V souladu s legislativou platnou od roku 2002 jsou zdroje znečišťování ovzduší rozděleny pro potřeby emisní bilance do jednotlivých kategorií. Podle tohoto rozdělení jsou v rámci Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) provozovaného ČHMÚ zavedeny databáze Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), které slouží k archivaci a prezentaci údajů o stacionárních a mobilních zdrojích znečišťování ovzduší.

Zvláště velké, velké a střední zdroje znečišťování ovzduší jsou sledovány jako bodové zdroje jednotlivě, malé zdroje plošně na úrovni krajů a obcí (pouze vytápění domácností), mobilní zdroje liniově (silniční doprava na úsecích zahrnutých do sčítání dopravy) a plošně na úrovni krajů (ostatní mobilní zdroje).

1. Zvláště velké a velké zdroje znečišťování - REZZO 1
2. Střední zdroje znečišťování - REZZO 2
3. Malé zdroje znečišťování - REZZO 3
4. Mobilní zdroje znečišťování - REZZO 4.

Výchozím podkladem bilance emisí látek znečišťujících ovzduší zvláště velkých a velkých zdrojů za rok 2007 (cca 3700 provozoven) jsou údaje souhrnné provozní evidence, předané provozovateli zdrojů České inspekci životního prostředí (ČIŽP), která zajišťuje jejich sběr. Zároveň se tyto údaje využívají k aktualizaci databáze REZZO 1, tj. stálých a proměnných údajů o provozu zdrojů znečišťování ovzduší (kategorizace zdrojů, parametry zařízení, spotřeba paliv, množství emisí ap.). V kategorii středních zdrojů jsou evidovány údaje o cca 30 000 zdrojích. Zpracování údajů pro emisní bilanci a databázi REZZO 2 zajišťují pracovníci úřadů obcí s rozšířenou působností (ORP).

K termínu dokončení ročenky nebyly k dispozici konečné údaje o emisích zdrojů REZZO 1 a REZZO 2. Vzhledem k této okolnosti jsou údaje o emisích za rok 2007 uvedeny v tabulkách jako předběžné.
V kategorii malých zdrojů jsou vypočítávány emise z lokálních topenišť, neevidovaných zdrojů používajících organická rozpouštědla a chovů hospodářských zvířat. Bilance emisí mobilních zdrojů je prováděna ve spolupráci s CDV Brno (silniční a další doprava) a VÚZT Praha (zemědělské a lesní stroje) podle vykazovaných statistických údajů (ČSÚ) a příslušných emisních faktorů.

Údaje o celkovém množství emisí základních znečišťujících látek v roce 2006, tj. tuhých znečišťujících látek (TZL), oxidu siřičitého (SO₂), oxidů dusíku (NO_x), oxidu uhelnatého (CO), těkavých organických látek (VOC) a amoniaku (NH₃) a podíly jednotlivých kategorií zdrojů na celkových emisích jsou uvedeny v tab. I.1. Předběžné údaje o celkovém množství emisí základních znečišťujících látek v roce 2007 jsou uvedeny v tab. I.2. Podrobnější územně členěné údaje o emisích, vč. informací o metodikách, jsou uvedeny na webových stránkách ČHMÚ. Vývoj celkových emisí základních znečišťujících látek v letech 1990–2007 ukazuje obr. I.1.

Inventarizace emisí a propadů plynů ovlivňujících klimatický systém Země (skleníkových plynů) je prováděna v souladu s mezinárodní metodikou IPCC (Mezivládní panel pro klimatickou změnu). Tato inventarizace je též podkladem pro kontrolu plnění mezinárodních závazků daných Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu a jejím Kjótským protokolem; v případě ČR se jedná o závazek snížit celkové emise skleníkových plynů v období 2008–2012 o 8 % vůči referenčnímu roku 1990 (pro HFC, PFC a SF6 je jako referenční stanoven rok 1995). Pravidelným monitorováním emisí skleníkových plynů se rovněž naplňují požadavky Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES. Z důvodů vývoje metodiky a důsledného zavádění kontrolních mechanismů QA/QC dochází v případě potřeby ke zpětným přepočtům hodnot, a proto může v jednotlivých letech docházet i k drobným změnám v průběžně vykazovaných údajích.

