Složení půdy
Půda bývá složena z frakcí různé velikosti (zrnitosti). Pokud převažují části písečné frakce, tak vsakování i podpovrchový odtok vody probíhají velmi rychle, protože se v půdě vyskytuje velké množství volného prostoru (póry). Tato půda lehce absorbuje i velmi intenzivní déšť.
Půdy, která obsahují relativně větší množství jílovité frakce, mohou sice akumulovat velké množství vody, ale rychlost vsakování je pomalá. Proto tyto půdy mají menší schopnost infiltrovat déšť vyšších intenzit.
Následkem toho jílovité půdy produkují více povrchového odtoku než písčité půdy a je u nich větší riziko vzniku tzv. Hortonovského odtoku, kdy intenzita deště překoná rychlost infiltrace.
Zrnitost půdy je důležitým ukazatelem pro potenciální vznik nebezpečného povrchového odtoku. Je třeba mít ale na paměti, že riziko povrchového odtoku ovlivňují i další faktory z nichž nejdůležitější je aktuální nasycenost půdy.
Například, pokud je půda zcela nasycená, jak je ukázání na animaci, tak k povrchovému odtoku dochází bez ohledu na půdní druh.
Ačkoliv se to může zdát nelogické, tak půdy s vyšším obsahem jílovité frakce dokáží v sobě akumulovat větší množství vody než písčité půdy. Část vody zůstává v půdě vázaná kapilární silou na povrchu půdních frakcí. Tento povrch je mnohem větší u jílovitých půd, než u půd s velkými zrny.
U písčitých půd se voda rychle vsakuje, ale také snadněji odtéká podpovrchovým odtokem nebo perkoluje do podloží. U jílovitých půd voda zůstává vázaná v půdních pórech odkud mizí pozvolna pouze výparem nebo transpirací rostlin. Nasycenost jílovitých půd zůstává z toho důvodu zvýšená delší dobu po dešti a hrozí zde větší riziko povodně, pokud se po sobě dešťové epizody opakují.