Akumulace sněhu
Vývoj sněhové pokrývky postupně prochází třemi hlavními stádii: (1) akumulace (2) dozrávání (3) tání. Akumulace sněhu je v makroměřítku (100 - 10 000 km) ovlivněna zeměpisnou polohou a kontinentalitou klimatu, v mezoměřítku (1 a 100 km) pak především orografií, a v lokálním měřítku vegetací, menšími nerovnostmi terénu a dalšími překážkami.
Vzhledem k rozloze ČR je pro pochopení rozdílů v akumulaci sněhu vhodné se soustředit hlavně na regionální a lokální vlivy. Za nejdůležitější faktor ovlivňující akumulaci a tání sněhu je všeobecně považována nadmořská výška a to především díky teplotě vzduchu a větším úhrnům srážek. Množství sněhu na horách ale nekopíruje přesně nadmořskou výšku.
Při ukládání sněhu hrají svojí rola další faktory. Z těch mezoměřítkových je nejdůležitější vítr. Už při sněžení za větrného počasí jsou vyšší úhrny pozorovány v místech se zmenšenou rychlostí větru - například na závětrné straně horských hřebenů nebo v terénních depresích - viz obr. Proudění pak přesunuje sníh i po tom, co je uložen.
Obrázek: Působení anemo - orografických systémů na redistribuci sněhu [VESELÝ, J. [online]: Krkonoše, multimediální encyklopedie. [cit 13.6.2012]. http://vejacv.albums.cz/abecedni-rejstrik-mi/afrika-v-podkrkonosi.html]
Rozdíly v distribuci sněhové pokrývky mohou být i na malé ploše velmi výrazné, především v prostředí s náhlými změnami terénu nebo vegetace. Jejich pochopení je důležité zejména pro vhodný výběr lokality, ve které se provádí měření a která by měla být reprezentativní pro širší okolí.