II.4.2.1 Kvalita ovzduší vzhledem k imisním limitům pro ochranu zdraví

II.4.2.1.1 Oxid siřičitý

Hlavním antropogenním zdrojem oxidu siřičitého (SO₂) je spalování fosilních paliv (uhlí a těžkých olejů) a tavení rud s obsahem síry. V atmosféře je SO₂ oxidován na sírany a kyselinu sírovou vytvářející aerosol jak ve formě kapiček, tak i pevných částic širokého rozsahu velikostí. SO₂ a látky z něj vznikající jsou z atmosféry odstraňovány mokrou a suchou depozicí. SO₂ má dráždivé účinky, při vysokých koncentracích může způsobit zhoršení plicních funkcí a změnu plicní kapacity [15].

Situaci znečištění SO₂ v roce 2010 ve vztahu k imisním limitům stanoveným legislativou dokumentují tab. II.4.2.1 a II.4.2.2 a obr. II.4.2.1–II.4.2.4. Pro názornost je zařazena i tabulka ročních průměrných koncentrací SO₂ (tab. II.4.2.3).

V roce 2010 nebyly v České republice překročeny imisní limity pro SO₂ pro hodinovou ani pro 24hodinovou koncentraci. Na lokalitě Karviná byla v lednu 2010 jednou překročena hodnota pro 24hodinový limit (125 μg.m^-3), nicméně k překročení imisního limitu je třeba, aby byla alespoň třikrát za rok naměřena 24hodinová koncentrace vyšší než 125 μg.m^-3. Podobně v případě hodinových koncentrací došlo k překročení hodnoty pro imisní limit (350 μg.m^-3) v povoleném počtu (jednou), a to k jednomu překročení na lokalitách Pardubice Dukla a Frýdek-Místek. Maximální počet překročení je 24.

Z obr. II.4.2.1 je patrný vývoj 4. nejvyšší 24hodinové a 25. nejvyšší hodinové koncentrace SO₂ na vybraných lokalitách.

V roce 2010 došlo v porovnání s rokem 2009 na více než 70 % lokalit k nárůstu 4. nejvyšší 24hodinové koncentrace i 25. nejvyšší hodinové koncentrace. Vzestup koncentrací byl dán zejména výskytem nepříznivých meteorologických a rozptylovými podmínek v zimním období (především v lednu) a vlivem nejchladnější topné sezóny za posledních 10 let (obr. I.1.3). Lze předpokládat, že nastal určitý nárůst koncentrací SO₂ také v místech, kde měření neprobíhá, který může být způsoben návratem ke spalování uhlí v některých obcích.

Územní rozložení 4. nejvyšší 24hodinové koncentrace SO₂ je patrné na obr. II.4.2.2, z něhož je zřejmé, že pouze na cca 4 % území ČR přesahovaly koncentrace SO₂ dolní mez pro posuzování.
Grafické znázornění chodů hodinových a 24hodinových koncentrací SO₂ na vybraných stanicích v roce 2010 ukazují obr. II.4.2.3 a II.4.2.4.

Tab. II.4.2.1 Stanice s nejvyššími hodnotami 25. a maximální hodinové koncentrace oxidu siřičitého

Tab. II.4.2.2 Stanice s nejvyššími počty překročení 24hod. limitu oxidu siřičitého

Tab. II.4.2.3 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací, oxid siřičitý

Obr. II.4.2.1 4. nejvyšší 24hod. koncentrace a 25. nejvyšší hodinová koncentrace oxidu siřičitého v letech 2000–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.2 Pole 4. nejvyšší 24hod. koncentrace oxidu siřičitého v roce 2010

Obr. II.4.2.3 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2010

Obr. II.4.2.4 Stanice s nejvyššími 24hod. koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2010

II.4.2.1.2 Suspendované částice frakce PM₁₀ a PM_2,5

Částice obsažené ve vzduchu lze rozdělit na primární a sekundární. Primární částice jsou emitovány přímo do atmosféry, ať již z přírodních (např. sopečná činnost, pyl nebo mořský aerosol) nebo z antropogenních zdrojů (např. spalování fosilních paliv ve stacionárních i mobilních zdrojích, otěry pneumatik, brzd a vozovek). Sekundární částice jsou převážně antropogenního původu a vznikají v atmosféře ze svých plynných prekurzorů SO₂, NO_x a NH₃ procesem nazývaným konverze plyn-částice. Na celkových emisích částic se v České republice podílí cca 90 %. Hlavními zdroji celkových emisí, tj. primárních částic a prekurzorů sekundárních částic (SO₂, NO_x, NH₃) je v České republice veřejná energetika (výroba elektrické a tepelné energie), doprava a výrobní procesy. Z důvodu různorodosti emisních zdrojů mají suspendované částice různé chemické složení a různou velikost. Suspendované částice PM₁₀ mají významné zdravotní důsledky, které se projevují již při velmi nízkých koncentrací bez zřejmé spodní hranice bezpečné koncentrace. Zdravotní rizika částic ovlivňuje jejich koncentrace, velikost, tvar a chemické složení. Při akutním působení částic může dojít k podráždění sliznic dýchací soustavy, zvýšené produkci hlenu apod. Tyto změny mohou způsobit snížení imunity a zvýšení náchylnosti k onemocnění dýchací soustavy. Opakující se onemocnění mohou vést ke vzniku chronické bronchitidy a kardiovaskulárním potížím. Při akutním působení částic může dojít k zvýraznění symptomů u astmatiků a navýšení celkové nemocnosti a úmrtnosti populace. Dlouhodobé vystavení působení částic může vést ke vzniku chronické bronchitidy nebo ke zkrácení očekávané délky života. V poslední době se ukazuje, že nejzávažnější zdravotní dopady (včetně zvýšené úmrtnosti) mají jemné částice frakce PM_2,5, popř. PM₁, které se při vdechnutí dostávají do spodních částí dýchací soustavy. Míra zdravotních důsledků je ovlivněna řadou faktorů, jako je například aktuální zdravotní stav jedince, alergická dispozice nebo kouření. Citlivou skupinou jsou děti, starší lidé a lidé trpící onemocněním dýchací a oběhové soustavy [36].

Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM₁₀, zůstává jedním z hlavních problémů zajištění kvality ovzduší. Téměř na všech lokalitách České republiky je od roku 2001 do roku 2003 patrný vzestupný trend ve znečištění ovzduší PM₁₀. Po zakolísání v roce 2004 byl v roce 2005 vzestupný trend obnoven téměř na všech lokalitách. V roce 2006 tento trend pokračoval na většině lokalit u ročních průměrů. V roce 2007 došlo naopak k poklesu koncentrací PM₁₀. V roce 2008 klesající trend ve znečištění PM₁₀ pokračoval na většině lokalit zejména v denních koncentracích. V roce 2009 převažoval mírný vzestup, více patrný v aglomeraci Moravskoslezský kraj. V roce 2010 došlo k nárůstu koncentrací PM₁₀, a to v denních i ročních imisních charakteristikách (obr. II.4.2.5 a II.4.2.6). Největší nárůst byl opět zaznamenán v zóně Moravskoslezský kraj. Vzestup koncentrací suspendovaných částic v roce 2010 byl dán zejména opakovaným výskytem nepříznivých meteorologických a rozptylovými podmínek v zimním období na začátku (leden a únor) i ke konci roku (říjen a prosinec). Nárůst koncentrací PM₁₀ byl v roce 2010 pravděpodobně způsoben i nejchladnější topnou sezónou za posledních 10 let.

