II.4.2 Česká republika
II.4.2.1 Kvalita ovzduší vzhledem k imisním limitům pro ochranu zdraví
II.4.2.1.1 Oxid siřičitý
Oxid siřičitý emitovaný z lidské činnosti vzniká hlavně spalováním fosilních
paliv (převážně uhlí a těžkých olejů) a při tavení rud s obsahem síry. Vulkány a
oceány jsou hlavním globálním přírodním zdrojem, avšak jejich podíl pro území v
rámci EMEP byl odhadnut na pouhé 2 %. V atmosféře je SO2 oxidován na sírany a
kyselinu sírovou vytvářející aerosol jak ve formě kapiček, tak i pevných částic
širokého rozsahu velikostí. SO2 a produkty z něj vznikající jsou z atmosféry
odstraňovány mokrou a suchou depozicí. SO2 má dráždivé účinky, při vysokých
koncentracích může způsobovat respirační obtíže.
Situaci ve znečištění oxidem siřičitým v roce 2005 ve vztahu k imisním limitům
stanoveným legislativou dokumentují tab. II.4.1 a
II.4.2 a obr. II.4.10–II.4.13.
Pro názornost je zařazena i tabulka ročních průměrných koncentrací SO2 (tab.
II.4.3).
Z obrázků je zejména patrné, že stanovený imisní limit pro 24hodinovou
koncentraci oxidu siřičitého 125 μg.m-3 nebyl v roce 2005 překročen na žádné
lokalitě (tolerovaný počet překročení – 3x). Podobně nebyl překročen na žádném
měřicím místě hodinový imisní limit oxidu siřičitého 350 μg.m-3 (tolerovaný
počet překročení – 24x, největší počet překročení byl dosažen na AMS
Ostrava-Zábřeh – 4x).
Z mapových diagramů (obr. II.4.10) je zřejmé nezpochybnitelné zlepšení kvality
ovzduší v důsledku výrazného poklesu koncentrací oxidu siřičitého doložené
markantním poklesem čtvrté nejvyšší 24hodinové koncentrace SO2 v období
1998–2000 na všech stanicích. V následujících letech se trend poklesu zastavil a
opět pokračuje od roku 2004. V roce 2005 byl mírný klesající trend potvrzen.
Grafické znázornění chodů 24hodinových koncentrací SO2 na stanicích v roce 2005
ukazují obr. II.4.12 a
II.4.13. Obrázek
II.4.13 potvrzuje zvýšené koncentrace
SO2 v zimním období z minulých let v okolí stanice ZÚ Úštěk.
Jak ukazuje obrázek II.4.11 prezentující územní rozložení čtvrté nejvyšší
24hodinové koncentrace SO2 a jak dokladují tabulky
II.4.1 a II.4.2, znečištění
ovzduší oxidem siřičitým nepřekračuje v roce 2005 nikde imisní limity pro
ochranu zdraví. Hodnota 125 μg.m-3 překročena byla, avšak v tolerovaném počtu
překročení. Znečištění oxidem siřičitým tedy není důvodem pro zařazení kterékoli
části území mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší.
II.4.2.1.2 Suspendované částice frakce PM10 a PM2,5
Částice obsažené ve vzduchu lze rozdělit na primární a sekundární. Primární
částice jsou emitovány přímo do atmosféry, ať již z přírodních nebo z
antropogenních zdrojů. Sekundární částice jsou převážně antropogenního původu a
vznikají oxidací a následnými reakcemi plynných sloučenin v atmosféře. Stejně
jako v celé Evropě i v ČR tvoří většinu emise z antropogenní činnosti. Mezi
hlavní antropogenní zdroje lze řadit dopravu, elektrárny, spalovací zdroje
(průmyslové i domácí), fugitivní emise z průmyslu, nakládání/vykládání zboží,
báňskou činnost a stavební práce. Z důvodu různorodosti emisních zdrojů mají
suspendované částice různé chemické složení a různou velikost. Suspendované
částice PM10 vykazují významné zdravotní důsledky. Ještě významnější zdravotní
účinky jsou však korelovány s jemnou frakcí PM2,5, která se již na řadě stanic v
ČR v r. 2005 sledovala.
Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM10, jak dokladují tab.
II.4.4 a II.4.5, podobně jako obr.
II.4.14, zůstává jedním z hlavních problémů
zajištění kvality ovzduší. Obrázek II.4.14 ukazuje vzestupný trend ve znečištění
ovzduší PM10 téměř na všech stanicích ČR od roku 2001 do roku 2003. Po
zakolísání v roce 2004 byl v roce 2005 vzestupný trend obnoven téměř na všech
vybraných stanicích.
Nejvíce zatíženou souvislou oblastí je, stejně jako v předešlých letech,
Ostravsko-Karvinsko. V roce 2005 byla kvalita ovzduší v této oblasti ovlivněna
zhoršenými meteorologickými a rozptylovými podmínkami začátkem února, kdy
maximální 24hodinové koncentrace PM10 přesahovaly na některých stanicích hodnotu
400 μg.m-3 (viz kap. II.4.1 Aglomerace). Imisní limit 24hodinové koncentrace
PM10 byl v roce 2005 překročen zejména na stanicích Moravskoslezského kraje:
Český Těšín, Orlová, Ostrava-Přívoz, Bohumín, Havířov, Karviná,
Ostrava-Českobratrská (hot spot), Věřňovice, Frýdek-Místek, Ostrava-Zábřeh a
Ostrava-Fifejdy, dále na stanicích Středočeského kraje: Kladno-Švermov a Beroun,
Jihomoravského kraje: Brno-střed, Ústeckého kraje: Most, Ústí n. L.-město a
Teplice, Zlínského kraje: Uherské Hradiště a Zlín-Svit, Olomouckého kraje:
Šumperk a Přerov, hlavního města Prahy: Legerova v Praze 2 a Karlín v Praze 8. Z
celkového počtu 137 stanic, kde byla měřena frakce PM10 suspendovaných částic,
došlo na 93 stanicích k překročení 24hodinového imisního limitu PM10. Roční
imisní limit PM10 byl překročen na 31 stanicích. Oproti předcházejícímu roku
došlo k nárůstu koncentrací PM10 i na venkovských stanicích.
V případě obou uvedených imisních charakteristik frakce PM10 došlo v roce 2005
ke zvýšení počtu lokalit, na kterých je indikováno překročení imisního limitu.
Obrázky II.4.15 a
II.4.16 ukazují, že překračování imisního limitu PM10 se stále
významným způsobem podílí na zařazení obcí mezi oblasti se zhoršenou kvalitou
ovzduší. Zejména z obrázku II.4.15 je patrné, že ve městech, kde se provádí
měření PM10, jsou 24hodinové průměrné koncentrace nadlimitní. Není však
vyloučeno, že i ve městech, kde není měření PM10, mohou být koncentrace této
látky vysoké, případně nadlimitní.
V roce 2005 byl oproti předchozímu roku zaznamenán nárůst koncentrací PM10 na
stanicích klasifikovaných jako pozaďové venkovské. Na 26 lokalitách došlo v roce
2005 k nárůstu počtu překročení 24hodinové průměrné koncentrace 50 μg.m-3.