Celkové emise skleníkových plynů včetně zahrnutí jejich propadů, vyjádřené v ekvivalentních hodnotách oxidu uhličitého (CO_2ekv), poklesly v ČR z hodnoty 190,3 mil. tun v roce 1990 na 144,8 mil. tun v roce 2006 (tab. I.4). Samotné emise (bez propadů z využití krajiny a lesnictví) poklesly z hodnoty 194,2 mil. tun na 148,2 mil. tun, takže vůči referenčnímu roku 1990 poklesly o 23,7 %. V inventuře jsou též zahrnuty emise HFC, PFC a SF6 (látek obsahujících fluór, tzv. F-plyny), které rovněž spadají pod Kjótský protokol. Jejich současný podíl na celkových emisích skleníkových plynů činil v roce 2006 0,7 %. Podíl emisí CO₂ na celkových emisích skleníkových plynů (bez LULUCF) byl v roce 2006 86,3 %, podíl emisí CH4 8,1 % a podíl emisí N₂O 5,0 %.

V ČHMÚ byla nedávno vypracována metodika pro předběžné odhady pro předchozí rok k účelu národního vykazování emisí (v daném případě se jedná o rok 2007), kdy se k odhadu použijí též údaje z ověřených emisních výkazů ze systému emisního obchodovaní. Standardní inventarizace skleníkových plynů totiž trvá déle než rok.

Podrobnější údaje o emisích a propadech skleníkových plynů jsou uvedeny na webových stránkách ČHMÚ: nis_uv_cz.html.

V tab. I.5 jsou uvedeny celkové emise jednotlivých sledovaných těžkých kovů (TK) a perzistentních organických látek (POPs). Emisní bilance je zpracována z podkladů databáze REZZO s využitím statistických údajů (spotřeby paliv a pohonných hmot, údaje o produkci vybraných technologií) a příslušných emisních faktorů. Mezi významné zdroje emisí TK patří energetika (velké elektrárny a teplárny), některé technologické procesy (metalurgie, výroba skla a cementu), a v případě olova také doprava. Významné emise POP pochází z malých spalovacích zdrojů, některých metalurgických procesů a emise PAH také z výroby koksu a z obaloven živičných směsí.

Změny ve skladbě spotřeby hlavních druhů paliv zdrojů REZZO 1 v letech 1990–2006 jsou uvedeny na obr. I.2. Grafy dokumentují trvale vysoký podíl spalování tuhých paliv. Vývoj spotřeby základních druhů paliv zdrojů REZZO 3 mezi lety 1992 (údaje z bilance provedené TECO Milevsko) a 2007 ukazuje obr. I.3. Změnu skladby vytápění bytů mezi lety 1991 (údaje SLDB), 2000 a 2007 (aktualizovaný stav) ukazuje obr. I.4. Porovnání emisí z vytápění bytů v závislosti na změně teplotních podmínek topné sezóny ukazuje obr. I.5.

Zpracování emisních údajů do map pomocí GIS je uvedeno na obr. I.6 až I.9. V síti čtverců 5 x 5 km jsou zobrazeny emisní hustoty oxidů dusíku, tuhých látek, oxidu siřičitého a oxidu uhelnatého. Podkladem pro mapy byly údaje o emisích ze stacionárních zdrojů (REZZO 1–3) a mobilních zdrojů (REZZO 4) za rok 2006, s územní desagregací emisí liniových zdrojů podle aktualizovaného sčítání vozidel z roku 2005.

Změnu zatížení vybraných území zdroji znečišťování ovzduší ukazuje srovnání měrných emisí za roky 1990, 2000 a 2006 (tab. I.6). Vývoj za období od r. 2000 ukazuje stabilizovaný stav emisní zátěže odolávající i významným nárůstům aktivit některých odvětví (výroba el. energie, automobilový průmysl, hutnictví). Na pozvolném snižování emisí se vedle obměny vozového parku a narůstajících průměrných teplot topných období podílí také modernizace dožívajících technologických zařízení (vč. spalovacích). U většiny znečišťujících látek se tak pravděpodobně potvrzuje absence nových účinných nástrojů, které by zajistily výraznější pokles emisí, obdobný situaci druhé poloviny devadesátých let.