II.4.2 Česká republika

II.4.2.1 Kvalita ovzduší vzhledem k imisním limitům pro ochranu zdraví

II.4.2.1.1 Oxid siřičitý

Oxid siřičitý emitovaný z lidské činnosti vzniká hlavně spalováním fosilních paliv (převážně uhlí a těžkých olejů) a při tavení rud s obsahem síry. Vulkány a oceány jsou hlavním globálním přírodním zdrojem, avšak jejich podíl pro území v rámci EMEP (kam spadá i Česká republika) byl odhadnut na pouhá 2 %. V atmosféře je SO₂ oxidován na sírany a kyselinu sírovou vytvářející aerosol jak ve formě kapiček, tak i pevných částic širokého rozsahu velikostí. SO₂ a látky z něj vznikající jsou z atmosféry odstraňovány mokrou a suchou depozicí. SO₂ má dráždivé účinky, při vysokých koncentracích může způsobit zhoršení plicních funkcí a změnu plicní kapacity.

Situaci znečištění oxidem siřičitým v roce 2006 ve vztahu k imisním limitům stanoveným legislativou dokumentují tab. II.4.2.1 a II.4.2.2 a obr. II.4.2.1–II.4.2.4. Pro názornost je zařazena i tabulka ročních průměrných koncentrací SO₂ (tab. II.4.2.3).
Stanovený imisní limit pro 24hodinovou koncentraci oxidu siřičitého (125 μg.m^-3, tolerovaný počet překročení 3) byl v roce 2006 překročen v lokalitě Úštěk (ZÚ) a na dvou stanicích ČEZ Kostomlaty pod Milešovkou a Petrovice u Karviné. V lokalitě Úštěk docházelo i v minulých letech k překročení limitu vlivem lokálních zdrojů. Na žádné lokalitě nebyl překročen hodinový imisní limit oxidu siřičitého 350 μg.m^-3 (tolerovaný počet překročení – 24, největší počet překročení byl dosažen na AMS ČEZ Horní Halže – 9).
Z mapových diagramů (obr. II.4.2.1) je zřejmé nezpochybnitelné zlepšení kvality ovzduší v důsledku výrazného poklesu koncentrací oxidu siřičitého doložené markantním poklesem čtvrté nejvyšší 24hodinové koncentrace SO₂ v období 1998–2000 na všech stanicích. V následujících letech se trend poklesu zastavil. Mírný pokles koncentrací této látky opět pokračoval od roku 2004 do roku 2005. V roce 2006 byl klesající trend znovu zastaven a došlo naopak k mírnému vzestupu koncentrací SO₂ téměř na všech lokalitách v ČR. Na některých stanicích, zejména v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, došlo i k výraznějšímu zvýšení znečištění oxidem siřičitým. Toto zvýšení je patrně způsobeno návratem některých obcí ke spalování uhlí a nepříznivými meteorologickými podmínkami v prvních měsících roku.
Grafické znázornění chodů hodinových a 24hodinových koncentrací SO₂ na stanicích v roce 2006 ukazují obr. II.4.2.3 a II.4.2.4. Obr. II.4.2.4 potvrzuje zvýšené koncentrace SO₂ v zimním období z minulých let v okolí stanice ZÚ Úštěk.
Na obr. II.4.2.2 je prezentováno územní rozložení čtvrté nejvyšší 24hodinové koncentrace SO₂. Téměř na 7 % území ČR přesahovaly koncentrace oxidu siřičitého dolní mez pro posuzování (LAT). Pouze na velmi malém území ČR (0,01%) došlo k překročení imisního limitu.

Tab. II.4.2.1 Stanice s nejvyššími hodnotami 25. a maximální hodinové koncentrace oxidu siřičitého

Tab. II.4.2.2 Stanice s nejvyššími počty překročení 24hod. limitu oxidu siřičitého

Tab. II.4.2.3 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací, oxid siřičitý

Obr. II.4.2.1 4. nejvyšší 24hod. koncentrace a maximální hodinová koncentrace oxidu siřičitého v letech 1996–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.2 Pole 4. nejvyšší 24hod. koncentrace oxidu siřičitého v roce 2006

Obr. II.4.2.3 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2006

Obr. II.4.2.4 Stanice s nejvyššími 24hod. koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2006

II.4.2.1.2 Suspendované částice frakce PM₁₀ a PM_2,5

Částice obsažené ve vzduchu lze rozdělit na primární a sekundární. Primární částice jsou emitovány přímo do atmosféry, ať již z přírodních nebo z antropogenních zdrojů. Sekundární částice1 jsou převážně antropogenního původu a vznikají oxidací a následnými reakcemi plynných sloučenin v atmosféře. Stejně jako v celé Evropě i v ČR tvoří většinu emise z antropogenní činnosti. Mezi hlavní antropogenní zdroje lze řadit dopravu, elektrárny, spalovací zdroje (průmyslové i domácí), fugitivní emise z průmyslu, nakládání/vykládání zboží, báňskou činnost a stavební práce. Z důvodu různorodosti emisních zdrojů mají suspendované částice různé chemické složení a různou velikost. Suspendované částice PM₁₀ vykazují významné zdravotní důsledky, které se projevují již při velmi nízkých koncentrací bez zřejmé spodní hranice bezpečné koncentrace. Zdravotní rizika částic ovlivňuje jejich koncentrace, velikost, tvar a chemické složení. Mohou se podílet na snížení imunity, mohou způsobovat zánětlivá onemocnění plicní tkáně a oxidativní stres organismu. Dále zvýšené koncentrace přispívají i ke kardiovaskulárním chorobám a akutním trombotickým komplikacím. Při chronickém působení mohou způsobovat respirační onemocnění, snižovat plicní funkce a zvyšovat úmrtnost (snižují očekávanou délku života). V poslední době se ukazuje, že nejzávažnější zdravotní dopady (včetně zvýšené úmrtnosti) mají částice frakce PM_2,5, popř. PM₁, které se při vdechnutí dostávají do spodních částí dýchací soustavy.

Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM₁₀, jak dokladují tab. II.4.2.4 a II.4.2.5, podobně jako obr. II.4.2.5, zůstává jedním z hlavních problémů zajištění kvality ovzduší. Obrázek II.4.2.5 ukazuje vzestupný trend ve znečištění ovzduší PM₁₀ téměř na všech stanicích ČR od roku 2001 do roku 2003. Po zakolísání v roce 2004 byl v roce 2005 vzestupný trend obnoven téměř na všech vybraných stanicích. V roce 2006 byl tento trend potvrzen na většině stanic pouze u ročních průměrů, naopak byl zaznamenán mírný pokles 24hodinových koncentrací této látky na většině lokalit.
Nejvíce zatíženou souvislou oblastí je, stejně jako v předešlých letech, Ostravsko-Karvinsko. V roce 2006 byla kvalita ovzduší v této oblasti ovlivněna zhoršenými meteorologickými a rozptylovými podmínkami začátkem ledna a koncem února, kdy maximální 24hodinové koncentrace PM₁₀ přesahovaly na některých stanicích hodnotu 600 μg.m^-3 (viz kap. II.4.1 Aglomerace). Imisní limit 24hodinové koncentrace PM₁₀ byl v roce 2006 překročen zejména na stanicích Moravskoslezského kraje: Český Těšín, Ostrava-Bartovice, Bohumín, Ostrava-Přívoz, Karviná, Ostrava-Českobratrská (hot spot), Věřňovice, Orlová, Havířov, Karviná ZÚ, Ostrava-Fifejdy a Ostrava-Přívoz ZÚ, dále na stanicích hlavního města Prahy: Legerova v Praze 2 (hot spot) a Karlín v Praze 8, Středočeského kraje: Kladno-Švermov, Stehelčeves a Beroun, Jihomoravského kraje: Brno-střed, Ústeckého kraje: Ústí n.L.-Všebořická (hot spot), Ústí n. L.-město a Teplice, Zlínského kraje: Zlín-Svit a Uherské Hradiště, Olomouckého kraje: Olomouc a Olomouc-Velkomoravská. Z celkového počtu 148 lokalit, kde byla měřena frakce PM₁₀ suspendovaných částic, došlo na 94 stanicích k překročení 24hodinového imisního limitu PM₁₀. Roční imisní limit PM₁₀ byl překročen na 43 stanicích. V případě obou uvedených imisních charakteristik frakce PM₁₀ došlo v roce 2005 i 2006 k překročení imisního limitu přibližně na stejném počtu lokalit.
Jak je patrné z obr. II.4.2.6, v roce 2006 došlo k určitému zmenšení plochy nadlimitních 24hodinových koncentrací PM₁₀ zejména v celém Polabí a v Libereckém kraji. Obrázky II.4.2.6 a II.4.2.7 však ukazují, že překračování imisního limitu PM₁₀ se stále významným způsobem podílí na zařazení obcí mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Zejména z obrázku II.4.2.6 je patrné, že ve městech, kde se provádí měření PM₁₀, jsou 24hodinové průměrné koncentrace nadlimitní. Není však vyloučeno, že i ve městech, kde není měření PM₁₀, mohou být koncentrace této látky vysoké, případně nadlimitní.
Při konstrukci map polí koncentrací PM₁₀, (obr. II.4.2.6 a II.4.2.7) bylo pro rok 2006 použito empirického modelu, který kombinuje rozptylový model SYMOS, evropský model EMEP a nadmořskou výšku s naměřenými koncentracemi na venkovských pozaďových stanicích za pomoci metodiky vyvíjené v rámci ETC/ACC [28]. Aplikace samotného modelu SYMOS by byla v případě znečištění PM₁₀ nedostatečná, jelikož v modelu jsou započítány pouze emise z primárních zdrojů. Významný podíl ve znečištění ovzduší PM₁₀ mají ovšem sekundární částice a resuspendované částice , které v emisích z primárních zdrojů zahrnuty nejsou, zohledňuje je však právě model EMEP.
Výsledné mapy koncentrací PM₁₀ byly vytvořeny sloučením map zkonstruovaných zvlášť pro venkovské a městské oblasti pomocí gridu populační hustoty.
Oblasti, kde koncentrace PM₁₀ překračují příslušné imisní limity, zabírají podle nově konstruované mapy téměř 28,5 % plochy území státu a žije zde cca 62 % populace.
Na obr. II.4.2.8. a II.4.2.9 jsou graficky znázorněny chody 24hodinových koncentrací PM₁₀ v roce 2006 na stanicích, kde došlo k překročení imisního limitu pro roční průměr a pro 24hodinový průměr. Ve výběru 12 lokalit s největším počtem překročení 24hodinového limitu PM₁₀ je 9 stanic z Moravskoslezského kraje.Obr. II.4.2.10 prezentuje počty překročení imisního limitu pro 24hodinové koncentrace PM₁₀.
Celkový přehled o překračování imisního limitu PM₁₀ pro roční průměrnou koncentraci za období posledních 5 let podává obr. II.4.2.11 a tab. II.4.2.6. Na obr. II.4.2.11 jsou prezentovány roční průměrné koncentrace PM₁₀ za období 2002–2006 na těch lokalitách, kde alespoň jednou za toto období došlo k překročení ročního imisního limitu. Konkrétní hodnoty dosažených ročních průměrných koncentrací PM₁₀ jsou uvedeny v tab. II.4.2.6. Tučně jsou zvýrazněny nadlimitní roční průměrné koncentrace.
Od r. 2005 se v ČR měří jemnější frakce suspendovaných částic PM_2,5. V roce 2006 měření probíhalo konkrétně na 25 lokalitách s platným ročním průměrem. Výsledky měření dokládají značné znečištění frakcí PM_2,5 na našem území. Srovnáme-li výsledky s navrhovaným ročním limitem (25 μg.m^-3) je zřejmé, že celkem na 14 lokalitách by byl tento limit překročen (o dvě víc než v roce 2005). Jedná se zejména o stanice na Ostravsko-Karvinsku (Věřňovice, Ostrava-Přívoz, Ostrava-Zábřeh a Ostrava-Poruba), které mají vůbec nejvyšší roční průměrné koncentrace, dále o lokality Olomouc, Zlín, Beroun, Praha 9-Vysočany, Brno-Tuřany, Rychnov nad Kněžnou, Praha 5-Smíchov, Teplice, Kladno-střed města a Most. Další 3 lokality byly těsně pod navrhovaným limitem. Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM_2,5 jsou prezentovány v tab. II.4.2.7. Roční průměrné koncentrace PM_2,5 na lokalitách, které tuto frakci suspendovaných částic v r. 2006 měřily, jsou prezentovány formou bodových značek na obr. II.4.2.12.
Za rok 2006 je nově zařazen obr. II.4.2.14, kde jsou znázorněny chody denních koncentrací PM_2,5 ve vztahu k překročení navrhovaného ročního imisního limitu této látky. Výrazné překročení navrhovaného imisního limitu PM_2,5 bylo zaznamenáno na lokalitách Moravskoslezského kraje.
Na obr. II.4.2.13 je uveden sezónní průběh poměru suspendovaných částic frakcí PM_2,5 a PM₁₀. Prezentován je měsíční průměr poměrů denních koncentrací PM_2,5 a PM₁₀, zprůměrovaný z 15 stanic AIM a 3 stanic manuálních, které měly platná data za r. 2006. Výsledky měření indikují, že poměr frakce PM_2,5 a PM₁₀ není konstantní, ale vykazuje určitý sezónní průběh. V r. 2006 se tento průměrný poměr frakcí pohyboval v rozmezí 0,67–0,83, s nižšími hodnotami v letním období.
Sezónní průběh poměru frakce PM_2,5/PM₁₀ souvisí se sezónním charakterem některých emisních zdrojů. Emise ze spalovacích zdrojů vykazují vyšší zastoupení frakce PM_2,5 než např. emise ze zemědělské činnosti a reemise při suchém a větrném počasí. Vytápění v zimním období roku může být tedy důvodem vyššího podílu frakce PM_2,5 oproti frakci PM₁₀. Pokles během jarního období a začátku léta je v některých pracích vysvětlován také nárůstem množství větších biogenních částic (např. pylů) [29].
Na dopravních stanicích je studovaný poměr nejnižší. Při spalování paliva z dopravy se emitované částice nalézají především ve frakci PM_2,5 a poměr by měl být tudíž u dopravních lokalit vysoký. To, že tomu tak není, zdůrazňuje význam emisí větších částic z otěrů pneumatik, brzdového obložení a ze silnic.