Na základě dat z lokalit, kde alespoň jednou došlo k překročení ročního imisního limitu za posledních 5 let (2006–2010), jasně vyplývá, že nejzatíženější oblastí je Ostravsko-Karvinsko, aglomerace (Praha a Brno) a větší města České republiky. Z dat dále vyplývá, že největší imisní zatížení PM₁₀ bylo zaznamenáno v letech 2006 a 2010, pokud hodnotíme posledních 5 let (obr. II.4.2.12 a tab. II.4.2.6).

Nejvíce zatíženou souvislou oblastí v roce 2010 bylo, stejně jako v předešlých letech, Ostravsko-Karvinsko. Imisní limit 24hodinové koncentrace PM₁₀ byl v roce 2010 překročen na všech lokalitách v aglomeraci Moravskoslezský kraj a na více než polovině až většině lokalit v zónách Ústecký, Středočeský, Olomoucký a Zlínský kraj a v aglomeracích Praha a Brno. Překročení imisního limitu bylo zaznamenáno na 1 až 2 lokalitách i v zóně Jihočeský, Jihomoravský, Královehradecký, Liberecký, Pardubický a Plzeňský kraj a v zóně kraj Vysočina. Jedinou zónou, na jejíž žádné lokalitě nebylo překročení imisního limitu zaznamenáno, byl Karlovarský kraj (tab. II.4.2.4). Z celkového počtu 158 lokalit, kde byla měřena frakce PM₁₀ suspendovaných částic v roce 2010, došlo na 83 lokalitách (v roce 2009 na 50 ze 148) k překročení 24hodinového imisního limitu PM₁₀ (obr. II.4.2.13).

V roce 2010 došlo k určitému rozšíření plochy území s nadlimitními 24hodinovými koncentracemi PM₁₀ v Olomouckém, Moravskoslezském, Zlínském, Jihomoravském, Ústeckém i Středočeském kraji oproti roku 2009 (obr. II.4.2.7). Překračování imisního limitu PM₁₀ se stále významným způsobem podílí na zařazení obcí mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (obr. II.4.3.1). Zejména ve městech, kde se provádí měření PM₁₀, jsou 24hodinové průměrné koncentrace nadlimitní. Není však vyloučeno, že i v dalších městech, kde není měření PM₁₀, mohou být koncentrace této látky vysoké, případně nadlimitní. Plošná zobrazení koncentrací PM₁₀ ukazují, že imisní limit 24hodinové průměrné koncentrace pro PM₁₀ byly v roce 2010 překročeny na 21,2 % plochy České republiky (obr. II.4.2.7), kde žije zhruba 48 % obyvatel (v roce 2009 došlo k překročení na 4,4 % území ČR, kde žilo cca 18 % obyvatel).

Na obr. II.4.2.9 a II.4.2.10 jsou graficky znázorněny chody 24hodinových koncentrací PM₁₀ v roce 2010 na lokalitách, kde došlo k překročení imisního limitu pro roční průměr a pro 24hodinový průměr. Koncentrace PM₁₀ vykazují jasný chod s nejvyššími koncentracemi v chladných měsících roku. Vyšší koncentrace PM₁₀ v ovzduší během chladnějšího období roku mohou souviset jak s vyššími emisemi částic do ovzduší ze sezonních zdrojů, tak i se zhoršenými rozptylovými podmínkami.

Roční imisní limit PM₁₀ byl překročen na 25 lokalitách z 170 (v roce 2009 na 14 ze 159 – obr. II.4.2.13), nejvyšší roční průměry byly zaznamenány na lokalitě Stehelčeves (89,8 μg.m^-3), Věřňovice (66,1 μg.m^-3) a Bohumín (63,9 μg.m^-3). K překročení ročního limitu došlo v roce 2010 převážně na lokalitách na Ostravsko-Karvinsku a Kladensku, po jedné lokalitě došlo k překročení ročního limitu v Brně, v Praze a ve Zlínském kraji (tab. II.4.2.5). Navýšení koncentrací částic ve Stehelčevsi v roce 2010 ve srovnání s předešlými lety bylo způsobeno intenzivní stavební činností při výstavbě kanalizace v nejbližším okolí měřicí stanice.

Od roku 2004 se v České republice měří jemnější frakce suspendovaných částic PM_2,5. V roce 2010 měření probíhalo na 38 lokalitách. Výsledky měření dokládají značné znečištění částicemi frakce PM_2,5 zejména v části aglomerace Moravskoslezský kraj. Srovnáme-li výsledky s ročním cílovým imisním limitem (25 μg.m^-3) podle nařízení vlády č. 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, je zřejmé, že celkem na 12 lokalitách byl tento cílový imisní limit překročen. Jedná se o lokality na Ostravsko-Karvinsku (Věřňovice, Bohumín, Ostrava-Radvanice ZÚ, Ostrava-Přívoz, Ostrava-Zábřeh, Třinec-Kosmos a Ostrava-Poruba/ČHMÚ), v aglomeraci Brno (Brno-Svatoplukova, Brno-Zvonařka a Brno-Lány), o lokalitu Přerov v zóně Olomoucký kraj a o lokalitu Zlín v zóně Zlínský kraj (tab. II.4.2.7). V roce 2010 došlo k překročení limitu na nejvíce lokalitách od roku 2007 (obr. II.4.2.16). Roční průměrné koncentrace PM_2,5 na lokalitách, které tuto frakci suspendovaných částic v roce 2010 měřily, jsou prezentovány formou bodových značek na obr. II.4.2.15. Roční průměrné koncentrace PM_2,5 na jednotlivých lokalitách v období 2004–2010 ukazuje obr. II.4.2.14.

Podle ročního chodu koncentrací PM_2,5 ve vztahu k překročení ročního cílového imisního limitu (obr. II.4.2.18) lze konstatovat, že znečištění ovzduší touto látkou se vyskytuje zejména v chladném období roku (měsíce leden, únor, listopad, prosinec). Vyšší koncentrace této látky v chladném období roku jsou důsledkem emisí z vytápění a horších rozptylových podmínek.

