Leden i únor roku 2000 byly teplotně slabě nadnormální, přičemž únor s teplotní odchylkou od dlouhodobého normálu +3,6 °C byl vůbec nejteplejším měsícem zimní sezóny 1999/2000. Srážky v lednu a v únoru byly slabě nad normálem – leden 126 % a únor 118 % normálu. Ve vyšších polohách napadlo v průměru od 60 do 200 cm sněhu, přičemž ve výšce sněhové pokrývky byly značné místní rozdíly. V Jeseníkách, kde výška sněhu dosáhla až 230 cm, vydržela souvislá sněhová pokrývka až do května 2000.

V oblasti střední Evropy převládal v zimní sezóně smíšený až zonální ráz cirkulace.

V důsledku toho po většinu období přecházely přes střední Evropu frontální systémy od západu, případně od severozápadu. V ojedinělých případech se nad územím České republiky vyskytl na 1 až 2 dny výběžek vyššího tlaku, za celé zimní období na počátku roku 2000 však nebyl zaznamenán vícedenní výskyt stacionární tlakové výše nad střední Evropou.

Vývoj rozptylových podmínek na počátku roku byl určován popsaným charakterem meteorologické situace. V důsledku poměrně rychlého proudění vzduchu se inverze teploty vyskytovaly v blízkosti zemského povrchu obvykle jen po část dne, zejména v ranních hodinách, a odpoledne se rozpadaly. V případech, kdy se inverze vyskytovala po celý den, se jednalo o výškovou inverzi, pod níž se udržela dostatečná rychlost větru a dobrá ventilace. V zimním období na počátku roku 2000 nebyl zaznamenán ani jeden den s nepříznivými rozptylovými podmínkami. Tato situace byla zaznamenána poprvé od roku 1988. Dnů, kdy byly rozptylové podmínky hodnoceny jako mírně nepříznivé po celých 24 hodin, se vyskytlo nejvíce v první polovině ledna 2000. Z hlediska rozptylových podmínek byla tato část zimní sezóny hodnocena jako mimořádně příznivá.

V zimním období na konci roku 2000, reprezentovaném měsíci listopad a prosinec, pokračoval trend slabě nadnormálních teplotních odchylek, zjištěný na počátku roku. Měsíc listopad 2000 byl vůbec nejteplejší za posledních více než 25 let s odchylkou od normálu +2,9 °C, prosincový teplotní normál byl překročen o +1,6 °C. Srážky byly na většině území České republiky v obou závěrečných zimních měsících pod dlouhodobým normálem, zvláště v prosinci, kdy v Čechách činily srážkové úhrny pouze 59 % měsíčního normálu. Více srážek spadlo na Moravě: v listopadu 2000 135 % dlouhodobého normálu. To se také projevilo na množství sněhu na hraničních horách, kde se výška sněhové pokrývky částečně zvýšila až v lednu a únoru následujícího roku.

Po delším období, kdy nebyly vyhlášeny žádné signály smogového regulačního systému, došlo na konci roku 2000 k vyhlášení upozornění v Praze a na Ostravsku. V ostatních smogových oblastech České republiky žádné signály vyhlášeny nebyly. Signály upozornění byly v Praze vydány v souvislosti s výskytem zvýšených koncentrací oxidů dusíku v blízkosti komunikací v obdobích, kdy území středních Čech bylo pod vlivem oblasti vysokého tlaku vzduchu. Signál upozornění byl na území Prahy během listopadu a prosince v platnosti celkem v 6 dnech. Na Ostravsku bylo upozornění vyhlášeno v důsledku nárůstu koncentrací částic PM₁₀. Jednodenní epizoda 21. 12. 2000 byla způsobena vytvořením inverzního zvrstvení atmosféry v důsledku advekce teplého vzduchu od jihovýchodu kolem tlakové výše, která se přesunovala z Polska na Ukrajinu.

Skutečnost, že v průběhu posledních 4 zimních období nebylo nutno vyhlásit v rámci SRS regulaci pro stacionární zdroje znečišťování, potvrzuje účinnost opatření ke snížení emisí ze spalovacích procesů v ČR. Další vývoj smogových regulačních systémů a jejich aplikace budou určovány způsobem implementace direktiv EU.

V létě roku 2000 byla po roční přestávce zaznamenána významná epizoda výskytu letního fotochemického smogu ve dnech 19.–22. června. Další období se zvýšenými koncentracemi přízemního ozonu, kdy došlo k překročení imisního limitu 180 µg.m^-3 celkem na 24 monitorovacích stanicích, se vyskytlo v období od 13. do 21. srpna 2000. Pro obě období bylo charakteristické horké letní počasí, kdy maximální denní teploty na meteorologické stanici Praha-Libuš překročily 30 °C. Letní charakter počasí byl typický zejména pro červnovou epizodu.