Tab. II.4.2.4 Stanice s nejvyššími počty překročení 24hod. limitu PM₁₀

Tab. II.4.2.5 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM₁₀

Tab. II.4.2.6 Přehled lokalit, kde byl v letech 2002–2006 překročen imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM₁₀

Tab. II.4.2.7 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM_2,5

Obr. II.4.2.5 36. nejvyšší 24hod. koncentrace a roční průměrné koncentrace PM₁₀ v letech 1996–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.6 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2006

Obr. II.4.2.7 Pole roční průměrné koncentrace PM₁₀ v roce 2006

Obr. II.4.2.8 Stanice s nejvyšším překročením LV pro 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2006

Obr. II.4.2.9 Stanice s nejvyšším překročením LV pro roční koncentrace PM₁₀ v roce 2006

Obr. II.4.2.10 Počty překročení imisního limitu pro 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2006

Obr. II.4.2.11 Roční průměrné koncentrace PM₁₀ v letech 2002–2006 na stanicích, kde byl překročen imisní limit

Obr. II.4.2.12 Roční průměrné koncentrace PM_2,5 na stanicích v roce 2006

Obr. II.4.2.13 Průměrné měsíční poměry PM_2,5/PM₁₀ v roce 2006

Obr. II.4.2.14 Stanice s nejvyšším překročením navrhovaného LV pro roční koncentrace PM_2,5 v roce 2006

II.4.2.1.3 Oxid dusičitý

Při sledování a hodnocení kvality venkovního ovzduší se pod termínem oxidy dusíku NO_x rozumí směs oxidu dusnatého NO a oxidu dusičitého NO₂. Imisní limit pro ochranu zdraví lidí je stanoven pro NO₂, limit pro ochranu ekosystémů a vegetace je stanoven pro NO_x.
Více než 90 % z celkových oxidů dusíku ve venkovním ovzduší je emitováno ve formě NO. NO₂ vzniká relativně rychle reakcí NO s přízemním ozonem nebo s radikály typu HO₂, popř. RO₂. Řadou chemických reakcí se část NO_x přemění na HNO₃/NO₃^-, které jsou z atmosféry odstraňovány atmosférickou depozicí (jak suchou, tak mokrou). Pozornost je věnována NO₂ z důvodu jeho negativního vlivu na lidské zdraví. Hraje také klíčovou roli při tvorbě fotochemických oxidantů.
V Evropě vznikají emise NO_x převážně z antropogenních spalovacích procesů, kde NO vzniká reakcí mezi dusíkem a kyslíkem ve spalovaném vzduchu a částečně i oxidací dusíku z paliva. Hlavní antropogenní zdroje představuje především silniční doprava (významný podíl má ovšem i doprava letecká a vodní) a dále spalovací procesy ve stacionárních zdrojích. Méně než 10 % celkových emisí NO_x vzniká ze spalování přímo ve formě NO₂. Přírodní emise NO_x vznikají převážně z půdy, vulkanickou činností a při vzniku blesků. Jsou poměrně významné z globálního pohledu, z pohledu Evropy však představují méně než 10 % celkových emisí. Expozice zvýšeným koncentracím NO₂ ovlivňuje plicní funkce a způsobuje snížení imunity.

