterých dochází k nedokonalému spalování fosilních paliv. Je to především doprava a dále stacionární zdroje, zejména domácí topeniště.

Oxid uhelnatý může způsobovat bolesti hlavy, zhoršuje koordinaci a snižuje pozornost. Váže se na hemoglobin, zvýšené koncentrace vzniklého karboxyhemoglobinu omezují kapacitu krve pro přenos kyslíku.
V roce 2007 se oxid uhelnatý měřil celkem na 45 lokalitách. Na žádné z nich maximální denní 8hodinové klouzavé průměry oxidu uhelnatého nepřesáhly imisní limit (10 mg.m^-3). Nejvyšší denní osmihodinový průměr byl naměřen, stejně jako v předchozím roce, na lokalitě hot spot Ostrava-Českobratrská (4,6 mg.m^-3). Ani zde však letos nebyla překročena dolní mez pro posuzování.

Průběhy maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrů prezentuje pro vybrané lokality obr. II.4.2.23. Situaci znečištění oxidem uhelnatým v roce 2007 charakterizuje tab. II.4.2.10.

Tab. II.4.2.10 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého

Obr. II.4.2.22 Maximální 8hod. klouzavé průměrné koncentrace oxidu uhelnatého v letech 1996–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.23 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého v roce 2007

II.4.2.1.5 Benzen
S rostoucí intenzitou automobilové dopravy roste význam sledování znečištění ovzduší aromatickými uhlovodíky. Rozhodujícím zdrojem atmosférických emisí aromatických uhlovodíků – zejména benzenu a jeho alkyl derivátů – jsou především výfukové plyny benzinových motorových vozidel. Dalším významným zdrojem emisí těchto uhlovodíků jsou ztráty vypařováním při manipulaci, skladování a distribuci benzinů. Emise z mobilních zdrojů představuje cca 85 % celkových emisí aromatických uhlovodíků, přičemž převládající část připadá na emise z výfukových plynů. Odhaduje se, že zbývajících 15 % emisí pochází ze stacionárních zdrojů emisí, přičemž rozhodující podíl připadá na procesy produkující aromatické uhlovodíky a procesy, kde se tyto sloučeniny používají k výrobě dalších chemikálií.

Výzkumy ukazují, že obsah benzenu v benzinu je kolem 1,5 %, zatímco paliva dieselových motorů obsahují relativně zanedbatelné koncentrace benzenu. Benzen obsažený ve výfukových plynech je především nespálený benzen z paliva. Dalším příspěvkem emisí benzenu z výfukových plynů je benzen vzniklý z nebenzenových aromatických uhlovodíků obsažených v palivu (70–80 % benzenu v emisích). Částečně je benzen ve výfukových plynech tvořen také z nearomatických uhlovodíků. Mezi nejvýznamnější škodlivé efekty expozice benzenu patří poškození krvetvorby a dále jeho karcinogenní účinky [16].

V roce 2007 byly koncentrace benzenu měřeny celkem na 33 lokalitách. Imisní limit je definován jako roční průměrná koncentrace 5 μg.m^-3. Tohoto limitu musí být dosaženo do 31.12.2009. Mez tolerance pro rok 2007 byla rovna hodnotě 3 μg.m^-3. Právě hodnotě 8 μg.m^-3 (5+3 μg.m^-3) se rovnal roční průměr koncentrací naměřených na stanici ČHMÚ Ostrava-Přívoz. Dále byl imisní limit (bez meze tolerance) překročen také na stanici Zdravotního ústavu Ostrava-Přívoz (roční průměr 5,9 μg.m^-3). Vyšší koncentrace souvisejí v této oblasti s průmyslovou činností (především s výrobou koksu). V loňském roce byl na obou lokalitách překročen imisní limit zvýšený o mez tolerance. Během posledních 3 let byly koncentrace na těchto lokalitách v roce 2007 nejnižší. V porovnání s rokem 2006 došlo k poklesu koncentrací na všech stanicích. Nárůst naměřený na všech stanicích v roce 2006 tedy nebyl potvrzen, situace se podobala spíše roku 2005, neboť počet stanic, na kterých došlo oproti tomuto roku k mírnému nárůstu ročního průměru koncentrací, se přibližně rovnal počtu stanic s mírným poklesem koncentrací.