Zatímco v roce 2004 byl imisní limit (bez meze tolerance) překročen na 4 z
těchto lokalit, v roce 2005 bylo překročení zaznamenáno na 15 lokalitách. Na
pozaďových venkovských stanicích bylo zaznamenáno i určité zvýšení ročních
průměrů, konkrétně se jedná o 13 lokalit. Na 6 lokalitách ovšem průměrná
koncentrace naopak poklesla. Zatímco v r. 2004 bylo zaznamenáno překročení
ročního imisního limitu pouze na jedné z uvažovaných pozaďových venkovských
lokalit, v r. 2005 již byl tento limit překročen na 3 lokalitách.
Jedním z možných důvodů nárůstu koncentrací PM10 na venkovských stanicích v roce
2005 oproti roku 2004 mohou být nižší teploty měřené v roce 2005. Větší zima
pravděpodobně měla za následek intenzivnější vytápění v lokálních topeništích,
které jsou významným emisním zdrojem PM10. Průměrná teplota za měsíce, kdy se
běžně topí (leden–březen a listopad–prosinec) byla v roce 2004 +0,26 °C, zatímco
v roce 2005 to bylo pouze –0,48 °C. Čtyři z těchto pěti měsíců byly v roce 2005
chladnější v porovnání s rokem 2004.
Při konstrukci map polí koncentrací PM10, (obr.
II.4.15 a II.4.16) bylo pro rok
2005 poprvé použito empirického modelu, který kombinuje rozptylový model SYMOS,
evropský model EMEP a nadmořskou výšku s naměřenými koncentracemi na venkovských
pozaďových stanicích za pomoci metodiky vyvíjené v rámci ETC/ACC [28]. Aplikace
samotného modelu SYMOS by byla v případě znečištění PM10 nedostatečná, jelikož v
modelu jsou započítány pouze emise z primárních zdrojů. Významný podíl ve
znečištění ovzduší PM10 mají ovšem sekundární1 částice a resuspendované částice,
které v emisích z primárních zdrojů zahrnuty nejsou, zohledňuje je však právě
model EMEP.
Oblasti, kde koncentrace PM10 překračují příslušné imisní limity, zabírají podle
nově konstruované mapy téměř 35 % plochy území státu a žije zde cca 67 %
populace.
Grafické znázornění chodů 24hodinových koncentrací v roce 2005 na stanicích, kde
došlo k překročení imisního limitu (LV), ukazuje obr. II.4.17 a
II.4.18. Ve
výběru 12 stanic s největším počtem překročení 24hodinového limitu je 10 stanic
z Moravskoslezského kraje. Obr. II.4.19 prezentuje počty překročení imisního
limitu pro 24hodinové koncentrace PM10.
Celkový přehled o překračování imisního limitu PM10 pro roční průměrnou
koncentraci za období posledních 5 let podává obr.
II.4.20 a tab. II.4.6. Na
obr. II.4.20 jsou prezentovány roční průměrné koncentrace PM10 za období
2001–2005 na těch lokalitách, kde alespoň jednou za toto období došlo k
překročení ročního imisního limitu. Konkrétní hodnoty dosažených ročních
průměrných koncentrací PM10 jsou uvedeny v tab.
II.4.6. Tučně jsou zvýrazněny
nadlimitní roční průměrné koncentrace.
V r. 2005 se začala i v ČR měřit jemnější frakce suspendovaných částic, frakce
PM2,5. Měření probíhalo konkrétně na 25 lokalitách. Výsledky měření dokládají
značné znečištění frakcí PM2,5 na našem území. Srovnáme-li výsledky s
navrhovaným ročním limitem je zřejmé, že celkem na 12 lokalitách by byl tento
limit překročen. Jedná se zejména o stanice na Ostravsko-Karvinsku (Věřňovice,
Ostrava-Přívoz, Ostrava-Zábřeh, Ostrava-Poruba), které mají vůbec nejvyšší roční
průměrné koncentrace, dále o lokality Beroun, Praha 5-Smíchov, Zlín, Olomouc,
Hradec Králové-Brněnská, Teplice, Kladno-střed města a Brno-Tuřany. Dalších 6
lokalit by bylo těsně pod navrhovaným limitem. Stanice s nejvyššími hodnotami
ročních průměrných koncentrací jsou prezentovány v tab. II.4.7. Roční průměrné
koncentrace PM2,5 na lokalitách, které tuto frakci suspendovaných částic v r.
2005 měřily, jsou prezentovány na obr. II.4.21.
Na obr. II.4.22 je uveden sezónní průběh poměru suspendovaných částic frakcí
PM2,5 a PM10. Prezentován je poměr celkových průměrů denních průměrných
koncentrací z 19 stanic AIM a 4 stanic manuálních, které měly platná data za r.
2005. Výsledky měření indikují, že poměr frakce PM2,5 a PM10 není konstantní,
ale vykazuje určitý sezónní průběh. V r. 2005 se tento poměr frakcí pohyboval v
rozmezí 0,69–0,85, s nižšími hodnotami v letním období.
Sezónní průběh poměru frakce PM2,5/PM10 souvisí se sezónním charakterem
některých emisních zdrojů. Emise ze spalovacích zdrojů vykazují vyšší zastoupení
frakce PM2,5 než např. emise ze zemědělské činnosti a reemise při suchém a
větrném počasí. Vytápění v zimním období roku může být tedy důvodem vyššího
podílu frakce PM2,5 oproti frakci PM10.
II.4.2.1.3 Oxid dusičitý
Při sledování a hodnocení kvality venkovního ovzduší se pod termínem oxidy
dusíku NOx rozumí směs oxidu dusnatého NO a oxidu dusičitého NO2. Imisní limit
pro ochranu zdraví lidí je stanoven pro NO2, limit pro ochranu ekosystémů a
vegetace je stanoven pro NOx.
Více než 90 % z celkových oxidů dusíku ve venkovním ovzduší je emitováno ve
formě NO. NO2 vzniká relativně rychle reakcí NO s přízemním ozonem nebo s
radikály typu HO2 nebo RO2. Řadou chemických reakcí se část NOx přemění na
HNO3/NO3-, které jsou z atmosféry odstraňovány atmosférickou depozicí (jak
suchou, tak mokrou). Pozornost je věnována NO2 z důvodu jeho negativního vlivu
na lidské zdraví. Hraje také klíčovou roli při tvorbě fotochemických oxidantů.
V Evropě vznikají emise NOx převážně z antropogenních spalovacích procesů, kde
NO vzniká reakcí mezi dusíkem a kyslíkem ve spalovaném vzduchu a částečně i
oxidací dusíku z paliva. Hlavní antropogenní zdroje představuje především
silniční doprava (významný podíl má ovšem i doprava letecká a vodní) a dále
spalovací procesy ve stacionárních zdrojích. Méně než 10 % celkových emisí NOx
vzniká ze spalování přímo ve formě NO2. Přírodní emise NOx vznikají převážně z
půdy, vulkanickou činností a při vzniku blesků. Jsou poměrně významné z
globálního pohledu, z pohledu Evropy však představují méně než 10 % celkových
emisí. Dlouhodobě zvýšené koncentrace NO2 mohou způsobovat respirační potíže.