K překročení ročního imisního limitu oxidu dusičitého dochází pouze na omezeném počtu stanic, a to na dopravně exponovaných lokalitách aglomerací a velkých měst. Z celkového počtu 180 lokalit, kde byl v roce 2006 monitorován oxid dusičitý, došlo na 15 stanicích k překročení ročního imisního limitu (tab. II.4.2.9). Tento limit zvýšený o mez tolerance (48 μg.m^-3) byl překročen celkem na 5 lokalitách, z toho na 3 stanicích v hlavním městě Praze (Legerova, Svornosti a Sokolovská) a po jedné v Olomouci (Velkomoravská) a Brně (Svatoplukova). Všechna uvedená měřicí místa jsou výrazně ovlivněná dopravou.
Na AMS Praha 2-Legerova (hot spot), která je orientována na sledování znečištění z dopravy, byl zaznamenán, podobně jako v minulých letech, vysoký počet překročení (126) hodnoty imisního limitu hodinové koncentrace oxidu dusičitého 200 μg.m^-3. V roce 2006 však na této AMS (ani v jiné lokalitě v České republice) nedošlo k překročení hodinového imisního limitu zvýšeného o mez tolerance (240 μg.m^-3). Výsledky měření na této stanici dokládají stále velký problém hlavního města Prahy s dopravou vedenou středem města.
Na většině stanic prezentovaných na obr. II.4.2.15 měla roční průměrná koncentrace i 19. nejvyšší hodinová koncentrace oxidu dusičitého do roku 2001 mírně sestupný trend. V roce 2002 byl uvedený trend zastaven a v roce 2003 došlo na většině lokalit k mírnému zvýšení znečištění NO₂. Po zakolísání v roce 2004 byl v roce 2005 vzestupný trend koncentrací NO₂ obnoven a v roce 2006 potvrzen téměř na všech stanicích. Na AMS Praha 2-Legerova a Pardubice-Rosice je naopak patrný pokles v absolutních hodnotách hodinových koncentrací této látky.
Pokud se týká pole roční průměrné koncentrace NO₂ (obr. II.4.2.16), je patrné znečištění měst, které je způsobeno převážně dopravou.
Obr. II.4.2.17 předkládá chody hodinových koncentrací v roce 2006, kde je názorně vidět překročení imisního limitu (LV) na některých lokalitách. Překročení imisního limitu zvýšeného o mez tolerance nebylo zaznamenáno, nejvyšší počet překročení hodnoty 200+40 μg.m^-3 byl na AMS Praha 2-Legerova (hot spot, 8x) monitorující dopravní zátěž (přípustná četnost překročení 18).
Při konstrukci mapy na obr. II.4. 2.16 se přihlíželo i k datům z celostátního sčítání dopravy v r. 2005. Oproti předchozímu sčítání v roce 2000, tedy za 5 let, doprava velmi vzrostla.Vyšší koncentrace této látky mohou být i v blízkosti místních komunikací v obcích s intenzivní dopravou a hustou místní dopravní sítí.

Tab. II.4.2.8 Stanice s nejvyššími hodnotami 19. a maximální hodinové koncentrace NO₂

Tab. II.4.2.9 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací NO₂

Obr. II.4.2.15 19. nejvyšší hodinové koncentrace a roční průměrné koncentrace NO₂ v letech 1996–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.16 Pole roční průměrné koncentrace NO₂ v roce 2006

Obr. II.4.2.17 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi NO₂ v roce 2006

Obr. II.4.2.18 Stanice s nejvyšším překročením LV a LV+MT pro roční koncentrace NO₂ v roce 2006

II.4.2.1.4 Oxid uhelnatý

Antropogenním zdrojem znečištění ovzduší oxidem uhelnatým jsou procesy, při kterých dochází k nedokonalému spalování fosilních paliv. Je to především doprava a dále stacionární zdroje, zejména domácí topeniště.
Oxid uhelnatý může způsobovat bolesti hlavy, zhoršuje koordinaci a snižuje pozornost. Váže se na hemoglobin, zvýšené koncentrace vzniklého karboxyhemoglobinu omezují kapacitu krve pro přenos kyslíku.

V roce 2006 se oxid uhelnatý měřil celkem na 43 lokalitách, na žádné z nich maximální denní 8hodinové klouzavé průměry oxidu uhelnatého nepřesahují imisní limit (10 mg.m^-3). Nejvyšší denní 8hodinový průměr byl naměřen na lokalitě hot spot Ostrava-Českobratrská (5,8 mg.m^-3).
Průběhy maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrů prezentuje pro vybrané lokality obr. II.4.2.20. Situaci znečištění oxidem uhelnatým v roce 2006 charakterizuje tab. II.4.2.10.

Tab. II.4.2.10 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého

Obr. II.4.2.19 Maximální 8hod. klouzavé průměrné koncentrace oxidu uhelnatého v letech 1996–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.20 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého v roce 2006

II.4.2.1.5 Benzen

S rostoucí intenzitou automobilové dopravy roste význam sledování znečištění ovzduší aromatickými uhlovodíky. Rozhodujícím zdrojem atmosférických emisí aromatických uhlovodíků – zejména benzenu a jeho alkyl derivátů – jsou především výfukové plyny benzinových motorových vozidel. Dalším významným zdrojem emisí těchto uhlovodíků jsou ztráty vypařováním při manipulaci, skladování a distribuci benzinů. Emise z mobilních zdrojů představuje cca 85 % celkových emisí aromatických uhlovodíků, přičemž převládající část připadá na emise z výfukových plynů. Odhaduje se, že zbývajících 15 % emisí pochází ze stacionárních zdrojů emisí, přičemž rozhodující podíl připadá na procesy produkující aromatické uhlovodíky a procesy, kde se tyto sloučeniny používají k výrobě dalších chemikálií.
Výzkumy ukazují, že obsah benzenu v benzinu je kolem 1,5 %, zatímco paliva dieselových motorů obsahují relativně zanedbatelné koncentrace benzenu. Benzen obsažený ve výfukových plynech je především nespálený benzen z paliva. Dalším příspěvkem emisí benzenu z výfukových plynů je benzen vzniklý z nebenzenových aromatických uhlovodíků obsažených v palivu (70–80 % benzenu v emisích). Částečně je benzen ve výfukových plynech tvořen také z nearomatických uhlovodíků. Mezi nejvýznamnější škodlivé efekty expozice benzenu patří poškození krvetvorby a dále jeho karcinogenní účinky [16].

Situaci znečištění benzenem v roce 2006 charakterizuje tab. II.4.2.11 a obr. II.4.2.22. Z celkového počtu 31 lokalit, kde se v roce 2006 měřily koncentrace benzenu, byl imisní limit 5 μg.m^-3 zvýšený o mez tolerance (v roce 2006 mez tolerance 4 μg.m^-3 ) překročen, stejně jako v loňském roce, na lokalitě ZÚ Ostrava-Přívoz (12,1 μg.m^-3) a na lokalitě ČHMÚ Ostrava-Přívoz (11,5 μg.m^-3). Těsně pod imisním limitem se nachází lokalita Ostrava-Fifejdy s ročním průměrem 4,9 μg.m^-3. Vyšší koncentrace souvisejí v této oblasti s průmyslovou činností (především s výrobou koksu).
Imisního limitu 5 μg.m^-3 musí být dosaženo do 31.12.2009.
Roční průměrné koncentrace benzenu oproti předchozímu roku na většině lokalit mírně vzrostly.

Mapový diagram (obr. II.4.2.21) přehledně znázorňuje vývoj průměrných ročních koncentrací v letech 1999–2006. Obr. II.4.2.23 prezentuje roční chod 24hodinových průměrů na vybraných lokalitách.