Mapový diagram (obr. II.4.2.24) přehledně znázorňuje vývoj průměrných ročních koncentrací v letech 1999–2007. Obr. II.4.2.26 prezentuje roční chod 24hodinových průměrů na vybraných lokalitách.

Tab. II.4.2.11 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací benzenu

Obr. II.4.2.24 Roční průměrné koncentrace benzenu v letech 1998–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.25 Pole roční průměrné koncentrace benzenu v ovzduší v roce 2007


Obr. II.4.2.26 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi benzenu v roce 2007

 

II.4.2.1.6 Přízemní ozon
Přízemní ozon je sekundární znečišťující látkou v ovzduší, která nemá vlastní významný emisní zdroj. Vzniká za účinku slunečního záření komplikovanou soustavou fotochemických reakcí zejména mezi oxidy dusíku, těkavými organickými látkami (zejména uhlovodíky) a dalšími složkami atmosféry. Ozon je velmi účinným oxidantem. Poškozuje převážně dýchací soustavu, způsobuje podráždění, morfologické, biochemické a funkční změny a snižuje obranyschopnost organismu. Je prokazatelně toxický i pro vegetaci.

Nařízení vlády č. 597/2006 Sb. požaduje hodnocení koncentrace ozonu ve vztahu k ochraně lidského zdraví provádět jako průměr za poslední tři roky. Pokud nejsou tři roky k dispozici, je brán průměr za dva roky, popř. jeden rok v souladu s požadavky nařízení vlády. V roce 2007 byl ozon měřen na 72 lokalitách, z nichž na 47 (65,3 %) došlo k překročení cílového imisního limitu za tříleté období 2005–2007, popř. kratší (tab. II.4.2.12). Podle tohoto hodnocení byl maximální počet překročení zaznamenán, stejně jako v loňském roce, na lokalitě Churáňov, kde se průměrný počet překročení maximálního denního 8hodinového klouzavého průměru 120 μg.m^-3 rovnal hodnotě 73,7. Ve srovnávání tříletých hodnocených období hrají roli především meteorologické podmínky, resp. hodnoty slunečního svitu, teploty a výskyt srážek v období od dubna do září, kdy jsou obvykle měřeny nejvyšší koncentrace ozonu. Ve srovnání období 2005–2007 s předchozím tříletým obdobím 2004–2006 mírně vzrostl relativní počet stanic s překročením.

Na mapě pole 26. nejvyšších maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrů je patrný mírný nárůst území s koncentracemi nad 120 μg.m^-3. Oproti období 2004–2006 došlo na většině stanic (téměř 70 %) v hodnoceném období 2005–2007 ke zvýšení počtu překročení hodnoty 120 μg.m^-3 (hodnota cílového imisního limitu). Zatímco v průměru v letech 2004–2006 byly nadlimitní koncentrace přízemního ozonu na 88 % území ČR, v letech 2005–2007 to bylo na 97 %. Je to dáno především tím, že rok 2007 byl v období duben–září v letech 2000–2007 druhým nejteplejším (po roce 2003) a tedy i teplejším než rok 2004 (v průměru pro celou ČR o 1,2° C), který byl zahrnut do předchozího tříletého hodnoceného období.
Koncentrace přízemního ozonu zpravidla rostou se vzrůstající nadmořskou výškou, což je potvrzeno i naměřenými daty za rok 2007, kdy nejzatíženější lokality (viz tab. II.4.2.12) leží většinou ve vyšších nadmořských výškách. Nejméně zatížené jsou dopravní lokality ve městech, kde je ozon odbouráván chemickou reakcí s NO. Lze předpokládat, že koncentrace ozonu se nacházejí pod cílovým imisním limitem i v dalších dopravně zatíženějších městech, kde však z důvodu absence měření nelze pomocí stávající metodiky konstrukce map toto pravděpodobné snížení dokumentovat.

Mapový diagram na obr. II.4.2.27 znázorňuje 26. nejvyšší hodnotu maximálního 8hodinového klouzavého průměru koncentrací ozonu (v průměru za 3 roky) pro období 1996–2007.

Tab. II.4.2.12 uvádí přehled stanic s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrných koncentrací ozonu v průměru za 3 roky. Obr. II.4.2.29 graficky znázorňuje počty překročení cílového imisního limitu pro přízemní ozon a obr. II.4.2.30 prezentuje roční chody maximálních denních 8hod. klouzavých průměrů na nejzatíženějších lokalitách.

