Povodně z tání sněhu
Tání sněhu je jednou hlavních z příčin povodní v České republice. Povodně toho typu se vyskytují v případě kombinace dostatečných sněhových zásob a podmínek, které vedou k tání sněhu. Jak už bylo uvedeno, tento typ povodní není zdaleka vázaný pouze na jarní měsíce, ale může se vyskytnout kdykoliv během zimy.
Protože podmínky pro intenzivní tání vyžadují přítomnost vysoké vzdušné vlhkosti, je tání sněhu při povodní téměř vždy doprovázenou dešťovými srážkami. Pokud není podíl tání sněhu výrazně dominantní, a to jsou spíše výjimečné případy, tak mluvíme o tzv. smíšené povodni.
I ta nejvyšší intenzita tání dosahuje maximálně hodnot, které se rovnají slabému nebo průměrnému dešti. Z tohoto pohledu se může zdát, ze extremita povodní z tání sněhu nemůže konkurovat povodním dešťový. Existují ale faktory, které dopady tání sněhu na průtoky v řekách proti dešťovým povodním zvyšují. Je to:
1. Snížená infiltrace - půdy může být zamrzlá, nebo z větší části nasycená, protože voda z půdy přes zimu nemizí evapotranspirací.
2. Délka trvání - tání sněhu může probíhat po dobu až několika dní. U deště se tak dlouhé trvání vyskytuje naprosto ojediněle.
3. Rozsah území - tání zasahuje zpravidla větší oblasti než déšť, protože masa teplého vzduchu je homogennější a rozsáhlejší než oblast s intenzivnějšími srážkami.
Třetí uvedený faktor do určité míry předurčují povodí, která jsou citlivější na povodně s významným vlivem odtoku z tání sněhu. Jsou to relativně velká povodí. V našich podmínkách mají plochu většinou v tisících až desetitisících km2.
Ještě důležitějším indikátorem citlivosti povodí na tání sněhu je ale jeho výškový profil. Pokud má tání sněhu probíhat na většině plochy povodí, je potřeba, aby v povodí nebyly velké výškové rozdíly (všude je teplota nad nulou) a výška sněhu byla co nejvíce homogenní (sníh byl v celé části povodí stejně náchylný na tání). Tuto podmínku logicky splňují nejlépe nížinná povodí nebo povodí ležící v rovinatých pánvích. Pokud je zima sněhově bohatá ve všech výškových polohách, je největší riziko povodně například v povodí dolního Labe a Moravy, na dolní Ohři, na Cidlině, nebo Lužnici. Naštěstí v těchto oblastech jsou zimy zpravidla chudé na sníh a tak stejně často se s povodněmi z tání sněhu setkáváme v povodích, které odvodňují pahorkatiny jako například Brdy nebo Česko-moravskou vrchovinu, které sice mají určitě rozdíly v minimální a maximální nadmořské výšce, ale zase tam, bývá více sněhu.
Naproti tomu horské oblasti, které logicky mívají mnohem větší zásoby sněhu, jsou na povodně vyvolané převážně táním sněhu velmi málo citlivé. Různá výška sněhu v kombinaci s různou teplotou vzduchu způsobují, že sníh odtává postupně podle výškových zón. Výjimkou jsou epizody, kdy do sněhu intenzivně prší, ale pak jde o povodně smíšené s dominantním vlivem dešťových srážek. Obvyklé odtávání sněhu na horách se projevuje cyklickým kolísáním průtoků podhorských řek v závislosti na denní chodu teploty vzduchu.