K překročení ročního imisního limitu oxidu dusičitého dochází pouze na
omezených, dopravně exponovaných lokalitách aglomerací a velkých měst. Z
celkového počtu 173 lokalit, kde byl v roce 2005 monitorován oxid dusičitý,
došlo k překročení ročního imisního limitu zvýšeného o mez tolerance 50 μg.m-3
na 4 stanicích v Praze (Svornosti, Legerova, Sokolovská a Jasmínová) a 1 stanici
v Děčíně. Všechna uvedená měřicí místa jsou výrazně ovlivněná dopravou.
Na AMS Praha 2-Legerova (hot spot), která je orientována na sledování znečištění
z dopravy, byl zaznamenán velmi vysoký počet překročení (174) hodinové
koncentrace oxidu dusičitého 200 μg.m-3, překročení hodinové koncentrace zvýšené
o mez tolerance (200+50 μg.m-3) bylo zaznamenáno 36x, což přesahuje maximální
tolerovaný počet překročení za rok (tab. II.4.8). Výsledky měření této stanice
dokládají velký problém hlavního města Prahy s dopravou vedenou středem města.
Překročení hodinové koncentrace NO2 200 μg.m-3 zvýšené o mez tolerance 50 μg.m-3
bylo naměřeno 1x na AMS Praha 5-Smíchov. Na ostatních lokalitách v České
republice (kde byl dostatečný počet měření pro stanovení platného ročního
průměru) nebyla překročena hodnota 250 μg.m-3.
Na většině stanic prezentovaných na obr. II.4.23 měla roční průměrná koncentrace
i 19. nejvyšší hodinová koncentrace oxidu dusičitého do roku 2001 mírně sestupný
trend. V roce 2002 byl uvedený trend zastaven a v roce 2003 došlo na většině
lokalit k mírnému zvýšení znečištění NO2. Po zakolísání v roce 2004 byl v roce
2005, podobně jako v případě PM10, vzestupný trend koncentrací NO2 obnoven téměř
na všech stanicích.
Pokud se týká pole roční průměrné koncentrace NO2 (obr.
II.4.24), je patrné
znečištění měst, které je způsobeno převážně dopravou.
Obr. II.4.25 předkládá chody hodinových koncentrací v roce 2005, kde je názorně
vidět překročení imisního limitu na některých lokalitách. AMS Praha 2-Legerova
(hot spot), monitorující dopravní zátěž zaznamenala v roce 2005 překročení
hodnoty 200 μg.m-3 zvýšené o mez tolerance 36x.
Při konstrukci mapy na obr. II.4.25 se přihlíželo i k datům ze sčítání dopravy v
r. 2005. Oproti předchozímu sčítání v roce 2000, tedy za 5 let, doprava velmi
vzrostla.Vyšší koncentrace této látky mohou být i v blízkosti místních
komunikací v obcích s intenzivní dopravou a hustou místní dopravní sítí.
II.4.2.1.4 Oxid uhelnatý
Antropogenním zdrojem znečištění ovzduší oxidem uhelnatým jsou procesy, kdy může
docházet k nedokonalému spalování fosilních paliv. Je to především doprava a
dále stacionární zdroje, zejména domácí topeniště.
V roce 2005 se oxid uhelnatý měřil celkem na 39 lokalitách. Maximální denní
8hodinové klouzavé průměry oxidu uhelnatého (tab. II.4.10 a obr.
II.4.26 a
II.4.27) nepřesahují imisní limit. Na všech lokalitách byl maximální denní
osmihodinový klouzavý průměr, jak je definován imisní limit pro CO, naměřen pod
dolní mezí pro posuzování. Nejvyšší koncentrace byla naměřena na dopravní
lokalitě hot spot Ostrava-Českobratrská (4476 μg.m-3). Průběhy maximálních
denních 8hodinových klouzavých průměrů prezentuje pro vybrané lokality obr.
II.4.27.
II.4.2.1.5 Benzen
S rostoucí intenzitou automobilové dopravy roste význam sledování znečištění
ovzduší aromatickými uhlovodíky. Rozhodujícím zdrojem atmosférických emisí
aromatických uhlovodíků – zejména benzenu a jeho alkyl derivátů – jsou především
výfukové plyny benzinových motorových vozidel. Dalším významným zdrojem emisí
těchto uhlovodíků jsou ztráty vypařováním při manipulaci, skladování a
distribuci benzinů. Emise z mobilních zdrojů představuje cca 85 % celkových
emisí aromatických uhlovodíků, přičemž převládající část připadá na emise z
výfukových plynů. Odhaduje se, že zbývajících 15 % emisí pochází ze
stacionárních zdrojů emisí, přičemž rozhodující podíl připadá na procesy
produkující aromatické uhlovodíky a procesy, kde se tyto sloučeniny používají k
výrobě dalších chemikálií.
Data ukazují, že obsah benzenu v benzinu je kolem 1,5 %, zatímco paliva
dieselových motorů obsahují relativně zanedbatelné koncentrace benzenu. Benzen
obsažený ve výfukových plynech je především nespálený benzen z paliva. Dalším
příspěvkem emisí benzenu z výfukových plynů je benzen vzniklý z nebenzenových
aromatických uhlovodíků obsažených v palivu (70–80 % benzenu v emisích).
Částečně je benzen ve výfukových plynech tvořen také z nearomatických
uhlovodíků. Mezi nejvýznamnější škodlivé efekty expozice benzenu patří poškození
krvetvorby a dále jeho karcinogenní účinky [16].
Situaci znečištění benzenem v roce 2005 charakterizuje tab.
II.4.11 a obr.
II.4.29. Z celkového počtu 26 lokalit, kde se v roce 2005 měřily koncentrace
benzenu, byl imisní limit 5 μg.m-3 zvýšený o mez tolerance (v roce 2005 5 μg.m-3 )
překročen na lokalitě ZÚ Ostrava-Přívoz (10,4 μg.m-3). Imisní limit (bez meze
tolerance) byl také překročen na lokalitě ČHMÚ Ostrava-Přívoz (7 μg.m-3). Bylo
potvrzeno, že vyšší koncentrace souvisejí s průmyslovou činností (především s
výrobou koksu) – lokalita Ostrava-Přívoz. S narůstající vzdáleností jsou již
nižší (lokalita Ostrava-Fifejdy – 4,1 μg.m-3) a v rezidenčních oblastech Ostravy
dále klesají (Ostrava-Poruba – 2,4 μg.m-3). Mapový diagram (obr.
II.4.28)
přehledně znázorňuje vývoj průměrných ročních koncentrací v letech 1999–2005.
Obr. II.4.30 prezentuje roční chod 24hod. průměrů na vybraných lokalitách.
II.4.2.1.6 Přízemní ozon
V přízemních vrstvách atmosféry vzniká přízemní ozon za účinku slunečního záření
komplikovanou soustavou fotochemických reakcí zejména mezi oxidy dusíku,
těkavými organickými látkami (zejména uhlovodíky) a dalšími složkami atmosféry.
Přízemní ozon je označován za sekundární znečišťující látku, protože není
významně primárně emitován z antropogenních zdrojů znečišťování ovzduší.
Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů požaduje hodnocení
koncentrace ozonu ve vztahu k ochraně lidského zdraví provádět jako průměr za
poslední tři roky. Pokud nejsou tři roky k dispozici, je brán průměr za dva
roky, popř. jeden rok v souladu s požadavky nařízení vlády. V roce 2005 byl ozon
měřen na 72 lokalitách, z nichž na 50 došlo k překročení cílového imisního
limitu za tříleté období 2003–2005, popř. kratší (tab. II.4.12). Podle tohoto
hodnocení byl maximální počet překročení zaznamenán, stejně jako v loňském roce,
na lokalitě Krkonoše-Rýchory, kde průměrný počet překročení maximálního denního
osmihodinového klouzavého průměru 120 μg.m-3dosáhl počtu 75. Relativní počet
překročení (69,4 %) byl obdobný jako za předchozí tříleté období (2002–2004).
Pokud nad rámec požadavků národní legislativy hodnotíme samostatně rok 2005, tak
byl cílový imisní limit překročen na 41 lokalitách. Průměrná 26. nejvyšší
hodnota maximálního 8hod. klouzavého průměru pro lokality měřící v období
1996–2006 se oproti loňskému roku v roce 2005 mírně zvýšila, přibližně na úroveň
z let 1996–2002.
Koncentrace přízemního ozonu zpravidla rostou se vzrůstající nadmořskou výškou,
což je potvrzeno i naměřenými daty za rok 2005, kdy nejzatíženější lokality (viz
tab. II.4.12) leží většinou ve vyšších nadmořských výškách. Nejméně zatížené
jsou dopravní lokality ve městech, kde koncentraci ozonu snižují převážně emise
NO. Lze předpokládat, že koncentrace ozonu se nacházejí pod cílovým imisním
limitem i v dalších dopravně zatíženějších městech, kde však z důvodu absence
měření a na základě charakteru používaného modelu není na obr.
II.4.32 snížení
patrné.
Mapový diagram na obr. II.4.31 znázorňuje 26. nejvyšší hodnotu maximálního 8hod.
klouzavého průměru koncentrací ozonu (v průměru za 3 roky) pro období 1996–2005.
K překročení cílového imisního limitu ozonu pro ochranu zdraví došlo v průměru
za roky 2003–2005 na 99 % území státu (obr.
II.4.32). Průměrná koncentrace 26.
nejvyšší hodnoty maximálního 8hod. klouzavého průměru pro lokality, které
nepřetržitě měřily v letech 2001–2005 se za období 2003–2005 oproti průměru za
roky 2002–2004 pro venkovské stanice mírně zvýšila. Pro městské stanice byla
situace srovnatelná. Situace pro venkovské stanice se oproti tomu podobá průměru
za roky 2001–2003. Pro městské stanice bylo ve srovnání s obdobím 2001–2003
zaznamenáno mírné zlepšení.
Tab. II.4.12 uvádí přehled stanic s nejvyššími hodnotami maximálních denních
8hod. klouzavých průměrných koncentrací ozonu v průměru za 3 roky. Obr.
II.4.33
graficky znázorňuje počty překročení cílového imisního limitu pro přízemní ozon
a obr. II.4.34 prezentuje roční chody maximálních denních 8hod. klouzavých
průměrů na nejzatíženějších lokalitách.
Tab. II.4.13 prezentuje počty hodin překročení zvláštního imisního limitu pro
ozon 180 μg.m-3 za celé období měření 1992–2005 na vybraných stanicích AIM.
II.4.2.1.7 Těžké kovy
Olovo
Většina olova obsaženého v atmosféře pochází z antropogenních emisí, mezi které
jsou řazeny vysokoteplotní procesy, především spalování fosilních paliv, výroba
železa a oceli a metalurgie neželezných kovů. Z přirozených zdrojů je významné
zvětrávání hornin a vulkanická činnost [14].
Olovo se v ovzduší vyskytuje ve formě jemných částic s četnostním rozdělením
velikosti charakterizovaným středním aerodynamickým průměrem menším než 1 μm.
Při dlouhodobé expozici lidského organismu se projevují účinky na biosyntézu
hemu, účinky na nervový systém a účinky na krevní tlak. Důkazy karcinogenity
olova a jeho sloučenin pro člověka jsou klasifikovány jako nedostatečné [14,
15].
Koncentrace olova se stejně jako v předchozích letech nacházely na všech 64
lokalitách, které dodaly za r. 2005 dostatek údajů pro výpočet platného ročního
průměru, hluboko pod imisním limitem (tab. II.4.14). Nejvyšší koncentrace olova
byly hluboko i pod dolní mezí pro posuzování. Maximální roční průměr byl naměřen
v Tanvaldu (57,1 ng.m-3), následovala lokalita Ostrava-Přívoz (46,1 ng.m-3 ve
frakci PM10 a 40,8 ng.m-3 ve frakci PM2,5).
Z obr. II.4.35 je zřejmé, že úrovně olova jsou na většině lokalit dlouhodobě pod
úrovní imisního limitu. Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních
koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací na
vybraných lokalitách prezentuje obr. II.4.36.
Kadmium
Antropogenní zdroje tvoří v globálním pohledu cca 90 % emisí do ovzduší.
Převážně se jedná o výrobu železa, oceli, metalurgie neželezných kovů, spalování
odpadů a fosilních paliv (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje) [17]. Méně
významným zdrojem emisí je doprava. Zbylých 10 % tvoří přirozené zdroje
(převážně vulkanická činnost).
Kadmium je navázáno převážně na částice jemné frakce (s aerodynamickým průměrem
do 2,5 μm), která je spojena s větším rizikem negativního vlivu na lidské
zdraví. Téměř veškeré kadmium je vázáno na částice do velikosti 10 μm. V
částicích s aerodynamickým průměrem nad 10 μm najdeme minimální množství kadmia.
Dlouhodobá expozice kadmia ovlivňuje funkci ledvin. Kadmium je prokazatelně
karcinogenní pro zvířata, důkazy pro jednoznačný závěr karcinogenity kadmia pro
člověka jsou zatím omezené [15, 17].
V roce 2005 bylo měřeno kadmium celkem na 64 lokalitách, které dodaly dostatek
údajů pro výpočet platného ročního průměru.
Nejzatíženější oblastí republiky z hlediska koncentrací kadmia je Liberecký kraj
(obr. II.4.38). Cílový imisní limit 5 ng.m-3 jako roční průměrná koncentrace byl
v roce 2005 překročen na lokalitě Tanvald. Roční průměrná koncentrace kadmia ve
frakci PM10 zde dosáhla hodnoty vysoko nad cílový imisní limit, a to 14,1
ng.m-3. Koncentrace kadmia jsou na této lokalitě dlouhodobě vysoké.
Předpokládaným hlavním důvodem jsou vysoké emise z místních skláren.
Na lokalitě Souš, kde bylo v loňském roce naměřeno překročení cílového imisního
limitu, v roce 2005 poklesly koncentrace pod cílový imisní limit. Roční průměr
byl 4,5 ng.m-3.
Vývoj ročních průměrných koncentrací během let 1996–2005 je patrný z obr.
II.4.37.
Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu
měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací kadmia během roku 2005 ukazuje
pro vybrané lokality obr. II.4.39.