Výsledky měření indikují, že poměr frakce PM_2,5 a PM₁₀ není konstantní, ale vykazuje určitý sezónní průběh a zároveň je závislý na umístění lokality. V roce 2010 se tento poměr pohyboval v průměru z 18 lokalit v ČR, kde se současně měří PM_2,5 a PM₁₀ a lokality mají dostatečný počet hodnot, v rozmezí 0,66 (srpen) až 0,85 (prosinec), s nižšími hodnotami v letním období. V Praze, kde je roční chod ovlivněn velkým podílem dopravních lokalit, byl tento poměr v rozmezí 0,66 (srpen) až 0,85 (prosinec), v Brně 0,66 (srpen) až 0,86 (leden) a v Moravskoslezském kraji 0,69 (červen–srpen) až 0,87 (leden). Při porovnání poměru podle klasifikace lokalit je poměr u lokalit městských 0,68 (červen) až 0,88 (prosinec), předměstských 0,66 (červenec) až 0,82 (prosinec) a dopravních 0,56 (červenec) až 0,79 (prosinec). Je nutné vzít v úvahu, že počet lokalit, kde se měří současně částice PM_2,5 a PM₁₀, není velký.

Sezónní průběh poměru frakce PM_2,5/PM₁₀ souvisí se sezónním charakterem některých emisních zdrojů. Emise ze spalovacích zdrojů vykazují vyšší zastoupení frakce PM_2,5 než např. emise ze zemědělské činnosti a reemise při suchém a větrném počasí. Vytápění v zimním období roku může být tedy důvodem vyššího podílu frakce PM_2,5 oproti frakci PM₁₀. Pokles během jarního období a začátku léta je v některých pracích vysvětlován také nárůstem množství větších biogenních částic (např. pylů) [29].

Na dopravních lokalitách je poměr PM_2,5/PM₁₀ nejnižší. Při spalování paliva z dopravy se emitované částice nalézají především ve frakci PM_2,5 a poměr by měl být tudíž u dopravních lokalit vysoký. To, že tomu tak není, zdůrazňuje význam emisí větších částic z otěrů pneumatik, brzdového obložení a ze silnic.

Vyšší poměr PM_2,5/PM₁₀ na lokalitách v Moravskoslezském kraji souvisí s větším podílem průmyslových zdrojů v oblasti Ostravsko-Karvinska.

Tab. II.4.2.4 Stanice s nejvyššími počty překročení 24hod. limitu PM₁₀

Tab. II.4.2.5 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM₁₀

Tab. II.4.2.6 Přehled lokalit, kde byl v letech 2006–2010překročen imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM₁₀

Tab. II.4.2.7 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM_2,5

Obr. II.4.2.5 36. nejvyšší 24hod. koncentrace a roční průměrné koncentrace PM₁₀ v letech 2000–2010 na vybraných stanicích s klasifikací UB, SUB, I a T

Obr. II.4.2.6 36. nejvyšší 24hod. koncentrace a roční průměrné koncentrace PM₁₀ v letech 2000–2010 na vybraných venkovských (R) stanicích

Obr. II.4.2.7 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2010

Obr. II.4.2.8 Pole roční průměrné koncentrace PM₁₀ v roce 2010

Obr. II.4.2.9 Stanice s nejvyšším překročením LV pro 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2010

Obr. II.4.2.10 Stanice s nejvyšším překročením LV pro roční koncentrace PM₁₀ v roce 2010

Obr. II.4.2.11 Počty překročení hodnoty imisního limitu pro 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2010

Obr. II.4.2.12 Roční průměrné koncentrace PM₁₀ v letech 2006–2010 na stanicích, kde byl překročen imisní limit

Obr. II.4.2.13 Podíl lokalit, kde došlo k překročení imisního limitu pro 24hod. průměrnou koncentraci a roční průměrnou koncentraci PM₁₀, 2000–2010

Obr. II.4.2.14 Roční průměrné koncentrace PM_2,5 v ovzduší v letech 2004–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.15 Roční průměrné koncentrace PM_2,5 na stanicích v roce 2010

Obr. II.4.2.16 Podíl lokalit, kde došlo k překročení cílového imisního limitu pro roční průměrnou koncentraci PM_2,5, 2004–2010

Obr. II.4.2.17 Průměrné měsíční poměry PM_2,5/PM₁₀ v roce 2010

Obr. II.4.2.18 Stanice s nejvyšším překročením LV pro roční koncentrace PM_2.5 v roce 2010

II.4.2.1.3 Oxid dusičitý

Při sledování a hodnocení kvality venkovního ovzduší se pod termínem oxidy dusíku (NO_x) rozumí směs oxidu dusnatého (NO) a oxidu dusičitého (NO₂). Imisní limit pro ochranu zdraví lidí je stanoven pro NO₂, limit pro ochranu ekosystémů a vegetace je stanoven pro NO_x.

Více než 90 % z celkových oxidů dusíku ve venkovním ovzduší je emitováno ve formě NO. NO₂ vzniká relativně rychle reakcí NO s přízemním ozonem nebo s radikály typu HO₂, popř. RO₂. Řadou chemických reakcí se část NO_x přemění na HNO₃/NO₃-, které jsou z atmosféry odstraňovány suchou a mokrou atmosférickou depozicí. Pozornost je věnována NO₂ z důvodu jeho negativního vlivu na lidské zdraví. Hraje také klíčovou roli při tvorbě fotochemických oxidantů.

V Evropě vznikají emise NO_x převážně z antropogenních spalovacích procesů, kde NO vzniká reakcí mezi dusíkem a kyslíkem ve spalovaném vzduchu a částečně i oxidací dusíku z paliva. Hlavní antropogenní zdroje představuje především silniční doprava (významný podíl má ovšem i doprava letecká a vodní) a dále spalovací procesy ve stacionárních zdrojích. Méně než 10 % celkových emisí NO_x vzniká ze spalování přímo ve formě NO₂. Přírodní emise NO_x vznikají převážně z půdy, vulkanickou činností a při vzniku blesků. Jsou poměrně významné z globálního pohledu, z pohledu Evropy však představují méně než 10 % celkových emisí [38]. Expozice zvýšeným koncentracím NO₂ ovlivňuje plicní funkce a způsobuje snížení imunity [15].

K překročení ročního imisního limitu NO₂ dochází pouze na omezeném počtu stanic, a to na dopravně exponovaných lokalitách aglomerací a velkých měst. Z celkového počtu 167 lokalit, kde byl v roce 2010 monitorován oxid dusičitý, došlo na 10 stanicích k překročení ročního imisního limitu (tab. II.4.2.9). Devět z nich je klasifikováno jako dopravní městské, jedna jako pozaďová městská. Lze předpokládat, že k překročení imisních limitů může docházet i na dalších dopravně exponovaných místech, kde není prováděno měření.

Na stanici Praha 2-Legerova (hot spot), která je orientována na sledování znečištění ovzduší z dopravy, bylo zaznamenáno, podobně jako v předchozích letech, překročení imisního limitu pro hodinovou koncentraci. Výsledky měření na této stanici dokládají stále velký problém hlavního města Prahy s dopravou vedenou středem města. Na pěti dalších lokalitách bylo zaznamenáno překročení hodnoty imisního limitu (200 μg.m^-3), toto překročení však proběhlo v povoleném počtu (méně než 18) a imisní limit tedy překročen nebyl.