Tab. II.4.2.11 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací benzenu

Obr. II.4.2.21 Roční průměrné koncentrace benzenu v letech 1999–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.22 Pole roční průměrné koncentrace benzenu v ovzduší v roce 2006

Obr. II.4.2.23 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi benzenu v roce 2006


 

II.4.2.1.6 Přízemní ozon

Přízemní ozon je sekundární znečišťující látkou v ovzduší, která nemá vlastní významný emisní zdroj. Vzniká za účinku slunečního záření komplikovanou soustavou fotochemických reakcí zejména mezi oxidy dusíku, těkavými organickými látkami (zejména uhlovodíky) a dalšími složkami atmosféry. Ozon je velmi účinným oxidantem. Poškozuje převážně dýchací soustavu, způsobuje podráždění, morfologické, biochemické a funkční změny a snižuje obranyschopnost organismu. Je prokazatelně toxický i pro vegetaci.

Nařízení vlády č. 597/2006 Sb. požaduje hodnocení koncentrace ozonu ve vztahu k ochraně lidského zdraví provádět jako průměr za poslední tři roky. Pokud nejsou tři roky k dispozici, je brán průměr za dva roky, popř. jeden rok v souladu s požadavky nařízení vlády. V roce 2006 byl ozon měřen na 73 lokalitách, z nichž na 39 (53 %) došlo k překročení cílového imisního limitu za tříleté období 2004–2006, popř. kratší (tab. II.4.2.12). Podle tohoto hodnocení byl maximální počet překročení zaznamenán na lokalitě Churáňov, kde průměrný počet překročení maximálního denního 8hodinového klouzavého průměru 120 μg.m^-3 se rovnal hodnotě 69,3. Ve srovnání s předchozím tříletým obdobím 2003–2005 mírně poklesl relativní počet stanic s překročením imisního cílového limitu. Na mapě pole 26. nejvyšších maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrů je patrné mírné zmenšení území s koncentracemi nad 120 μg.m^-3. Na více než 75 % stanic klesl průměrný počet překročení hodnoty 120 μg.m^-3 v průměru za období 2004–2006 v porovnání s průměrem za období 2003–2005. Zatímco v průměru v letech 2003–2005 byly nadlimitní koncentrace přízemního ozonu na 99 % území ČR, v letech 2004–2006 na 88 %. Příčinou toho je fakt, že z hodnoceného tříletého období 2004–2006 již vypadl rok 2003, kdy byly zaznamenány dlouhotrvající vysoké teploty a vysoké hodnoty slunečního záření a koncentrace přízemního ozonu dosahovaly výjimečně vysokých hodnot. Rok 2006 byl však v porovnání s dvěma předchozími lety také poměrně teplý, ale ve srovnání s rokem 2003 byla teplota v průměru v měsících duben až září, kdy je dosahováno nejvyšších koncentrací ozonu, o 0,7° C nižší, koncentrace ozonu byly poměrně vysoké.
Koncentrace přízemního ozonu zpravidla rostou se vzrůstající nadmořskou výškou, což je potvrzeno i naměřenými daty za rok 2006, kdy nejzatíženější lokality (viz tab. II.4.2.12) leží většinou ve vyšších nadmořských výškách. Nejméně zatížené jsou dopravní lokality ve městech, kde je ozon odbouráván chemickou reakcí s NO. Lze předpokládat, že koncentrace ozonu se nacházejí pod cílovým imisním limitem i v dalších dopravně zatíženějších městech, kde však z důvodu absence měření nelze pomocí stávající metodiky konstrukce map toto pravděpodobné snížení dokumentovat.
Mapový diagram na obr. II.4.2.24 znázorňuje 26. nejvyšší hodnotu maximálního 8hodinového klouzavého průměru koncentrací ozonu (v průměru za 3 roky) pro období 1996–2006.
Tab. II.4.2.12 uvádí přehled stanic s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrných koncentrací ozonu v průměru za 3 roky. Obr. II.4.2.26 graficky znázorňuje počty překročení cílového imisního limitu pro přízemní ozon a obr. II.4.2.27 prezentuje roční chody maximálních denních 8hod. klouzavých průměrů na nejzatíženějších lokalitách.
Tab. II.4.2.13 prezentuje počty hodin překročení zvláštního imisního limitu pro ozon 180 μg.m^-3 za celé období měření 1992–2006 na vybraných stanicích AIM.

Tab. II.4.2.12 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrných koncentrací ozonu

Tab. II.4.2.13 Počty hodin překročení zvláštního imisního limitu pro ozon (180 μg.m^-3) za rok na vybraných stanicích AIM, 1992–2006

Obr. II.4.2.24 26. nejvyšší hodnoty maximálního 8hod. klouzavého průměru koncentrací přízemního ozonu v průměru za 3 roky v letech 1996–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.25 Pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hod. klouzavého průměru koncentrace přízemního ozonu v průměru za 3 roky, 2004–2006

Obr. II.4.2.26 Počty překročení cílového imisního limitu pro maximální denní 8hod. klouzavý průměr koncentrace přízemního ozonu v průměru za 3 roky, 2004–2006

Obr. II.4.2.27 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací přízemního ozonu v období 2004–2006

II.4.2.1.7 Těžké kovy

Olovo
Většina olova obsaženého v atmosféře pochází z antropogenních emisí, mezi které jsou řazeny vysokoteplotní procesy, především spalování fosilních paliv, výroba železa a oceli a metalurgie neželezných kovů. Z přirozených zdrojů je významné zvětrávání hornin a vulkanická činnost [14].
Olovo se v ovzduší vyskytuje ve formě jemných částic s četnostním rozdělením velikosti charakterizovaným středním aerodynamickým průměrem menším než 1 μm.
Při dlouhodobé expozici lidského organismu se projevují účinky na biosyntézu hemu (nebílkovinná složka krevního hemoglobinu), nervový systém a krevní tlak. Důkazy karcinogenity olova a jeho sloučenin pro člověka jsou klasifikovány jako nedostatečné [14, 15].

Na žádné ze 70 lokalit nedošlo k překročení imisního limitu (500 ng.m^-3). Nejvyšší koncentrace bylo v roce 2006 dosaženo na lokalitě ZÚ Ostrava-Bartovice (120,8 ng.m^-3). Koncentrace olova na všech lokalitách leží hluboko pod imisním limitem a nedosahují ani úrovně dolní meze pro posuzování (viz obr. II.4.2.28). Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací na vybraných lokalitách prezentuje obr. II.4.2.29.
Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.14.