Mezi 18. a 22. červnem 2000 se tlaková výše přemístila z Azorských ostrovů do střední Evropy a stala se řídícím tlakovým útvarem pro převážnou část evropského kontinentu. Tlakové níže a s nimi spojené frontální systémy tuto řídící tlakovou výši obíhaly a postupovaly z východní části Atlantického oceánu přes Island, Norské a Barentsovo moře nad severní Ural a do Povolží. Přísun studeného vzduchu na naše území, který převládal na počátku sledovaného období, byl 19. června vystřídán advekcí teplého vzduchu, která vyvrcholila v Čechách 21. června, na Moravě a ve Slezsku 22. června 2000. Dne 18. června 2000 bylo na celém území ČR polojasno a pouze ojediněle se vyskytlo neměřitelné množství srážek. Odpolední maximální teploty vystoupily na 26–27 °C. Ve dnech 19., 20. a po převážnou část 21. června bylo na celém našem území skoro jasno a odpolední maximální teploty postupně vystoupily z 30 °C až na 37 °C.

Další postup řídící tlakové výše směřoval přes Ukrajinu nad Karpaty a koncem sledovaného období se nacházela nad Sicílií. Během přesunu tato anticyklona zeslábla a po její severní straně pronikla v odpoledních hodinách dne 21. června do Čech slabá studená fronta. Maximální teploty v Čechách vystoupily na 35 °C, zatímco na Moravě a ve Slezsku pokračovalo velmi horké počasí s maximy až 38 °C. Ozonovou epizodu ukončila další studená fronta, která přecházela přes naše území 22. června v pozdních odpoledních hodinách.

Na obrázku 2-99 je zachycen časový rozvoj profilu teploty vzduchu a výškového gradientu teploty, odvozený z radiosondážních měření observatoře v Praze-Libuši. Odpolední teploty postupně vystoupily z 22 °C na 32 °C a v závěru sledovaného období poklesly na 22 °C. V nočních hodinách ve dnech 18. až 22. 6. 2000 byly registrovány přízemní inverze teploty vzduchu do výšky 500–800 m nad mořem, tj. 200–500 m nad terénem.

Zhoršené rozptylové podmínky v anticykloně vedly v době od 18. do 22. června 2000 k nárůstu maximálních průměrných hodinových koncentrací oxidu dusičitého. Zatímco 18. června na převážné části měřicích stanic byly koncentrace NO₂ od 5 do 20 µg.m^-3, ojediněle 40 µg.m^-3, ve dnech 20. až 22. června na celém území ČR dosáhly 10 až 60 µg.m^-3, na městských stanicích 80 až 96 µg.m^-3. Po přechodu studené fronty poklesly dne 23. června koncentrace NO₂ přibližně na hodnoty, které byly naměřeny na počátku sledovaného období.

Maximální průměrné hodinové koncentrace ozonu se dne 18. června 2000 na většině měřicích stanic pohybovaly od 100 do 120 µg.m^-3. Ojedinělé hodnoty kolem 130 µg.m^-3 se vyskytovaly pouze v Čechách. Následující den se koncentrace na celém území ČR celkově zvýšily o 20 až 30 µg.m^-3 a na 5 stanicích přesáhly hodnotu 180 µg.m^-3. Dne 20. června bylo zaznamenáno další zvýšení a na převážné většině stanic koncentrace ozonu dosáhly 150–170 µg.m^-3.

Počet měřicích míst, kde byla překročena koncentrace 180 µg.m^-3, se rozšířil na 6 a v Pardubicích byla zaznamenána maximální hodnota 207 µg.m^-3. Dne 21. června byla koncentrace 180 µg.m^-3 překročena celkem na 20 stanicích v Čechách, tedy na 39 % všech sledovaných stanic v celé ČR. Na 9 stanicích vystoupily koncentrace ozonu nad 200 µg.m^-3 a nejvyšší hodnota 225 µg.m^-3 byla dosažena v Pardubicích.

Následující den koncentrace ozonu vystoupily nad 180 µg.m^-3 na 23 stanicích, tj. na 45 % měřicích míst v celé ČR. Na stanici Pardubice-Rosice byla zaznamenána průměrná hodinová koncentrace 256 µg.m^-3, což je maximální hodnota za celou dobu sledované epizody. Po přechodu studené fronty došlo dne 23. června k výměně vzduchové hmoty a maximální koncentrace ozonu na řadě městských stanic dosáhly pouze 20–60 µg.m^-3, na převážné části našeho území bylo 60–120 µg.m^-3 a pouze na jihovýchodní a severovýchodní Moravě koncentrace ozonu ještě vystoupily na 160 µg.m^-3. Vývoj pole koncentrací přízemního ozonu na území ČR v průběhu popsané ozonové epizody je zachycen na obrázku 2-100.