Tab. II.4.2.13 prezentuje počty hodin překročení zvláštního imisního limitu pro ozon 180 μg.m^-3 za celé období měření 1992–2007 na vybraných stanicích AIM.

Tab. II.4.2.12 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrných koncentrací ozonu

Tab. II.4.2.13 Počty hodin překročení zvláštního imisního limitu pro ozon (180 μg.m^-3) za rok na vybraných stanicích AIM, 1992–2007

Obr. II.4.2.27 26. nejvyšší hodnoty maximálního 8hod. klouzavého průměru koncentrací přízemního ozonu v průměru za 3 roky v letech 1996–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.28 Pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hod. klouzavého průměru koncentrace přízemního ozonu v průměru za 3 roky, 2005–2007


Obr. II.4.2.29 Počty překročení cílového imisního limitu pro maximální denní 8hod. klouzavý průměr koncentrace přízemního ozonu v průměru za 3 roky, 2005–2007


Obr. II.4.2.30 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací přízemního ozonu v období 2005–2007

II.4.2.1.7 Těžké kovy

Olovo
Většina olova obsaženého v atmosféře pochází z antropogenních emisí, mezi které jsou řazeny vysokoteplotní procesy, především spalování fosilních paliv, výroba železa a oceli a metalurgie neželezných kovů. Z přirozených zdrojů je významné zvětrávání hornin a vulkanická činnost [14].

Olovo se v ovzduší vyskytuje ve formě jemných částic s četnostním rozdělením velikosti charakterizovaným středním aerodynamickým průměrem menším než 1 μm.

Při dlouhodobé expozici lidského organismu se projevují účinky na biosyntézu hemu (nebílkovinná složka krevního hemoglobinu), nervový systém a krevní tlak. Důkazy karcinogenity olova a jeho sloučenin pro člověka jsou klasifikovány jako nedostatečné [14, 15].

Na žádné ze 74 lokalit nedošlo k překročení cílového imisního limitu (500 ng.m^-3). Prvních pět lokalit s nejvyšším ročním průměrem se nachází v Ostravě. Nejvyšší roční průměrné koncentrace bylo v roce 2007 dosaženo, stejně jako v loňském roce, na lokalitě ZÚ Ostrava-Bartovice (101,5 ng.m^-3).

Koncentrace olova na všech lokalitách leží hluboko pod imisním limitem a nedosahují ani úrovně dolní meze pro posuzování (viz obr. II.4.2.31). Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací na vybraných lokalitách prezentuje obr. II.4.2.32.

Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.14.

Tab. II.4.2.14 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací olova v ovzduší

Obr. II.4.2.31 Roční průměrné koncentrace olova v ovzduší v letech 1996–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.32 1/14denní průměrné koncentrace olova v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2007

Kadmium
Antropogenní zdroje kadmia tvoří v globálním pohledu cca 90 % emisí do ovzduší. Převážně se jedná o výrobu železa, oceli, metalurgie neželezných kovů, spalování odpadů a fosilních paliv (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje) [17]. Méně významným zdrojem emisí je doprava. Zbylých 10 % tvoří přirozené zdroje (převážně vulkanická činnost).

Kadmium je navázáno převážně na částice jemné frakce (s aerodynamickým průměrem do 2,5 μm), která je spojena s větším rizikem negativního vlivu na lidské zdraví. Téměř veškeré kadmium je vázáno na částice do velikosti 10 μm. V částicích s aerodynamickým průměrem nad 10 μm najdeme minimální množství kadmia.
Dlouhodobá expozice kadmia ovlivňuje funkci ledvin. Kadmium je prokazatelně karcinogenní pro zvířata, důkazy pro jednoznačný závěr karcinogenity kadmia pro člověka jsou zatím omezené [15, 17].

V roce 2007 bylo měřeno kadmium celkem na 73 lokalitách. Cílový imisní limit (5 ng.m^-3) byl překročen, podobně jako v některých předchozích letech v Libereckém kraji, a to na lokalitě Tanvald (roční průměr 6,2 ng.m^-3).

Dále byly naměřeny nejvyšší, i když již podlimitní koncentrace, podobně jako v roce 2006, v Ostravě na lokalitách Ostrava-Bartovice a Ostrava-Mariánské Hory. Na většině lokalit došlo oproti roku 2006 k mírnému poklesu koncentrací, což souvisí se snížením koncentrací PM₁₀ v roce 2007, které klesly především vlivem příznivějších rozptylových a meteorologických podmínek. Cílový imisní limit musí být splněn do 31.12.2012.