Tab. II.4.2.14 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací olova v ovzduší

Obr. II.4.2.28 Roční průměrné koncentrace olova v ovzduší v letech 1996–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.29 1/14denní průměrné koncentrace olova v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2006

Kadmium
Antropogenní zdroje tvoří v globálním pohledu cca 90 % emisí do ovzduší. Převážně se jedná o výrobu železa, oceli, metalurgie neželezných kovů, spalování odpadů a fosilních paliv (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje) [17]. Méně významným zdrojem emisí je doprava. Zbylých 10 % tvoří přirozené zdroje (převážně vulkanická činnost).
Kadmium je navázáno převážně na částice jemné frakce (s aerodynamickým průměrem do 2,5 μm), která je spojena s větším rizikem negativního vlivu na lidské zdraví. Téměř veškeré kadmium je vázáno na částice do velikosti 10 μm. V částicích s aerodynamickým průměrem nad 10 μm najdeme minimální množství kadmia.
Dlouhodobá expozice kadmia ovlivňuje funkci ledvin. Kadmium je prokazatelně karcinogenní pro zvířata, důkazy pro jednoznačný závěr karcinogenity kadmia pro člověka jsou zatím omezené [15, 17].

V roce 2006 bylo měřeno kadmium celkem na 69 lokalitách, které dodaly dostatek údajů pro výpočet platného ročního průměru.
Cílový imisní limit (5 ng.m^-3) nebyl překročen. Na lokalitě Tanvald, kde v předchozích letech docházelo k překročení cílového imisního limitu, nebyl dosažen potřebný počet platných údajů pro výpočet ročního průměru, nicméně ve 3 ze 4 měsíců, ze kterých je k dispozici měsíční průměr, došlo k překročení hodnoty cílového imisního limitu. V únoru byl měsíční průměr více než 2krát a v listopadu dokonce více než 3x vyšší než cílový imisní limit. Lze se značnou pravděpodobností předpokládat, že pokud by stanice Tanvald měřila tak, aby její data mohla být pro hodnocení použita, byl by zde cílový imisní limit opět překročen. Maximální průměrné roční koncentrace byly v roce 2005 naměřeny v Libereckém kraji (lokality Tanvald, Souš, Liberec-Vratislavice), v roce 2006 byly maximální průměrné roční koncentrace naměřeny na dvou zatížených lokalitách v Ostravě (Ostrava-Bartovice, Ostrava-Mariánské Hory), ze kterých se začala dodávat data do databáze ISKO až od 1.1.2006. Cílový imisní limit pro kadmium musí být splněn do 31.12.2012.
Vývoj ročních průměrných koncentrací během let 1996–2006 je patrný z obr. II.4.2.30.
Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací kadmia během roku 2006 ukazuje pro vybrané lokality obr. II.4.2.32.
Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.15.

Tab. II.4.2.15 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací kadmia v ovzduší

Obr. II.4.2.30 Roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v letech 1996–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.31 Pole roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v roce 2006

Obr. II.4.2.32 1/14denní průměrné koncentrace kadmia v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2006

Arsen
Arsen se vyskytuje v mnoha formách anorganických i organických sloučenin. Antropogenní činnost představuje asi tři čtvrtiny celkových emisí do ovzduší. Významné jsou hlavně spalovací procesy (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje), výroba železa a oceli a výroba mědi a zinku. Mezi hlavní přírodní zdroje patří v prvé řadě vulkanická činnost, dále pak požáry lesů, zvětrávání minerálů a činnost mikroorganismů (v mokřinách, močálech a příbřežních oblastech) [17].
Arsen se vyskytuje převážně v částicích jemné frakce (s aerodynamickým průměrem do 2,5 μm), která může být transportována na delší vzdálenost a pronikat hlouběji do dýchací soustavy. Téměř veškerý arsen je vázán na částice s aerodynamickým průměrem do velikosti 10 μm [17].
Anorganický arsen může vyvolat akutní, subakutní nebo chronické účinky, které mohou být lokální nebo zasáhnout organismus celkově. Kritickým účinkem vdechování arsenu je rakovina plic [15, 17].

Z celkového počtu 67 lokalit, které dodaly dostatek údajů pro výpočet platného ročního průměru pro rok 2006, byl překročen cílový imisní limit 6 ng.m^-3 na 3 lokalitách (Ostrava-Bartovice [13,5 ng.m^-3], Ostrava-Mariánské Hory [8,6 ng.m^-3] a Kladno-Švermov [6,4 ng.m^-3]). V předchozích letech nebyla data z těchto stanic k dispozici. Na lokalitě Tanvald, kde v dřívějších letech docházelo opakovaně k překračování cílového imisního limitu, nebyl dosažen potřebný počet platných údajů pro výpočet ročního průměru, nicméně ve 2 ze 4 měsíců, ze kterých je k dispozici měsíční průměr, došlo k překročení hodnoty cílového imisního limitu. Cílového imisního limitu pro arsen musí být dosaženo 31.12. 2012.
Z mapy pro arsen je patrné, že v některých krajích došlo k mírnému zhoršení situace (Praha, Středočeský kraj, Ústecký kraj). Výraznější zhoršení v oblasti Moravskoslezského kraje lze zdůvodnit mírným nárůstem koncentrací na stávajících lokalitách a dále vyhodnocením nových měření v zatížených oblastech (lokality Ostrava-Bartovice, Ostrava-Mariánské Hory).
Vývoj ročních průměrných koncentrací během let 1996–2006 je patrný z obr. II.4.2.33.
Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací arsenu na obr. II.4.2.35 vykazují sezónní charakter průběhu krátkodobých koncentrací arsenu v ovzduší a dokladují významný vnos arsenu do ovzduší ze spalování fosilních paliv.
Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.16.

Tab. II.4.2.16 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací arsenu v ovzduší

Obr. II.4.2.33 Roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v letech 1996–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.34 Pole roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v roce 2006

Obr. II.4.2.35 1/14denní průměrné koncentrace arsenu v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2006

Nikl
Jedná se o pátý nejhojnější prvek zemského jádra, i když v zemské kůře je jeho zastoupení nižší.
Mezi hlavní antropogenní zdroje, které v globálu tvoří asi tři čtvrtiny celkových emisí, lze řadit spalování těžkých topných olejů, těžbu niklových rud a rafinaci niklu, spalování odpadu a výrobu železa a oceli. Mezi hlavní přírodní zdroje lze řadit kontinentální prach a vulkanickou činnost.
Nikl se vyskytuje v atmosférickém aerosolu v několika chemických sloučeninách, které se liší svou toxicitou pro lidské zdraví i ekosystémy.
Asi 70 % částic obsahujících nikl tvoří frakci menší než 10 μm, tyto částice mohou být proto transportovány na delší vzdálenosti. Asi ze 30 % se nikl vyskytuje v aerosolu s aerodynamickým průměrem větším nebo rovným 10 μm, který rychle sedimentuje v blízkosti zdroje [17].
Ze zdravotního hlediska způsobuje alergické kožní reakce a je hodnocen jako karcinogenní látka pro člověka [15, 17].