Na obr. II.4.2.19 je patrný vývoj 19. nejvyšší hodinové koncentrace a roční průměrné koncentrace NO₂ v letech 2000–2010 na vybraných lokalitách. V roce 2002 oproti předchozím letům byl klesající trend koncentrací NO₂ zastaven a v roce 2003 došlo na většině lokalit k mírnému zvýšení znečištění NO₂. Po zakolísání v roce 2004 byl v roce 2005 vzestupný trend koncentrací NO₂ obnoven a pokračoval v roce 2006. V roce 2007 došlo k výraznému poklesu koncentrací NO₂ vlivem příznivějších meteorologických a rozptylových podmínek, stejně jako v roce 2008; v dalším roce došlo naopak k mírnému vzestupu koncentrací NO₂ na většině stanic. V roce 2010 bylo oproti roku 2009 na více než 70 % lokalit (celkem 113) zaznamenán mírný nárůst roční průměrné koncentrace, na 45 lokalitách došlo k jejímu poklesu.

Na mapě pole roční průměrné koncentrace NO₂ (obr. II.4.2.20) je patrné znečištění měst, které je způsobeno převážně dopravou.
Na obr. II.4.2.21 a II.4.2.22 jsou graficky znázorněny chody denních a hodinových koncentrací v roce 2010, kde je názorně vidět překročení imisního limitu na vybraných lokalitách.
Při konstrukci mapy na obr. II.4. 2.20 se přihlíželo i k aktuálním datům emisí z mobilních zdrojů v České republice. Vyšší koncentrace této látky mohou být i v blízkosti místních komunikací v obcích s intenzivní dopravou a hustou místní dopravní sítí.

Tab. II.4.2.8 Stanice s nejvyššími hodnotami 19. a maximální hodinové koncentrace NO₂

Tab. II.4.2.9 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací NO₂

Obr. II.4.2.19 19. nejvyšší hodinové koncentrace a roční průměrné koncentrace NO₂ v letech 2000–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.20 Pole roční průměrné koncentrace NO₂ v roce 2010

Obr. II.4.2.21 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi NO₂ v roce 2010

Obr. II.4.2.22 Stanice s nejvyšším překročením LV pro roční koncentrace NO₂ v roce 2010

II.4.2.1.4 Oxid uhelnatý

Antropogenním zdrojem znečištění ovzduší oxidem uhelnatým (CO) jsou procesy, při kterých dochází k nedokonalému spalování fosilních paliv. Je to především doprava a dále stacionární zdroje, zejména domácí topeniště.
Zvýšené koncentrace mohou způsobovat bolesti hlavy, zhoršují koordinaci a snižují pozornost. Oxid uhelnatý se váže na hemoglobin, zvýšené koncentrace vzniklého karboxyhemoglobinu omezují kapacitu krve pro přenos kyslíku.
V roce 2010 se oxid uhelnatý měřil celkem na 34 lokalitách, většinou klasifikovaných jako dopravní, kde se dají očekávat nejvyšší naměřené koncentrace. Na žádné z nich maximální denní 8hodinové klouzavé průměry nepřesáhly, podobně jako v předchozích letech, imisní limit (10 mg.m^-3) (tab. II.4.2.10). Nejvyšší denní osmihodinový průměr byl naměřen, stejně jako v předchozích dvou letech, na lokalitě Ostrava-Českobratrská hot spot (5 544,9 μg.m^-3).

Průběhy maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrů prezentuje pro vybrané lokality obr. II.4.2.23.

Tab. II.4.2.10 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého

Obr. II.4.2.23 Maximální denní 8hod. klouzavé průměrné koncentrace oxidu uhelnatého v letech 2000–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.24 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého v roce 2010

II.4.2.1.5 Benzen

Antropogenní zdroje produkují více než 90 % celkových emisí do atmosféry. Hlavním emisním zdrojem jsou spalovací procesy, především mobilní zdroje, které představují cca 85 % celkových antropogenních emisí aromatických uhlovodíků, přičemž převládající část připadá na emise z výfukových plynů. Odhaduje se, že zbývajících 15 % emisí pochází ze stacionárních zdrojů. Rozhodující podíl připadá na procesy produkující aromatické uhlovodíky a procesy, kde se tyto sloučeniny používají k výrobě dalších chemikálií. Dalším významným zdrojem emisí jsou ztráty vypařováním při manipulaci, skladování a distribuci benzinů.

Benzen obsažený ve výfukových plynech je především nespálený benzen z paliva. Dalším příspěvkem k emisím benzenu z výfukových plynů je benzen vzniklý z nebenzenových aromatických uhlovodíků, popř. z nearomatických uhlovodíků obsažených v palivu. Mezi nejvýznamnější škodlivé efekty expozice benzenu patří poškození krvetvorby a dále jeho karcinogenní účinky [16].

V roce 2010 byly koncentrace benzenu měřeny celkem na 27 lokalitách s platným ročním průměrem. Imisní limit je definován jako roční průměrná koncentrace 5 μg.m^-3. Hodnota imisního limitu byla, podobně jako v předchozích letech, překročena na lokalitě Ostrava-Přívoz. Vyšší koncentrace souvisejí v této oblasti s průmyslovou činností (především s výrobou koksu). Přibližně na dvou třetinách lokalit došlo v porovnání s rokem 2009 k nárůstu roční průměrné koncentrace, na třetině došlo naopak k jejímu poklesu. Chody ročních průměrných koncentrací jsou na vybraných lokalitách patrné na obr. II.4.2.25. Obr. II.4.2.27 prezentuje roční chod 24hodinových průměrů na vybraných lokalitách.

Tab. II.4.2.11 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací benzenu

Obr. II.4.2.25 Roční průměrné koncentrace benzenu v letech 2000–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.26 Pole roční průměrné koncentrace benzenu v ovzduší v roce 2010

Obr. II.4.2.27 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi benzenu v roce 2010

II.4.2.1.6 Přízemní ozon

Přízemní ozon je sekundární znečišťující látkou v ovzduší, která nemá vlastní významný emisní zdroj. Vzniká za účinku slunečního záření komplikovanou soustavou fotochemických reakcí zejména mezi oxidy dusíku (NO_x), těkavými organickými látkami (VOC) a dalšími složkami atmosféry. Ozon je velmi účinným oxidantem. Poškozuje převážně dýchací soustavu, způsobuje podráždění, morfologické, biochemické a funkční změny a snižuje obranyschopnost organismu. Je prokazatelně toxický i pro vegetaci.

Nařízení vlády č. 597/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, požaduje hodnocení koncentrace ozonu ve vztahu k ochraně lidského zdraví provádět jako průměr za poslední tři roky. Pokud nejsou tři roky k dispozici, je brán průměr za dva roky, popř. jeden rok v souladu s požadavky nařízení vlády. V roce 2010 byl ozon měřen na 74 lokalitách, z nichž na 12 (16,2 %) došlo k překročení cílového imisního limitu za tříleté období 2008–2010, popř. kratší (tab. II.4.2.12). Na lokalitě ve Zlíně bylo dosaženo hodnoty cílového imisního limitu, počet překročení hodnoty 120 μg.m^-3 se rovnal maximálně povolenému počtu 25.