Vývoj ročních průměrných koncentrací během let 1996–2007 je patrný z obr. II.4.2.33.
Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací kadmia během roku 2007 ukazuje pro vybrané lokality obr. II.4.2.35.
Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.15.

Tab. II.4.2.15 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací kadmia v ovzduší

Obr. II.4.2.33 Roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v letech 1996–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.34 Pole roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v roce 2007


Obr. II.4.2.35 1/14denní průměrné koncentrace kadmia v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2007

Arsen
Arsen se vyskytuje v mnoha formách anorganických i organických sloučenin. Antropogenní činnost představuje asi tři čtvrtiny celkových emisí do ovzduší. Významné jsou hlavně spalovací procesy (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje), výroba železa a oceli a výroba mědi a zinku. Mezi hlavní přírodní zdroje patří v prvé řadě vulkanická činnost, dále pak požáry lesů, zvětrávání minerálů a činnost mikroorganismů (v mokřinách, močálech a příbřežních oblastech) [17].

Arsen se vyskytuje převážně v částicích jemné frakce (s aerodynamickým průměrem do 2,5 μm), která může být transportována na delší vzdálenost a pronikat hlouběji do dýchací soustavy. Téměř veškerý arsen je vázán na částice s aerodynamickým průměrem do velikosti 10 μm [17].

Anorganický arsen může vyvolat akutní, subakutní nebo chronické účinky, které mohou být lokální nebo zasáhnout organismus celkově. Kritickým účinkem vdechování arsenu je rakovina plic [15, 17].

Z celkového počtu 73 lokalit, na kterých byla v roce 2007 sledována koncentrace arsenu, byl cílový imisní limit (6 ng.m^-3) překročen na 5 lokalitách (Ostrava-Bartovice, Ostrava-Mariánské Hory, Praha 5-Řeporyje, Stehelčeves a Kladno-Švermov). Tento cílový limit musí být splněn do 31.12.2012.

Na stanicích v Ostravě a na lokalitě Kladno-Švermov docházelo k překročení i v dřívějších letech. Na stanici Stehelčeves na Kladně se měřilo teprve druhým rokem a překročení zde bylo indikováno poprvé. V Praze na stanici Praha 5-Řeporyje během posledních 4 let roční průměr postupně narůstal, až zde v roce 2007 došlo poprvé k překročení cílového imisního limitu (za posledních 11 let) a to i přes skutečnost, že koncentrace částic PM₁₀, na které je arsen navázán, byly v roce 2007 během posledních 4 let nejnižší.
Ačkoliv se oproti roku 2006 zvýšil počet lokalit s překročením imisního limitu (ze 3 na 5), na většině lokalit byl zaznamenán pokles roční průměrné koncentrace způsobený příznivějšími rozptylovými a meteorologickými podmínkami, což souvisí se snížením koncentrací PM₁₀ v roce 2007.

Vývoj ročních průměrných koncentrací během let 1996–2007 je patrný z obr. II.4.2.36.
Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací arsenu na obr. II.4.2.38 vykazují sezónní charakter průběhu krátkodobých koncentrací arsenu v ovzduší a dokladují významný vnos arsenu do ovzduší ze spalování fosilních paliv.
Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.16.

Tab. II.4.2.16 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací arsenu v ovzduší

Obr. II.4.2.36 Roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v letech 1996–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.37 Pole roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v roce 2007


Obr. II.4.2.38 1/14denní průměrné koncentrace arsenu v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2007

Nikl
Jedná se o pátý nejhojnější prvek zemského jádra, i když v zemské kůře je jeho zastoupení nižší.
Mezi hlavní antropogenní zdroje, které v globálu tvoří asi tři čtvrtiny celkových emisí, lze řadit spalování těžkých topných olejů, těžbu niklových rud a rafinaci niklu, spalování odpadu a výrobu železa a oceli. Mezi hlavní přírodní zdroje lze řadit kontinentální prach a vulkanickou činnost.

Nikl se vyskytuje v atmosférickém aerosolu v několika chemických sloučeninách, které se liší svou toxicitou pro lidské zdraví i ekosystémy.

Asi 70 % částic obsahujících nikl tvoří frakci menší než 10 μm, tyto částice mohou být proto transportovány na delší vzdálenosti. Asi ze 30 % se nikl vyskytuje v aerosolu s aerodynamickým průměrem větším nebo rovným 10 μm, který rychle sedimentuje v blízkosti zdroje [17].