Na žádné z celkového počtu 63 lokalit, ze kterých byl obdržen dostatek údajů pro výpočet platného ročního průměru za rok 2006, nebylo, obdobně jako v předchozích letech, indikováno překročení stanoveného cílového imisního limitu. Nicméně oproti předchozímu hodnocenému roku 2005 maximální roční průměry mírně vzrostly. Nejvyšší platný roční průměr byl naměřen na lokalitě Ostrava-Mariánské Hory (roční průměrná koncentrace 10,3 ng.m^-3), kde byla jako na jediném místě překročena dolní mez pro posuzování. Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou uvedeny v tab. II.4.2.17.
Roční chod krátkodobých (24hodinových, případně 14denních) koncentrací niklu je patrný z obr. II.4.2.37.

Tab. II.4.2.17 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací niklu v ovzduší

Obr. II.4.2.36 Roční průměrné koncentrace niklu v ovzduší v letech 1996–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.37 1/14denní průměrné koncentrace niklu v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2006

4.2.1.8 Benzo(a)pyren

Příčinou vnosu benzo(a)pyrenu do ovzduší, stejně jako ostatních polyaromatických uhlovodíků (PAH), jejichž je benzo(a)pyren hlavním představitelem, je jednak nedokonalé spalovaní fosilních paliv jak ve stacionárních, tak i mobilních zdrojích, ale také některé technologie jako výroba koksu a železa. Ze stacionárních zdrojů jsou to především domácí topeniště (spalování uhlí). Z mobilních zdrojů jsou to zejména vznětové motory spalující naftu. Přírodní hladina pozadí benzo(a)pyrenu může být s výjimkou výskytu lesních požárů téměř nulová [15].
Přibližně 80–100 % PAH s 5 a více aromatickými jádry (tedy i benzo(a)pyren) jsou navázány především na částice menší než 2,5 μm, tedy na tzv. jemnou frakci atmosférického aerosolu PM_2,5 (sorpce na povrchu částic). Tyto částice přetrvávají v atmosféře poměrně dlouhou dobu (dny až týdny), což umožňuje jejich transport na velké vzdálenosti (stovky až tisíce km).
U benzo(a)pyrenu, stejně jako u některých dalších polyaromatických uhlovodíků, jsou prokázány karcinogenní účinky na lidský organismus [15, 19].

V roce 2006 byl benzo(a)pyren sledován na 28 lokalitách, z toho na 24 (86 %) byl cílový imisní limit (1 ng.m^-3) překročen (v roce 2005 – 85 % lokalit, 2004 – 56 %, v roce 2003 – 66 %). Na všech lokalitách hodnocených jako městské nebo předměstské bylo zaznamenáno překročení cílového imisního limitu, s výjimkou dvou stanic, kde se roční průměr rovnal cílovému imisnímu limitu. Pouze na 2 venkovských stanicích byl roční průměr pod cílovým imisním limitem. Tato skutečnost velmi podpořila obavy, že i v obcích a městech, kde se neměří a které nebyly v dřívějších letech zachyceny v mapě znečištění, dochází vlivem lokálních zdrojů k překračování cílového imisního limitu.
Z tohoto důvodu došlo v roce 2006 při hodnocení koncentrací benzo(a)pyrenu k výraznému zpřesnění metodiky mapování. Zvlášť se na základě výsledků z měření a z modelu vytvořily mapy pro oblast měst a oblast venkova, které byly následně sloučeny do jedné finální mapy. V mapě jsou kromě stacionárních zdrojů emisí zohledněny i emise z dopravy. Konkrétně byly započteny emise benzo(a)pyrenu z dálnic a silnic I. třídy. Předpokládá se, že emise benzo(a) pyrenu se podílejí na celkových emisích polyaromatických uhlovodíků asi 4 %. Při tvorbě mapy byl též zohledněn gradient imisních koncentrací benzo(a)pyrenu s nadmořskou výškou. Nově se tak řada měst a obcí dostala do území s překročeným cílovým imisním limitem (celkem 9 % plochy ČR, v roce 2005 to bylo jen 5,2 %), kde žije přibližně 69 % obyvatelstva ČR (v roce 2005 – 39 % obyvatelstva).
Je však třeba mít na zřeteli, že odhad polí ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu je zatížen, ve srovnání s ostatními mapovanými látkami, největšími nejistotami. Ty plynou jednak z nedostatečné hustoty měření, dále pak z nejistot, daných modelováním rozptylu emisí PAH, kde především emisní inventury PAH představují největší zdroj nejistot.
Vůbec nejvyšší koncentrace byla naměřena v Ostravě-Bartovicích (11,7 ng.m^-3), kde je hodnota cílového imisního limitu překročena téměř 12krát.
Cílový imisní limit pro benzo(a)pyren musí být splněn do 31.12.2012.
Vývoj ročních průměrných koncentrací na jednotlivých lokalitách během let 1997–2006 je patrný z obr. II.4.2.38. Roční chod krátkodobých koncentrací (24hodinových jednou za 3 popř. 6 dní) benzo(a)pyrenu je patrný z obr. II.4.2.41. Fluktuace měsíčních průměrů koncentrací pro jednotlivé typy stanic jsou během let 2004–2006 patrné z obr. II.4.2.40. Nárůsty koncentrací během zimních období poukazují na vliv lokálních topenišť.