Arsen
Arsen se vyskytuje v mnoha formách anorganických i organických sloučenin.
Antropogenní činnost představuje asi tři čtvrtiny celkových emisí do ovzduší.
Významné jsou hlavně spalovací procesy (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné
oleje), výroba železa a oceli a výroba mědi a zinku. Mezi hlavní přírodní zdroje
patří v prvé řadě vulkanická činnost, dále pak požáry lesů, zvětrávání minerálů
a činnost mikroorganismů (v mokřinách, močálech a příbřežních oblastech) [17].
Arsen se vyskytuje převážně v částicích jemné frakce (s aerodynamickým průměrem
do 2,5 μm), která může být transportována na delší vzdálenost a pronikat
hlouběji do dýchací soustavy. Téměř veškerý arsen je vázán na částice s
aerodynamickým průměrem do velikosti 10 μm [17].
Anorganický arsen může vyvolat akutní, subakutní účinky nebo chronické účinky,
které mohou být lokální nebo zasáhnout organismus celkově. Kritickým účinkem
vdechování arsenu je rakovina plic [15, 17].
Z celkového počtu 64 lokalit, které dodaly dostatek údajů pro výpočet platného
ročního průměru pro rok 2005, byl překročen cílový imisní limit 6 ng.m-3 na
lokalitě Tanvald (7,2 ng.m-3). Předpokládaným hlavním důvodem jsou stejně jako v
případě kadmia vysoké emise z místních skláren. Relativně těsně pod cílovým
imisním limitem se nacházel roční průměr na lokalitě Ostrava-Přívoz ZÚ (5,8
ng.m-3, tab. II.4.16).
Vývoj ročních průměrných koncentrací během let 1996–2005 je patrný z obr.
II.4.40.
Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu
měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací arsenu na obr.
II.4.42
vykazují sezónní charakter průběhu krátkodobých koncentrací arsenu v ovzduší a
dokladují významný vnos arsenu do ovzduší ze spalování fosilních paliv.
Nikl
Jedná se o pátý nejhojnější prvek zemského jádra, i když v zemské kůře je jeho
zastoupení nižší.
Mezi hlavní antropogenní zdroje, které v globálu tvoří asi tři čtvrtiny
celkových emisí, lze řadit spalování těžkých topných olejů, těžbu niklových rud
a rafinaci niklu, spalování odpadu a výrobu železa a oceli. Mezi hlavní přírodní
zdroje lze řadit kontinentální prach a vulkanickou činnost.
Nikl se vyskytuje v atmosférickém aerosolu v několika chemických sloučeninách,
které se liší svou toxicitou k lidskému zdraví i ekosystémům.
Vyskytuje se až z 30 % v aerosolu s aerodynamickým průměrem rovným nebo větším
než 10 μm, který rychle sedimentuje v blízkosti zdroje. Zbylé částice obsahující
nikl tvoří frakci menší než 10 μm a mohou tak být transponovány na delší
vzdálenosti [17].
Ze zdravotního hlediska způsobuje alergické kožní reakce a je hodnocen jako
karcinogenní látka pro člověka [15, 17].
Na žádné z celkového počtu 52 lokalit, ze kterých byl obdržen dostatek údajů pro
výpočet platného ročního průměru za rok 2005, nebylo, obdobně jako v předchozích
letech, indikováno překročení stanoveného cílového imisního limitu. Nejvyšší
platný roční průměr byl naměřen na lokalitě Příbram OÚNZ s roční průměrnou
koncentrací 5 ng.m-3, která leží na polovině dolní meze pro posuzování.
Roční chod krátkodobých (24hodinových, případně 14denních) koncentrací niklu je
patrný z obr. II.4.44.
4.2.1.8 Benzo(a)pyren
Příčinou vnosu benzo(a)pyrenu do ovzduší, stejně jako ostatních polyaromatických
uhlovodíků (PAH), jejichž je benzo(a)pyren hlavním představitelem, je jednak
nedokonalé spalovaní fosilních paliv jak ve stacionárních, tak i mobilních
zdrojích, ale také některé technologie jako výroba koksu a železa. Ze
stacionárních zdrojů jsou to především domácí topeniště. Z mobilních zdrojů jsou
to zejména vznětové motory spalující naftu. Přírodní hladina pozadí
benzo(a)pyrenu může být s výjimkou výskytu lesních požárů téměř nulová [15]. U
benzo(a)pyrenu stejně jako u některých dalších polyaromatických uhlovodíků jsou
prokázány karcinogenní účinky na lidský organismus [15, 19].
V roce 2005 se zvýšil počet lokalit sledující koncentrace benzo(a)pyrenu oproti
roku 2004 z 16 na 26. Imisní limit (roční průměr 1 ng.m-3) byl překročen na 22
lokalitách. Oproti předchozím dvěma letům došlo k nárůstu jak absolutního, tak i
relativního počtu lokalit s překročením. V roce 2005 vykázalo téměř 85 % lokalit
překročení koncentrace 1 ng.m-3 (v roce 2004 – 56 %, v roce 2003 – 66 %).
Nařízení vlády č. 429/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 350/2002 Sb.,
zrušilo pro benzo(a)pyren mez tolerance a jako termín splnění cílového imisního
limitu zavedlo datum 31.12.2012.
Nejvyšší koncentrace byla naměřena na stanici Ostrava-Přívoz ZÚ (9,2 ng.m-3).
Dle obr. II.4.46 je oblast Ostravska nejzatíženější z celé republiky. Tabulka
II.4.18 ukazuje, že téměř na všech lokalitách umístěných ve městech, kde byl benzo(a)pyren měřen, bylo zjištěno překročení cílového imisního limitu.
Dlouhodobě je překračován v Ostravě, Karviné, Praze, Ústí nad Labem, Hradci
Králové, v letošním roce však díky rozšířenému měření bylo potvrzeno překročení
i v řadě dalších měst. Vzhledem k vážným dopadům benzo(a)pyrenu na lidské zdraví
(viz výše) je to situace poněkud alarmující.
Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu (obr.
II.4.46) připravené
kombinací modelů rozptylu emisí s naměřenými koncentracemi benzo(a)pyrenu na
stanicích ukazuje na významný podíl této komponenty při vymezení oblastí se
zhoršenou kvalitou ovzduší. Oblasti, kde došlo k překročení cílového imisního
limitu benzo(a)pyrenu, představují 5,2 % území státu, na němž žije kolem 35 %
populace.
Je však třeba mít na zřeteli, že odhad polí ročních průměrných koncentrací
benzo(a)pyrenu je zatížen největšími nejistotami. Ty plynou jednak z
nedostatečné hustoty měření, tak i z nejistot daných modelováním rozptylu emisí
PAHs, kde především emisní inventury PAHs představují největší zdroj nejistot. V
roce 2005 došlo opět k rozšíření měření BaP ve Státní imisní síti a k dispozici
bylo více platných ročních průměrných koncentrací než v předešlých letech. Dále
je třeba poznamenat, že i v obcích a ve městech, kde se neměří, a které tedy
nejsou zachyceny v mapě znečištění, mohou být zvýšené i nadlimitní koncentrace
BaP vlivem lokálních zdrojů.