Ze zdravotního hlediska způsobuje alergické kožní reakce a je hodnocen jako karcinogenní látka pro člověka [15, 17].

Na žádné z 73 měřicích lokalit nebylo, stejně jako v předchozích letech, indikováno překročení cílového imisního limitu (20 ng.m^-3) pro roční průměrné koncentrace niklu. Nad hodnotu dolní meze pro posuzování (10 ng.m^-3) se dostaly roční průměry koncentrací naměřených v Mostě, v Praze a v Plzni. Nejvyšší roční průměr byl naměřen na lokalitě Most-ZÚ (10,6 ng.m^-3), která v předchozích letech neměla dostatek platných hodnot pro výpočet ročního průměru. Na více než polovině lokalit byl nicméně oproti roku 2006 zaznamenán mírný pokles koncentrací způsobený příznivějšími rozptylovými a meteorologickými podmínkami, což souvisí se snížením koncentrací PM₁₀ v roce 2007.

Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.17.
Roční chod krátkodobých (24hodinových, případně 14denních) koncentrací niklu je patrný z obr. II.4.2.40.

Tab. II.4.2.17 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací niklu v ovzduší

Obr. II.4.2.39 Roční průměrné koncentrace niklu v ovzduší v letech 1996–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.40 1/14denní průměrné koncentrace niklu v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2007

4.2.1.8 Benzo(a)pyren
Příčinou vnosu benzo(a)pyrenu do ovzduší, stejně jako ostatních polyaromatických uhlovodíků (PAH), jejichž je benzo(a)pyren hlavním představitelem, je jednak nedokonalé spalovaní fosilních paliv jak ve stacionárních, tak i mobilních zdrojích, ale také některé technologie jako výroba koksu a železa. Ze stacionárních zdrojů jsou to především domácí topeniště (spalování uhlí). Z mobilních zdrojů jsou to zejména vznětové motory spalující naftu. Přírodní hladina pozadí benzo(a)pyrenu může být s výjimkou výskytu lesních požárů téměř nulová [15].

Přibližně 80–100 % PAH s pěti a více aromatickými jádry (tedy i benzo(a)pyren) jsou navázány především na částice menší než 2,5 μm, tedy na tzv. jemnou frakci atmosférického aerosolu PM_2,5 (sorpce na povrchu částic). Tyto částice přetrvávají v atmosféře poměrně dlouhou dobu (dny až týdny), což umožňuje jejich transport na velké vzdálenosti (stovky až tisíce km).

U benzo(a)pyrenu, stejně jako u některých dalších polyaromatických uhlovodíků, jsou prokázány karcinogenní účinky na lidský organismus [15, 19].

V roce 2007 byly koncentrace benzo(a)pyrenu sledovány na 31 lokalitách, z toho na 22 (71 % lokalit) roční průměrné koncentrace překročily cílový imisní limit (1 ng.m^-3). Nejvyšší roční průměrná koncentrace byla naměřena, stejně jako v loňském roce, v Ostravě-Bartovicích (8,9 ng.m^-3), kde byla hodnota cílového imisního limitu překročena téměř 9krát. Oproti roku 2006 roční průměry koncentrací na lokalitách poklesly, což souvisí se snížením koncentrací PM₁₀ v roce 2007, které klesly především vlivem příznivějších rozptylových a meteorologických podmínek.

Při konstrukci plošného zobrazení koncentrací se kromě stacionárních zdrojů emisí benzo(a)pyrenu zohledňují i emise z dopravy. Konkrétně se započítávají emise benzo(a)pyrenu z dálnic a silnic I. třídy. Dále se zohledňuje gradient imisních koncentrací benzo(a)pyrenu s nadmořskou výškou. Tento rok se do modelu použily přímo emise benzo(a)pyrenu, nikoliv procentuální podíl z emisí polyaromatických uhlovodíků, jak tomu bylo v předchozích letech. Je však třeba mít na zřeteli, že odhad polí ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu je zatížen, ve srovnání s ostatními mapovanými látkami, největšími nejistotami, plynoucími z nedostatečné hustoty měření.

Řada měst a obcí byla vyhodnocena, stejně jako v loňském roce, jako území s překročeným cílovým imisním limitem (celkem 4,9 % plochy ČR, v roce 2006 to bylo 9 %).