Tab. II.4.2.18 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu v ovzduší

Obr. II.4.2.38 Roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v letech 1997–2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.2.39 Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v roce 2006

Obr. II.4.2.40 Měsíční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu na různých typech lokalit, 2004–2006

Obr. II.4.2.41 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi benzo(a)pyrenu v roce 2006

II.4.2.1.9 Další látky

Rtuť
Mezi hlavní antropogenní zdroje patří převážně spalování fosilních paliv, průmyslová výroba chlóru a hydroxidu sodného, metalurgie, výroba cementu a spalování odpadu. Rtuť a její sloučeniny se používají v barvářství, v bateriích a v řadě měřicích a kontrolních zařízení (teploměry) [18].
Z přírodních zdrojů (tvořících cca 60 % celkových emisí) je významné uvolňování rtuti z vodního prostředí a z vegetace, vulkanická činnost a odplyňování geologických materiálů. Dle odhadů je v Evropě emitováno ve formě plynné Hg0 asi 60 % antropogenních emisí, 30 % je emitováno jako dvojmocná plynná rtuť a jen 10 % rtuti je navázáno na částice. Většina emisí z přírodních zdrojů je ve formě plynné Hg0 [18].
Studie pracovní expozice ukázaly, že při vysokých koncentracích plynné rtuti může docházet k ovlivňování funkce nervové soustavy a ledvin [18]. Reálnějším problémem je fakt, že zvýšená koncentrace rtuti v ovzduší vede ke zvýšení atmosférické depozice na vodní plochy. Toto má za důsledek zvýšení koncentrace methylrtuti v těle sladkovodních ryb a její kumulace v potravních řetězcích [15, 18].

Ačkoliv v současné době není stanoven imisní limit pro rtuť, doporučuje česká legislativa v souladu s evropskými směrnicemi sledovat imisní koncentrace rtuti a hodnotit je z hlediska ročního aritmetického průměru. Do databáze ISKO byla za rok 2006 dodána data o koncentraci rtuti v ovzduší celkem z 6 lokalit, z lokality ČHMÚ Ústí n.L.-město, z lokality Karviná-ZÚ a ze 4 lokalit ZÚ z Ostravy. Pouze 2 lokality dosáhly dostatečného počtu dat pro výpočet platného ročního průměru, a to lokalita Ostrava-Mariánské Hory (roční průměr 0,8 ng.m^-3) a Ostrava-Bartovice (roční průměr 1,2 ng.m^-3).
Tab. II.4.2.19 přináší přehled stanic měřících rtuť v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hodinovými koncentracemi.

Tab. II.4.2.19 Stanice měřící rtuť v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hodinovými koncentracemi

Amoniak
Většina amoniaku emitovaného do ovzduší vzniká rozkladem dusíkatých organických materiálů z chovu domácích zvířat. Zbylá část amoniaku je emitována při spalovacích procesech nebo průmyslové výrobě umělých zemědělských hnojiv. Ukazuje se, že k atmosférickým emisím amoniaku přispívá také automobilová doprava (vznik amoniaku v katalyzátorech). Amoniak má dráždivé účinky na oči, kůži a dýchací cesty. Chronická expozice zvýšeným koncentracím může způsobovat bolesti hlavy a zvracení [20]. Amoniak se významně podílí na obtěžování obyvatelstva zápachem.

Stejně jako v případě rtuti, imisní limit pro amoniak není v současnosti definován v evropské ani v české legislativě. Monitoring amoniaku byl provozován v roce 2006 na 4 lokalitách. Nejvyšší roční průměrná koncentrace byla naměřena na stanici Lovosice-MÚ (11,1 μg.m^-3).
Tab. II.4.2.20 přináší přehled stanic měřící amoniak v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hodinovými koncentracemi.

Tab. II.4.2.20 Stanice měřící amoniak v ovzduší s uvedenými ročními průměrnými a maximálními 24hodinovými koncentracemi

 

II.4.2.1.10 Trendy ročních imisních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂, NO_x a O₃ za období 1996–2006

Výsledné koncentrace znečišťujících látek v České republice i aglomeracích, vztažené k jednotlivým rokům, představují průměrné hodnoty ze stanic, které měřily po celé sledované období.
Obr. II.4.2.42 předkládá trendy ročních imisních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂, NO_x a O₃ v České republice za období 1996–2006. Do roku 2000 je v celé České republice patrný klesající trend ve znečištění ovzduší SO₂, PM₁₀, NO₂ a NO_x. V případě SO₂ a PM₁₀ jde o velmi strmý pokles koncentrací do roku 1999. V roce 2001 byl na celém území České republiky původní klesající trend zastaven a došlo naopak k mírnému vzestupu koncentrací SO₂, NO₂ a NO_x a k výraznému zvýšení znečištění PM₁₀. V roce 2004 byl tento vzestupný trend ve znečištění PM₁₀, NO₂ a NO_x zastaven a došlo naopak k určitému poklesu koncentrací těchto látek téměř na úroveň roku 2001. V roce 2005 byl obnoven vzestupný trend ve znečištění ovzduší PM₁₀ a NO₂, v případě PM₁₀ šlo o strmější vzestup přesahující úroveň roku 2002. Tento vzestupný trend byl v roce 2006 potvrzen u NO₂ a ročních koncentrací PM₁₀ (na stanicích ve městech), přičemž výraznější vzestup byl zaznamenán v případě hodinových koncentrací NO₂, a to téměř na úroveň roku 1997. 24hodinové koncentrace PM₁₀ naopak mírně poklesly. Od roku 2003 do roku 2005 je patrný mírný pokles koncentrací SO₂. V roce 2006 byl tento trend zastaven a došlo naopak k mírnému vzestupu znečištění SO₂ ve všech imisních charakteristikách.
Pokud se týká znečištění ovzduší O₃, do roku 1997 byl patrný klesající trend. V letech 1998–2002 koncentrace této látky stagnovaly. V roce 2003 je patrný vzestup koncentrací této látky z důvodu dlouhotrvajících velmi vysokých teplot a vysokých hodnot slunečního záření. V roce 2004 koncentrace mírně poklesly pod úroveň z let 1997–2002, v roce 2005 se koncentrace dostaly naopak mírně nad hodnoty z období 1997–2002. V roce 2006 byl opět zaznamenán nárůst koncentrací. Během období 1996–2006 se jednalo o rok s druhými nejvyššími koncentracemi ozonu (průměr 26. nejvyšších hodnot maximálních 8hodinových klouzavých průměrů ze všech stanic) hned po extrému zaznamenaném v roce 2003. Z grafu trendů jsou také patrné vyšší koncentrace na venkovských lokalitách oproti koncentracím z městských a předměstských lokalit, kde je ozon odbouráván převážně emisemi z dopravy.

Obr. II.4.2.42 Trendy ročních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂, NO_x a O₃ v České republice, 1996–2006