Vývoj ročních průměrných koncentrací na jednotlivých lokalitách během let
1997–2005 je patrný z obr. II.4.45. Roční chod krátkodobých koncentrací
(24hodinových jednou za 3 popř. 6 dní) benzo(a)pyrenu je patrný z obr.
II.4.47.
II.4.2.1.9 Další látky
Rtuť
Mezi hlavní antropogenní zdroje patří převážně spalování fosilních paliv,
průmyslová výroba chlóru a hydroxidu sodného, metalurgie, výroba cementu a
spalování odpadu. Rtuť a její sloučeniny se používají v barvářství, v bateriích
a v řadě měřicích a kontrolních zařízení (teploměry) [18].
Z přírodních zdrojů (tvořících cca 60 % celkových emisí) je významné uvolňování
rtuti z vodních prostředí a z vegetace, vulkanická činnost a odplyňování
geologických materiálů. Dle odhadů je v Evropě emitováno ve formě plynné Hg0 60
% antropogenních emisí, 30 % je emitováno jako dvojmocná plynná rtuť a jen 10 %
rtuti je navázáno na částice. Většina emisí z přírodních zdrojů je ve formě
plynné Hg0 [18].
Studie pracovní expozice ukázaly, že při vysokých koncentracích plynné rtuti
může docházet k ovlivňování funkce nervové soustavy a ledvin [18]. Reálnějším
problémem je fakt, že zvýšená koncentrace rtuti v ovzduší vede ke zvýšení
atmosférické depozice na vodní plochy. Toto má za důsledek zvýšení koncentrace
methylrtuti v těle sladkovodních ryb a její akumulace v potravních řetězcích
[15, 18].
V roce 2005 bylo nařízením vlády č. 429/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády
č. 350/2002 Sb. zrušen doposud platný imisní limit 50 ng.m-3. Imisní koncentrace
se však sledovaly i nadále. Do databáze ISKO byla za rok 2005 dodána data o
koncentraci rtuti v ovzduší z lokality ČHMÚ Ústí n.L.-město a z lokality
Karviná-ZÚ. Pouze druhá z nich měla dostatečný počet měření pro výpočet platného
ročního průměru, který byl, stejně jako v loňském roce roven hodnotě 1,4 ng.m-3
a ležel tedy hluboko pod dříve platným imisním limitem.
Amoniak
Většina amoniaku emitovaného do ovzduší vzniká rozkladem dusíkatých organických
materiálů z chovu domácích zvířat. Zbylá část amoniaku je emitována při
spalovacích procesech nebo průmyslové výrobě umělých zemědělských hnojiv.
Ukazuje se, že k atmosférickým emisím amoniaku přispívá také automobilová
doprava (vznik amoniaku v katalyzátorech). Amoniak má dráždivé účinky na oči,
kůži a dýchací cesty. Chronická expozice zvýšeným koncentracím může způsobovat
bolesti hlavy a zvracení [20]. Amoniak se významně podílí na obtěžování
obyvatelstva zápachem.
Stejně jako v případě rtuti bylo nařízením vlády č. 429/2005 Sb., kterým se mění
nařízení vlády č. 350/2002 Sb., zrušen doposud platný imisní limit. Monitoring
amoniaku byl provozován v roce 2005 na 4 lokalitách. Dříve platný limit zde
nebyl s velkou rezervou překročen. Nejvyšší denní hodnota byla naměřena na
stanici Lovosice-MÚ (7,3 μg.m-3).
II.4.2.1.10 Trendy ročních imisních charakteristik SO2, PM10, NO2, NOx a O3
za období 1996–2005
Výsledné koncentrace znečišťujících látek v České republice i aglomeracích,
vztažené k jednotlivým rokům, představují průměrné hodnoty ze stanic, které
měřily po celé sledované období.
Obr. II.4.48 předkládá trendy ročních imisních charakteristik SO2, PM10, NO2,
NOx a O3 v České republice za období 1996–2005. Do roku 2000 je v celé České
republice patrný klesající trend ve znečištění ovzduší SO2, PM10, NO2 a NOx. V
případě SO2 a PM10 jde o velmi strmý pokles koncentrací do roku 1999. V roce
2001 byl na celém území České republiky původní klesající trend zastaven a došlo
naopak k mírnému vzestupu koncentrací SO2, NO2 a NOx a k výraznému zvýšení
znečištění PM10. V roce 2004 byl tento vzestupný trend ve znečištění PM10, NO2 a
NOx zastaven a došlo naopak k určitému poklesu koncentrací těchto látek téměř na
úroveň roku 2001. V roce 2005 byl obnoven vzestupný trend ve znečištění ovzduší
PM10 a NO2, v případě PM10 šlo o strmější vzestup přesahující úroveň roku 2002.
Od roku 2003 je patrný mírný pokles koncentrací SO2.
Pokud se týká znečištění ovzduší O3 do roku 1997 byl patrný klesající trend. V
letech 1998–2002 koncentrace této látky stagnovaly. V roce 2003 je patrný
vzestup koncentrací této látky z důvodu dlouhotrvajících velmi vysokých teplot a
vysokých hodnot slunečního záření. V roce 2004 koncentrace poklesly zhruba na
úroveň roku 2001. V roce 2005 byl zaznamenán opět mírný nárůst, přibližně na
úroveň koncentrací z let 1998–2002. Z grafu trendů jsou také patrné vyšší
koncentrace na venkovských lokalitách oproti koncentracím z městských a
předměstských lokalit, kde je ozon odbouráván převážně emisemi z dopravy.
II.4.2.2 Kvalita ovzduší vzhledem k imisním limitům pro ochranu ekosystémů a
vegetace
Vedle imisních limitů pro ochranu zdraví zavedla národní legislativa, v souladu
se směrnicemi EU, i imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace. Tyto limity
jsou přehledně uvedeny v kap. II.3.
Území, na nichž musí být podle nařízení vlády dodržovány imisní limity pro
ochranu ekosystémů a vegetace (pro účely Ročenky označené v mapách a tabulkách
jako EKO), jsou:
a) území národních parků a chráněných krajinných oblastí
b) území s nadmořskou výškou 800 m n.m. a vyšší
c) ostatní vybrané lesní oblasti podle publikace ve Věstníku MŽP.
II.4.2.2.1 Oxid siřičitý
Výsledky monitorování znečištění ovzduší oxidem siřičitým ve vztahu k imisnímu
limitu pro ochranu ekosystémů jsou prezentovány v tab. II.4.21 a tab.
II.4.22 a
na obr. II.4.49–II.4.54. Z celkového počtu 21 stanic klasifikovaných jako
venkovské a měřících na území vymezeném pro ochranu ekosystémů a vegetace, ze
kterých byla dodána platná data pro rok 2005, nedošlo na žádné stanici k
překročení limitu pro roční průměrnou koncentraci. Pouze jedna stanice, Krupka
(ČHMÚ), zaznamenala překročení imisního limitu pro zimní průměrnou koncentraci
2005/2006 (tab. II.4.22).
Z obr. II.4.49 je patrné výrazné zlepšení kvality ovzduší vzhledem k znečištění
oxidem siřičitým po roce 1997 v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č.
