Turbulentní přenos
Turbulentní přenos energie zahrnuje ty procesy, u kterých k výměně energie dochází na kontaktu mezi horní vrstvou sněhové pokrývky a atmosférou. Kromě již zmíněného přenosu latentního tepla jde také o kontaktní výměnu tepla bez změny skupenství (EN - sensible heat). Tyto přenosy energie jsou výrazně větší při turbulentním proudění vzduchu.
Když je vítr mírný, je turbulentní výměna vzduchu nad sněhovou pokrývkou minimální. Vzduchu se na kontaktu se sněhovou pokrývkou ochladí, a protože je těžší než nad ním ležící teplý vzduchu, tak vytváří nad sněhem stabilní vrstvu. Chladný a suchý vzduch v této stabilní vrstvě se nemísí s teplejším a vlhčím výše uloženým vzduchem i v případě, že teplota výše nad sněhem je výrazně nad 0°C. Sníh je od teplého vzduchu oddělen tzv. " šedou zónou ".
Turbulence se zvýší, dojde-li ke zvýšení rychlosti větru proudícího nad povrchem sněhu. To vede k promíchávání vzduchových mas a ke stálému přísunu teplého vzduchu nad povrch sněhu. V případech, kdy vzdušná vlhkost (vysoký tlak vodních par) roste s výškou, je zároveň posílen proces přenosu vlhkého vzduchu nad sněhovou pokrývku. Turbulentní přenos tepla a vzdušné vlhkosti je nejvýznamnějším transferem energie v dnech s oblačností a ve stíněných lokalitách. Intenzivní tání sněhu vedoucí k povodním je prakticky vždy podmíněno silným větrem s teplotou vzduchu a teplotou rosného bodu nad 0°C.
Malý deficit teploty rosného bodu ukazuje na vysokou relativní vlhkost vzduchu a tedy i velkou ochotu vzduchu zbavovat se vody kondenzací na chladném povrchu (sněhu), při které se do sněhu dostává latentní teplo. Vysoká vlhkost vzduchu v kombinaci s větrem jsou pro tání sněhu ideální podmínky.
Z této studie například vyplývá, že pokud je vzduch suchý, tak větrné a teplé počasí nevede k tání, protože relativně vysoký zjevný přenos tepla je kompenzován ochlazováním sněhu vlivem jeho sublimace. Teprve při vysoké vlhkosti začne převažovat srážení vodních par nad sublimací a vektor přenosu latentního tepla se otočí směrem do sněhové pokrývky. Při těchto podmínkách dokáže rychlost větru zněkolikanásobit energetický přenos a tím i množství roztátého sněhu.
Při hodnocení příčin povodně v Central Cascade Mountain ve státě Oregon v USA, která byla vyvolána kombinací dešťových srážek a tání sněhu, autoři studie vypočetli podíly tání sněhu podle zdrojů tepla. Na planinách, kde je silnější proudění vzduchu, způsobily turbulentní přenosy tepla tání až 80% celkově roztátého sněhu. V lesích, kde tolik nefouká, byla tato hodnota zhruba poloviční.
Při povodňových situacích je turbulentní přenos tepla významný a na otevřených prostorách může být i dominantní. Jeho vysoká závislost na rychlosti větru, která není ve všech sněhových modelech zohledněna, je významným zdrojem nejistoty předpovídaného průtoku.