Ve srovnávání tříletých hodnocených období hrají roli především meteorologické podmínky, resp. hodnoty slunečního svitu, teploty a výskyt srážek v období od dubna do září, kdy jsou obvykle měřeny nejvyšší koncentrace ozonu. V porovnání s předchozím tříletým obdobím 2007–2009 došlo opět k poklesu počtu překročení hodnoty cílového imisního limitu 120 μg.m^-3, a to celkem na 52 lokalitách. Porovnáme-li meteorologické podmínky roku 2007, který se již do tříletého hodnocení nezahrnoval, a roku 2010 pro zjištění příčiny zlepšení imisní situace, byly v roce 2010 během období duben–září naměřeny mírně nižší teploty (v průměru o 0,9 °C) a téměř na všech lokalitách, které sledují dané meteorologické parametry, došlo k poklesu maximálních teplot a hodnot sum denních průměrů hodnot globálního slunečního záření v období duben až září.

Dle [39] jsou při současné úrovni koncentrace prekurzorů přízemního ozonu meziroční rozdíly v koncentracích ozonu dány především výše uvedenými meteorologovými podmínkami a vliv koncentrací prekurzorů není tak významný. To letos potvrzuje i skutečnost, že přes pokles koncentrací přízemního ozonu roční koncentrace NO₂ vzrostly oproti roku 2007 na více než 63 % lokalit, na nichž je tento polutant sledován. Podobně koncentrace většiny látek řazených do skupiny VOC, detailně sledovaných v Košeticích a na Libuši, v roce 2010 v porovnání s rokem 2007 mírně vzrostly. Vzhledem ke značně komplikované atmosférické chemii vzniku a zániku ozonu, jeho závislosti na absolutním množství i relativním zastoupení jeho prekurzorů v ovzduší, související i s dálkovým přenosem, a dále i na meteorologických podmínkách, je obtížné meziroční změny blíže komentovat.

Výrazné zlepšení imisní situace během posledních dvou tříletých hodnocených období dokládá nárůst plochy území, na kterém nebyl cílový imisní limit překročen, z 6,2 % plochy ČR za období 2006–2008 na 53 % plochy za období 2007–2009 a až na téměř 90 % plochy ČR za období 2008–2010.

Lokality s uvedeným počtem překročení hodnoty cílového imisního limitu (120 μg.m^-3) jsou uvedeny v tab. II.4.2.12. Nejméně zatížené jsou dopravní lokality ve městech, kde je ozon odbouráván chemickou reakcí s NO. Lze předpokládat, že koncentrace ozonu se nacházejí pod cílovým imisním limitem i v dalších dopravně zatíženějších městech, kde však z důvodu absence měření nelze pomocí stávající metodiky konstrukce map toto pravděpodobné snížení dokumentovat.

Obr. II.4.2.28 znázorňuje 26. nejvyšší hodnotu maximálního 8hodinového klouzavého průměru koncentrací ozonu (v průměru za 3 roky) pro období 2000–2010.

Tab. II.4.2.12 uvádí přehled stanic s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrných koncentrací ozonu v průměru za 3 roky. Obr. II.4.2.30 graficky znázorňuje počty překročení hodnoty cílového imisního limitu pro přízemní ozon a obr. II.4.2.31 prezentuje roční chody maximálních denních 8hod. klouzavých průměrů na nejzatíženějších lokalitách.

Tab. II.4.2.13 prezentuje počty hodin překročení zvláštního imisního limitu pro ozon 180 μg.m^-3 za období měření 1995–2010 na vybraných stanicích AIM.

Tab. II.4.2.12 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací ozonu

Tab. II.4.2.13 Počty hodin překročení zvláštního imisního limitu pro ozon (180 μg.m^-3) za rok na vybraných stanicích AIM, 1995–2010

Obr. II.4.2.28 26. nejvyšší hodnoty maximálního denního 8hod. klouzavého průměru koncentrací přízemního ozonu v průměru za 3 roky v letech 2000–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.29 Pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hod. klouzavého průměru koncentrace přízemního ozonu v průměru za 3 roky, 2008–2010

Obr. II.4.2.30 Počty překročení hodnoty cílového imisního limitu pro maximální denní 8hod. klouzavý průměr koncentrace přízemního ozonu v průměru za 3 roky, 2008–2010

Obr. II.4.2.31 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací přízemního ozonu v období 2008–2010

II.4.2.1.7 Těžké kovy

Olovo

Většina olova obsaženého v atmosféře pochází z antropogenních emisí, mezi které jsou řazeny vysokoteplotní procesy, především spalování fosilních paliv, výroba železa a oceli a metalurgie neželezných kovů. Z přirozených zdrojů je významné zvětrávání hornin a vulkanická činnost [14].

Olovo se v ovzduší vyskytuje ve formě jemných částic s četnostním rozdělením velikosti charakterizovaným středním aerodynamickým průměrem menším než 1 μm.

Při dlouhodobé expozici lidského organismu se projevují účinky na biosyntézu hemu (nebílkovinná složka krevního hemoglobinu), nervový systém a krevní tlak. WHO klasifikuje olovo z hlediska karcinogenity pro člověka do skupiny 2B (tzn. možné karcinogenní účinky) [14, 15].

Na žádné z 65 lokalit, kde se měří koncentrace olova, nedošlo k překročení imisního limitu (500 ng.m^-3). Nejvyšší roční průměr byl zaznamenán na lokalitě Ostrava-Přívoz (34,2 ng.m^-3). Druhý nejvyšší roční průměr byl zaznamenán na stanici v Příbrami, jež v předchozích letech většinou následovala až za nejzatíženějšími ostravskými lokalitami.

Koncentrace olova na všech lokalitách leží hluboko pod imisním limitem a nedosahují ani úrovně dolní meze pro posuzování (viz obr. II.4.2.32). Oproti roku 2009 došlo k nárůstu koncentrací celkem na 42 lokalitách, na 14 došlo naopak k mírnému poklesu. Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací na vybraných lokalitách prezentuje obr. II.4.2.33.

Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.14.

Tab. II.4.2.14 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací olova v ovzduší

Obr. II.4.2.32 Roční průměrné koncentrace olova v ovzduší v letech 2000–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.33 1/14denní průměrné koncentrace olova v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2010

Kadmium

Antropogenní zdroje kadmia tvoří v globálním pohledu cca 90 % emisí do ovzduší. Převážně se jedná o výrobu železa, oceli, metalurgie neželezných kovů, spalování odpadů a fosilních paliv (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje) [17]. Méně významným zdrojem emisí je doprava. Zbylých 10 % tvoří přirozené zdroje (především vulkanická činnost).

Kadmium je navázáno převážně na částice jemné frakce (s aerodynamickým průměrem do 2,5 μm), která je spojena s větším rizikem negativního vlivu na lidské zdraví. Téměř veškeré kadmium je vázáno na částice do velikosti 10 μm. V částicích s aerodynamickým průměrem nad 10 μm najdeme minimální množství kadmia.
Dlouhodobá expozice kadmia ovlivňuje funkci ledvin. Kadmium je prokazatelně karcinogenní pro zvířata i pro člověka [15].