309/1991 Sb. a splněním předepsaných emisních limitů ke konci roku 1998. V
zimním průměru 2005/2006 bylo na většině venkovských stanic zaznamenáno, proti
předchozímu období, mírné zvýšení koncentrací SO2, což pravděpodobně souvisí se
zhoršenými meteorologickými a rozptylovými podmínkami na začátku roku 2006.
Mapy na obr. II.4.51 a
II.4.52 ukazují, že k překračování imisního limitu došlo
v roce 2005 zcela ojediněle a v oblastech, které nepatří mezi vymezená území pro
ochranu ekosystémů a vegetace, dále pak na velmi malé části Krušných hor a
Českého středohoří, kde překročení imisního limitu dosahuje 0,1 % rozlohy
vymezených území pro ochranu ekosystémů a vegetace. Pro konstrukci mapy byly
použity všechny stanice měřící SO2, bodovými značkami jsou vyznačeny pouze
stanice venkovské.
Pro rok 2005 je nově zařazeno i grafické znázornění chodů 24hodinových
koncentrací SO2 na vybraných stanicích, vztažené k imisnímu limitu pro zimní a
roční průměr (obr. II.4.53 a
II.4.54).
II.4.2.2.2 Oxidy dusíku
Tab. II.4.23 a obr.II.4.55–II.4.57 prezentují situaci znečištění NOx ve vztahu k
ochraně ekosystémů a vegetace. Roční limit NOx (30 μg.m-3) nebyl v roce 2005
překročen na žádné stanici, klasifikované jako venkovská a měřících na území
vymezeném pro ochranu ekosystémů a vegetace. V tabulce i mapě pro NOx jsou
zahrnuty také venkovské stanice měřící NO2, protože pro venkovské stanice
přibližně platí, že koncentrace NOx odpovídají koncentracím NO2, resp. rozdíl v
koncentracích je zanedbatelný.
V roce 2005 došlo na některých venkovských stanicích k mírnému zvýšení roční
průměrné koncentrace NOx (obr. II.4.55). Jak je patrné z mapy na obr.
II.4.56,
na velmi omezených lokalitách území vymezeného nařízením vlády pro ochranu
vegetace došlo na 0,6 % rozlohy takto vymezených území k překročení limitu
koncentrace NOx pro ochranu ekosystémů a vegetace. K tomuto překračování dochází
ojediněle zejména v severních Čechách, v malé části Krušných hor a Českého
středohoří a ve Středočeském kraji.
Pro konstrukci mapy pole NOx byly použity všechny stanice měřící NOx včetně
venkovských stanic měřících NO2. Na mapě jsou formou bodových značek vyznačeny
pouze stanice venkovské.
Konstrukce mapy pole NOx zahrnuje kombinaci měření a modelování. Při konstrukci
mapy se přihlíželo i k datům ze sčítání dopravy v r. 2005. Oproti předchozímu.
sčítání v roce 2000, tedy za 5 let, doprava velmi vzrostla. Vyšší koncentrace
této látky mohou být i v blízkosti místních komunikací v obcích s intenzivní
dopravou a hustou místní dopravní sítí.
Podobně jako v případě SO2 je zařazeno grafické znázornění chodů 24hodinových
koncentrací NOx na vybraných stanicích vztažené k překročení imisního limitu pro
roční průměr (obr. II.4.57).
II.4.2.2.3 Přízemní ozon
Pro hodnocení ochrany vegetace před nadměrnými koncentracemi ozonu využívá
národní legislativa ve shodě s příslušnou směrnicí EU expoziční index AOT402.
Přehled stanic s nejvyššími hodnotami expozičního indexu AOT40 uvádí tab.
II.4.24. Z celkového počtu 29 venkovských a předměstských stanic, pro které je
podle legislativy relevantní výpočet AOT40, došlo v roce 2005 (jedná se o průměr
za roky 2001–2005) k překročení cílového imisního limitu pro ochranu vegetace
pro ozon na 20 lokalitách. Cílový imisní limit pro ochranu vegetace byl
překročen v průměru za totéž období na 11 z 12 lokalit měřících na území
definovaném nařízením vlády, na kterém nemá dojít k překročení limitu pro
ochranu vegetace (ty jsou v tabulce označeny v posledním sloupci kódem EKO).
Obr. II.4.58 znázorňuje hodnoty expozičního indexu AOT40 v průměru za 5 let
(min. 3 roky) na vybraných stanicích v období 1996–2005.
Územní rozložení expozičního indexu AOT40 v roce 2005 ukazuje mapa na obr.
II.4.59. Z mapy vyplývá, že na 99 % území, na kterém nemá podle nařízení vlády
dojít k překročení limitu pro ochranu vegetace, došlo v průměru za roky
2001–2005 k překročení. Od r. 2004 je používán při tvorbě map vyšší regresní
koeficient, což má za následek nárůst velikosti území s překročením limitů.
Důvodem pro to bylo zjištění strmějšího růstu koncentrací ozonu s nadmořskou
výškou v hodnoceném období.
Obr. II.4.60 prezentuje vývoj AOT40 v období 2001–2005 na vybraných lokalitách.