Cílový imisní limit pro benzo(a)pyren musí být splněn do 31.12.2012.

Vývoj ročních průměrných koncentrací na jednotlivých lokalitách během let 1997–2007 je patrný z obr. II.4.2.41. Roční chod krátkodobých koncentrací (24hodinových jednou za 3 popř. 6 dní) benzo(a)pyrenu je patrný z obr. II.4.2.44. Fluktuace měsíčních průměrů koncentrací pro jednotlivé typy stanic jsou během let 2004–2007 patrné z obr. II.4.2.43. Nárůsty koncentrací během zimních období poukazují na vliv lokálních topenišť. Na obr. II.4.2.45 jsou znázorněny pro jednotlivé lokality pro roky 2004–2007 koncentrace benzo(a)pyrenu ve vztahu ke koncentracím částic PM₁₀, na jejichž především jemnou frakci (PM_2,5) je benzo(a)pyren navázán.

Tab. II.4.2.18 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu v ovzduší

Obr. II.4.2.41 Roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v letech 1997–2007 na vybraných stanicích


Obr. II.4.2.42 Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v roce 2007

Obr. II.4.2.43 Měsíční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu na různých typech lokalit, 2004–2007


Obr. II.4.2.44 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi benzo(a)pyrenu v roce 2007


Obr.II.4.2.45 Koncentrace benzo(a)pyrenu a částic PM₁₀ na jednotlivých lokalitách v letech 2004–2007

II.4.2.1.9 Další látky

Rtuť
Mezi hlavní antropogenní zdroje patří převážně spalování fosilních paliv, průmyslová výroba chlóru a hydroxidu sodného, metalurgie, výroba cementu a spalování odpadu. Rtuť a její sloučeniny se používají v barvářství, v bateriích a v řadě měřicích a kontrolních zařízení (teploměry) [18].
Z přírodních zdrojů (tvořících cca 60 % celkových emisí) je významné uvolňování rtuti z vodního prostředí a z vegetace, dále vulkanická činnost a odplyňování geologických materiálů. Dle odhadů je v Evropě emitováno ve formě plynné Hg⁰ asi 60 % antropogenních emisí, 30 % je emitováno jako dvojmocná plynná rtuť a jen 10 % rtuti je navázáno na částice. Většina emisí z přírodních zdrojů je ve formě plynné Hg⁰ [18].
Studie pracovní expozice ukázaly, že při vysokých koncentracích plynné rtuti může docházet k ovlivňování funkce nervové soustavy a ledvin [18]. Reálnějším problémem je fakt, že zvýšená koncentrace rtuti v ovzduší vede ke zvýšení atmosférické depozice na vodní plochy, což má za důsledek zvýšení koncentrace methylrtuti v těle sladkovodních ryb a její kumulace v potravních řetězcích [15, 18].

Ačkoliv v současné době není stanoven imisní limit pro rtuť, doporučuje česká legislativa v souladu s evropskými směrnicemi sledovat imisní koncentrace rtuti a hodnotit je z hlediska ročního aritmetického průměru.
Do databáze ISKO byla za rok 2007 dodána data o koncentraci rtuti v částicích PM₁₀ v ovzduší celkem z 5 lokalit, a to ze 4 lokalit v Ostravě a z lokality Karviná-ZÚ, kde byl naměřen nejvyšší roční průměr (3,6 ng.m^-3). Plynná rtuť Hg⁰ byla sledována na 2 lokalitách (Ústí n.L.-město – roční průměr 4,1 ng.m^-3 a Košetice – roční průměr nebyl spočten pro nedostatek platných dat).
Tab. II.4.2.19 přináší přehled stanic měřících rtuť v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hodinovými koncentracemi.

Tab. II.4.2.19 Stanice měřící rtuť v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hodinovými koncentracemi
 

Amoniak
Většina amoniaku emitovaného do ovzduší vzniká rozkladem dusíkatých organických materiálů z chovu domácích zvířat. Zbylá část amoniaku je emitována při spalovacích procesech nebo průmyslové výrobě umělých zemědělských hnojiv. Ukazuje se, že k atmosférickým emisím amoniaku přispívá také automobilová doprava (vznik amoniaku v katalyzátorech). Amoniak má dráždivé účinky na oči, kůži a dýchací cesty. Chronická expozice zvýšeným koncentracím může způsobovat bolesti hlavy a zvracení [20]. Amoniak se významně podílí na obtěžování obyvatelstva zápachem.
Stejně jako v případě rtuti, imisní limit pro amoniak není v současnosti definován v evropské ani v české legislativě. Monitoring amoniaku byl provozován v roce 2007 na 4 lokalitách. Nejvyšší roční průměrná koncentrace byla naměřena, stejně jako v loňském roce, na stanici Lovosice-MÚ (11,3 μg.m^-3).
Tab. II.4.2.20 přináší přehled stanic měřící amoniak v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hodinovými koncentracemi.