V roce 2010 byly sledovány koncentrace kadmia celkem na 65 lokalitách. Cílový imisní limit (5 ng.m^-3) nebyl překročen na žádné z těchto lokalit. Stejně jako v roce 2009 byl nejvyšší roční průměr naměřen na lokalitě Souš (2,9 ng.m^-3). V porovnání s rokem 2009 došlo přibližně na dvou třetinách lokalit k mírnému nárůstu průměrné roční koncentrace, na třetině lokalit došlo naopak k jejímu poklesu. Cílový imisní limit by měl být splněn do 31.12.2012.

Vývoj ročních průměrných koncentrací během let 2000–2010 je patrný z obr. II.4.2.34.
Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací kadmia během roku 2010 ukazuje pro vybrané lokality obr. II.4.2.35.

Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.15.

Tab. II.4.2.15 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací kadmia v ovzduší

Obr. II.4.2.34 Roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v letech 2000–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.35 1/14denní průměrné koncentrace kadmia v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2010

Arsen

Arsen se vyskytuje v mnoha formách anorganických i organických sloučenin. Antropogenní činnost produkuje asi tři čtvrtiny celkových emisí do ovzduší. Významné jsou hlavně spalovací procesy (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje), výroba železa a oceli a výroba mědi a zinku. Mezi hlavní přírodní zdroje patří v prvé řadě vulkanická činnost, dále pak požáry lesů, zvětrávání minerálů a činnost mikroorganismů (v mokřinách, močálech a příbřežních oblastech) [17].

Arsen se vyskytuje převážně v částicích jemné frakce (s aerodynamickým průměrem do 2,5 μm), která může být transportována na delší vzdálenost a pronikat hlouběji do dýchací soustavy. Téměř veškerý arsen je vázán na částice s aerodynamickým průměrem do velikosti 10 μm [17].

Anorganický arsen může vyvolat akutní, subakutní nebo chronické účinky, které mohou být lokální nebo zasáhnout organismus celkově. Kritickým účinkem vdechování arsenu je rakovina plic [15, 17].

Z celkového počtu 65 lokalit, ve kterých byla v roce 2010 sledována koncentrace arsenu, byl cílový imisní limit (6 ng.m^-3) překročen na 2 z nich, a to na Kladensku (Stehelčeves a Kladno-Švermov). Na obou zmíněných lokalitách došlo k překročení již v minulých letech. Cílový imisní limit by měl být splněn do 31.12.2012.

Oproti předchozímu roku 2009 došlo na většině lokalit k mírnému nárůstu roční průměrné koncentrace.
Vývoj ročních průměrných koncentrací během let 2000–2010 je patrný z obr. II.4.2.36.
Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací arsenu na obr. II.4.2.38 vykazují sezónní charakter a dokladují významný vnos arsenu do ovzduší ze spalování fosilních paliv.

Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.16.

Tab. II.4.2.16 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací arsenu v ovzduší

Obr. II.4.2.36 Roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v letech 2000–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.37 Pole roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v roce 2010

Obr. II.4.2.38 1/14denní průměrné koncentrace arsenu v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2010
 

Nikl

Jedná se o pátý nejhojnější prvek zemského jádra, i když v zemské kůře je jeho zastoupení nižší.
Mezi hlavní antropogenní zdroje, které v globálu tvoří asi tři čtvrtiny celkových emisí, lze řadit spalování těžkých topných olejů, těžbu niklových rud a rafinaci niklu, spalování odpadu a výrobu železa a oceli. Mezi hlavní přírodní zdroje lze řadit kontinentální prach a vulkanickou činnost.

Nikl se vyskytuje v atmosférickém aerosolu v několika chemických sloučeninách, které se liší svou toxicitou pro lidské zdraví i ekosystémy.

Asi 70 % částic obsahujících nikl tvoří frakci menší než 10 μm, tyto částice mohou být proto transportovány na delší vzdálenosti. Asi ze 30 % se nikl vyskytuje v aerosolu s aerodynamickým průměrem větším nebo rovným 10 μm, který rychle sedimentuje v blízkosti zdroje [17].

Ze zdravotního hlediska způsobuje nikl alergické kožní reakce a je hodnocen jako karcinogenní látka pro člověka [15, 17].

Na žádné z 65 lokalit, kde se měří koncentrace niklu, nebylo, stejně jako v předchozích letech, indikováno překročení cílového imisního limitu (20 ng.m^-3) pro roční průměrné koncentrace niklu (obr. II.4.2.39). Nejvyšší roční průměr byl naměřen na lokalitě Příbram I.-nemocnice (14,1 ng.m^-3), jež mírně překročil hodnotu dolní meze pro posuzování (10 ng.m^-3). Mírný nárůst koncentrací oproti roku 2009 byl zaznamenán přibližně na polovině lokalit.

Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.17.
Roční chod krátkodobých (24hodinových, případně 14denních) koncentrací niklu je patrný z obr. II.4.2.40.

Tab. II.4.2.17 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací niklu v ovzduší

Obr. II.4.2.39 Roční průměrné koncentrace niklu v ovzduší v letech 2000–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.40 1/14denní průměrné koncentrace niklu v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2010
 

4.2.1.8 Benzo(a)pyren

Příčinou vnosu benzo(a)pyrenu do ovzduší, stejně jako ostatních polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH), jejichž je benzo(a)pyren hlavním představitelem, je jednak nedokonalé spalovaní fosilních paliv jak ve stacionárních, tak i mobilních zdrojích, ale také některé technologie jako výroba koksu a železa. Ze stacionárních zdrojů jsou to především domácí topeniště (spalování uhlí). Z mobilních zdrojů jsou to zejména vznětové motory spalující naftu. Přírodní hladina pozadí benzo(a)pyrenu může být s výjimkou výskytu lesních požárů téměř nulová [15].

Přibližně 80–100 % PAH s pěti a více aromatickými jádry (tedy i benzo(a)pyren) je navázáno především na částice menší než 2,5 μm, tedy na tzv. jemnou frakci atmosférického aerosolu PM_2,5 (sorpce na povrchu částic). Tyto částice přetrvávají v atmosféře poměrně dlouhou dobu (dny až týdny), což umožňuje jejich transport na velké vzdálenosti (stovky až tisíce km).

U benzo(a)pyrenu, stejně jako u některých dalších PAH, jsou prokázány karcinogenní účinky na lidský organismus [15, 19].

V roce 2010 byly koncentrace benzo(a)pyrenu sledovány na 33 lokalitách, z toho na 23 roční průměrné koncentrace překročily cílový imisní limit (1 ng.m^-3). Nejvyšší roční průměrná koncentrace byla naměřena v lokalitě Ostrava-Radvanice ZÚ (7,2 ng.m^-3), kde byla hodnota cílového imisního limitu překročena více než 7krát.

Je třeba mít na zřeteli, že odhad polí ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu (obr. II.4.2.42) je zatížen, ve srovnání s ostatními mapovanými látkami, největšími nejistotami, plynoucími z nedostatečné hustoty měření.

Řada měst a obcí byla vyhodnocena, stejně jako v předchozích letech, jako území s překročeným cílovým imisním limitem. V roce 2010 byl cílový imisní limit překročen na 14,47 % plochy území ČR (v roce 2009 na 2,31 % plochy území ČR).

