II.4.4 Závěry

• 84 % populace (99 % území ČR) bylo v průměru v letech 2003–2005 vystaveno koncentracím přízemního ozonu překračujícím cílové imisní limity pro ochranu zdraví lidí.
• Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi (frakcí PM₁₀) překračuje i nadále imisní limity, a to dokonce mnohem výrazněji než v r. 2004. Imisní limit pro suspendované částice, nyní již s nulovou mezí tolerance, vstoupil v platnost k 1.1.2005. Imisní limity pro 24hodinové koncentrace PM₁₀ byly v roce 2005 překročeny ve všech krajích ČR. Zvýšení celkové úrovně znečištění dokládá fakt, že nárůst koncentrací PM₁₀ byl v roce 2005 zaznamenán i na venkovských pozaďových stanicích. Imisní limit pro 24hod průměrnou koncentraci byl překročen na celých 35 % území, limit pro roční průměrnou koncentraci byl překročen na 1,5 % území ČR. V oblastech, kde koncentrace PM₁₀ v roce 2005 překročily imisní limity, žije asi 66 % populace. Nejzávažnější situace ve znečištění suspendovanými částicemi je v Moravskoslezském kraji (Ostravsko-Karvinsko). Je to důsledek toho, že v této oblasti k dopravě a lokálním zdrojům, které jsou hlavními emisními zdroji suspendovaných částic i v ostatních regionech, přistupují i další významné zdroje emisí částic, kterými jsou hutní průmysl a průmysl zpracování paliv. K imisnímu zatížení této oblasti přispívá rovněž regionální přenos ze zdrojů v Polsku (silně industrializovaná oblast Katovic).
• V r. 2005 se v souladu s doporučeními EU, vyplývajícími ze směrnice 1999/30/EC, začala i v ČR sledovat koncentrace jemné frakce suspendovaných částic PM2,5. Převládajícím zdrojem emisí frakce PM2,5 jsou spalovací procesy, produkující sekundární částice vznikající v důsledku chemických reakcí mezi plynnými složkami a kondenzací horkých plynů a par. Výsledky měření dokládají značné znečištění na našem území. Z 25 lokalit, kde se v r. 2005 koncentrace PM2,5 měřila, by byl překročen navrhovaný roční imisní limit na 12 lokalitách, dalších 6 lokalit by se pohybovalo těsně pod limitem. Vůbec nejvyšší roční průměrné koncentrace PM2,5 vykazují, obdobně jako v případě frakce PM₁₀, lokality na Ostravsko-Karvinsku.
• Cílový imisní limit pro benzo(a)pyren je dlouhodobě překračován v Ostravě, Karviné, Praze, Ústí nad Labem a v Hradci Králové. V r. 2005 bylo díky rozšířenému měření potvrzeno překročení i v řadě dalších měst. K překročení cílového imisního limitu došlo na 5,2 % území ČR, kde žije 35,5 % obyvatel. Stejně tak jako v případě PM₁₀ došlo ve srovnání s rokem 2004, kdy nadlimitními koncentracemi bylo zasaženo 2,6 % území ČR a 23 % obyvatelstva, ke značnému zhoršení situace.
• Zvyšující se dopravní zatížení se projevuje překročením imisních limitů včetně mezí tolerance pro NO₂ na dopravně exponovaných lokalitách, konkrétně na 5 stanicích v hlavním městě Praze a na jedné v Děčíně.
• Měření za rok 2005 indikují, že opětovně dochází k překračování imisního limitu pro benzen v Ostravě především jako důsledek emisí při výrobě koksu.
• Cílový imisní limit pro roční průměrné koncentrace kadmia byl výrazně (přibližně 3x) překročen na lokalitě Tanvald. Na stejné lokalitě byl překročen i cílový imisní limit pro arsen. U této stanice se jedná o dlouhodobě indikovaný problém.
• Imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace jsou překračovány na rozsáhlém území v důsledku překračování cílových imisních limitů AOT40 pro ozon. K tomuto překračování dochází na 72,4 % plochy území vymezeného nařízením vlády pro ochranu ekosystémů a vegetace.
  � Imisní limity oxidu siřičitého a oxidů dusíku pro ochranu vegetace a ekosystémů byly v r. 2005 překročeny na pouhých 0,02 % plochy území vymezeného nařízením vlády pro ochranu ekosystémů a vegetace, a to v Ústeckém, Karlovarském a Středočeském kraji.
• V aglomeracích je problém zvýšených koncentrací škodlivin v ovzduší vzhledem k vysoké hustotě obyvatelstva obzvláště závažný a dotýká se velkého počtu lidí. Překračování limitů v Hl. m. Praze souvisí především se značným dopravním zatížením a zejména s tím, že nejzatíženější komunikace vedou přímo středem města. Výsledky naměřených koncentrací PM₁₀, NO₂ a benzo(a)pyrenu jsou podnětem k řešení zcela nevyhovující dopravní situace v aglomeraci, kde je nadlimitními koncentracemi zatížena značná část populace. Obdobná je situace na dopravně zatížených lokalitách v Brně. V Moravskoslezském kraji se na znečištění kromě dopravy podílí významným způsobem hutní průmysl a průmysl zpracování paliv.

Překračování imisních limitů pro suspendované částice je závažným problémem ve většině evropských měst. Suspendované částice v atmosféře jsou komplikovaný fenomén a jejich aktuální hmotnostně vyjádřená koncentrace je jen zčásti dána příspěvkem lokálních emisí primárních částic, zejména dopravou. Další příspěvek k aktuální koncentraci je dán reemisemi a zbývající část jsou sekundární anorganické i organické částice vzniklé chemickou transformací plynných složek jak antropogenního původu (SO₂, NO_x a nemetanické těkavé organické látky), tak i emisemi přírodními. Řešení vysokých koncentrací suspendovaných částic v evropských městech je nutné řešit jak kooperací v rámci Evropy, tak na místní či regionální úrovni, zejména opatřeními na lokálním vytápění a snižováním emisí spojených s dopravou včetně zlepšování úklidu komunikací.
Relativně vysoký podíl sekundárních částic ukazuje, že poměrně významného snížení koncentrací PM₁₀ bude možné dosáhnout dalším snižováním emisí složek vedoucích k tvorbě frakce sekundárních částic v atmosférickém aerosolu. Znamená to zejména snižování emisí oxidů dusíku a těkavých organických látek v souladu s požadavkem dosažení národních emisních stropů. Další snižování emisí, zejména oxidů dusíku, ale i emisí těkavých organických látek ve velkoplošném měřítku, je také jedinou cestou možného snižování zátěže nadměrnými koncentracemi přízemního ozonu.
Hodnocení kvality venkovního ovzduší se opírá především o výsledky měření imisí, které je s ohledem na požadavky legislativy směrováno především do velkých aglomerací. Podle odborného odhadu a na základě výsledků v poslední době publikovaných prací však lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že zvýšené i nadlimitní koncentrace řady látek se vyskytují i v malých obcích, kde se neměří a ve kterých u nás žije poměrně značná část populace. Jedná se zejména o koncentrace suspendovaných částic, polyaromatických uhlovodíků a těžkých kovů. Zásadní roli na znečištění ovzduší hraje geomorfologie území, dopravní zátěž a způsob vytápění. Při použití dřeva a uhlí pro vytápění dochází ke zvýšení emisí částic, polyaromatických uhlovodíků a těžkých kovů. Pokud je v lokálních topeništích spalován odpad, dochází navíc k emitování nebezpečných dioxinů.