Tab. II.4.2.20 Stanice měřící amoniak v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hodinovými koncentracemi

II.4.2.1.10 Trendy ročních imisních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂, NO_x a O₃ za období 1996–2007
Výsledné koncentrace znečišťujících látek v České republice i aglomeracích, vztažené k jednotlivým rokům, představují průměrné hodnoty ze stanic, které měřily po celé sledované období.

Obr. II.4.2.46 předkládá trendy ročních imisních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂, NO_x a O₃ v České republice za období 1996–2007. Do roku 2000 je v celé České republice patrný klesající trend ve znečištění ovzduší SO₂, PM₁₀, NO₂ a NO_x. V případě SO₂ a PM₁₀ jde o velmi strmý pokles koncentrací do roku 1999. V roce 2001 byl na celém území České republiky původní klesající trend zastaven a došlo naopak k mírnému vzestupu koncentrací SO₂, NO₂ a NO_x a k výraznému zvýšení znečištění PM₁₀. V roce 2004 byl tento vzestupný trend ve znečištění PM₁₀, NO₂ a NO_x zastaven a došlo naopak k určitému poklesu koncentrací těchto látek téměř na úroveň roku 2001. V roce 2005 byl obnoven vzestupný trend ve znečištění ovzduší PM₁₀ a NO₂, v případě PM₁₀ šlo o strmější vzestup přesahující úroveň roku 2002. Tento vzestupný trend byl v roce 2006 potvrzen u NO₂ a ročních koncentrací PM₁₀ (na stanicích ve městech), přičemž výraznější vzestup byl zaznamenán v případě hodinových koncentrací NO₂, a to téměř na úroveň roku 1997. 24hodinové koncentrace PM₁₀ naopak mírně poklesly. Od roku 2003 do roku 2005 je patrný mírný pokles koncentrací SO₂. V roce 2007 byl dosavadní kolísavý trend v úrovni koncentrací uvedených látek zastaven a došlo k výraznému snížení znečištění ovzduší SO₂, PM₁₀ (ve městech i na venkově), NO₂ i NO_x ve všech sledovaných imisních charakteristikách. Nejstrmější pokles je patrný, po předchozím vzestupu, u hodinových koncentrací NO₂. Pokles koncentrací znečišťujících látek v ovzduší byl dán příznivějšími meteorologickými a rozptylovými podmínkami zejména v lednu a únoru 2007, oproti létům 2005 a 2006.

Pokud se týká znečištění ovzduší ozonem, do roku 1997 byl patrný klesající trend. V letech 1998–2002 koncentrace této látky stagnovaly. V roce 2003 je patrný vzestup koncentrací této látky z důvodu dlouhotrvajících velmi vysokých teplot a vysokých hodnot slunečního záření. V roce 2004 koncentrace mírně poklesly pod úroveň z let 1997–2002, v roce 2005 se koncentrace dostaly naopak mírně nad hodnoty z období 1997–2002. V roce 2006 byl zaznamenán mírný nárůst koncentrací. V roce 2007 mírně poklesl průměr z 26. nejvyšších hodnot maximálních 8hodinových klouzavých průměrů. Naproti tomu však mírně stouply 76. nejvyšší hodnoty maximálních 8hodinových klouzavých průměrů za poslední 3 roky, a to především z toho důvodu, že rok 2007 byl v období duben–září teplejší (v průměru pro celou ČR o 1,2 °C) než rok 2004, který byl zahrnut do předchozího tříletého období a z hodnoceného období 2005–2007 již vypadl. Z grafu trendů jsou také patrné vyšší koncentrace na venkovských lokalitách oproti koncentracím z městských a předměstských lokalit, kde je ozon odbouráván převážně emisemi z dopravy.

Obr. II.4.2.46 Trendy ročních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂, NO_x a O₃ v České republice, 1996–2007