Cílový imisní limit pro benzo(a)pyren by měl být být splněn do 31.12.2012.

Roční průměrné koncentrace spočítané z naměřených hodnot v porovnání s rokem 2009 vzrostly na 18 lokalitách, na 13 stanicích naopak poklesly. Vývoj ročních průměrných koncentrací na jednotlivých lokalitách během let 2000–2010 je patrný z obr. II.4.2.41.

Nárůsty koncentrací během zimních období (obr. II.4.2.43 a obr. II.4.2.44) poukazují na vliv lokálních topenišť. Roční chody krátkodobých koncentrací (24hodinových jednou za 3 popř. 6 dní) benzo(a)pyrenu na lokalitách s nejvyššími ročními průměry jsou patrné z obr. II.4.2.44. Fluktuace měsíčních průměrů koncentrací pro jednotlivé typy stanic během let 2004–2010 jsou patrné z obr. II.4.2.43. Na obr. II.4.2.45 jsou znázorněny pro jednotlivé lokality pro roky 2006–2010 koncentrace benzo(a)pyrenu ve vztahu ke koncentracím částic PM₁₀, na jejichž především jemnou frakci (PM_2,5) je benzo(a)pyren navázán.

Tab. II.4.2.18 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu v ovzduší

Obr. II.4.2.41 Roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v letech 2000–2010 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.42 Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v roce 2010

Obr. II.4.2.43 Měsíční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu na různých typech lokalit, 2004–2010

Obr. II.4.2.44 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi benzo(a)pyrenu v roce 2010

Obr. II.4.2.45 Koncentrace benzo(a)pyrenu a částic PM₁₀ na jednotlivých lokalitách v letech 2006–2010

II.4.2.1.9 Další látky

Rtuť

Mezi hlavní antropogenní zdroje patří převážně spalování fosilních paliv, průmyslová výroba chlóru a hydroxidu sodného, metalurgie, výroba cementu a spalování odpadu. Rtuť a její sloučeniny se používají v barvářství, v bateriích a v řadě měřicích a kontrolních zařízení (teploměry) [18].

Z přírodních zdrojů (tvořících cca 60 % celkových emisí) je významné uvolňování rtuti z vodního prostředí a z vegetace, dále vulkanická činnost a odplyňování geologických materiálů. Dle odhadů je v Evropě emitováno ve formě plynné Hg0 asi 60 % antropogenních emisí, 30 % je emitováno jako dvojmocná plynná rtuť a jen 10 % rtuti je navázáno na částice. Většina emisí z přírodních zdrojů je ve formě plynné Hg⁰ [18].

Studie pracovní expozice ukázaly, že při vysokých koncentracích plynné rtuti může docházet k ovlivňování funkce nervové soustavy a ledvin [18]. Reálnějším problémem je fakt, že zvýšená koncentrace rtuti v ovzduší vede ke zvýšení atmosférické depozice na vodní plochy, což má za důsledek zvýšení koncentrace methylrtuti v těle sladkovodních ryb a její kumulace v potravních řetězcích [15, 18].

Ačkoliv v současné době není stanoven imisní limit pro rtuť, doporučuje česká legislativa v souladu s evropskými směrnicemi sledovat imisní koncentrace rtuti a hodnotit je z hlediska ročního aritmetického průměru.

Do databáze ISKO byla za rok 2010 dodána data o koncentraci rtuti v částicích PM₁₀ v ovzduší celkem ze 2 lokalit (Karviná-ZÚ a Košetice). Nejvyšší roční průměr byl naměřen na lokalitě Karviná-ZÚ (0,29 ng.m^-3), na lokalitě Košetice dosáhl hodnoty 0,015 ng.m^-3. Koncentrace plynné rtuti byly sledovány na lokalitách Košetice a Ústí n.L.-město, nebylo zde však dosaženo potřebného množství dat pro výpočet ročních průměrů.

Tab. II.4.2.19 přináší přehled stanic měřících rtuť v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hodinovými koncentracemi.

Tab. II.4.2.19 Stanice měřící rtuť v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními koncentracemi
 

Amoniak

Většina amoniaku emitovaného do ovzduší vzniká rozkladem dusíkatých organických materiálů z chovu domácích zvířat. Zbylá část amoniaku je emitována při spalovacích procesech nebo průmyslové výrobě umělých zemědělských hnojiv. Ukazuje se, že k atmosférickým emisím amoniaku přispívá také automobilová doprava (vznik amoniaku v katalyzátorech). Amoniak má dráždivé účinky na oči, kůži a dýchací cesty. Chronická expozice zvýšeným koncentracím může způsobovat bolesti hlavy a zvracení [20]. Amoniak se významně podílí na obtěžování obyvatelstva zápachem.

Stejně jako v případě rtuti, imisní limit pro amoniak není v současnosti definován v evropské ani v české legislativě. Monitoring amoniaku byl provozován, stejně jako v předchozích letech, na 3 lokalitách. Nejvyšší roční průměrná koncentrace byla naměřena na stanici Pardubice Dukla (5 μg.m^-3).

Tab. II.4.2.20 přináší přehled stanic měřících amoniak v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hodinovými koncentracemi.

Tab. II.4.2.20 Stanice měřící amoniak v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hod. koncentracemi
 

II.4.2.1.10 Trendy ročních imisních charakteristik SO₂, PM₁₀, PM_2,5, NO₂, NO_x a O₃ za období 1996–2010

Trendy ročních imisních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂, NO_x a O₃ v České republice za období 1996–2010 a PM_2,5 za období 2004–2010 jsou uvedeny na obr. II.4.2.46. Výsledné koncentrace znečišťujících látek v České republice i v aglomeracích, vztažené k jednotlivým rokům, představují průměrné hodnoty ze stanic, které měřily po celé sledované období.

V průběhu 90. let je v celé ČR patrný klesající trend ve znečištění ovzduší SO₂, PM₁₀, NO₂ a NO_x, a to zejména v důsledku výrazného poklesu emisí znečišťujících látek. V letech 1996–2000 došlo k výraznému poklesu koncentrací SO₂ (o cca 70–80 % v závislosti na imisní charakteristice) a PM₁₀ (o cca 50–60 %) – obr. II.4.2.47¹. Vývoj trendů koncentrací jednotlivých znečišťujících látek je ovlivněn poklesem emisí, změnou skladby průmyslové výroby a dopravního parku a používaných paliv, na druhou stranu velký vliv mají meteorologické a rozptylové podmínky.

Od roku 2001 byl původní klesající trend zastaven a naopak v porovnání s rokem 2000 dochází ke stagnaci až k navýšení koncentrací látek znečišťujících ovzduší (obr. II.4.2.48). Pokles emisí po roce 2000 nebyl již tak strmý jako v 90. letech 20. století (obr. I.1.1) a lze předpokládat, že kvalita ovzduší je nyní ovlivňována zejména meteorologickými a rozptylovými podmínkami během roku.