Tab. II.4.1 Stanice s nejvyššími hodnotami 25. a
maximální hodinové koncentrace oxidu siřičitého
Tab. II.4.2 Stanice s nejvyššími počty překročení
24hod. limitu oxidu siřičitého
Tab. II.4.3 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních
průměrných koncentrací, oxid siřičitý
Tab. II.4.4 Stanice s nejvyššími počty překročení
24hod. limitu PM10
Tab. II.4.5 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních
průměrných koncentrací PM10
Tab. II.4.6 Přehled lokalit, kde byl v letech
2001–2005 překročen imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM10
Tab. II.4.7 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních
průměrných koncentrací PM2,5
Tab. II.4.8 Stanice s nejvyššími hodnotami 19. a
maximální hodinové koncentrace NO2
Tab. II.4.9 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních
průměrných koncentrací NO2
Tab. II.4.10 Stanice s nejvyššími hodnotami
maximálních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého
Tab. II.4.11 Stanice s nejvyššími hodnotami
ročních průměrných koncentrací benzenu
Tab. II.4.12 Stanice s nejvyššími hodnotami
maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací přízemního ozonu
Tab. II.4.13 Počty hodin překročení zvláštního
imisního limitu pro přízemní ozon (180 μg.m-3) za rok na vybraných
stanicích AIM, 1992–2005
Tab. II.4.14 Stanice s nejvyššími hodnotami
ročních průměrných koncentrací olova v ovzduší
Tab. II.4.15 Stanice s nejvyššími hodnotami
ročních průměrných koncentrací kadmia v ovzduší
Tab. II.4.16 Stanice s nejvyššími hodnotami
ročních průměrných koncentrací arsenu v ovzduší
Tab. II.4.17 Stanice s nejvyššími hodnotami
ročních průměrných koncentrací niklu v ovzduší
Tab. II.4.18 Stanice s nejvyššími hodnotami
ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu v ovzduší
Tab. II.4.19 Stanice s nejvyššími hodnotami
průměrných koncentrací rtuti v ovzduší
Tab. II.4.20 Stanice s nejvyššími hodnotami
průměrných koncentrací amoniaku v ovzduší
Tab. II.4.21 Stanice s nejvyššími hodnotami
ročních průměrných koncentrací oxidu siřičitého na venkovských stanicích
Tab. II.4.22 Stanice s nejvyššími hodnotami
zimních průměrů koncentrací oxidu siřičitého na venkovských stanicích, 2005/2005
Tab. II.4.23 Stanice s nejvyššími hodnotami
ročních průměrných koncentrací NOx a NO2 na venkovských
stanicích
Tab. II.4.24 Stanice s nejvyššími hodnotami
expozičního indexu AOT40 ozonu na venkovských a předměstských stanicích
Obr. II.4.10 4. nejvyšší 24hod. koncentrace a maximální hodinová koncentrace
oxidu siřičitého v letech 1996–2005 na vybraných
stanicích
Obr. II.4.11 Pole 4. nejvyšší 24hod. koncentrace oxidu siřičitého v roce 2005
Obr. II.4.12 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi oxidu siřičitého v
roce 2005
Obr. II.4.13 Stanice s nejvyššími 24hod. koncentracemi oxidu siřičitého v
roce 2005
Obr. II.4.14 36. nejvyšší 24hod. koncentrace a roční průměrné koncentrace PM10
v letech 1996–2005 na vybraných stanicích
Obr. II.4.15 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM10 v roce 2005
Obr. II.4.16 Pole roční průměrné koncentrace PM10 v roce 2005
Obr. II.4.17 Stanice s nejvyšším překročením LV pro 24hod. koncentrace PM10
v roce 2005
Obr. II.4.18 Stanice s nejvyšším překročením LV pro roční koncentrace PM10
v roce 2005
Obr. II.4.19 Počty překročení imisního limitu pro 24hod. koncentrace PM10
v roce 2005
Obr. II.4.20 Roční průměrné koncentrace PM10 v letech 2001–2005 na
stanicích, kde byl překročen limit
Obr. II.4.21 Roční průměrné koncentrace PM2,5 na stanicích v roce
2005
Obr. II.4.22 Průměrné měsíční poměry PM2,5/PM10 v roce
2005
Obr. II.4.23 19. nejvyšší hodinové koncentrace a roční průměrné koncentrace
NO2 v letech 1996–2005 na vybraných stanicích
Obr. II.4.24 Pole roční průměrné koncentrace NO2 v roce 2005
Obr. II.4.25 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi NO2 v
roce 2005
Obr. II.4.26 Maximální 8hod. klouzavé průměrné koncentrace oxidu uhelnatého v
letech 1996–2005 na vybraných stanicích
Obr. II.4.27 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních 8hod. klouzavých
průměrných koncentrací oxidu uhelnatého v roce 2005
Obr. II.4.28 Roční průměrné koncentrace benzenu v letech 1999–2005 na
vybraných stanicích
Obr. II.4.29 Pole roční průměrné koncentrace benzenu v ovzduší v roce 2005
Obr. II.4.30 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními
koncentracemi benzenu v roce 2005
Obr. II.4.31 26. nejvyšší hodnoty maximálního 8hod. klouzavého průměru
koncentrací přízemního ozonu v průměru za 3 roky v letech
1996–2005 na vybraných stanicích
Obr. II.4.32 Pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hod. klouzavého průměru
koncentrace přízemního ozonu v průměru za 3 roky, 2003–2005
Obr. II.4.33 Počty překročení cílového imisního limitu pro maximální denní
8hod. klouzavý průměr koncentrace ozonu v průměru za 3 roky, 2003–2005
Obr. II.4.34 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod.
klouzavých průměrných koncentrací přízemního ozonu v období 2003–2005
Obr. II.4.35 Roční průměrné koncentrace olova v ovzduší v letech 1996–2005 na
vybraných stanicích
Obr. II.4.36 1/14denní průměrné koncentrace olova v ovzduší na vybraných
stanicích v roce 2005
Obr. II.4.37 Roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v letech 1996–2005
na vybraných stanicích
Obr. II.4.38 Pole roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v roce 2005
Obr. II.4.39 1/14denní průměrné koncentrace kadmia v ovzduší na vybraných
stanicích v roce 2005
Obr. II.4.40 Roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v letech 1996–2005
na vybraných stanicích
Obr. II.4.41 Pole roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v roce 2005
Obr. II.4.42 1/14denní průměrné koncentrace arsenu v ovzduší na vybraných
stanicích v roce 2005
Obr. II.4.43 Roční průměrné koncentrace niklu v ovzduší v letech 1996–2005 na
vybraných stanicích
Obr. II.4.44 1/14denní průměrné koncentrace niklu v ovzduší na vybraných
stanicích v roce 2005
Obr. II.4.45 Roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v letech 1997–2005 na
vybraných stanicích
Obr. II.4.46 Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v roce
2005
Obr. II.4.47 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními
koncentracemi benzo(a)pyrenu v roce 2005
Obr. II.4.48 Trendy ročních charakteristik SO2, PM10,
NO2, NOx a O3 v České republice, 1996–2005
Obr. II.4.49 Roční průměrné koncentrace oxidu siřičitého v letech 1996–2005
na vybraných stanicích
Obr. II.4.50 Zimní průměrné koncentrace oxidu siřičitého v letech
1996/1997–2005/2006 na vybraných stanicích
Obr. II.4.51 Pole roční průměrné koncentrace oxidu siřičitého v roce 2005
Obr. II.4.52 Pole průměrné koncentrace oxidu siřičitého v zimním období
2005/2006
Obr. II.4.53 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními
koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2005
Obr. II.4.54 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími zimními
koncentracemi oxidu siřičitého v zimním období 2005/2006
Obr. II.4.55 Roční průměrné koncentrace NOx a NO2 v
letech 1996–2005 na vybraných stanicích
Obr. II.4.56 Pole roční průměrné koncentrace oxidů dusíku v roce 2005
Obr. II.4.57 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními
koncentracemi oxidů dusíku v roce 2005
Obr. II.4.58 Hodnoty expozičního indexu AOT40 ozonu v letech 1996–2005 na
vybraných stanicích, průměr za 5 let
Obr. II.4.59 Pole hodnot expozičního indexu AOT40, průměr za 5 let, 2001–2005
Obr. II.4.60 Stanice s nejvyššími hodnotami expozičního indexu AOT40 za
posledních 5 let, 2001–2005
1 Sekundární částice jsou částice vzniklé reakcemi mezi oxidy síry a dusíku a
mezi amoniakem a organickými sloučeninami v ovzduší. Definice dle: http://glossary.eea.eu.int/EEAGlossary/S/secondary_particles,
viz též [22].
2 AOT40: kumulativní expozice ozonem AOT40 se spočte jako suma diferencí mezi
hodinovou koncentrací ozonu a prahovou úrovní 80 μg.m-3 (= 40 ppb) pro každou
hodinu, kdy byla překročena tato prahová hodnota. Podle požadavků nařízení vlády
č. 350/2002 Sb. se AOT40 počítá pro období tří měsíců od května do července,
změřených každý den mezi 8:00 a 20:00 SEČ (= 7:00 až 19:00 světového času UTC).
|