V letech 2001–2003 koncentrace SO₂, PM₁₀, NO₂ a NO_x stoupají a v roce 2003 dosahují svých maximálních úrovní, pokud hodnotíme vývoj posledních 10 let. Vysoké koncentrace znečišťujících látek v roce 2003 byly důsledkem jak nepříznivých rozptylových podmínek v únoru a prosinci, tak i podnormálního množství srážek.

V roce 2004 byl tento vzestupný trend ve znečištění PM₁₀, NO₂ a NO_x zastaven a došlo naopak k určitému poklesu koncentrací těchto látek téměř na úroveň roku 2001. V roce 2005 byl obnoven vzestupný trend ve znečištění ovzduší PM₁₀ a NO₂, v případě PM₁₀ šlo o strmější vzestup přesahující úroveň roku 2002, zvýšení koncentrací je patrné i u PM_2,5. Tento vzestupný trend byl v roce 2006 potvrzen u NO₂ a ročních koncentrací PM₁₀ (na stanicích ve městech), přičemž výraznější vzestup byl zaznamenán v případě hodinových koncentrací NO₂, a to téměř na úroveň roku 1997. 24hodinové koncentrace PM₁₀ naopak mírně poklesly. V ročních průměrech koncentrací PM_2,5 byla zaznamenána stagnace. Od roku 2003 do roku 2005 je patrný mírný pokles koncentrací SO₂. Vzestup některých imisních charakteristik v letech 2005 a 2006 byl dán zejména zhoršenými rozptylovými podmínkami.

V roce 2007 byl dosavadní kolísavý trend v úrovni koncentrací uvedených látek zastaven a došlo k výraznému snížení znečištění ovzduší SO₂, PM₁₀ (ve městech i na venkově), PM_2,5, NO₂ i NO_x ve všech sledovaných imisních charakteristikách. Nejstrmější pokles je patrný, po předchozím vzestupu, u hodinových koncentrací NO₂. Pokles koncentrací znečišťujících látek byl v roce 2007 dán příznivějšími meteorologickými a rozptylovými podmínkami, zejména v lednu a únoru. V roce 2008 pokračoval klesající trend ve znečištění ovzduší SO₂ a PM₁₀, v případě PM_2,5 se projevila spíše stagnace. Pokud se týká NO₂, v této látce se projevil mírný pokles v denních koncentracích, u NO_x mírný pokles v ročních průměrech na venkovských stanicích. Kolísání trendů jednotlivých znečišťujících látek je způsobeno jednak poklesem emisí, změnou skladby průmyslové výroby a používaných paliv, na druhou stranu velký vliv mají meteorologické podmínky, zejména rozptylové podmínky.

V roce 2009 byl naopak patrný vzestup znečištění ovzduší SO₂, PM₁₀, NO₂ a NO_x zhruba na úroveň roku 2007 ve všech uvedených znečišťujících látkách (kromě PM_2,5). Vzestup koncentrací uvedených znečišťujících látek v ovzduší byl dán méně příznivými meteorologickými a rozptylovými podmínkami zejména v lednu, únoru a v prosinci 2009 oproti roku 2008.

V roce 2010 růst koncentrací pokračoval, a to u všech látek ve všech imisních charakteristikách. 36. nejvyšší 24hodinové koncentrace PM₁₀ v průměru za městské a všechny stanice dosáhly nadlimitní úrovně, podobně jako roční průměrná koncentrace PM_2,5 (pro všechny stanice). Vyšší koncentrace ve srovnání s rokem 2009 byly zaznamenány i u SO₂ a NO₂, nicméně v celorepublikovém průměru zůstávají jejich úrovně hluboko pod hodnotou příslušného imisního limitu. Vzestup koncentrací znečišťujících látek v roce 2010 byl dán opakovaným výskytem nepříznivých meteorologických a rozptylovými podmínek v zimním období na začátku (leden a únor) i ke konci roku (říjen až prosinec).

Přízemní ozon je znečišťující látka odlišného charakteru než výše hodnocené polutanty. Jedná se o tzv. sekundární znečišťující látku dosahující nejvyšších koncentrací v teplém období roku. V období 1996–2006 nelze u koncentrací ozonu konstatovat jasný trend – imisní charakteristiky vykazují značné výkyvy. V roce 2003 je patrný vzestup koncentrací této látky z důvodu dlouhotrvajících velmi vysokých teplot a vysokých hodnot slunečního záření. V roce 2004 koncentrace mírně poklesly pod úroveň z let 1997–2002, v roce 2005 se koncentrace dostaly naopak mírně nad hodnoty z období 1997–2002.

Naopak od roku 2006 imise ozonu klesaly kontinuálně až do roku 2009. V roce 2006 byl zaznamenán mírný nárůst koncentrací. V roce 2007 mírně poklesl průměr z 26. nejvyšších hodnot maximálních 8hodinových klouzavých průměrů. Naproti tomu však mírně stouply 76. nejvyšší hodnoty maximálních 8hodinových klouzavých průměrů za poslední 3 roky, a to především z toho důvodu, že rok 2007 byl v období duben–září teplejší (v průměru pro celou ČR o 1,2 °C) než rok 2004, který byl zahrnut do předchozího tříletého období a z hodnoceného období 2005–2007 již vypadl. V období 2006–2008 došlo k poklesu 76. nejvyšší hodnoty maximálních 8hodinových klouzavých průměrů, pravděpodobně díky poklesu koncentrace prekurzorů (NO_x i VOC). Tento pokles je patrný z grafu trendů na všech typech lokalit, patrný je pokles koncentrací i pro samotný rok 2008. Pokles koncentrací ozonu následoval i v období 2007–2009, kdy na většině lokalit výrazně klesl počet překročení hodnoty imisního limitu 120 μg.m^-3, a také, jak je z grafu patrné, v průměru poklesla i 26. nejvyšší hodnota maximálního 8hodinového klouzavého průměru pro samotný rok 2009, stejně jako v průměru za 3 roky. Z grafu trendů jsou také patrné vyšší koncentrace na venkovských lokalitách oproti koncentracím z městských a předměstských lokalit, kde je ozon odbouráván převážně emisemi z dopravy. V roce 2010 na venkovských stanicích mírně stoupla 26. nejvyšší hodnota maximálního 8hodinového klouzavého průměru, hodnoty 3letých průměrů koncentrací opět klesly.

Obr. II.4.2.46 Trendy ročních charakteristik SO₂, PM₁₀, PM_2,5, NO₂, NO_x a O₃ v České republice, 1996–2010

Obr. II.4.2.47 Trendy vybraných imisních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂ a O₃ (index, rok 1996 = 100) a PM_2,5 (index, rok 2004=100), 1996–2010

Obr. II.4.2.48 Trendy vybraných imisních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂ a O₃ (index, rok 2000 = 100) a PM_2,5 (index, rok 2004=100), 2000–2010

¹Trend vybraných imisních charakteristik je vyjádřen formou indexu, tzn. že úroveň znečištění ovzduší příslušnou látkou v letech 1996–2010 je vztažena k úrovni látky (koncentraci) v roce 1996 (ev. v roce 2000).